Ahoj Jirko, vítám tě na Fobii. Nebudeme chodit kolem horké kaše. Jak se BEAST WITHIN THE SOUND přizpůsobili současné situaci? Odpočíváte, či pravidelně zkoušíte? Nemrzí vás například zrušení nějaké zajímavé akce?
Ahoj, zdravím čtenáře Fobia zinu. V současné dosti mrzuté situaci nefungujeme o nic lépe než asi zbytek scény. S tím, že odpadly koncerty, není naše příprava tak častá. Na druhou stranu závislost na našich nástrojích a společných jamech neklesá. Existenci koronaviru připouštíme. Někteří z nás si covidem prošli a minimálně na kapelní úrovni k sobě tedy přistupujeme velmi zodpovědně. Naše společné hraní a skládaní je velmi ovlivněno tímto faktorem a jakmile kdokoliv z nás nebo z okruhu rodiny či zaměstnání není „v kondici“, tak si dáváme pauzu. V mezidobí nápady přibývají a během lockdownu jsme přichystali šest nových skladeb. Takže práce je. Skládáme, aranžujeme, jamujeme a kompenzujeme si tak tu dobu temna, co nás provází. Absence živého hraní samozřejmě mrzí. Stejně jako ostatní jsme přišli koncem minulého roku o pár skvělých klubových akcí, na které jsme se těšili. Několikrát jsme posouvali naši vlastní akci, ale bohužel nic z toho nám současná situace nedovolila. Vyčkáváme se zbraněmi v ruce a jen co to zase půjde, jdem na zteč, hehe.
Horko těžko jsem se snažil najít obsáhlejší info o vaší skupině. Kromě obsazení jednotlivých nástrojů toho k nalezení není zas tolik. Můžeš trochu rozvést, jak jste před koronavirem byli koncertně aktivní a jestli existuje v historii kapely milník, který považujete za velký úspěch?
Jsme tajemní, jak jen umíme být, hehe. Milníkem BWTS by se mohlo zdáti asi předskakování MACHINE HEAD v pražském klubu Roxy v roce 2014 nebo evropské tour k naší první desce "Eternal Conflict". K tomu přihoďme pár podařených gigů na větších festivalech a ve výsledku stejně dostaneš partu čtyřicátníků, co víc než marketingový úspěch své kapely milují v první řadě hudbu, kterou hrají a to je činí nejspokojenějšími. Nechci, aby to vyznělo jako alibi pro naši menší koncertní aktivitu. Ostatně, tak strašný to s náma není a vidět nás je. Kapela se během své existence neustále vyrovnává s personálními problémy, které jsou, doufejme, zažehnány a minimálně od roku 2017 působíme ve stejném složení s jasnou vizí hudebního směřování a chutí ji kvalitně živě prezentovat. Nyní jsme všichni nuceně na startovní čáře a jen čekáme jak hladoví psi, až budeme vypuštěni z klecí. Věřím, že se dočkáme a budeme tak moci pořádně začít živě propagovat naši novou desku. Tedy, jestli si do té doby nenatočíme další, což se nám momentálně úspěšně daří, haha.
Nakousl si personální změny a jasnou hudební vizi. Když jsem naposlouchával vaší diskografii, tak se mi pomalu nechtělo věřit, že to všechno nahrála jedna kapela. S tím pravděpodobně souvisí zmíněné střídání hudebníků. V jakých interpretech jste se zhlédli a co si třeba pouštíte ve zkušebně?
Ano, určitě tomu tak je. Kdokoliv se v sestavě objevil, dával do muziky kus sebe a na vyznění kapely to bylo znát. Myslím, že od mého příchodu a definitivně příchodu basáka Kuby se věkový průměr kapely zvýšil a celkem jasně se to na směřování ke starší škole projevilo. Kapela si tak prošla určitým vývojem, který je dnes zakořeněný v období klasického thrashe devadesátých let, spíš ovlivněný více americkou než evropskou scénou. Po těch letech vývoje máme nejvíc pod kůží toto období a myslím, že jsme nejupřímnější v prezentaci thrashe či deathu devadesátých let. Jestli chceš znát jména, tak určitě uctíváme Big 4, celou Bay Area scénu v čele s TESTAMENT, EXODUS a ranými MACHINE HEAD. Cizí nám nejsou hardcore bandy, NY HC scéna, crossover, SUICIDAL TENDENCIES atd. Ovšem poslední nahrávkou, která nás ve zkušebně solidně propleskla, byla nová deska HEATHEN – "Empire Of the Blind". Vynikající album.
Souhlasím. Loni vám vyšlo album "Resistance". První, co mě zaujalo, byl mocný zvuk, dost připomínající obry zámořské thrashmetalové scény. Měli Otyn při nahrávání a Holly při závěrečném mixu volnou ruku, nebo jste před procesem přesně věděli, jak má záznam znít?
Ano, měli. Když s někým spolupracujeme, zároveň mu dáváme důvěru v jeho schopnosti docílit maximální výsledek ke spokojenosti všech. Otyn je naše nahrávací stálice, který dostal možnost míchat naše předešlé EP "Propulsion of War" a z výsledku jsme dodnes nadšení. Podařilo se mu tenkrát docílit opravdu přirozený a syrový sound bez použití samplů a efektů a kapelu tak zachytit v co nejpřirozenějším vyznění. Mám tuto produkci opravdu rád, odráží se v ní stará škola a vůbec proces vzniku hudby ještě z analogové doby. S Hollym byla spolupráce trochu jiná. Když jsem šli nahrávat "Resistance", věděli jsme, že se chceme zvukově od EP posunout. Holly je kamarád a kolega našeho kytaristy Peshaka z Rockové opery, kde spolu působí v místní kapele. Když jsme měli nahráno a začali přemýšlet o mixu, tak právě Hollyho vzkaz kapele, že „já vám z toho udělám pořádnej EXODUS“, rozhodl se s ním domluvit na spolupráci a vložit mu důvěru. Už první mix, který poslal, potvrdil, že jsme se vydali správným směrem. Holly dodal naší nahrávce modernější současnější sound a myslím, že naší muzice celkově oblékl lepší kabát.
Grafiku alba měla na starosti Dahlien Neumanová. Proč zrovna šachovnice? Mají padlí pěšci hlubší význam?
Vzhledem k válečným textům mi přišla šachovnice jako skvělé synonymum bitevního pole, včetně hodností i honorací, které během válečných konfliktů zažívají své osudy. Snažil jsem se touto formou vyobrazit osudy běžných obyčejných lidí, kteří konají často i proti své vůli v zájmu vyššího řádu mocných, kteří tímto využívají druhé ke svým ziskům a vítězstvím, mnohdy za cenu jejich života, na kterém jim nezáleží. V konečném důsledku se tato metafora netýká jen bitevního pole, ale čím dál více běžného života nás všech. Není to tedy nic víc než symbolika síly a moci, která lidstvo provází od nepaměti. Bylo fajn se domluvit s Dájou. Je velmi talentovaná a vtiskla té myšlence svou tvář. Základ obalu je origo fotografie, kterou jsme společně za poslechu metalu a popíjení pivek zaranžovali a vyfotili. Zbytek digitálně vyprodukovala Dája. O něco divočejší to bylo v ateliéru táty našeho basáka Kuby, kam s námi Dája také zavítala, abychom se na obal vyfotili a mohli tak specialními kouřovými fotografiemi navázat na chystaný koncept obalu. Kdo fota nebo obal již viděl, musí mu být jasný, jak dlouho musel být ateliér větrán, haha.
V recenzi jsem se vůbec nevěnoval anglickým textům s válečnou tématikou. Jsou v nich promítnuté konkrétní války a píše si je sám Škobis na hubu, nebo jde o týmovou práci?
Filip si své texty píše sám a má tak svou tématickou volnost, do které mu nikdo nezasahuje. S korekcí mu pomahá náš bývalý člen a baskytarista Máca. Texty nejsou nijak historicky konkrétní a neřeší se tu jednotlivé konflikty, jako spíš obecný pohled na definici síly, boje o moc a s tím související války, které jsou a byly součástí života na této planetě.
Stihli jste spíše jednoduchý, ale zajímavě natočený videoklip. Kdo je autorem a v jakém sklepě vznikl filmový materiál?
Klipem jsme chtěli novou desku představit fanouškům. Nechtěli jsme nic složitého, v podstatě žádný děj, jen čirou energii a tlak ve vhodném prostředí. Zvolili jsme si k tomu titulní a nejrychlejší song z desky, který nás asi v současnosti nejlépe definuje. Natáčelo se ve smíchovském klubu Prostor Země a kamery a výroby klipu se ujal zkušený mazák Ondra „Pode“ Podešva. Super celodenní mejdan, kam nás přišla navštívit Dahlien a naše kamarádka Bára. Holky si nakonec v klipu také zahrály.
Na vašem debutovém albu v písni "Leaves Of Pleasure" hostuje na zpěvech Skoři z EXORCIZPHOBIE. Znamená to, že jste s bandou z Trutnova spříznění? Co říkáte na desku "Digitotality"?
Jasně že jo, s klukama jsme už společně něco odehráli a těším se, až zase odehrajem. Přátelství a vzájemný respekt je myslím oboustranný. Skoři je velmi nadaný a talentovaný muzikant a kluci si jdou pomalými krůčky za svým snem a uznáním nejen na domácí scéně. "Digitotality" je opět překročením jejich už tak vysoké laťky a myslím, že v současnosti není lepší kapely tohoto žánru v CZ. Je to přesně ta deska, která tě po prvním poslechu donutí si ji zopakovat a s každým dalším objevuješ nové, skryté, okouzlující. Přesně takhle na mě deska zafungovala a nyní si tam užívám kytarových sól a též mne baví stále se zlepšující Skoří za mikrofonem.
Jsi velezkušený bicman, který toho hodně prošel. Od kolika let bubnuješ a jaký byl tvůj první bubenický vzor?
Jsem v první řadě samouk, fanoušek, který se v úplných začátcích dostal ke svému nástroji čirou náhodou, když nás tenkrát bubeník opustil a já si za to poprvé sedl, aby se aspoň něco dělo. Hraju od svých sedmnácti let a vždy jsem se měl spíš za nadšence než nějakého školeného hráče. Jediná moje příručka byla jedna z tehdy dostupných rockových učebnic na bicí a šel jsem si vlastní cestou sledování a odposlouchávání na koncertech od svých kamarádů nebo zkušenějších hráčů. Ono v době bez internetu to vlastně ani jinak nešlo. Stejně tak jsem se nikdy přehnaně nemodlil k nějakým ikonám nebo nepovažoval snad někoho za vzor. Vyrostl jsem hudebně na klasických věcech z konce osmdesátých a celých devadesátých let, takže mi jsou blízcí přesně ty aktéři, kteří tuto zlatou éru definovali. Dave Lombardo, Charlie Benante, Lars Ulrich, Pete Sandoval, Paul Bostaph, Alex Marquez, Gene Hoglan, Dave Culross, Derek Roddy a další. Z evropských mě vždy bavili Chris Witchunter, Mick Harris, Marco Foddis, Krzystof „Docent“ Raczkowski, Matte Modin… Dalo by se asi pokračovat dále a na spoustu jmen stejně zapomenu, ale respekt všem, kteří se dali na metalové řemeslo a natočili ty nejlepší inspirativní desky.
Menší odbočka. Dvacet roků si hrál ve skupině AHUMADO GRANUJO. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby jsi tam nehrál na kytaru. Nechceš čtenářům Fobie přiblížit své goregrindové dobrodružství?
AHUMADO jsem založil společně s naším tehdejší zpěvákem Davidem. Zhlédli jsme se tenkrát v klasické grindcorové scéně a narůstající gore/grindové. Vliv starých NAPALM DEATH, REGURGIGATE, DEAD INFECTION. To bylo to, co nás hnalo dopředu si udělat taky takovou muziku a natočit v tomto duchu nějaké nahrávky. Vždy jsem měl AG za vedlejší projekt, kde jsem ventiloval svoji potřebu hry na kytaru a nikdy jsme sebe ani kapelu nebrali příliš vážně. O to větším překvapením po letech pro nás byl enormní zájem a uznání za to, co jsme na této scéně dokázali a především určitě za album "Splatter-Tekk". V podstatě ještě nedávno jsme spláceli fanouškům náš dluh v podobě živých koncertů, vzhledem k naší několikaleté absenci a nemožnosti fungovat. Nyní je toto goregrindové dobrodružství už otázkou minulosti. Vše již bylo zahráno i napsáno a kapitola AHUMADO GRANUJO se navždy uzavřela.
Zpátky k albu "Resistance". Co za výhody přináší spolupráce s vydavatelstvím Slovak Metal Army?
Pro nás je to určitě a hlavně dobře cílená propagace desky, kterou bychom si sami neudělali. Jsem moc rád za spolupráci s Jurou Hariněm a za to, co pro kapelu udělal. Přiznám se, že naší hlavní silou je především hudba, skládání a živé hraní. V oblasti sebeprezentace máme stále velké nedostatky a ty nám Slovak Metal Army pomohli z velké části vyřešit. Žádné předchozí desce BWTS se nedostalo takové podpory a my jsme moc rádi a cítíme, že "Resistance", co do ohlasu, oslovuje zatím největší okruh posluchačů a dostáváme se tak do širšího povědomí. Škoda jen, že nás zabrzdila tahle covidová doba a nemůžeme desku podporovat koncertně. Bylo by vše určitě ještě lepší. Každopádně, jen co se situace aspoň trochu uklidní a bude možnost hrát, chceme lidem "Resistance" předvést živě v té nejlepší formě.
