Zdravím JEDEN KMEN. Máte venku nové album, které jste nahráli v obměněné sestavě. Z časů, kdy vznikala „Mlha“, zůstaly čtyři šestiny sestavy (Jakub, Skrík, Loqo, Ctibor), novými tvářemi jsou Jugo, Hanička a Čepa. V minulém rozhovoru byla sestava pěkně podrobně představena, takže na informace o kvartetu Jakub, Skrík, Loqo, Ctibor odkáži a o představení tři nových členů bych poprosil. Z tria Jugo, Hanička a Čepa je asi Čepa nejznámější postavou tuzemského hudebního dění, Hanička je tuším jeho manželka. Ale pokud byste chtěli něco dodat k již dříve uvedeným členům, tak samozřejmě dle libosti…
Ctibor: Ahoj Johane, ve skutečnosti je změna v sestavě pouze ta, že z kmene odešel pouze Magua. Jiří Roček z „Mlhy“ se nám skryl pod přezdívku Jugo na „Basnji“. K novým členům, Čepa je skutečně velmi známá postava metalové scény, tak těžko říct, jestli jej má smysl hluboce představovat. Bubnuje u FORGOTTEN SILENCE, hostuje u PAČESS, vydává vlastní dílka pod projektem Lesní muž a je všeobecně hodně činný, což dokazuje jeho bohatá minulost i aktivní přítomnost. Neméně činnou má však drahou polovici Haničku, kterou pamětníci mohou znát například z kapely EVERLASTING DARK a nebo z aktuálního působení v tělesu SARKONIA. Hančin přínos na „Basnji“ tkví nejen v tom, že zpívá jeden z hlavních vokálů, ale i jako výborná hlasová koučka připravovala spolu s Anežkou Špinlerovou celý soubor na natáčení většiny vokálových partů.
Ještě otázka k Čepovi, který se na „Mlze“ podílel jako studiový technik. Jak se stalo, že se k vám přidal coby plnohodnotný člen?
Ctibor: Po dvou natočených deskách už se asi nejde bavit, že jde o spolupráci čistě formální. Čepa i Hanka mají přímý vliv na JEDEN KMEN a jeho produkci zvláště pak, co se týče alba „Basnj“. Album navíc vznikalo z velké části za covidu, kdy vidina živého hraní byla na míle vzdálená, a proto jsme jej pojali více studiově a nesvazovali se myšlenkou živé prezentace. Nakonec však na živou prezentaci došlo a my se pokoušíme rozjet epickou živou show „Basnj“ obsahující až 12 hudebníků na podiu. Široce načrtnuté studiové album se snažíme stejně široce převést do živé podoby a to se bez všech zúčastněných neobejde. Tedy ani bez Čepy, který se s chutí pustil do druhé sady bicích perkusí naší liveshow. Každopádně Čepa se o spolupráci s KMENEM rozmluvil sám na jednom s making of videí, které jsme k tvorbě postupně prezentovali: https://youtu.be/6elgaLJz6Yk
Když už jsme u personálních záležitostí, tak bychom je mohli dotáhnout. Se sborovými zpěvy se zapojily Lucie Nekudová, Žaneta Turoňová, Petra Varaďová, Veronika Mičíková a Anežka Špinlerová. Jak složité bylo dát dohromady pětičlenný sbor – šli jste na to přes kamarádství, známosti, nebo konkurzem? Dívky předpokládám, mají nějaké zkušenosti z jiných hudebních aktivit, souborů, …
Ctibor: Holky Lucie, Žaneta, Petra a Veronika spolu zpívají ve folklorním souboru ŠLAJERKY z brněnské Kamenné kolonie a jelikož tam část z KMENE bydlí, tato spolupráce byla takřka na dosah ruky. Anežka se pak k souboru přidala postupně z čirého přátelství a nadšení pro věc. Nejdřív jako poloprofesionální jazzová zpěvačka svolila, že vypomůže rozkošatělému JEDNOMU KMENI s vokálním cvičením, aby nakonec sama vrostla do sestavy. Sólově ji pak můžete slyšet zpívat v kapele PERFECT TIME nebo se SWING KONG DANCE ORCHESTRA. Všude sehrálo svou roli zejména přátelství a radost ze společné práce.
Minule jste zhudebňovali příběh o skřetech, nyní pohádku nazvanou O ztracené Zimě. Autorem příběhu je Ctibor, opět došlo i k realizaci knižní předlohy, která je základem pro texty na albu. Ona pohádka vznikala s tím, že dojde k jejímu zhudebnění a otextování, nebo to „nějak“ vyplynulo?
