DARK GAMBALLE

10“ EP 2019, kooperace více vydavatelství / crust / Česko

Od těch dob, kdy „Schválen byl nový řád“, se při vyslovení názvu kapely RISPOSTA narovnám a jsem v pozoru. Ne náhodou, tahle deska z roku 2008 mi otevřela další cesty ke vnímání hudby, kterou jsem úplně nevyhledával. Od tohoto momentu tuhle přísnotickou bandu, která za tu dobu prošla mnoha personálními taškařicemi, počítám mezi nejlepší kapely v Čechách v hardcore/punku. Skvělé na tom je, že od té doby se vůbec nic nezměnilo. Každá jejich nová nahrávka mě nakopne a po čas vydání okupuje můj gramec.

Je zajímavé, že i když kapela vydala v mezidobí velký počet nahrávek a držela si na nich vysoko nastavenou laťku, poslední zářez „Železná svoboda“ mi přijde jako ten nejlepší materiál od dob zmiňovaného červeného alba. A vůbec nevadí, že se tentokrát jedná o desetipalec (nerad bych něco pomotal, ale tenhle formát by měl být v diskografii první vlaštovkou); RISPOSTA na něj přesto natlačila osm pecek, které mají od začátku do konce vysokou jakost. Jak známo, kapela produkuje crust se silným metalovým odérem, ale pořád je ukotvená ve špinavé bublině hardcore/punku. To nic nemění na tom, že metalové vlivy jsou jasně slyšitelné, což mi v tomto případě šmakuje.  

Deska ale není jen o vymetání pavučin z rohů a rychlostních závodech, i když samozřejmě crust tempo vládne. Jak ale naznačuje otvírák „Vývoj lidstva“, který je nadstandardně dlouhou záležitostí, RISPOSTA si umí poradit i s delšími časovými úseky. „Vývoj lidstva“ začíná středním tempem, nasamplovanými slovními úryvky a následně vlastním textem, který je pro RISPOSTU tak typický a jako vždy temnou lyrikou prosycený: „Prý bůh stvořil člověka a člověk stvořil koncentrační tábor...“

Co mě na kapele baví nejvíc, je, že v podstatě v každé z osmi věcí je nějaký silný motiv a něco, co zaujme a i když by se na první poslechy mohlo zdát, že se jedná o klasickou mlátičku, která valí to samé stále dokola, v tomto případě je to prostě jinak. Jasně, RISPOSTA nehraje nic zásadně odlišného než v minulosti, ale má tak jasný ksicht, který se za ta léta vyprofiloval, že jí člověk v záplavě kapel věnujících se podobnému stylu jasně rozpozná. Jedním z pojítek je i výborný Mirův vokál. Mira kromě toho, že sází vydařené kytarové riffy, svým hrubým vokálem doslova diktuje a udržuje řád.

Jak desku otevírá střednětempá záležitost, podobně je tomu i na konci v závěrečné „Zvyk“. Ta se ke konci převaluje v pomalejších tónech, ale i tady RISPOSTA dokazuje, že má výborně zvládnuté obě polohy svého výrazu a je v nich přesvědčivá. Sluší jí i ty relativně pomalejší věci, stejně tak je zábavná i v těch klasicky crustových sypačkách. Z těch hlavně vyčnívá „Hymna letargie“, což je punková hitovka roku. Doplněna opět skvělým textem.

Pochválit je třeba zvuk. Opět se natáčelo v Hellsoundu, ale zase se laťka oproti minulosti posunula výš. Stejně tak je třeba zmínit slušně zpracovanou grafiku. Musím říct, že jsem nečekal, že mě RISPOSTA takhle rozseká. Přece jen už má na kontě dost desek a určitá únava materiálu by byla zcela pochopitelná, ale opak je pravdou. Osobně považuju „Železnou svobodu“ za nejlepší album, co kdy RISPOSTA nahrála.

Seznam skladeb:

  1. Vývoj lidstva
  2. Vztek     
  3. Ukřivdění
  4. Vyhraněný názor
  5. Smrt a sláva elitám
  6. Pokulhávám     
  7. Hymna letargie
  8. Zvyk

Čas: cca 25 min.

Sestava:

  • Mira – kytara, řev
  • Tom – basa
  • Vápno – bicí
  • Thom – kytara

Bandcamp


Zveřejněno: 20. 12. 2019
Přečteno:
2890 x
Hodnocení autora:
9 / 10

Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář