„Každopádně na album vznikly ještě tři skladby, které mají svůj text, byly nahrány společně s ostatními. Ale museli jsme něco vyřadit. Předpokládám tak vydání doplňujícího EP a tím kapitolu Šumavy uzavřeme.“ To jsi řekl v rozhovoru ke „Gabreta Aeterna“ a nedávno na tvá slova došlo. Na MCD ale nejsou tři skladby, je jich pět. Začal bych tou čtvrtou. (úsměv) „Prokletí Christlova dvora“ se objevilo jako bonus na gramofonové desce „Haereticalia – The Night Battles“ a jednalo se o vůbec první zveřejněný šumavský song PANYCHIDY. Na MCD je ale jiná verze, řekl bych méně agresivní, i po zvukové stránce. Proč jste skladbu nahráli znovu?
Ta skladba byla tehdy puštěna ven víceméně asi z takové nedočkavosti. Už tehdy se rýsovalo šumavské album a tohle byla jedna z první hotových skladeb, tak jsme ji jako bonus dali na LP. Ale nyní bylo jasné, že musí být pohromadě se skladbami, ke kterým od počátku patří. I z toho důvodu se objevila na aktuálním EP. Nahrána byla znovu, aby také zvukově seděla k celku.
Christlhof, Christlův dvůr, Pohádka, to jsou názvy stavení, které provází pověsti o tragédiích, jež potkávaly tamní obyvatele. Narazil jsi na Christlův dvůr dřív, než jej „proslavil“ Ivan Roubal, nebo jsi se jeho historií prokousával až poté, co se všude psalo právě o tomhle psychopatovi? A když už ses téma rozhodl zpracovat (bez Roubala, což kvituju), studoval jsi minulost místa nějak podrobněji, nebo ti, jako mně, stačila Wikipedie?
Tak vzhledem k tomu, že jsem se tématu věnoval víceméně v posledních šesti až sedmi letech, tak to bylo samozřejmě dávno po Roubalovi. Ovšem ten mě na tom stavení asi zajímal nejméně, byť i jeho jednání s historií toho místa nepochybně souvisí. Informace jsem bral z různých míst. Nedokážu již nyní říct, kde přesně jsem jakou informaci sebral. Přečetl jsem toho tuny. Určitě jsem i brouzdal internetem a dělal si různé poznámky, takže nejspíš i na Wikipedii došlo, ale primárně jsem vždy studoval spíše knihy.
Tři pozůstatky byly sice nahrány společně s „Gabreta“ songy, ale nahrávání asi nebylo komplet, protože jste pak dotáčeli zpěvy a bicí. Proč jste se ale místo KSV studia vydali na dotáčky bubnů a vokálů do Hellsoundu, když předchozí nahrávání probíhalo v KSV? Bylo to kvůli tomu, že mezitím Karel (váš předchozí bicmen a zároveň majitel studia) z PANYCHIDY odešel, nebo neměl čas kvůli vytížení v dalších kapelách, nebo jste prostě chtěli zkusit jiné studio, byť vyzkoušené – v Hellsoundu jste toho už v minulosti nahráli hodně…
Bylo to i z toho důvodu, že Karel odešel a zejména pak z toho důvodu, že nechce nadále nahrávat. Je tím unaven a předpokládám, že se k tomuto řemeslu bude vracet jen za účelem nahrání svých kapel. Karel se i na natáčení „Gabrety“ celkem vyčerpal a nebylo asi ani vhodné ho nadále obtěžovat s nějakými dohrávkami. Honza na to naopak chuť měl a přestože se držel dost vzoru v podobě alba (aby obě nahrávky nebyly výrazně zvukově daleko od sebe), přidal samo sebou zase kus sebe. Pro nás to samo sebou byla jasná volba a když byla chuť vzájemná, nic nám nebránilo dotočit vše potřebné v Hellsoundu. Byl to po letech velmi příjemný návrat. A asi nebyl poslední.
Když jsme zmínili bicí, minule jsi ještě jméno nového bubeníka neprozradil, dnes už je jeho identita odtajněna, novým tlučmistrem PANYCHIDY je Jakub Bayer, který hraje i v dalších kapelách. Proč právě Jakub – a můžeš ho krátce představit? A jak to všechno stíhá – nelimitují vás jeho další aktivity v rozletu (koncertování např.)?
