Ahoj Jirko. Nebudu se tě ptát na deset otázek, které nijak nesouvisí s tím, co děláš, hehe. Před bezmála dvěma roky jsme spolu na Fobii měli poslední rozhovor. Tehdy si byl ještě bubeníkem BEAST WITHIN THE SOUND. Ty však v kapele už nepůsobíš. Místo toho hraješ s kapelou FORCE OF HELL obstarožní thrash metal a vyšlo vám povedené album „Better Be Dead.“ Jak se to vůbec stalo?
Ahoj Jakube, dva roky od našeho posledního rozhovoru a spousta změn. Už za půl roku po našem pokecu odcházím z důvodu vnitřních neshod a vlastního vyhoření z BWTS a s nadále pokračujícími covidovými restrikcemi uskutečňujeme myšlenku původního projektu FORCE OF HELL v regulérní fungující kapelu. Abych se ale vrátil na začátek, tak musím zmínit nárazový Beheritův projekt RARACH, který nás po pár letech od definitivního konce AHUMADA znovu hudebně spojil, sešli jsme se na chajdě v Lužických horách a v dost netradičních podmínkách dali vzniknout nahrávce „Tollenstein“. Netrvalo dlouho a naše spolupráce se přirozeně přesunula do pražské zkušebny, kde jsme zpracovali stále během covidu nastřádané Milanovy nápady na první demo FORCE OF HELL, tentokrát v duchu čistého a ryzího osmdesátkového thrashe. S demem nám tenkrát vypomohl na vokálním postu kamarád Jakub Sedláček, který již působil s Beheritem v KING KEPORKAK za bicími a mikrofonem. S pozitivními ohlasy na první demo „Becoming the Yaga“ velmi rychle dáváme do kupy jeho následovníka, demo „Extraction of Humankind“ a posilujeme sestavu o baskytaristu Michala. Po zkompletování sestavy už nám nic nebrání v myšlence živé prezentace. Začínáme koncertovat a soustředit se na realizaci prvního alba „Better be Dead“.
RARACH a AHUMADO GRANUJO jsou blackmetalové a goregrindové projekty. Proč tentokrát s Beheritem skládáte zaprášený old school thrash metal druhé poloviny osmdesátých let? Myslíš, že mladé lidi v Česku znova začíná zajímat tento styl?
Jak jsem zmínil, RARACH byla čistá nárazovka. V podstatě zhudebněné dobové texty odkazující na kraj Lužických hor a okolí hradu Tolštejn. AHUMADO GRANUJO byla jiná kapitola, naše progresivní léta, bezstarostnost, hudební extrém a nadhled, ale i to jednou muselo skončit. Teda vyjma toho nadhledu doufám, bez kterého by snad nic nemělo smysl. Ale abych odpověděl proč obstarožní thrash. Není neznámo, že už nejsme nejmladší. Naše hudební prvopočátky a metalová puberta sahají do druhé poloviny osmdesátých let. Mé úplně první nahrávky, kdy jsem se potkal s metalem, byly METALLICA - „...And Justice For All“, METALLICA - „Ride the Lightning“, S.D.I. - „Sign of the Wicked“, S.O.D.- „Speak English or Die“ nebo první dostupné SP nahrávky ARAKAINU. V období puberťáka postihnutého masivním nástupem heavy metalu jsem si prošel snad všemi styly, které se na mě jakkoliv podepsaly a které jsem si se svými kapelami a projekty během let minulých odehrál. Nyní s FORCE OF HELL se přirozeně vracíme právě k těm prvopočátkům našeho šílenství a smyslu života. Na té „obstarožnosti“ jsme vyrostli, je nám přirozená a máme ji pod kůží. Lhal bych, kdybych nepřiznal, že současná vlna retro thrashe hraná mladšími a šikovnějšími kluky byla také určitým impulzem k současné aktivitě. Ano, myslím, že pokračující retro vlna se těší stále velké oblibě. Stále se objevují nové kapely s drivem let předešlých. O originalitě tu nemůže být už řeč. Zapálení v kombinaci s hráčským umem a schopností obětovat kapele vše jsou podle mne klíčem se prosadit mezi obrovským množstvím stejně hrajících kapel. Není to však náš cíl. My vsadili na rychlost a přímočarost v temnějším pojetí stylu, který rezonoval podzemím dávno před tím, než thrasheři objevili kouzlo skateových prken. (úsměv)
Co ostatní členové FORCE OF HELL? Mají basák Mešuge a zpěvák Kuba nějaké předchozí zkušenosti? Nějak se mně nepodařilo dohledat nic z jejich hudební minulosti, přesto vypadají jako lidé na správném místě. Řekl bych, že vokály tomu snad dávají i vlastní obličej.
