Ahoj, SPINELESS FUCKERS mají v zakládací listině uvedený rok 2007, ale na stránkách Fobie dosud nedostali prostor se vy(z)povídat. Takže, nedá se nic dělat, alespoň krátce k historii. Tu máte sice vtipně a podrobně na Bandzone, ale nedokončenou, tak pro pořádek – kdo, kdy a proč kapelu zakládal, proč z ní řada zejména zpěváků utekla (úsměv) a kdo tvoří sestavu dnes?
Mařa: Čau, po skončení tour 2007 s MUCOPUS, PIGSTY a M.F.A.G.C.O.Q.D. jsem se rozhodl z MINCING odejít a přestat hrát. Jak už to tak bývá, hudba začala po pár měsících chybět, tak jsem založil SPINELESS FUCKERS a začal tvořit nové vály, prozatím za pomocí bicího automatu. Protože jsem se ve zkušebně sám bál, přizval jsem chudého študáka Vrena a ten začal zpívat. Ten na to sám nestačil, tak pozval dalšího pocestného a tím byl známý herec Adam „Kuře“ Rezner a tím byla zpěvová sekce uzavřena. Po čase byl vyhlášen konkurz na bubeníka a jelikož se přihlásil jen jeden a to velká persona z lázeňského prostředí, začal s námi Reef (zpěvák z MINCING FURY) hrát. Nakonec se přidal Fík na basu (coby další člen ex-MINCING FURY) a byli jsme tak komplet – v podstatě podobná sestava jako dříve v MINCING FURY, jen pod jiným názvem. Kapelou ještě prošli violončelistka Marie aka Krkavec a zpěváci CrazyMikey, Jakub a Topinka (KANDAR, PIGSTY). Současná sestava je Reef – zpěv, Tompa - kytara, Mařa - kytara, Moto (jinak také kytarista z MINCING FURY) - basa a Jiřina - bicí.
Jak dojde k tomu, že do české kapely přibude taková postava, jako je Thomas Alhlgren, švédský kytarista, mj. člen DERANGED, ANUS či PANDEMONIUM. Čím ho upoutali právě BEZPÁTEŘNÍ DAREBÁCI?
Tompa: Do ČR sem se přestěhoval asi 2 a půl roku zpátky, protože moje žena je Češka. Reef, Mařa a Moto jsou mí dlouholetí dobří přátelé, které znám skrze muziku, když jsem se svýma předchozíma kapelama hrával v ČR. Jak jsem se přestěhoval do Brna, tak se mě kluci zeptali, jestli bych nechtěl s nima hrát ve SPINELESS FUCKERS coby druhý kytarista. Jejich nabídka mě zaujala a po pár zkouškách bylo jasné, že si hudebně sedneme a že mezi námi funguje ta správná chemie, takže jsem byl rád, že jsem součástí kapely.
Dá se nějak specifikovat Thomasův přínos, respektive vliv na vyznění nového alba „Tales of Extraordinary Madness“? Kdyby do kapely nenastoupil, posunuli byste se tak výrazně k death metalu a měli byste tak pestré kytary?
Mařa: Pro nás je Tompa obrovský přínos harmonických kytar a jsme rádi, že s námi hraje. Já osobně jsem rád, že při komunikaci s ním si můžu zlepšit mimo hraní taky angličtinu (i přesto, že Tompa už mluví velmi dobře česky, jen to „ř“ u mého jména mu zatím ještě dělá trošku problém. :)) Lidsky nám sedl tak, jako by byl rozený Moravák, což už párkrát na afterpárty potvrdil. :)
Tompa: Ohledně mého přínosu na nové CD, tak to není tak horké, protože většina songů byla složena už v době, než jsem přišel do kapely, takže směřování více k death metalu bylo již dříve a beze mě. I přesto jsem vymyslel nějaké kytarové vychytávky, které ve výsledku znějí ještě více deathmetalově.
Když srovnám předchozí „Funny Games“ s novinkou, přijde mi, že poslouchám dvě kapely, ten rozdíl je obrovský – a pro mě je to jednoznačné, starší CD mě nebaví, nové si poslechnu s chutí. Co vám na tenhle přerod říkají letití fanoušci? Setkali jste se s tím, že by někdo ohrnoval nos, že už to není „ten pravej grind bordel“?
