Tvoříme a hrajeme tribální hudbu s prvky folku, world music, elektroniky a ambientu. Inspirací jsou nám silné příběhy, pro které hledáme ryzí hudební vyjádření, jazyk i vizuál, abychom je co nejlépe předali publiku. Mimo tento rámec se nebráníme výletům napříč hudebními žánry a spolupráci s dalšími tvůrci. (JEDEN KMEN)
Skoro pět let uplynulo od mého prvního setkání s projektem JEDEN KMEN. Tehdy šlo o „Mlhu“, zvukové & vizuální dílo, jež se věnovalo skřetům a působilo neotřelým dojmem. Hudební rovina byla poměrně těžko uchopitelná, vokální vlastně taky, více v dobové recenzi, na kterou si dovolím odkázat.
Na druhém albu se JEDEN KMEN prezentuje v poněkud jiném světle, od hudby-nehudby postavené na rytmech a zpěvu-nezpěvu ve formě skřeků a křiku se tvorba ansámblu posunula k muzice většinou ctící písničkové formy, objevují se melodie, čisté zpěvy a taky se myslím rozrostl počet nástrojů, které dámy a pánové využili.
Druhým výrazným posunem je koncept postavený na příběhu, který je na „Basnj“ vyprávěn. Onen příběh existuje v knižním vydání i jako audiokniha a pro pochopení děje je dobré si pohádku O ztracené Zimě na YouTube poslechnout (1. část, 2. část, 3. část. Texty jsou napsané v jakémsi univerzálním slovanském jazyce, který připomíná moravské nářečí zkřížené s polštinou, slovenštinou nebo balkánskými jazyky, alespoň já to tak vnímám.
Po mluveném intru se v první písni „Solnečna kareta“ zprvu ozývají různé zvuky a po nich dostává hodně prostoru brumle, která navozuje rurální náladu, k ní se přidávají píšťaly, perkuse a cosi na způsob mužského hrdelního zpěvu, nicméně po tomto úseku následují sborové chorály, které už míří k oné zvláštní kombinaci post-folk / world music. Hudební doprovod je poměrně střídmý, myšleno co se něčeho jako hutnosti či plnosti týká, jen několik základních tónů a zvuků, zato hlasy se postupně různě proměňují, prolínají se mužské spíše výkřiky a ženské bezeslovné áááaaaááá. Úvod tedy nepříliš chytlavý a na poslech těžší, ale druhá „Lisja rada“ je mnohem snáze poslouchatelná, muzika má tradičnější formu a zpěv rovněž, i když k běžnému folku má stále daleko. Líbí se mi, kolik různých zvuků se průběžně objevuje, jak jsou struny promíchány s perkusemi a zřejmě i nějakými synťáky, zní to originálně a v kombinaci s ženským zpěvem to prostě funguje. Ale aby to posluchač nedostával zadarmo, další věc, „Prěstupiti prag“, je experimentálnější, vedle šamanského tance postaveného na důrazné rytmice se objevuje i jemnější hudba, do které kontrastně vstupuje skandování hrubými hlasy. Řadu tónů (nejen zde, ale na albu obecně) nedokážu přiřadit konkrétnímu nástroji, booklet v tomto směru mlčí, ale tipuji nějaké strunné historické instrumenty, různé flétny, s nimiž kooperují akustické kytary, bubínky typu darbuka, tamburína nebo takový ten šamanský buben, ale i bubny běžnější, na které hraje Čepa, známý z řady plus minus metalových kapel.
Nejpůsobivější skladbou je „Velika sala“, u které bych se nebál mluvit o epice. Muzika pěkně plyne, do ní vplouvají ženské pestré hlasy, které se různě překrývají a střídají, sem tam je doplní mužské chorály, ale gró písně tkví v těch ženských, vrchol pak obstarává melodický úsek; a zmínit je třeba i závěrečnou gradaci, respektive gradaci a degradaci, přičemž degradaci nemyslím hanlivě, ale jako protipól oné gradace – jednoduše se jedná o zeslabující dojezd.
Co mi na albu přijde interesantní, je neopakování se, každá píseň je jiná, např. „Čelom protiv burji“ vyznívá poměrně tvrdě, naproti tomu poslední „Povratok zimy“ naopak velmi, pokud bych měl použít opak, měkce, ale to není ten správný termín, spíše křehce, něžně nebo tak nějak. (úsměv) „Tri prědavstva“ nemají daleko ke klasické lidovce, „Solncu licem v lice“ je asi nejméně nápadná položka, pomalá, lehce jednotvárná, se šepoty, pro mě asi nejméně atraktivní záležitost alba, ale chápu její vyznění související s dějem pohádky. „Povratok zimy“ si lze představit různě, blackmetalové kapely opěvují zimu za doprovodu těch nejdivočejších vánic, JEDEN KMEN volí úplně jinou formu, takřka ambientní, bezeslovnou, kromě mluveného outra.
Celý koncept doplňuje výpravný booklet uložený v šestistránkovém digipacku. Knížečka o dvaceti stránkách je vytištěna na kvalitním masivním papíru a hlavně skvostně vypadá. Ke každé skladbě vznikl obrázek, který dokresluje děj, autor Cyril Gaja zaslouží potlesk, nejen za ty obrázky, ale za celý grafický vizuál. Když už vydat fyzický nosič, tak ať vypadá přesně takhle.
„Basnj“ je album, za kterým je slyšet i vidět obrovský kus práce, ale které to u posluchačů nebude mít jednoduché, protože není… mohl bych tady vypsat spoustu příměrů… prostě není tradičním hudebním albem. Asi se dá přirovnat k tomu, co vytváří WARDRUNA, která si ty fanoušky získat dokázala, tak snad se to povede i našincům. Za tu práci, kterou si se vším dali, by to byla pěkná odměna.
Bez bodového hodnocení (nemám srovnání).
Seznam skladeb:
- Solnečna kareta
- Lisja rada
- Prěstupiti prag
- Velika sala
- Čelom protiv burji
- Tri prědavstva
- Solncu licem v lice
- Povratok zimy
Čas: 52:15
- Hudbu zkomponovali Jakub, Jugo, Skrík, Loqo, Ctibor, Hanička a Čepa.
- Sborové party nazpívaly Lucie Nekudová, Žaneta Turoňová, Petra Varaďová, Veronika Mičíková a Anežka Špinlerová.
- Úvod a závěr namluvila Jarmila Slaninová.
