Sex, drogy a death'n'roll není komedie o stárnoucích kamarádech, ani ženách v ranném stádiu klimakteria, nýbrž porce dřiny a odříkání. Nevím, jak na tom jsou železoBETONÁŘI s prvními dvěma volnočasovými aktivitami, ale s death'n'rollem umí pod šapitó zanechat bohapustý hampejz. Kapela se dosud na celkem čtyřech vydaných splitech o prostor na nosiči podělila např. s kanadským one man projektem SKELETON, disbeat/crustovými Brazilci BESTOHÖVEN, crustbandem ROXOR z Vranova nad Topľou nebo se zbojnickými krejzy thrashery ČAD. První velkou desku s výstižným slovenským názvem „Konský kokot“ vydali v roce 2014 a vloni momentálně v přehrávači založenou kazetu „Zombie Mustang Safari“. Dle kapelního Bandcampu by titul měl také vyjít na CD a vinylu.
Nahráno v Pulp studiu Jakubem Spiszakem a Jakubem Hríbikem. V černobílém bookletu lemovaném funerální tématikou jsou texty elegantně vepsané na náhrobních kamenech komiksových hrobů. Bohužel kvůli mrňavému švabachovskému fontu jsou obtížně, jestli vůbec, čitelné. O zřetelnosti ostatních údajů nemluvě, což převáží i fakt absence kapelní fotky.
Po triviálním klávesovém intru jako z dílny OLYMPIKU nás v obludáriu přivítá „Sadistická opica“, ve které se střetávají linie deathových a crustových bojůvek. S texty si chalani dvakrát hlavu nelámou, rýmovačku „stratený v klube s tyčkou v hube“, kterou je přirozeně možné odečíst nikoli z poslechu, ale pouze vyčíst z bookletu, vyloudí lehký úsměv, nikoli však pohrdání. „Bezezub“, což je nepochybně parafráze na výraz označující Lucifera nebo Satana, začíná zdvojeným kytarovým rejděním, které rozčísne blastbeatová salva přecházející do umta umta marše. V rozjezdu následující skladby „Hrabivec“ si ve změti crustových kolovratů a deathmetalové zatuchliny nachází vlastní frekvenční pásmo mlaskající basa, aby se z tohoto kmitočtového rozsahu záhy nepozorovaně vytratila. V „Cimbal“ s refrénem „cigánsky metal atmosféra veliká, cigánsky metal muzika prastará“ se enormně doplňují crust punk s dávno narozeným deathmetalovým hnutím. Vokál má samozřejmě ten klasický hluboký growly tón, který zní jako pološílený pán propasti, kterému jste narušili spánek. „Paleoman“ plný deathových fines zděděných z hardcore/punku flirtující se starou školou švédského stylu death metalu a d-beatu smrdutě až hnilobně čpí. „Homeo Astralotypecus“ má i své pomalejší, drtivé momenty, dominuje však pevný takt blastujících bicích s dunivým zvukem basy v pozadí. Jako výjimečná se na albu jeví předposlední „Safari“ obsahující banjo vyhrávky tuláka s usárnou na zádech, což mi přijde jak neotřelé, tak vtipné. Album uzavírá nejrozmáchlejší „Rooted in Helvete“, primitivní hudba s potenciálem syrového punku dovedeného do deathového extrému. Po 20vteřinové pauze se vynořuje „zbytek“ písně, samozřejmě po celou dobu pěkně zničující, ale upřímně řečeno mi tak nějak přišlo, že kromě nicotné sirény pomyslného vozu IZS se zdá být tento bonus nejzapomenutelnější.
Pokud bych měl specifikovat zeměpisnou polohu vzniku jejich chrastivého zvuku, jako proutkařský bičík se mi prst stočí do temného srdce švédského Stockholmu. Ačkoli nejde o nijak převratně originální nahrávku, je to vcelku obstojná deska. Pokud máte rádi těžké a naštvané skladby s jednoduchou strukturou, které by pravděpodobně rozplakaly Ježíše nebo alespoň vaši babičku, nech sa páči. Jak se mi potvrdilo na lednovém koncertu tohoto Monty Python nelétajícího cirkusu v Písku, na živo jde o život a musíte se mít na pozoru, abyste nebyli předčasně odebráni do urnového háje.
Seznam skladeb:
- Intro
- Sadistická opica
- Bezezub
- Hrabivec
- Cimbal
- Paleoman
- Homeo Astralotypecus
- Safari
- Rooted in Helvete
Čas: 31:28
Sestava:
- Lieder – kytara
- Thermal Kobrado – kytara
- Adam Muflono – bicí, samply
- Paleoman – zpěv
- Tomifresz – basa
Hosté:
- Hufnágel – kytara (8)
- Shooty – banjo (8)
