Letošní slogan třetího ročníku Brněnské bouře „Back to the ROOTs“ byl doslova doslovný. ROOT se po dlouhé době vrátili na pódium. Ale to předbíhám. Je asi potřeba zmínit, že Brněnská bouře si striktně dala do vínku, že bude uvádět pouze kapely, které hrály, vydávaly nebo začaly hrát v 90. letech minulého století. Takže vystupují skupiny, které stále hrají anebo ty, které si daly delší pauzu, anebo prostě ty, které jsme jen tak někde a dlouho neviděli a neslyšeli.
Byl jsem letos na Brněnské bouři poprvé a naprosto mě uchvátila. Jednak polohou, kde místo konání na hradbách, nebo spíše řečeno na bastionu hradu Špilberk, dává volnou ruku k hraní drsných seskupení, aniž by to nějak vadilo okolnímu mudloprostoru, protože je to prostě místo nad Brnem. A pro fanoušky navíc přímo v centru dostupné odkudkoliv. Příjemné prostředí bylo doprovázeno dobře zajištěným cateringem a samozřejmě zázemím jak pro fanoušky, tak také pro kapely. Ze začátku to možná vypadalo, že počasí nebude přát, ale po pár minutách drobného deště se vše uklidnilo a od té doby, jako by si jej pořadatelé přímo objednali, vládlo naprosto skvělé slunečné počasí. Možná někdy bylo na sluníčku trochu horko…
První kapelou festivalu byli hodinu po poledni DECAY, letitá parta z Bojkovic. Byť se prezentuje hudebně jako death/doomová skupina, já jsem je vnímal spíše jako melodický heavík s drsnějším vokálem. Přesto DECAY vůbec nebyli špatní a byť působili trošku rozpačitě (že by dlouho nehráli?), dokázali rozproudit publikum k pohybu. Být kapelníkem, rozhodně bych zapracoval na image celého uskupení, vím, není to až tak podstatné, ale může pomoci k celkovému obrazu a vnímání ze strany fanoušků. Zkrátka jde o to se prodat…
DISFIGURED CORPSE. Úplně jiná liga. Působili naprosto sehraně – je vidět, že „nějaké“ koncerty už mají za sebou. (úsměv) Set se skládal pouze z věcí z 90. let, Vláďovi Třískalovi to zpívalo (nebo řvalo!) jako před 30 lety, zkrátka tohle byl naprosto profesionální výkon. V tuhle chvíli jsem ocenil, jak perfektně je scéna nazvučena. Výtečná byla rytmika – tedy bicí a basa. A to byl hlavní základ neskutečného zážitku z celého dnešního dne. Takto jsem si vystoupivší kapely snad nikdy nevychutnal lépe… Klobouk dolů pane zvukaři!
Následující DYING PASSION mě totálně zaskočili. Připravili si naprosto originální špek. Oprášili starou sestavu, která byla stabilním základem po několik jejich prvních let, ale hlavně v ní vzniklo debutové album „Secretly“. A právě skladby z tohoto alba byly obsahem jejich vystoupení. Konečně jsem si tedy mohl vychutnat v čistě krystalickém zvuku taktéž netradiční nástroje v metalu, a těmi byly housle a příčná flétna. Oproti devadesátkovým létům, kdy z beden lezla většinou zvuková koule, tady to byl prostě zážitek. Ten, kdo DYING PASSION kdysi viděl, a viděl je i dnes, odcházel naprosto spokojen! Tohle byl opět naprosto profesionální výkon (a to od všech členů kapely). Hodně se mi líbil basák Vjacki, který rytmickou sekci pozvedl na vynikající úroveň!
Martin Čech, Epidemie Records: „Dneska všechny kapely hrály líp než před 30 lety…“
MELANCHOLY PESSIMISM jsem fakt hodně dlouho neviděl. Trochu mi připomínali DISFIGURED CORPSE naprosto dokonalým profesionálním výkonem. Je vidět, že se celá kapela baví muzikou, že dokáží vypustit páru a svým nasazením fanouškům naservírují svou hudbu naprosto dokonale. Líbila se mi skvělá komunikace s publikem, které to kapele opětovala potleskem a nadšením. V podstatě pokaždé se pod pódiem objevil mlýn, pogovalo se a vůbec se hodně blblo. Ale fakt příjemně, lidi byli na sebe ohleduplní!
