Nejbližší koncerty
  • 23. 05. 2024Fenomenální baskytarista a vynikající zpěvák MARCO MENDOZ...
  • 24. 05. 2024MORTHYMER Mysteriózní persona, které dali život členové ...
  • 25. 05. 2024Warm-up festivalu Pod parou míří i do Ostravy! Vystoupí T...
  • 25. 05. 2024Koncert The Exploited se ze zdravotních důvodů bohužel po...
  • 27. 05. 2024NO FUCKER - d-beat & rawpunk z New York City, známý mj. d...
  • 29. 05. 2024Violent Way (USA) + Remdik (SK)
  • 31. 05. 2024Ráďa & Pepča proudly present: "Jen pro ten dnešní den sto...
  • 03. 06. 2024HIGH ON FIRE (USA) + REPELENT SS
OBSCENE EXTREME 2024

Rozhovor s Bhutem – redaktorem Echoes zinu a Telepatie. Vydavatelem zinu Kaple a členem labelu Corrosion Plague Records.

Milan „Bhut“ Snopek je kmenovým redaktorem webzinu Echoes zine, přispívá do tištěného zinu Telepatie, má kazetový label Corrosion Plague Records a je vydavatelem sólo projektu fanzinu Kaple. Dříve uspořádal v Kašperských Horách, odkud pochází, několik koncertů. Sbírá hudební nosiče a celkově je to člověk, který má hudbu hluboko pod kůží a dokáže o ní prokecat celé dny.

Čau Bhute, v úvodu jsem tě lehce představil a uvedl o tobě základní info, ale… jak by ses poslal ty svými slovy? A určitě jsem na něco zapomněl, takže jestli se můžeš představit i lidem, kteří tě dosud nezaregistrovali?

Srdečně zdravím Tebe i čtenáře a další náhodné kolemjdoucí, kteří se ptají, co že je to tenhle Bhut vlastně zač. Nepovažuji se za nějak výraznou osobu, jsem jednoduše jeden z vás - fanoušek, nadšenec do muziky a to, že mám v něčem trochu víc prsty ponořené, je spíše odrazem časové přímky, po kterou tuhle činnost vykonávám. A také výsledkem určité vytrvalosti, urputnosti a zanícenosti. Mám celou řadu koníčků, z nichž se některé protínají právě v hudbě, a proto je ta muzika zcela jednoznačně mou největší zálibou, což se právě odráží v tom, že tu a tam je něco z mých kroků vidět veřejně.
Možná by ještě mělo zaznít, že jsem do určité míry vlastně i alkoholik a kolega z Echoes Lomikar tvrdí, že i laureát na cenu prosazování dívek v metalu. Ale to jsou spíše takové podprahové záležitosti, nad kterými se můžeme pousmát, ale (doufám) výraznější roli v mém životě nehrají. Ve výsledku jsem jen pisálek, co občas někoho svým názorem potěší a občas i naštve, protože tak je to správné (ve smyslu rovnováhy).
Popisovat sebe dál vlastně ani nedokážu, tak nějak totiž věřím, že za mě hovoří ta která konkrétní činnost a třeba v případě článků se mi do nich občas podaří propašovat něco i ze svého života a osobnosti, což ne každému (a dost možná i nikomu) nemusí být zřejmé, ale když si některé kousky zpětně pročítám, tak tam vidím ty náznaky a hned se mi malují v hlavě vzpomínky a souvislosti, které celý ten můj vnitřní vesmír doprovázejí. Konec konců i na webu Echoes v sekci redaktorů mám celkem podrobný popis toho, jak jsem k hudbě přišel, co pro ní a v ní dělám a vůbec je tam takový souhrn a výčet těch stop, co po sobě zanechávám. Je mi tak velkou ctí, že si jich někdo všiml a vyjádřil zájem o jejich výklad, čímž upřímně děkuji za tento prostor a rozhovor.

Díky za představení se. Nakousneme všechny kapitoly tvého života, ale začal bych tím, co mě vždy zajímá u mladších lidí, než jsem já. U stejně starých nebo starších si to dokážu představit, ale u tebe, který jsi o dekádu mladší, by mě zajímalo, jaké kapely jsi v těch dvanácti až třeba šestnácti sjížděl? Každá generace potřebuje svoje hrdiny, a i když jsi mohl mít dobré vedení a poslouchat od tří let BLACK SABBATH, netvrď mi, že jsi kolem sebe neměl něco, co bylo žhavé, aktuální a přímo se tě to dotklo. Tak se ptám, co to bylo?