Jak u vás probíhá skládání songů? Přináší do zkušebny někdo hotové písničky a pak je ladíte, nebo jde o více spontánní proces?
Hlavní riffmaster našeho ansámblu je kytarista Julián. On je stěžejní článek naší hudby. Skladby jako takové vznikají pak nasledným jamem mezi mnou a jím. Takto vznikla většina materiálu desky "Resistance". Základní proces tedy od Juldy, se mnou se udělá kostra skladby a se zbytkem kapely aranže. Trochu jiným způsobem jsme se teď v době covidu pustili do nových skladeb, kdy jsme obešli proces skládání mezi námi dvěma a rovnou skladbu rozebíráme s celou kapelou. Úžasně se tak doplňujeme a jsme rádi, že kluci do procesu v prvotní fázi dávají více svůj otisk a na novém materiálu je to opravdu znát. V zásadě jsme tak nejdemokratičtější spolčení individualit, kteří vždy dosáhnou úžasného kompromisu ku spokojenosti všech.
Máte hotových šest nových válů. Kdy chcete vydat nové album? Budete více experimentovat, navážete na "Resistance", či budete svůj thrash metal vybrušovat do extrémů, haha?
Asi je zatím předčasné bavit se o vydání nové desky. Každopádně začít realizovat nahrávku bychom mohli koncem tohoto roku. Ale jako vždy půjde o delší proces, tak se nebojím napsat, že bychom se mohli nahrávky dočkat během roku 2022. Nápady jsou, chrlíme ze sebe vztek a zlobu, která k současné situaci přímo navádí. Teď mne napadá to krásné a klišovité, že nový materiál bude tedy rychlejší a brutálnější, haha. Ne, nebude určitě rychlejší ani brutálnější, ale z odstupem času z nových vzorků citím složitější písně s příklonem nebo nádechem death metalu devadesátých let. Nicméně, aby čtenář nemyslel, že se tu otáčí stylovým kormidlem. Není tomu tak. Stále půjde o BEASTÍ crossover, který bude přirozeně navazovat na desku "Resistance". Jen se nám nikdy nestalo, že by cvičení nových a techničtějších skladeb bylo tak náročné. Ušili jsme si na sebe bič a o to víc se těšíme.
Jsem sběratelem vinylových nosičů, které zažívají renesanci. Jak jste na tom vy v kapele? Není možné, že následující záznam od BEAST WITHIN THE SOUND si budu moci přehrát na gramci?
Nemohu mluvit za ostatní, ale myslím, že nikdo z nás není takovým vášnivým sběratelem, aby měl doma doslova milionové sbírky, to určitě ne. Za sebe jsem vlastníkem bezmála osmdesáti vinylů, třech stovek CD a víc jak sto demokazet převážně českých i zahraničních death/grindových kapel devadesátých let. Hlavně těch demáčů si cenním opravdu nejvíc, je to součást mého hudebního dospívání a vzpomínka na úžasné období, reálný metalový underground devadesátých let, kdy existovala opravdová undergroundová scéna a extrémní hudba zažívala svůj rozkvět. Zpět k BEASTŮM… O vinyl bychom samozřejmě měli zájem a dohoda se Slovak metal Army už proběhla, vše je ale otázkou zájmu o nahrávku, které tato doba určitě nepřeje, když nejsme schopni se živě prezentovat a dát tak o sobě co nejvíc vědět. No přejme si tedy že se vše zlepší, v našem zájmu tak i tak bude časem "Resistance" na asfaltu vydat.
Děkuju ti Jirko za rozohovor. Více k tobě nemám. Pokud chceš něco vzkázat našim čtenářům, tak máš prostor. Jinak ahoj.
Já děkuji Tobě za fajn rozhovor, všem přeju tento rok pevné nervy. Začíná přituhovat, něco se na tomto světě mění v nenávratno a pro společnost bude ještě dlouho složité se s určitými věcmi vyrovnávat. Nikdo nejsme proroky a dnes nevidíme přesně ani za horizont druhého dne. Narůstající frustrace ze současného stavu naleptává náš klid a začínám vnímat narůstající napětí ve společnosti, ale i blíže mezi známými a lidmi, kteří se dříve měli rádi a respektovali. Toto covidové společenské téma z nás začíná činnit služebníky vlastního morálního úpadku a na toto apeluji: Zůstaňme do poslední chvíle nohama na zemi a udržujme si vlastní klid bez vnějších tlaků. Hodně štěstí všem, brzy čistej vzduch, kulturu, koncerty a pohodu tak, jak si ji každý přeje. Metal s Vámi!