Jakub je místní kluk z Plzně, co bicími žije. Nemůžeme ho v žádném případě limitovat. Je samozřejmě malinko složitější vše plánovat, ale i to se dá, když je vůle. Jakub je rozhodně jeden z největších talentů, se kterým jsme kdy dělali. Nic mu nedělá problém a bicí má snad místo rukou a nohou. Momentálně působí i v znovuobnovené PANDEMII. My už také nejsme tolik aktivní jako dříve, a tak to není až takovým problémem. Jak všechno stíhá, já sám netuším. Ovšem vzhledem k tomu, že hraje rád, tak se vždy snaží najít cestu, jak všem vyhovět.
Další tři písničky – „Bouře les ničící“, „Pustina“ a „Dřevo pánům příjmem, lidu obživou“ – by na „Gabretu“ bez problémů zapadly, výrazně se od tamních skladeb neliší ani nejsou slabší, takže muselo být těžké je původně odložit. Má ono odložení nějaký důvod, nebo prostě něco muselo z kola ven a po kapelním hlasování to byly právě ony tři věci?
Přišlo nám tehdy, že jsou prostě malinko jiné a zkrátka na ně padla volba, protože jsme nechtěli album přespříliš natahovat. Dlouhá alba mě nebaví, raději něco kratšího a pustit klidně víckrát za sebou. Myslím, že zvolené řešení bylo celkem efektivní a zpětně jsme i k albu ještě přitáhli trochu pozornosti.
Všechny tři kousky čerpají z historie, dvě mají smutné pozadí, protože onu bouři, která během jedné noci proměnila Šumavu k nepoznání, i zaniklou obec, včetně chátrající hájovny, nelze považovat za pozitiva. Silné příběhy, o kterých se asi píše nechci říci snadno (ale lépe než o něčem, co nemá takový tragický/epický rozměr…), ale s těžkým srdcem. Přemýšlíš při psaní o osudech lidí, kteří ty hrůzy prožili?
Tak v zásadě celé album i EP jsou založeny na těžkostech šumavského lidu. V každé písni je přítomna také smrt. Nebyla to úplně náhoda. Dříve ta smrt byla skutečně lidem blíže. Samozřejmě si člověk snaží vyfantazírovat mnohé, takže ty osudy k tomu patří. Jinak by asi ani dobrý text vzniknout nemohl. Ale vše je samozřejmě dobré nastartovat zas fantazií jiných lidí a tudíž bylo opravdu třeba nastudovat mnoho materiálu a hlavně také všechna místa poctivě navštívit. To jsem činil dlouhé roky a i na místech pak sbíral dostupný materiál, byť to třeba jen text na informační tabuli mohl být.
Cover od IMPALED NAZARENE je trochu jiný svět, jak hudebně, tak ideově… Z jakého důvodu jste sáhli právě po songu finské kapely a proč právě „Via Dolorosa“? Chtěli jste něco pocitově úplně jiného, než tvoříte? A řešili jste autorská práva – byl to problém, nebo šlo „jen“ o zaplacení nějakého poplatku? A slyšeli IMPALED NAZARENE vaši verzi?
Mika Luttinen naši verzi slyšel a líbila se mu. Údajně to není jeho oblíbený song z jejich repertoáru, ale náš ano. On mi psal, že se mu naše verze líbí i víc než originál. Ona je v podstatě stejná, ale trochu jsme tam malinko něco přidali či jinak zaranžovali. Ta cover verze je tam zkrátka jen tak. Prostě jsme měli chuť to udělat. Komu to vadí, může to vždy včas zastavit. Autorská práva je pak věc vydavatele a nemám info o tom, že by to měl být nějaký problém.
Líbí se mi, že i obal neřadového alba není odbytý, kromě pěkných fotek obsahuje texty i vysvětlivky ke každému textu, fotky míst, o kterých se zpívá atd., prostě full servis pro fanoušky. Taky tě rozčiluje, když někdo vydá CD (MC, LP) a obal neobsahuje skoro nic? U vašeho obalu mi ale přece jen jedna záležitost trochu vadí, titěrný font v bookletu, kdo to má číst? (úsměv)
Mám pocit, že obal je nedílnou součástí alba. Já mám obaly rád a dané téma nemohlo být odbyto jen nějakým vloženým listem. EP pak beru jakou takovou druhou část celého projektu, takže jsem se snažil zachovat i stejný přístup. Nevadí, že jde jen o několik skladeb. Pohlížím na obě nahrávky jako na jeden celek. Ten titěrný font problém je, ale nedávalo zase smysl přidávat celkem čtyři stránky. Přečíst se to dá s trochou snahy. Koho to nezajímá, nečetl by to ani velkým písmem, koho to zajímá, tu práci si určitě dá. Myslím, že to za to i celkem stojí.
Už minule jste použili fotky z ateliéru Seidel, tentokrát jste tam kromě využití archivních obrázků pořídili i stylizované kapelní fotky (předpokládám uvnitř muzea), na kterých na sobě máte historické oblečení – to jste si vypůjčili kde? Jak dlouho focení uvnitř ateliéru trvalo, kdo vás fotil a kolik fotek vzniklo?
Fotek vzniklo nejspíš stovky, ale šlo v zásadě o variace na podobné téma. Vybrali jsme vždy několik reprezentativních zástupců. V podstatě tak máme asi tři verze fotek z ateliéru a asi tři kapely v civilu. O stylizaci se na základě naší žádosti postarali přímo v ateliéru. Focení trvalo asi hodinu. Beru to jakou takové malé vyvrcholení – symbolické, protože díky tomuto ateliéru máme zachovalou představu o životě na Šumavě právě v těch starých (byť nikoli samozřejmě v těch nejstarších) dobách.
Proč jste pro MCD zvolili název podle vrchu, který se myslím v textech neobjevuje? Navíc vyslovení slova „Říruřec“ není napoprvé snadné, spíše to je jazykolam, skoro mě napadá, že to je i jeden z důvodů, proč jste slovo použili, protože si jej každý zapamatuje, jak se s ním bude při vyslovování prát.
Na tom EP jde primárně o tři skladby. Z toho důvodu zvolený název EP. Je to starý výraz pro Třístoličník.
Máte s „Říruřcem“ ještě další plány? Vinyl, kazetu? Ono už vydávat MCD není asi úplně efektivní – Folter neměli problém vydat materiál dlouhý lehce přes dvacet minut? U vinylu je to ještě větší ekonomický trabl, ale vycházejí i kratší záznamy…
Plány asi další nemáme. Považujeme to takto za kompletní. Je samozřejmě škoda nemít obě nahrávky pospolu na LP, ale u EP to nemá smysl realizovat. Folter s vydáním problém neměli. Pokud se náklad zaplatí, tak to asi problém není. Není to první EP, které vydávali.
Na příští rok, konkrétně 27. 5. 2023, chystáte koncert na Kašperku, což bude určitě speciální událost. Už jen to, že tam každý bude muset dojít po svých, takže se dá předpokládat účast skalních fanoušků kapel, které tam budou hrát. Už můžeš prozradit kompletní line up? Ono už se leccos proslýchá, zas takové tajemství to není. (úsměv)
Vše zveřejníme již brzy. Vstupenky pak začneme prodávat v polovině ledna, až systém předprodeje hradu najede na novu verzi. To je vlastně ten hlavní důvod, proč jsme s oznámením otáleli. Bude to sice malinko nákladnější a dražší, ale věříme, že kouzlo toho místa a symbolické zakončení našeho šumavského putování fanoušky osloví. Ostatně počet míst bude výrazně omezen. Zájem o akci zaznamenáváme, tak doufejme, že se s námi jednou naposled na Šumavu vydá dost početný dav. Více informací se již brzy objeví na našem profilu, na webu hradu apod. Předprodej pak poběží přímo přes web hradu. Asi bude dobré, aby byli zájemci ve střehu. Pro Plzeňské také plánujeme zájezd. Ten bude k zakoupení v klubu Parlament i se vstupenkou na akci.
Kašperk asi završí šumavské období PANYCHIDY, takže se nabízí otázka, jestli už máte vytyčený další směr? A zůstanete u češtiny v textech, nebo je možný návrat k angličtině?
K angličtině se asi vracet nebudeme. I další téma bude ryze české. Něco se v hlavě rýsuje, uvidíme, jak to bude celé proveditelné a zda se to bude dařit natolik, aby mělo smysl s tím jít před posluchačstvo. (úsměv)
Pozn. „Akce Kašperk“ odtajněna po uskutečnění rozhovoru, viz galerie.