Omezím své vzpomínky pouze na období, kdy jsem docházel do ZŠ. Na své tělo jsem aplikoval snad všechny myslitelné žánry, vedle toho hard’n’heavy, který byl vždy klíčovým nositelem a takovou tou mateřskou lodí, ze které jsem vyplouval směrem k neobjeveným uličkám (byť i těm slepým), jsem se pokoušel učit třeba taneční kreace, kterým se říká breakdance, čmáral na zdi graffiti, čímž jsem do uší rval hip-hop a rap. Abych byl však konkrétní: dodneška ctím tvorbu CYPRESS HILL, u kterých nedám dopustit zejména na album „Skull & Bones“. Pak tu byl EMINEM a jeho „The Marshall Mathers LP“, dále WU-TANG CLAN a spojení obou v D12 (album „Devil’s Night“). K tomu si přidejme CHAOZZ nebo SYNDROM SNOPP. Zkoušel jsem i techno, respektive dance, rave, house hopsání ve stylu SCOOTER nebo 666, eventuálně BELLINI či ZION TRAIN. Nutno říct, že na tuto stezku už nenakračuji, jelikož ji považuji za vyčerpanou. Z elektronické scény mi však vytrvala záliba v tvorbě FATBOY SLIM a THE PRODIGY.
Hodně jsem točil debut E!E. Uctíval SEX PISTOLS, NIRVANA, ale zaměřoval se také na melodický punk, tedy punk rock. To znamená THE OFFSPRING, SUM 41, NOFX, … a jedno z prvních CD, které jsem si kdy koupil, bylo album „Let Go“ od AVRIL LAVIGNE. Stále ho mám, ačkoliv jsem jej tenkrát složitě vymáhal od spolužačky, které jsem CD půjčil (a rýsoval jí i úkoly z geometrie). Dneska na to vzpomínám s úsměvem, protože se dotyčná osoba stala playmate magazínu Playboy... Vybaví se mi taky ZVLÁŠŇÝ ŠKOLA, KABÁT, TLUSTÁ BERTA, DANIEL LANDA, DIVNEJ PACH apod.
Velký vliv na mě měl strejda (zvukař), kterej mě zasvětil do tajů PINK FLOYD, PRAŽSKÝ VÝBĚR, NIGHTWISH, obecně tuzemského big beatu a přinesl album „Metropolis“ od XIII. STOLETÍ. To pro mě znamenalo opravdu velice důležitý milník, vedle hudby mě zaujala především textová stránka a vlastně nad tím mystičnem dumám furt.
Vliv rodičů pramenil z klasického heavy metalu a hard rocku: IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, HELLOWEEN, SCORPIONS, ACCEPT, ALICE COOPER, ale třeba i věci od OLYMPIC, THE POLICE, SMOKIE, DEF LEPPARD a tak dále.
Druhý stupeň základky se nesl v duchu zejména moderního metalu ve stylu LINKIN PARK, LIMP BIZKIT, SYSTEM OF A DOWN, BIOHAZARD, GUANO APES, STATIC-X, KORN, SLIPKNOT...
Z dalších zdrojů jsem postupně získával materiál od PRO-PAIN, VAN HALEN, MOTÖRHEAD a konečně teda i těch BLACK SABBATH. Na Vánoce v šesté třídě mi spolužák přinesl nahrané album „Mutter“ od RAMMSTEIN. Do teď před sebou vidím živě, jak se vzrušením přetáčím první skladbu „Mein Herz Brennt“ pořád na začátek a nejsem schopnej se přenést přes tu bombastickou skladbu dál.
Zcela zásadní zlom nastává s poslechem pravidelného nedělního pořadu Rock Palác na vlnách Rádia Šumava, kde se hrálo doslova od AC/DC po ZZ TOP, přičemž autorovi pořadu nebylo cizí ani zabrušování do ostřejších a moderních metalových vod. Někdy v této době se dostává do naší školy internet a já skrze nekonečné brouzdání po síti objevuji diskuzní forum Absolute Metal Maniacs, kde vedle těch kecacích věcí ležela i řada dalších článků ke studiu. Tady zahořela jiskra black metalu, která se rozdmýchala až v dnešní nehynoucí plamen. Vzhledem k tomu, že jsem ještě kupoval různé tiskoviny, kde byla mnohdy kompilační CD, tak jsem měl těch poslechových vzorků skutečně nehorázné množství. Vznikl mi široký rozstřel napříč celým rock/metalovým světem. V devítce jsem už byl vším natolik prosycen, že jsem měl v hodině hudební výchovy referát na VENOM.
Vše jsem vybrušoval až na učňáku. Ale to je jiná kapitola. Vezmu-li to trochu chronologicky, tak těmi skutečnými ikonami na základce bylo asi toto: QUEEN, KISS, TŘI SESTRY, METALLICA, OZZY OSBOURNE, XIII. STOLETÍ, MARILYN MANSON, PARADISE LOST, CHILDREN OF BODOM, VENOM, DIMMU BORGIR, CRADLE OF FILTH. Popisovat bych to mohl ještě hlouběji a detailněji, protože jak na to vzpomínám, všechno se mi pomalu vrací a vykresluje. Ale myslím, že jsem čtenáře už teď dostatečně vyčerpal…

Rozptyl slušný a tak to má být. Uděláme skok do přítomnosti. Kdybys měl vybrat jen jeden žánr, který je ti poslední dobou nejbližší, jaký by to byl a proč? Vím, že je to těžké, ale představ si, že musíš jmenovat opravdu jen jeden hudební styl. Bude to black metal, jak tak mezi řádky zmiňuješ v minulé odpovědi?

Ano, black metal. Věnuji se mu přes dvacet let a pořád mě nepřestává něčím udivovat, překvapovat a vlastně i vzrušovat. Je to žánr, který na sebe roubuje i jiné vlivy, takže je sám o sobě velice pestrý. Pokud si někdo myslí, že black metal začíná a končí s rychlou muzikou, temnou vizáží a opovrhováním jakýmkoliv řádem, tak sice má pravdu, ale je to jen okraj propasti, do které žánr padá. Najdeme v něm i protichůdné variace a především velice pestré rozpětí, které koketuje s industrialem, melancholií, epičností, psychedelií, disharmonií, symfonií, okultismem, folkem a taky kýčem a bezpohlavností. Jako ostatně všude, tak i tady se najdou fádní, nic neříkající zástupci, kteří vaří nějaký trend a cílí do širšího a senzacechtivého publika. Tenhle žánr je totiž dost komplikovaný a chaotický na to, aby se i jeho stoupenci nezhádali mezi sebou, což dokládá jedna z nejstarších kapitol jeho dějin - souboj na ostří nože dvou někdejších kamarádů, spoluhráčů a především architektů black metalu, jak jej vnímáme obecně dnes. První věc, která mě na něm fascinovala, je jeho specifická práce s kytarami. Ty nevšední harmonie, které jinde jednoduše nejsou. Samozřejmě v tom byla i ta symbolika a zloba, která z žánru čpí, ale i ta je dnes štěpena do mnoha rovin. V pubertě mě ten sataňizmus bral, ale později jsem zjistil, že mi spíše jde o určitou filozofii, na kterou ten prvotní kontakt nenápadně poukázal. Obrázky kozlů, křížů, hvězd a dalších znaků jsou sice neoddělitelným výrazivem, ale i to z toho žánru dělá víc než jen poslechový zážitek. Rozebírat se pak v tomto ohledu dá de facto celý styl života, uvažování a všeho okolo. Je to fascinující hudební směr, který hltám bez přestávky de facto denně.

Ok. Takže jedna přímá otázka. Žádné okecávání. Máš pistoli u hlavy a musíš vyřknout nejlepší blackmetalovou desku všech dob. Sophiina volba, vím, ale představ si, že to nejde jinak. Tak která to je?

Napadá mě šalamounské řešení a to kompilace největších hitů black metalu. Ale to je blbost, protože blackový desky fungujou jako celek a ačkoliv se dá vyzdvihnout několik super skladeb - vždycky to bude vytržená věc z určitýho konceptu. Takže říkám eponymní debutová deska BATHORY. Bez téhle nahrávky by ty další přijít nemohly. Je to sice svým způsobem pořád alibistická odpověď, ale když jen jedno album, tak ten největší kult.

Perfektní, takhle jsem si to představoval. Ještě jedna jasná odpověď, jaká česká blackmetalová deska je tou nej?

MASTER’S HAMMER - „Ritual“. Tady není o čem víc přemýšlet. A mohu přihodit stejnou výmluvu jako u toho mezinárodního alba: Bez téhle nahrávky by ty další přijít nemohly. Když jen jedno album, tak ten největší kult.

Tak to bychom měli vyřešené. Jdeme dál. Tvou podstatnou součástí je psaní pro webzine Echoes. Motivace do téhle činnosti se během let určitě různě proměňuje, ale co pro tebe znamená publikovat svoje texty veřejně? Jaký k tomu máš důvod?