Ctibor: Právě že vůbec ne. U „MIhy“ tomu tak bylo, ale „Basnj“ vznikla jako náhradní řešení, kdy se kapela potácela v jakési slepé ulici tématu, které úplně nevyšlo. Pohádková předloha „Basnje“ měla být opravdu zpočátku jen pohádkou do šuplíku, kde měla vytrvat až do doby, než tam těch pohádek bude víc. Když to ale s tvorbou vypadalo špatně, domluvili jsme se, že ji zkusím přepracovat do základního libreta pro album a nakonec to vyšlo.
Hudba na „Basnj“ se proti té na „Mlze“ výrazně posunula k písničkovější formě, byť se pořád nedá mluvit o muzice v takové formě, jakou vnímá většinové publikum. Nicméně „objevují se melodie, čisté zpěvy a taky se myslím rozrostl počet nástrojů, které dámy a pánové využili“, napsal jsem v recenzi. Myslím si, že je mnohem náročnější složit hudbu, jakou produkujete, než běžný dejme tomu folk. Jakým způsobem vaše písně vznikají – je jeden hlavní autor, který nějakým způsobem napíše stěžejní linky, případně rozepíše, kde bude jaký nástroj, nebo je tvorba kolektivní záležitostí, jste kapelou, která tvoří společně ve zkušebně?
Jakub: Většina skladeb vzniká na základě nějakého melodického, či rytmickeho motivu, který někdo z nás přinese a celý KMEN ho pak tak nějak spontánně rozvine. Výsledek je vlastně kolektivní dílo. Myslím, že je pro nás velmi důležitá obraznost, tvoříme konceptuálně a na začátku máme už hotový příběh, takže ty prvotní náměty vznikají na základě našich představ, vnímání atmosféry, pocitů. Tyhle prvotní impulsy pak začínají žít a rostou tak, jak k nim každý přidá kousek ze sebe.
Loqo: Většina písní vznikla na základě nějakého podnětu od konkrétního člověka. Ten se pak na zkušebně upravoval a zpracovával, už ve větším počtu. Párkrát se stalo, že nakonec i skončil v koši. Někdy to byly struny, někdy píšťala nebo synth z kláves. Ve skladbě „Čelem proti bouři“ se například vystavělo na elektrických kytarách. Mám pocit, že třeba základ pro ústřední motiv ve „Velkém sále“ si Džugo před zkouškou nahrál na tu kalkulačku, kterou používá místo mobilu.
Můžete vyjmenovat všechny nástroje, které na CD zní? Na fotkách na vašem webu jsou některé vidět, nevím, jak je pojmenovat, některé vypadají poměrně netradičně, např. píšťala vypadá jako vyrobená doma, je na ní i kůra…
Jakub: Oproti „Mlze“ je tam opravdu spousta nástrojů. Z dechů jsou to např. bulharská dvojačka, indiánská pentatonická flétna, různé koncovky, což jsou něco jako mini fujary. Pak tam jsou brumle a nepočítaně různých druhů bubnů a perkusů. Zajímavou sekcí jsou strunné nástroje. Kromě klasické kytary a nakouřené blackové elektriky je možné na albu slyšet irské bouzouki, turecký saz (na který občas hrajeme smyčcem) a nejpodivnějším nástrojem je džuhiko, které si náš Jiřík (Jugo) vyrobil ze staré almary a je to obdivuhodné propojení severského jouhikko a mongolského morin khuur, na němž jsou natažený středy horolezeckých lan. Je to uživatelsky mimořádně nepřátelský nástroj, ale má skvělý zvuk. Velmi důležitá je na „Basnji“ také elektronika, samply, ambienty a další výmysly, kterých se ujal Loqo.
Textový koncept, jak už bylo zmíněno, vychází z literární předlohy, ale zatím nebylo řečeno, že texty nejsou ani v češtině, ani v angličtině, ale v nějakém slovanském jazyku „který připomíná moravské nářečí zkřížené s polštinou, slovenštinou nebo balkánskými jazyky“ (opět citace z recenze). O jaký jazyk tedy jde, respektive jak vznikal?
