„Ty víš, co tady chybí. Chybí tomu řád. Řád je to, co drží celou tuhle civilizaci pohromadě.“
I RISPOSTĚ chybí řád. Skupina je sama o sobě neřízenou střelou. Přijde mi, jako by byla samostatnou jednotkou i v rámci tuzemského HC/punku. V kapele se sem tam udají nějaké personální změny, ale než člověk tuhle informaci zachytí, vše je zase jinak. Živě jsem kapelu neviděl, ani nepamatuju, a tak vlastně ani netuším, nakolik je v tomhle směru aktivní. Samostatnou poznámku zaslouží vydávání jejich hudby na vinylech. Ty se vždy znenadání objeví a prostě tu jsou. Kdyby mi nepřistála na stůl otázka „vyšla nová RISPOSTA, chceš LP?“, na kterou následovala jasná odpověď „chci“, tak bych se o tomhle LP pravděpodobně dozvěděl se zpožděním. Nějaké promo od RISPOSTY… zapomeňte.
S RISPOSTOU se snažím držet krok a doplňovat sbírku od roku 2009, kdy podle mě vydala jednu ze dvou nejlepších desek v tuzemském podhoubí v rámci +- crustu. Paradox je, že startérem pro mě byla deska, která se jmenuje „Schválen byl nový řád“, navzdory tomu, že si kapela hned v úvodu desky stěžuje, že tomu všemu tady řád chybí. Před 14 roky ho schvalovali evidentně blbě.
RISPOSTA je ve svém teritoriu, což je crust s přísadou metalu, silným hráčem. Už léta má dar psát úderné věci, které jsou pro svůj žánr naprosto typickou záležitostí, přesto nikdy nepodlézají laťku. Samozřejmě ne pokaždé je člověk se vším na 100 % ztotožněn, ale to snad ani nejde.
S minulou nahrávkou, což byl desetipalec „Železná svoboda“, jsem si říkal, že už to tahle parta v rámci žánru nemá kam posunout, že se dotkla pomyslného crustového nebe. Osobně tuhle desku řadím do top nahrávek kapely a evidentně v tom nejsem sám, protože i v anketě Břitva se sešlo dost hlasů na to, aby kapela zabodovala a brala první místo v kategorii minialbum & split & singl roku. Po právu. Navázat tak na předešlou věc není jednoduché a musím říct, že zpočátku jsem byl z novinky lehce zklamaný. OK, je to RISPOSTA, ale nějak mi tam něco lehce schází, chvíli jsme se sžíval s nepříliš průbojným zvukem, možná oproti minulosti mi chyběla druhá kytara… těžko říct. Postupně, jak už to bývá, album poodkrylo i svoje zákoutí a dorostlo do jména hodného kapely, přesto ho stavím o něco níž než dnes už předposlední zářez.
„Žrát můžeš, ale nesmíš při tom mlaskat.“
Osm věcí vyšlo tentokrát na klasicky velkém LP, které uzavírá dvě a půl minuty dlouhé „Outro“, bez kterého bych se klidně obešel. Oním outrem je vážná hudba, zřejmě použitá z nějakého katastrofického filmu, protože tím by ono outro logicky navazovalo na textovou část, která je tentokrát silně ekologicky zaměřená a už jen samotné názvy válů jako jsou „Zem vybírá svou daň„ nebo „Zem nepatří člověku“, dávají nápovědu, o čem že to bude. Úvod páté „Bolševická lůza“ obstarává proslovem ta největší lůza – Babiš. Skoro se mi z něj při poslechu udělalo fyzicky zle, jelikož jsem tohohle pračlověka vymazal od prezidentských voleb z hlavy. Vlastně se mi tahle osoba tak hnusí, že poslouchat ji z vlastních beden mi zvedá tep.
„Jdem přímou cestou do pekla, ještě dnes seškrábni tu rez“.
RISPOSTA letos vyvrhla desku, natočená už byla v roce 2021 v Hellsoundu, která posluchače žánru a téhle party rozhodně nezklame. Osobně mě těší, že tahle přísnotická parta pořád funguje a udržuje oheň. A to dělá stále dobře. U nás nejlíp.
Seznam skladeb:
- Zem vybírá svou daň
- Lidi
- Moudrost
- Bolševická lůza
- Lítost
- Do pekla
- Zem nepatří člověku
- Outro
Čas: cca 22 minut
Sestava:
- Mira – kytara, vokál
- Vápno – bicí
- Tom – basa