Dovolím si začít zase na té základce, kde jsem objevil zalíbení v psaném projevu, jelikož jsem zjistil, že se písemně dokážu vyjádřit lépe a barvitěji než v přímé řeči. A tak to mám vlastně stále. Takže moje slohové práce byly obsáhlé a zanícené. Doma jsem zkoušel nějaké své rozumy o muzice sepisovat a všiml si toho strejda, který mě v tomto směru začal podporovat a fandit. To mi vnuklo myšlenku, že to není úplně blbý nápad a tak jsem polehoučku přistoupil k nějakému tomu psaní nejprve do šuplíku. Takže první impuls byla taková malá ješitnost ukázat světu svoje názory. V pozdějších letech jsem se uchytil v regulérním webzinu a začal psát ostošest, což mi činilo veliké potěšení a uspokojení. Takže druhý důvod je ten, že mě psaní fakt baví.
No a třetí zásadní signál je čistě v tom, že se opravdu moc rád bavím o muzice, obzvláště s někým, u kterého se dá naladit na blízkou, ne-li přímo stejnou frekvenci. Protože je doba taková, jaká je, a cesty podobně smýšlejících spolužáků a kámošů jsou rozhozeny po celé republice, tak nemám ve svém nejbližším okolí úplně personu, se kterou bych si večer zašel na pivo a o něčem takovém pokecal. V tomto ohledu proto trpí moje manželka, před kterou se občas neudržím a zahltím jí svým rozborem, poznatky a dalšími plky. Tak to jednoduše ventiluju do světa internetu, kde si to žije svým životem, kde si to (doufám) čtou právě tihle kámoši a přátelé, a to, že to potěší ještě někoho dalšího (nebo i rozlítí), je jen povzbuzující motivace.
Stává se, že vítr v plachtách mnohdy neduje s takovou silou, jakou bych si přál, ale alespoň mi to dává prostor k oddychu a pauze, která zas přinese oživení a zrod nové chuti. Jsem celkem závislý na zpětné vazbě a kdyby žádná nebyla, tak bych se na to už dávno vybodnul. Takže čtvrtým faktorem, který mě pohání v psaní, je i reakce čtenářů. To, že to jsou z největšího dílu zase ti kámoši, je ryzí skutečnost a vlastně úplně v pořádku.

Na Echoes máš aktuálně kromě klasických recenzí i své rubriky - Kapli a Tuzemskou kolekci. Začneme tou druhou rubrikou, v které shrnuješ tuzemské dění, představuješ nosiče… je z toho cítit, že českou scénou neopovrhuješ a zároveň máš rád fyzické nosiče. Co bys na téma téhle rubriky řekl a jak bys ji představil?

Startující myšlenkou byl unikátní článek, ve kterém doženu resty a dluhy, které jsem vnitřně cítil vůči naší scéně. Rovněž jsem toho času docela dost vynechával rutinní psaní recenzí. Proto jsem chtěl to všechno shrnout na jednu lopatu a tu pak chrstnout do očí čtenářů. A když už jsem si něco takového vymyslel, rozhodl jsem se pojmout celý akt trochu více zeširoka a obsáhleji. Tím vznikla vlastně samostatná rubrika, která měla být původně jednorázovým, případně nepravidelně využívaným článkem. Uvnitř čtení se přiznávám k tomu, co jsem si za poslední období (plus minus dva měsíce) pořídil v originále z českých kapel. Takže zde dostávají prostor jak novinky, tak věci starší, které jsou mi nějakým způsobem blízké, nebo cítím nutkání zmínit se o nich. V principu mi nejde o to, aby to byl souhrn byť drobných recenzí, ale spíše čistě můj osobní náhled na konkrétní zpracování. Takže se stává, že v příslušných odstavcích mohu hovořit dost obecně a spíše se odrazím od příkladu, který je takto předkládán. Nedělám rozdíl mezi formáty LP/CD/MC, ale vynechávám digitál. Prostě popisuji reálně to, co mi za určité období přistálo ve sbírce a zařadil jsem si to do polic. Někde rozebírám muziku, někde fyzickou podobu edice a jinde třeba jen nějaký příběh, který mám s nahrávkou spjatý. Tím trochu oživím něco staršího, připomenu novější a ještě se to snažím nějak rozumně vyfotit, aby bylo i na co koukat. Vlastně mohu přiznat i jemnou inspiraci u YouTuberů Sklizeň, kteří vlastně rovněž komentují to, co si nedávno pořídili. Vymýšlení podobných seriálů mě baví a v hlavě mám minimálně dva další, ale realizace zatím není v plánu.