Tompa: Věřím, že většině fans se líbí naše nové směřování a sound. Zatím jsem nikde neslyšel žádný negativní feedback. Ale album je venku ani ne měsíc, takže třeba to ještě přijde. Musím souhlasit s tím, že oproti předchozímu albu jakoby se jednalo o dvě různé kapely a že se hudebně kapela posunula správným směrem. Ale musíme brát v potaz, jak dlouhá doba uplynula mezi předposlední a novou deskou, takže by asi bylo i divné, kdyby se kapela během dlouhých 10 let nikam neposunula. Dle mého názoru má nové album o dost vyspělejší zvuk, ale i tak tam je stejně malinko slyšet ten „starej grind bordel“, tak typický pro SPINELESS FUCKERS.
Reef: Prozatím máme jen samé dobré ohlasy. I ti skalní fans, kteří od nás mají všechny předchozí CDs, tak teď píšou, že hrajeme jinou muziku, ale že se jim to líbí ještě daleko víc, takže zatím velká spokojenost.
S tím „bordelem“ souvisí i zvuk. V Davosu jste sice byli jen tři dny, ale za tu krátkou dobu jste tam stihli pořídit kvalitní sound. Šli jste tam asi dobře připravení, s nazkoušeným materiálem, takže vše šlapalo jako po másle. Nakolik se na výsledku podepsal Otyn – byl na vás přísný, nebo nebylo třeba zvýšit hlas? (úsměv)
Mařa: Nazkoušené to bylo dost, jen jsme bohužel zase nestihli udělat předprodukci (myslím, že se tak asi nikdy nestane) a hrát první den 10 hodin na kytaru bylo docela psycho. Otyn jako pán muzikant má naší 100% důvěru, takže si necháme rádi poradit a večer mu to pak vždy vrátíme v knajpě U Kojálu. :)
Byl Davos jasná volba, nebo jste řešili, kam se na nahrávání vypravit a vybírali z více možností? Čím to Davos vyhrál?
Mařa: Otyn a jeho studio Davos je vždy na prvním místě a myslíme si, že ve stylu death/grind/gore je nejlepší u nás. V budoucnosti počítáme s nahráváním opět u něho, což pro mě osobně bude už pošesté. Album vyšlo s odstupem deseti let od toho předchozího. Otyn to vyhrál svým lidských přístupem (známe se opravdu dlouho) no a pak taky kvalitou – za poměrně rozumný peníz hodně muziky...
Album vyšlo s odstupem deseti let od předchozího. Co bylo příčinou tak dlouhé prodlevy? Personální změny, účinkování v jiných kapelách?
Mařa: V podstatě sis sám odpověděl – zpěvák Kuře odešel do Plzně hrát divadlo (na pódiu to s ním ovšem bylo taky dost divadlo. :)) Dalšího zpěváka Gingera to táhlo spíš k deathcoru. Měli jsme v té době vícero projektů, tak jsme dali S.F. na chvilku k ledu. Já jsem hrál v té době se SLUP, což mě naplňovalo. Reef měl MINCING FURY a basák Fík se věnoval rodině....
Měly vaše texty v minulosti hlavu a patu, nebo to byly spíš nějaké blbiny, případně „hlas je jen další nástroj“? A můžeš krátce uvést, o čem texty na „Příbězích neobyčejného šílenství“ jsou? Název alba možná něco napoví… Ptám se i kvůli sobě, protože mě to nebaví v angličtině luštit, umím ji prachbídně a prostě nemám tu trpělivost, abych si neznámá slovíčka dohledával.
Reef: Po pravdě já nikdy nebyl moc velký textař. I do MINCING dělám jen část textů a zbytek nám dělají různí kamoši. Na prvních třech deskách SPINELESS těch textů dokupy moc nebylo a když už, tak to byly dost pičoviny, případně texty z technického manuálu :), prostě jen aby se aspoň něco zpívalo. A ano, zpěv/řev byl spíše braný coby další nástroj. Jelikož nové CD má svoje dané téma (název i celý booklet), chtěl jsem se tentokrát těm textům trošku pověnovat, aby to do toho sedělo. Většina textů (těch, co jsem složil já) rozebírá poměrně vážná a aktuální témata, jako je válka, diktátoři, nesvoboda, dezinformace apod. No a pak je pár odlehčených textů, dva napsal kytarista Mařa (song „Jack the thief“ o sledování porna a song „Homobicycle“ o jezdění na kole ve dvou) a jeden mám na svědomí já (song „Caterpillar in toast“ o pojídání hmyzu). Všechna ta témata / jednotlivé songy (ať už vážné nebo odlehčené) jsou coby samostatné kapitoly, které pasují do názvu celého alba – tedy vždy se jedná o netradiční, tak trošku šílený „příběh“.