Skrík: Texty jsou přebásněné do mezislovanštiny. Stejně jako „černá řeč Mordoru“, kterou jsme použili na předchozí skřetí desce, jde i tentokrát o konstruovaný/umělý jazyk, který má spolu s hudbou a výtvarnem hlouběji evokovat náladu i jakési kulturní usazení dění alba. Chtěli jsme tak evokovat slovanské zázemí příběhu, aniž bychom příběh spojovali s nějakým konkrétním národem. Mezislovanština je nesmírně zajímavý projekt, který vznikl za účelem vytvoření jazyka, který by byl (po jisté přípravě) srozumitelný všem slovanským národům. Bylo o ní už hodně napsáno a můžu jenom doporučit si o ní něco víc zjistit! Jsem moc ráda, že jsem se k práci s ní díky naší tvorbě dostala.
Nedílnou součástí vašich alb jsou obaly CD a knihy, ostatně uvádíte, že JEDEN KMEN je projekt audiovizuální. Obal CD máte opět výpravný, plný krásných ilustrací – ke každé skladbě vznikl obraz, grafika digipacku i bookletu je dotažená, vše má řád. Autorem je opět Cyril Gaja, jehož tvorba k vám patří, možná by se dalo mluvit o nehrajícím členovi společenství. Tentokrát kreslil podle zadání, nebo dostal knihu, texty, důvěru a volnou ruku? Stalo se, že nějaký obrázek předělával, že jste s ním nebyli napoprvé spokojeni?
Ctibor: Z mého pohledu je Cyril rozhodně pevnou součástí JEDNOHO KMENE. Stál u jeho zrodu, když měl projekt ještě podobu výtvarného projektu a spolupracuje s námi dodnes. A to, že v tuto chvíli nestojí na pódiu, nemusí být nutně setrvalý stav, jelikož je i schopným perkusionistou.
Z hlediska spolupráce pak v základu hodně hovoříme o příběhu, vizích a celkovém usazení. Vytváříme si představu světa, v němž se příběh odehrává. Poté, pokud se jedná o čistě příběhové části, jako jsou výpravné obrazy do bookletu, necháváme jej pracovat naprosto volně. Cyril navíc slyší i hrubé náběry ze zkušebny, má čas reagovat na změny a má možnost se vyjadřovat také k celkovým aranžmá skladeb. Jediné, co se většinou neobejde bez nějaké bouřlivější diskuze a následných úprav, je podoba merchu nebo titulky desky, kdy se snažíme pracovat s původním logem kapely, ovšem v designu nového alba.
Zatímco tvůrce vizuálna se nezměnil, studio jste využili jiné, Northern Lights, o kterém jsem dosud neslyšel. Proč jste si vybrali právě tohle místo k nahrávání?
Ctibor: Northern Lights Studio je Čepův osobní hudební kabinet přímo u něj doma. Nahrávali jsme tam, protože v něm pro nás dokázal vytvořit nadstandardně osobní přístup, bez kterého by nebylo možné, aby „Basnj“ vznikla v takové podobě a rozsahu, jaká je z nahrávky i živě prezentovaná. Bylo to velmi rodinné a kmenové, což zpracovanému tématu jen pomohlo.
Jakým způsobem nahráváte?
Jakub: No pořád je to divočina, hlavně protože si s každým dalším projektem najdeme i další cesty, jak to sobě a Čepovi víc zkomplikovat. Teď to bylo ještě složitější díky velkému počtu nástrojů a vokálů. Některé nástroje jsme nahrávali současně, aby to mělo tu správnou synergii, ale hlavně to děláme klasický po stopách. Většina alba se nahrávala v Northern Lights, ale třeba sbory ve „Velkém sále“ jsou z kaple na Špilberku, nebo některé ambienty jsou autentické venkovní zvuky. Máme před sebou ještě spoustu učení, co se týče práce ve studiu, ale myslím, že se posouváme. Opravdu gargantuovský díky patří Čepovi a Haničce, že se nás ujali a mají s námi tu trpělivost, bez nich by to nebylo.
První album jste si vydali sami, i díky kampani na Startovači, nyní jste Startovač využili opět, ale zároveň má CD vydavatele, kterým je Epidemie Records, zavedený label s třicetiletou tradicí, CD je tedy vydáno v kooperaci kapely a vydavatelství Martina Čecha. Jak k té spolupráci došlo?