Další rubrikou je Kaple, poprosím o základní info…

Kaple vznikla na základě mojí obsese black metalem a povzdychem nad jeho smršťujícím se prostorem v tuzemském webzinovém éteru. Je to výsledek odvěké rovnice, že když něco zaniká, něco nového se rodí. Takže když zanikl Mortem zine (blahé paměti) a v relativně novějších dějinách ještě Sicmaggot, což byly obecně stránky, které se žánru hodně věnovaly, napadlo mě udělat trochu víc místa black metalu ve světě Echoes. Protože rád dělám věci trochu jinak a rád do nich vkládám určitý přesah, vymyslel jsem rozšíření běžného článku o muzice o turistický rozměr. V prvním momentě tu byl nápad jistého seriálu, který by měl mít jednoduchý název, který však čtenáře upozorní na vážnost tématu a trochu jej popostrčí k rozkliknutí a zevrubnému zkoumání. Když pak ve scanovacím režimu prvotního kontaktu s článkem oko objeví záchytné body, které mysl shledá jako pozoruhodné, je pak už jen otázkou pár minut si těch několik řádků přelouskat a trochu si tím rozšířit obzory. V okamžik, kdy byl položen název seriálu, tedy Kaple, hledal jsem ve svém archivu vhodný motiv pro titulní obrázek a v ten moment mi došlo, že tohle je téma, které se může s každým dílem měnit a vlastně i obohacovat a rozšiřovat řady případných zájemců. Takže co díl, to jiná kaple, kostel či jinak využívané poutní místo. Celé to do sebe zapadlo ještě tím, že vlastně jde o něco, nad čím bychom se měli pozastavit, přibrzdit svůj shon v lovu nové hudby a přes ne zcela soustředěný poslech něčeho na Bandcampu se skutečně usadit, zpomalit svůj dech a plně vnímat předloženou hudbu, která mnohdy nezabere na první dobrou, ale vyžaduje určitou péči. Kaple je tak místem objevování i sebe sama, takovou spirituální modlitebnou. Turistická rovina je výsledkem mé záliby v toulání se po vlastech českých (a nejen jich) a zachycování oněch momentů na fotografie. K výběru mám určitý klíč a výrazně přemýšlím, které místo do dalšího dílu použít, ale je to druhá kolej, jelikož na té první jede pečlivý výběr zajímavého black metalu, který mě nějakým způsobem oslovil a zaujal. Asi bych mohl prozradit mnohem víc, ale v obecném základním infu snad postačí, že Kaple je článek o třech blackmetalových nahrávkách, které považuji za zajímavé, doplněný o malý tip na výlet, který propojuje název rubriky s obsahem a celou myšlenkou toho povídání. Osobně tam mám celou řadu aspektů, které do jednotlivých dílů promítám.

Kaple si našla i cestu na papír a flashku. Jak se tohle přihodilo?  

Ten nápad vydat cyklus dvanácti dílů na papíře je celkem prostý. Doma jsem se nějak zmínil, že píšu o kapličkách a podobných místech, což vzbudilo zájem u mojí maminky. A protože si dané články na internetu nehledala, rozhodl jsem se ji vypomoci tím, že jí to čtení jednoduše vytisknu. No a proč takovou myšlenku rovnou trochu nerozšířit do rozměru jakéhosi fanzinu. Sebral jsem tak čtení výhradně o těch turistických bodech, přidal k nim své původní fotografie včetně těch, které nebyly na internetu zveřejněny, vytvořil jsem print screen map jednotlivých cílů a celé to nějak seskládal k sobě. Do sešitu jsem dopsal nějaký úvod a drobný bedekr byl na světě. Ve výsledku vlastně nejde o fanzin o hudbě, ale o turistice. Jenže jako přílohu jsem si ještě vymyslel malou drobnost, kterou je flashdisc. Ten obsahuje všech dvanáct dílů v plném rozsahu, jak byly zveřejněny na internetu ve formátu PDF a html. Dále tam je ve formátu mp3 kompletní obsah nahrávek, které jsou v uvedených článcích rozebírány. Majitel tohoto rozšíření tak dostane nakonec i hudební soundtrack k probíraným místům a já pevně věřím, že bude mít na jisté autorské svazy stejný názor jako kdysi SNĚŤ při předávání cen Anděl. Proto je flashka ukryta v krabičce s nápisem “příloha, o které se nemluví”. Prostě to mělo být takové překvapení a přesto neoddělitelná součást každého výtisku. Věřím, že takový krok uspokojí a příjemně doplní zvídavého čtenáře, kterému se forma Kaple zalíbila. Ten, který na to jde přes hudbu, tak získá kýžený materiál k poslechu, a ten, kterého zajímají lokace, dostane mapu a fotky jako lákadlo, což jej nejspíš i pošoupne k samotné návštěvě.

Pokračování bude následovat příští neděli...


Zveřejněno: 02. 07. 2023
Přečteno:
1120 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář