Je to plus minus tři léta, kdy jsem se chopil vidlí, obul gumáky a s veselou se pustil do „radostných“ nadělení, jež se dají nalézt na místech, jako je prasečí farma. Tady ale velký pozor! Třebas jsem se na tuto výpravu vydával jako absolutní nýmand, musel jsem uznat, že prostředí farmy má svoje kouzlo a téměř čtyřicetiletý svinčík v podobě znovunahraných praletých věcí voněl příjemně a, kdyby nic jiného, platí – smrádek, ale teplíčko. Debut „Nic dietního“ tedy zmapoval léta osmdesátá a ukázal, jak to PRASEČÍ FARMA valila v časech, kdy o ně, krom fanynek, jevily velký zájem SNB i StB a na dočasném konci českoskalického spolku se podepsaly nemalou mírou.
Tyto neradostné časy máme zaplať čert snad už za sebou, z chlapů se stali otcové, respektive dědové, a jak ukazuje novinkové CD, zub času si může na tělesných schránkách tu něco málo přidat, tady něco málo ubrat, ale co se týká nadšení pro věc a touze po muzice, je jedno, jestli ti je dvacet, nebo šedesát.
S posledním souvětím předchozího odstavce souvisela otázka, kterou mi podvědomí předhazovalo před roztočením stříbrného kotoučku – jestliže se na „Tombola nebude!“ nachází nová tvorba a ukazuje kapelu v aktuální formě, jak vzdálená, či blízká, bude věcem napsaným v socíku? Zbav se strachu, milý brachu. Své oblíbence bezpečně identifikuješ v několika málo vteřinách. Sic nejde nepoznat, že i když vládnou nadhled a do legrace zabalená vážná témata, pánové jsou přece jen dospělejší.
Saxofony jsou všudypřítomné, hýbou atmosférou a náladami písní dle libosti a pustí-li už kytaru ke slovu, nevydrží stát dlouho na místě, chytají šestistrunce za ruku a hopkají společně vytyčeným směrem. Rytmika je zabijácká a jestli velebíte legendární duo Butler–Ward, tak s „FARMÁŘI“ Brát–Rosa budete spokojeni rovněž. Zpěv Miroslava Wagnera je chraplácky chlapácký a k jeho projevu nemám větších výhrad. Co mne u zpěvů jako takových zaujalo, je vysoký hlásek (nevím koho) ve vícehlasech, kde jsem si dal za úkol vypátrat v chystaném rozhovoru jeho původce. Možná si vzpomenete, že jestli jsem na prvotině něco řadil do minusových složek, byla to lyrika. To nyní neplatí a dá se říct, že mne baví kompletně bez výjimek. Ba co víc, písně „Nepíšící autor“, „Devatenáct lahví vodky“ nebo „Poslední stránka bude chybět“ jsem si zamiloval a zařadil do žebříčku oblíbenců bez ohledu na žánry.
Když už jsem zmínil „Devatenáct lahví vodky“, pak věřte, že jde o nejchytlavější pecku na albu a jakmile jednou otevřete ústřednímu riffu branku vědomí, už se ho nikdy nezbavíte. Jednoduchý až prostý, ale totálně nakažlivý. Jestli si dobře pamatuju na informace k songu dodané, jde o vizionářský text k něčemu, co bídný Rus provedl zkraje roku 2022.
Obálka je znovu ozdobená tvářemi všeobecně známých sviní, kde asi momentálně tu nejhorší zdobí všeříkající kérka.
Suma sumárum, stále se ještě neřadím ke skalním, ale mám tyhle pokračovatele odkazu PLASTIC POEPLE OF THE UNIVERSE čím dál víc raději. Počítáte-li se mezi staromilce, co mají v oblibě atmosféru starých BLACK SABBATH, sexy přitažlivost hlasu saxofonů, nebo štiplavou ironii undergroundu z dob totality, zde to máte naservírované všechno v jednom balíčku a ještě trochu navíc.
Seznam skladeb:
- Tombola nebude
- Na dvorku prince Miroslava
- Nepíšící autor
- Proud jedině od Ampéra
- Vůbec žádný jeseteři
- Jenom Major
- Devatenáct lahví vodky
- Ruce pryč od Varlatána
- Basta fidli
- Róm aby do toho
- Noční motýl
- Poslední stránka bude chybět
Čas: 51:10
Sestava:
- Miroslav Wagner – zpěv, tenor saxofon
- Jindřich Kratěna – kytara
- Jiří „Panter“ Rosa – bicí
- Josef Brát – baskytara, vokály
- Richard „Kempes“ Kudrnáč – rekvizity, kočí
- Miloš „Mildes“ Rudolf – tenor saxofon, vokály
