Přes bubeníka hronovských TORTHARRY, Jirku „Pantera“ Rosu, se mi do rukou dostalo CD kapely PRASEČÍ FARMA. Když album podrobíte průzkumu, zjistíte u bicích nástrojů totožné jméno a to včetně přezdívky. Že by další projekt deathmetalového bubeníka? Samá voda, přátelé. Muzikantem, o němž je řeč, je otec TORTHARRÁCKÉHO sympaťáka. Soubor z České Skalice má v kolonce rok založení uveden letopočet 1982 a je jistě velkou zajímavostí, že „Nic dietního!“ je jeho debutem! Protože se na stránkách Fobie o všem důležitém z historie i současného dění okolo kapely dozvíte z rozhovoru s Panterem starším, můžeme se pustit rovnou do ochutnávek nedietních pochutin.
Album obsahuje jedenáct skladeb a rovných deset bylo napsáno v krátké totalitní životnosti bandu, letech 1983 až 1986. Jedinou výjimku tvoří hned úvodní věc „Mrdky z Český Skalice“. Prasečí chrochtání je proloženo chrochtáním komunisty Štěpána a dál už vám jen kapela sděluje, cože jsou zač a odkud. (úsměv) Po hudební stránce se celá deska pohybuje někde od hrdě přiznávaných vzorů PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, přes LAURU A JEJÍ TYGŘI až dejme tomu po HUDBU PRAHA. Klasický rock, troška toho jižanského, porce blues – to vše precizně zahráno a složeno. Že se v takto orientovaných bandech objevuje saxofon, zas tak neobvyklé není, proto má PRASEČÍ FARMA v sestavě hráče na tento nástroj rovnou dva. Krásně výše zmíněný mix dokořeňují a sound celé desky zní díky nim ještě živěji.
Co mnozí budou kousat o poznání hůře, jsou texty písní. Pánové neuposlechli slova klasika v seriálu Okresní přebor „bacha na ty vaginální opisy“ a tak bude leckterý puritán marně lapat po vzduchu. Chlapi zažívali v osmdesátých letech asi pěknou divočinu. Představy zhuleného hrobníka, jemuž se na pracovišti perou mrtvoly a k tomu vyhrává Miro Žbiro s kapelou LIMIT jsou ještě celkem v pohodě, ve třetí „Příběh Lexy Zouhara“ se už přitvrdí a pokud jste někdy přemýšleli, co dělají lehké děvy, když chlapi odjedou na vojnu, tak se to dozvíte. (úsměv) Není ale pravdou, že by se celá deska topila ve vulgarismech, spíše se z intimního vztahu muže a ženy stalo jedno z hlavních témat a PRASEČÍ FARMA s ním naložila po svém. Tehdejší režim se na albu objeví také a slušně naloženo dostává v „Takové jsou časy“, „Záložáci“ i v „Praze – Hlavním nádraží“. V poslední jmenované se mixují témata obě a slogan „soudruzi, transfúzi“ je nezapomenutelný. (úsměv)
Obal alba zdobí osm hladových prasátek a k názvu kapely sedí výtečně.
Jak vše nakonec shrnout? Pokud se sám sebe ptám, jestli ze mně poslech „Nic dietního!“ udělá skalního fanouška PRASEČÍ FARMY, tak si odpovím, že asi ne. Přece jen se moji oblíbenci pohybují v poněkud odlišných žánrech. Když se ale zeptám, jestli zvednu zadek, když se v okolí objeví s živým vystoupením, odpovídám kladně a rád poslechnu i věci nově chystané. Perfektně zvládnutý rock s veselou textovou exkurzí do časů neveselých. Pokud bych bodoval, rozhodoval bych se mezi čísly šest a sedm, protože jde ale o znovu nahraný, téměř čtyřicet let starý materiál, nechám si bodování na příště.
Seznam skladeb:
- Mrdky z Český Skalice
- Hrobník je feťák
- Příběh Lexy Zouhara
- Praha – Hlavní nádraží
- Je potřeba smilnit
- Dopravní nehoda
- Záložáci
- Takové jsou časy
- Boule nebo koule
- Dneska se zase
- Nález k zahození
Čas: 48:28
Sestava:
- Princ Miroslav Wagner – zpěv, tenor saxofon
- Jindřich Kratěna – kytara, solo kytara
- Jiří Panter Rosa – bicí
- Josef Brát – baskytara, vokály
- Richard Kempes Kudrnáč – vokál (skladba č. 9), zvukové kulisy
- Jiří George Rejthar – perkuse, vokály
- Václav Bahňous Blabolil – kytara
- Miloš Mildes Rudolf – tenor saxofon