Ano, Michal s Kubou jsou lidé na správném místě. Úplní nováčci to samozřejmě nejsou a zkušenosti hlavně z pražské undergroundové scény mají bohaté. Chtělo by se říct, že pražská studna je bezedná, ale zrovna v jejich případě to není jen o nějakém výběru do počtu, ale o dobře zapadnutém soukolí hráčských zkušeností, lidského přístupu a tvůrčí shody, které pomáhají definovat tuhle kapelu. S těma klukama i kdybychom na zkoušce nezahráli jedinou notu a jen kalili, hulili a poslouchali muziku, budu zkoušku považovat za přínosnou. Po 25 letech aktivního hraní, rodině, povinností a určitém stereotypu považuji pivo/joint po zkoušce v parku s nimi za skvělej relax a pozitivní návrat o mnoho let zpět. A pokud si někdy slyšel o kapelách KING KEPORKAK, FLESHSOUL, BLINDPARTY, HAUNEBU ZWEI, PSYCHOTIC DESPAIR, SOCIAL DIET, DRY THREAD či DITTOHEAD, tak to jsou indicie k dohledání jejich minulých či současných aktivit.
Záznam „Better Be Dead“ vznikal v Davosu. Když namátkově vytáhnu z kolekce nějaké poslední české thrashovky, tak zjišťuju, že s mistrem Otynem na svých záznamech spolupracovali například MURDER INC., LAHAR či EXORCIZPHOBIA. Takže asi logická volba. Kolik času jste strávili nahráváním? Vše probíhalo klasicky, nebo došlo na nějaké experimenty? (úsměv)
Otyn a Davos pro nás není otázkou určité prestiže vzhledem k tomu, jaké kapely k němu jezdí a jak dobře znějí. Já konkrétně s Otynem spolupracuji už od roku 2006, mám u něj záseků, které nespočítáš na prstech obou rukou. Pojí nás vzájemné přátelství a z toho plynoucí pohoda a klid na práci. Kluci taky nejsou v Davosu žádní nováčci a už si zde leccos odehráli. Jezdíme si do Davosu pro skvělou atmosféru, komfort a zábavu spojenou se zaručeným výsledkem. Všichni se dobře známe, víme co od sebe čekat, jak spolu komunikovat a přispět tak společně do vznikajícího díla. Nahrávání „Better Be Dead“ i přes svou rutinu bylo přesto výjimečné, neboť se Otyn v rámci Vyškova přestěhoval do jiných prostor a my tak poprvé okusili zcela nové studio. To, o co jsme se starým studiem přišli, zase bylo dohnáno něčím jiným ve studiu novém. I tak si vzpomínám, že jsem během nahrávání nebyl úplně v kondici a trápící viróza se naplno rozjela až po mých odehraných partech. To se myslím neprojevilo na záznamu, ale hlavně v nechuti konzumovat ty správné oslavné tekutiny a zůstal jsem tak bohužel jen na čajích. Prostě recording thrash mejdan co nechceš. Zbytek se svých úloh chopil s grácií a deska byla komplet nahraná za tři dny. Já jsem opravdu zbytek času proležel a prospal. (úsměv)
Album vyšlo ve dvou formátech – CD a kazeta. Jedno pod Coffeegrinder, druhé pod Tapes Of Terror. V jakém nákladu? Máte přehled o tom, kolik ještě zbývá kusů? Co si myslíš o kazetě jako formátu?
CD vydané u Coffegrinderu vyšlo v nákladu 300 ks, kazeta u Tapes of Terror v limit nákladu 50 ks. Přesný počet prodaných či zbývajících kusů nevím, ale mohu s jistotou říct, že nic není vyprodáno a stále se dá objednat u vydavatelů nebo se obrátit přímo na nás. Je samozřejmě v našem zájmu dostat celý náklad mezi fanoušky a jsme si vědomi, že bez přímé konfrontace, tedy živého koncertu, jdou prodeje hůře. Na této slabině nyní pracujeme s naším vydavatelstvím a věříme, že tento rok bude pro nás plodnější a bude větší šance naši hudbu častěji koncertně prezentovat.
S oblibou kazety to u mě opět souvisí s dobou, ve které jsem vyrostl. Na oblibu kazetového formátu se ptáš člověka, který svou hudební pubertu prožil neustálým kopírování kazet, kamarádskými výměnami nahrávek na kazetách, chozením na burzy kupovat doporučené kapely na kazetách, později v nástupu CD kopírování nahrávek na kazety. Pamatuju si, jak mi největší radost pod stromečkem od rodičů udělalo balení 20 ks kazet TDK. (úsměv) Ať originálky, tak kopírované nahrávky byly mými poklady, k tomu související vypisování štítků a skladeb na psacím stroji asi nemusím starším ročníkům připomínat, byly to rituály s tím spojené. V době nástupu mého zájmu o český převážně death/grindový underground vzrostla záliba o nákup demokazet, které si dodnes schovávám a velmi rád pouštím. To je mou odpovědí, co si myslím o kazetě a jsem velmi rád, že kazety nezmizely a že jejich formát získává opět na oblibě.
Za Cofeegrinder a Tapes Of Terror stojí velké osobnosti Michal Káva a Petr Kolář, kteří také pořádají kapelám koncerty. Sledovali jste jejich aktivity ještě před vaší spoluprací? Je velká šance, že si s FORCE OF HELL zahrajete na festivalech Kafest a Thrash Nightmare?
Kdo by dnes neznal asi dva nejvýznamnější thrashový svátky u nás. Samozřejmě, že nešlo neminout jejich dřívější aktivity vydavatelské i promotérské a jsme rádi a vděčni za jejich podporu FORCE OF HELL a vzájemnou spolupráci. Na Michalovým Kafestu už jsem dokonce jednou hráli, nebylo to však v hlavní hrací den, ale na páteční pre-party. Letos, doufám, nás Kafest nemine a snad i předvedeme něco málo z novinek. Petr nás koncem roku pozval do Písku zasupportovat portugalským speed heavy thrasherům TOXIKULL, z čehož se nakonec uprostřed týdne ukázala solidně navštívená akce a fajnová oslava heavy metalu. Kluci portugalský přes svůj mladý věk zněli neuvěřitelně dobově a přesvědčivě. Thrash Nightmare s výraznějším zaměřením na zahraniční kapely, oproti spíše domácí přehlídce Kafestu, je v současnosti asi nejprestižnější akcí u nás. Šance si tam zahrát vzhledem k již uzavřenému line-upu 10. ročníku je nepravděpodobná, lépe nulová, oproti Kafestu, neboť s Michalem jsme již předběžně na účasti na Kafestu domluveni.
Autorem černobílého obrázku zdobícího přebal je tatér Pisshead. Obrácený kříž, pentagram, kostlivci, nahotinky… Měl umělec nějaké noty, co vám má vytvořit, nebo šlo o obrázek z katalogu?
Toto je spíš otázka na Beherita, který obal s Petrem domlouval. Co vím, tak obal vznikl ve velice krátkém čas, určitě se nejednalo o vybraný „katalogový obraz“, ale o objednávku a domluvu na základě přednesených představ. Myslím, že Pisshead přesně vystihl a definoval naše úsilí a směřování, jak má kapela potažmo nahrávka vypadat. Přímočarý rychlý thrash temnějšího střihu s dotykem starého death metalu je to, o co nám jde a Pissheadovo výtvarné zpracování jen umocňuje výsledek naši snahy nabídnout trochu jiný obraz do současného thrashového šílenství. S výsledkem jsme velmi spokojeni.
Doplňující otázka ke cover artu. Koho z kapely Pisshead tetuje?
Jelikož jsem z kapely jediný, kdo je potetován, mohu s jistotou potvrdit, že nikoho.
Zpátky k záznamu. Trochu jsem si při poslechu říkal, že tam není moc kytarových sól. Neplánujete do budoucna přibrat druhého kytaristu, aby byly songy pestřejší, nebo všechno vsázíte na přímočarost?
O možnosti doplnit stavy o druhého kytaristu jsme nikdy neuvažovali. Stále se někam posouváme, vyvíjíme v rámci svého stylu a v současnosti hotové čtyři nové skladby napovídají, že i při zachování přímočarosti lze posílit aranže i o četnější kytarová sóla. Asi největší změnou, která se začíná v nových skladbách projevovat, je větší rytmická pestrost a s tím spojené častější změny temp ve skladbách. Důraz na přímočarost je nám ovšem prioritou a delší kompozice od nás nečekejte. Na první desce jsme představili náš styl, který chceme rozvíjet bez velkých stylových kotrmelců a servírovat lidem to, co se od nás po první desce očekává. V kapele s klukama vtipkujeme, že první deska měla být z roku 87´ a druhá by mohla znít jako z roku 90´, hehe. Kdo ví, nakonec se ještě třeba vrátí vlna grunge, všechny kolem zblbne a dočkáš se od nás desky á la „Force of Habit“ či „Ritual“. (úsměv) Jak já byl tenkrát zklamaný a dneska ty desky miluju. Ale zpět, nic co by se týkalo nás. S přibývajícími novými skladbami cítím potvrzení desky první, řekněme o složitější strukturu skladby se zachovanou rychlostí a přímočarostí. Sami sebe momentálně překvapujeme. (úsměv)
V srpnu jsem se zúčastnil festivalu Metal Madness v Sušici a viděl bandu INSISTENT. Úžasná show ve všech ohledech. Brutální zvuk. Dynamika. Poslední album „Disease“ působí velice ambiciózním dojmem. Proč to zmiňuji? Od minulého roku tam bubnuješ. Přátelská výpomoc, nebo vidina šance s kapelou dokázat velké věci?
Díky za kompliment. S klukama se znám delší dobu. Voko kdysi dokonce vypomáhal AHUMADU na druhém mexickém tour. Jsem fanda INSISTENT od úplných počátků, a když jsem se dozvěděl o odchodu jejich drummera Přémy, ta myšlenka jim pomoct ve mně nějakou dobu rezonovala. Kluci mezitím hledali i jinde, než nakonec slovo dalo slovo a šli jsme si společně zahrát. Výsledek jsi viděl v Sušici a opravdu mne těší, jak na tebe ten koncert zapůsobil. O velkých věcech u mne asi není už řeč, momentálně hraji ve třech kapelách a to nejdůležitější je pro mne skloubit svůj život v nějaké kapelní, rodinné a volnočasové harmonii, o který se snažím a díky obrovské toleranci doma se i tak doufám daří. Úspěchy samozřejmě vnímám a každý dobře odehraný gig, každý pozitivní dopad na fanoušky, vydávání desek, cestování, setkávání s přáteli na koncertech vnímám jako ty „velké“ věci. Jestli toto všechno posílá kapely výš a dál, je pak jedině dobře a odměnou za dobře naplněný čas. Furt mě to baví a v životě se nenudím…
Není to tak dávno, kdy nemohly být pořádané koncerty. Snad se všechno vrátilo už do normálu. Kolik akcí jsi minulý rok odehrál? Byla mezi nimi nějaká, která ti utkvěla v paměti?
Ano, začátkem loňského roku došlo k postupnému rozvolnění covidových restrikcí a dalo se zase normálně koncertovat a život se celkově vrátil do normálu. Minulý rok jsem odehrál cca 30 koncertů se třemi kapelami, odbyl jsem si premiéru s INSISTENT v pražském Rock Café a mezi další gigy, které mi utkvěly v paměti, jsou určitě výlety s SSS do polské Gdynie, s INSISTENT výlet do Belgie, SSS CZ tour s Frantíky VOMI NOIR, support FORCE OF HELL portugalským TOXIKULL v Písku či německý výlet s SSS do Kuselu spojený s návštěvou technického muzea v Sinsheimu. A už teď se rýsuje spousta zábavy v roce 2023. (úsměv)
Spousta lidí, když o tobě mluví, používá pseudonym „Jürgen“. Vzpomeneš si od kdy?
Dávno, pradávno. Tahle přezdívka má dle mého přesné určení z Berlína roku 2001 z klubu K17, kde jsme hráli s INTERVALLE BIZZARE v rámci evropskýho mini tour se SKINLESS. Ten večer jsme tam nocovali, hojně popíjeli a já se tam bez studu a odhozených zábran, dostatečně posilněn tequilou, dvořil místní nepříliš půvabné barmance svou jedinou německou frází „Ich bin Jurgen und noch einmal tequila bitte“. Se SKINLESS jsme se tam tenkrát vyhecovali k chlastacímu souboji „kdo první usne, toho kapela prohraje“. Disponovali jsem zdatnými alkoholiky v našich řadách, ale souboj jsme díky „čelu“ našeho zpěváka Střapa prohráli. Amíci pili první ligu. Dodnes se přu s kluky z kapely o tuto historku, neboť tvrdí, že jsem byl Jurgen už dávno před tím. Tak možná jsem jen v Berlíně tuto přezdívku definitivně přijal za svou. (úsměv)
Víc toho k tobě nemám. Děkuju ti za tvůj čas. Mohl by jsi ještě závěrem říci, co čeká kapelu FORCE OF HELL v roce 2023?
Naší letošní prioritou vidím hlavně v dokončení druhé desky a přípravy na nahrávání, ale neznamená to, že naše koncertní aktivity budou tímto zastaveny. Na druhou stranu nejsme kapelou s velkým koncertním vytížením a vidět nás letos může být obtížnější. Nenechte si tedy některý z koncertů ujít, termíny najdete na našem webu. Zůstaňte ve střehu…
Díky za prostor, ať se daří Tobě i Fobii a všem, co žijí řemeslem metalovým.