SAD HARMONY mě vždycky bavili svým uvolněným přístupem a hudbou, která sice není komplikovaná, ale musí se předvést taktéž s plnou parádou a nasazením. A to dnes kluci, i po delší době, dokázali předvést. Sice byly vidět určité rozpaky, ale jsme v „domáckém“ prostředí, tak co… Nakonec jejich vystoupení vypadalo, jako by si nikdy nedali pauzu a stále hráli. Opět musím vyzdvihnout skvěle šlapající rytmiku – mašinu, která to hrnula dopředu! Basa, bicí, skvělý zvuk a zpěv! Klidně by mohla kapela vystupovat dál! Vlastně se divím, že SAD HARMONY tak dlouho stáli! Kapela si odnesla opět skvělé ovace, jak jinak…
I přesto, že na letošní Brněnské bouři nebylo slabších interpretů, nejvíce a naprosto mě dostali HYPNOTIC SCENERY! Dlouho jsem přemýšlel, zda jsem kapelu viděl v devadesátých letech, ale asi ano, ale nějak jsem si ten koncert nebo koncerty nemohl vybavit. Přeci jen jsem toho viděl až až. Ale tohle představení si budu asi hodně dlouho pamatovat! Z původní sestavy HYPNOTIC SCENERY sice zbyl pouze jeden člen, ale naprosto zásadní. Kytarista Bzuk. Z DISFIGURED CORPSE si HYPNOTICI vypůjčili Hadgiho na basu a Ference na bicí. Hrnulo to jako prase, to byla první věta, kterou jsem pronesl, když HYPNOTIC SCENERY skončili. Z celého vystoupení něco magického vystupovalo, prostě jsem cítil něco víc. Zřejmě si sedla celá sestava a všichni se muzikou nesmírně baví. A tak to má být! Samozřejmě zahráli největší hity ze svých alb, naprosto skvělý výkon podtrhl již zmiňovaný skvělý zvuk. Skvělý byl i zpěvák, který výtečně komunikoval s publikem a taktéž jsem si vychutnal pořádně metal s klávesami. Kdyby HYPNOTIC SCENERY udělali novou desku, moc bych se na nI těšil…
Stejně jako jsem musel přemýšlet nad HYPNOTIC SCENERY, zda jsem je viděl živě, také u DENETU jsem si nebyl jist. A dokonce si myslím, že jsem je zde viděl premiérově, i když se počítaly mezi nejstarší dodnes hrající kapely vystoupivší na Brněnské bouři. První dvě skladby byly rozpačité, v první chvíli jsem si nemyslel nic dobrého a chvilku to vypadalo na malé fiasko. Nepřál tomu ani technický problém s kytarou frontmana Jarka Opiely. Každopádně jsem byl zvědav na celé vystoupení. Po tomto úvodu byla celá kapela lepší a lepší a nakonec výborná. Předvedla strhující výkon. Jejich thrash byl šlapavý, chytlavý a myslím, že sklidili za věci z dema „Krev“ a alba „Terrestrial Dying“ zasloužený potlesk. Z DENETU jsem asi nejvíce cítil duch 90. let. Žádná jiná kapela tohle neměla. A je to špatně? Já nevím, asi ne. Docela by mě zajímalo, kdyby skupina vydala nějaký nový materiál poplatný dnešní době, jak by zněl. Je škoda, že dodnes má DENET vydané pouze jedno plnohodnotné album.
Tomáš „Paramba“ Řeřucha: „Dědka unesli, vynesli a všechno se povedlo…“
A jsme na konci. Zlatý hřeb večera, na který se těšil skoro každý. ROOT! Pojmu to skutečně jako hodnocení a shrnu plusy a mínusy. Mezi kladné, nebo řekněme vynikající stránky vystoupení rozhodně patřil naprosto dokonalý zvuk. Skvěle byly čitelné všechny nástroje a doprovodné zpěvy. Celá kapela kromě zpěváka jela jak muzikantsky, tak i show na 100% (hlavně Igor, Aleš, ale i Jirka Háb), ale musím vyzdvihnout i výkon bubeníka Zdeňka Husy, ze kterého mi padala pusa dolů. V těchto ohledech to bylo nejlepší vystoupení ROOT, co jsem kdy viděl. A jakože jsem ROOT viděl opravdu mockrát. Ale pojďme na ty, alespoň pro mě, možná záporné stránky. I když záporné, jak se to vezme. Co s Big Bossem a jeho výkonem? Největší dilema. Mohu k tomu přistoupit veskrze pozitivně, a pak to bude respekt a úcta k legendě, která za sebou zanechává úctyhodnou kariéru metalového barda: řada vydaných desek, desítky či stovky koncertů u nás i v zahraničí, dodnes je to uznávaný a charismatický zpěvák. Potud samozřejmě klobouk dolů. Anebo se k tomu mohu postavit negativně a zřejmě by mi někteří fanoušci dali za pravdu, a to, že by již očividně nemocný člověk už takováto vystoupení neměl absolvovat. Navíc jeho výkon, který by vyžadoval určitou interakci s diváky, tedy pohyb oční kontakt, nonverbální chování atd. – to by mělo být samozřejmě součástí metalového koncertu a předváděného show. A to tam nebylo. Na druhou stranu, není první zpěvák, který tímto způsobem vystupoval… Vzpomeňme na Ozzyho, Aleše Brichtu a určitě se časem objeví i někdo další. Když si Jirka pamatoval texty, tak zpíval, jak si ho pamatujeme. Když nevěděl, tak prostě nezpíval… Často mu vypomáhali Igor s Alešem. Nicméně celkový obraz, aby to nevyznělo špatně, byl vlastně fantastický a já si užil opravdu každou jednotlivou skladbu!
Byť sice se ROOT nedržel striktně skladeb z 90. let, ale myslím, že jim to můžeme jako headlinerovi odpustit. Přece jen asi těch příležitostí vidět ROOT naživo mít asi moc nebudeme. Takže buďme vděční, že jsme u toho byli!
Videa
MELANCHOLY PESSIMISM
SAD HARMONY
HYPNOTIC SCENERY
DENET
ROOT