Ctibor: S Martinem jsem byl v kontaktu již od „Mlhy“, kdy nám album vzal do distribuce. Měl a má v ní řadu hudebních projektů, ke kterým se cítíme žánrově nebo smyslem tvorby blízko jako HEILUNG, JÄÄPORTIT, Desiderii Marginis nebo Mathiase Grassow. Podle toho jsem doufal, že by mohl mít pro naši tvorbu více pochopení než jakékoliv jiné dostupné nakladatelství v Čechách a na Moravě (které jsem znal). Když byl projekt „Basnj“ v obrysech, oslovil jsem ho napřímo o spolupráci a setkali jsme se v Brně na koncertu DYING PASSION a SSOGE v rámci jejich tour Aerosouls 2022, kam zavítal se svým distrem. Hovořili jsme o muzice, naší tvorbě, ale i o dalších věcech a nakonec se dohodli na konkrétní podobě spolupráce, která pak došla ke svému naplnění. Martinova přístupu a zkušeností si nesmírně vážím. Práce s ním byla pro mě velká zkušenost a současně i ohromná čest, že jsme dostali příležitost zapsat se drobným písmem do jeho třicetileté životní kroniky undergroundu.
„Basnj“ už jste pokřtili, na One Tribe Night 4, zase podle fotek to vypadlo jako úspěšná akce. Kolik přišlo lidí, jak ona „noc“ probíhala, splnila vaše očekávání?
Ctibor: One Tribe Night 4 dokonce předčila naše očekávání. Přišlo ke čtyřem stovkám lidí, atmosféra byla nezapomenutelná a srdečně přijetí domácího publika nám doslova vzalo řeč. Nové album jsme oslavili s přáteli STRIGOŇ, FIVE LEAF CLOVER a OLAF OLAFSONN AND THE BIG BAD TRIP. Sluší se tu však vzpomenout na ukrajinskou kapelu JORYJ KLOC, která měla na OTN 4 vystupovat a kterou pro neuvolnění ze služby nahradili práve FIVE LEAF CLOVER. Tímto děkujeme všem, kteří se na tomto večeru podíleli a určitě doporučuji nový brněnský klub První Patro pro vaše akce. Je to skvělý prostor se zkušeným a profesionálním přístupem.
Minule jsme o koncertech taky debatovali – změnila se nějak situace? Dostali jste se se svou produkcí i za hranice? Nebo jste po několika vystoupeních k „Mlze“ koncertování stopli a vracíte se k němu zase až nyní?
Ctibor: Podařilo se nám dvakrát hrát na festivalu Hradby Samoty, a to zrovna když se tento putovní festival konal na Slovensku, takže se nám vlastně hrát v zahraničí povedlo. Pak se ovšem koncertování postupně zastavilo, kapela se chvíli hledala a nakonec do toho přišel covid. Minule zmiňovaná scénografie se už nepovedla do programu vystoupení „Mlhy“ dostat. Třeba se nám s „Basnjí“ povede lépe a dostaneme se dál. Odhodlání tu je a „Basnj“ je podle všeho pro širší publikum stravitelnější než předchozí „Mlha“. Chceme to rozhodně zkusit.
Jak složité je dát dohromady tak početný ansámbl, abyste se všichni sešli a vystoupení proběhlo podle plánu? Vystupujete v kostýmech, navíc používáte projekci, to všechno musí dát spoustu práce… stojí to všechno za to?
Ctibor: Johane, vlastně těžko říct, co na tomto světě smysl má a co za co stojí. :) To, co je vidět a slyšet na pódiu nebo v digipacku, je prostě pokus o komplexní vjem. Jazyk, kterým se snažíme mluvit k publiku a cesta, kterou zkoušíme jít. Jestli nám to vydrží a výraz ještě posuneme, nebo dřív vyhoříme? Obě cesty jsou možné. Jestli se dočkáme adekvátní odpovědi na ono úsilí od veřejnosti? Nelze říct, protože nevím, jak se ty veličiny srovnat. Ano, bylo to složité dát dohromady a je to velmi složité provozovat. Stále se potýkáme s problémy s tím spojenými, ať už jsou otázkou zaneprázdněnosti jednotlivých členů souboru nebo technického řešení živého vystupování. Když je však vesmír dobře nastaven a vše se správně sejde, jsem přesvědčen, že se pak pro posluchače jedná o opravdu silný zážitek, který v našich končinách nejspíš nemá analogii, zvláště když vznikl v DIY režimu. Děkujeme tímto všem, kteří nám na naší nesnadné cestě podávají pomocnou ruku a mají pro tyto šílenosti pochopení.
