Pražští OUTWARD se sice v našem malém undergroundovém rybníčku neplaví dlouho, ale troufám si tvrdit, že jeho už tak neklidné vody, začínají ještě více vířit. Za ty tři čtyři léta pořídili bezejmenné EP v roce 2020 a singl „Rays Of The Sun“ v tom aktuálním. Jak vám vaše dedukční schopnosti správně napovídají, čerstvý počin je kompilací obou zmíněných plus jedna live verze a aby si skalní fanda nepřišel podvedený předhozením již vlastněného, dostaly všechny písně nový zvukový kabátek.
Rozdělení dle dat vydání obsažených skladeb je na kompilaci přiznáno a mrknete-li na sestavu, která v mezidobí doznala padesátiprocentní proměnu, má to i z tohoto důvodu svoji logiku.
Část první, to znamená rok 2020, zastupují čtyři kousky a zabírají pro sebe bezmála půl hodiny z celkové časomíry. Chlapi sami svůj styl titulují jako nesnadno určitelný a mě nezbývá, než jejich slova stvrdit podpisem. Snažil jsem se ze své mizerné paměti vydolovat spřízněného interpreta, žel, marná snaha. Když už se objevilo pojící vlákno, týkalo se to spíš jednotlivých momentů. To má své důvody i v neposednosti muzikantů, kteří udrží málokdy jednotný směr a postupný růst písní vás zavádí na místa, jež byste zpočátku těžko očekávali. Vezměte za příklad druhou „Akin“. Úvod jak z vypjaté scény filmů divokého západu, svižná pasáž s parádním Kubovým swingováním, přes které přehodí černý pláštík svým havranem zpěvák Nae, aby vše znenadání došlo klidu a barva čistého vokálu ve vyšponovaných momentech ukázala na Branna Dailora (MASTODON). Nebo čtvrtá „Voices“. Mohlo by se klidně jednat o doommetalový šlágr, nebýt zmíněné neposednosti, která velí to celé nabourat a rock´n´rollem á la MOTÖRHEAD posunout docela jinam. Co však je třeba říci, že jak široký stylový rozmach, tak nemalá délka jednotlivých kousků nebrání ani nijak neztěžují dobrání se spokojenosti a užití si zážitku, jež je servírovaný, naopak jsem se několikrát přistihl s překvapivým už (?) na konci písní.
Část druhá, tentokráte žhavá současnost, má zástupce dva. Prvním je výše vyťukaný singl „Rays Of The Sun“. Možná jde o skladbu naznačující budoucí směřování kapely, možná je raritním kouskem, každopádně se svou rozverností v hudební sekci vymyká. Baví mne zpěv Vojtěcha Kadaňky, který na veselici odehrávající se v pozadí tak trochu kašle a drhne své hlasivky do extrému. Skoro při každém poslechu mi vysychá hrdlo a zatoužím po doušku chlazeného nápoje. (úsměv)
Netuším, jestli mé sluchovody fungují správně, ale nemůžu se zbavit pocitu, že je druhá polovina písně jakousi nadstavbou, přidanou dodatečně. Tím nemyslím, že je to blbě a nehodí se, to vůbec ne! Po hudební stránce je vše v naprostém pořádku. Jde o zvuk, který jakoby se najednou pročistil. Když už hovořím o této disciplíně, musím přiznat vnitřní boje vlastních já, která se špinavějším soundem lehce válčila a chtělo to jistou dávku přizpůsobivosti, ale stačilo pokaždé pár vteřin a sedlo si to. Ostatně už při dnešních možnostech moc nevěřím na neumětelství a nedostatek peněz, jako spíš na záměr v uměleckém vyjádření.
Živá verze „Aftermath“ kompilaci končí. V jednotlivých slokách postupně gradující, díky v dobrém smyslu slova nervnímu projevu Vojtěcha, skoro až psychedelická věc, která by měla přesvědčit, že koncert nebude jen o stránce fyzického vybouření, ale zaručí i jistý emocionální zážitek, ještě lépe prožitek.
Až na několik detailů, týkajících se spíše technických záležitostí, nenacházím slabin. Tahle parta má co říct a co se mne týká, jsem připraven i do budoucna naslouchat. Dobré album.
Seznam skladeb:
- Cremation Of Care (MMXX)
- Akin (MMXX)
- Dancing Shadows (MMXX)
- Voices (MMXX)
- Rays Of The Sun (MMXXII)
- Aftermath (MMXXII)
Čas: 40:31
Sestava:
- Adam Gál – guitar (MMXX-MMXXII)
- Jakub Řebíček – drums (MMXX-MMXXII)
- Vojtěch Kadaňka – vocals (MMXXII)
- Jiří Šusta – bass (MMXXII)
- Nae (T.D.H.) – vocals (MMXX)
- Petr Habrych – bass (MMXX)