A co vás vedlo k tomu, že jste na nové CD napsali texty v angličtině? Je za tím snaha dostat muziku i za hranice? Ostatně vydavatele máte z Thajska, takže se dá předpokládat, že se CD dostane do rukou zejména fanouškům v cizině.
Reef: Já skládal texty vždycky v angličtině. I když většinou není těm death/grind „zpěvům“ moc rozumět, i tak mám pocit, že ta čeština tam prostě zní divně. Jediné české slovo „kolo“ na celém albu zazní v songu „Homobicycle“, kde v refrénu zazní „Homo – Kolo“. :) S vydavatelem z Thajska to až tak úplně nesouvisí, ale i tak budeme rádi, když se bude naše novinka šířit co nejvíce do světa.
U nás jste prošli dvěma grindovými stájemi, které mají (nebo měly) celkem zvučná jména, jak Bizarre Leprous, tak Grodhaisn jsou pojmy. Pak jste se „odstěhovali“ k Brute! a určitě můžete srovnávat, jak labely pracují u nás a v zahraničí – a to, že jste u Brute! vydali už druhé album, asi znamená, že to je lepší volba. V čem je největší přínos thajského labelu?
Reef: S tím vydáváním CDs v dnešní době je to docela složité. Pokud nehraješ v kapele opravdu zvučného jména, žádné vydavatelství ti nenabídne moc zajímavé podmínky – časy, kdy nám čeští vydavatelé platili náklady na studio, jsou dávno pryč. No a Joi z Brute! nám už před 10 lety nabídl nejlepší podmínky, tak jsme zkusili exotiku. A letos u nového CD to stejné – byly i nějaké další nabídky, ale tady jsme věděli, co můžeme od Joiho čekat a jeho podpora (peníze na studio, peníze na klip, zaplacení reklamy na YT či FB…) nového CD je zatím perfektní.
Jak se Brute! tvářili na změnu, jakou jste od předchozí placky prošli? Bylo to pro ně překvapení, nebo jste je dopředu varovali? (úsměv) Podle portfolia nahrávek mají možná blíž k vaší současné tváři.
Reef: Po pravdě jsem se trošku obával toho, že se Joimu aktuální směřování nebude líbit. Opak byl pravdou a po poslechnutí dvou songů byl Joi nadšen a až se k němu dostala celá nahrávka, tak nám (snad od srdce :)) napsal, že je velmi rád a hrdý, že může vydat tohle CD a že je to jedno z nej CD, co kdy vydal – tak snad to neříká každé kapele, kterou vydává. :)
Tváří vašeho CD je schoulená postava, na první pohled jde o nějakého chudáka, snad duševně nemocného. Co fotka symbolizuje a jak vznikala – doufám, že jde o originální dílko a ne nějaký lup z internetu…
Mařa: Napřed bych zmínil, jak název CD vznikl. Jakožto milovník české kinematografie jsem kdysi viděl film Příběhy obyčejného šílenství a vzpomněl si na ten název, nadhodil jsem to Reefovi, že by to byl super název našeho dalšího CD a on to jen pozměnil na „Příběhy neobyčejného šílenství“, což zní ještě lépe a bylo hotovo. Přední část obalu vznikla tak, že jsme nafotili našeho bubeníka Jirku, který je profi voják a v takto zbídačeném stavu jednou dojel z nějakého cvičení. :) Pak už to stačilo předat našemu grafikovi Zubovi a ten si tím designem trošku pohrál. Jinak se na obalu ještě podílela i Míša, přítelkyně od Reefa.
CD je zatím venku jen pár týdnů, ale pokřtít už jste ho stihli, na 63. pokračování Antitrend párty. Jak křest dopadl – kolik přišlo lidí, dokázali Melodku zaplnit (jaká je vlastně kapacita klubu?) a zapsala se akce něčím památným do kapelní kroniky?
Mařa: Akci navštívilo cca 120 platících lidí (kapacita klubu je asi 300), CD pokřtili dva slovenští Jánošíci a naši dobří kamarádi – a to Hoyas a Šampón z kapely ATTACK OF RAGE. Původně se mělo slavit i 15 let existence kapely, k čemuž se chystal i speciální set, ale bohužel bývalý zpěvák Kuře dostal v divadle mimořádně další představení a krylo se to s termínem akce, takže tato oslava bude nejspíš přesunuta až na jaro. Křest dopadl výborně, všichni se dobře bavili a následovala pařba až do rána v kultovním non-stopu Tembo. Pokud se událo něco do kapelní kroniky, tak si to bohužel nepamatujeme. :)
Co koncerty obecně? Sníte o turné po Evropě v dodávce, spaní v klubech na zemi, kocovinách, nebo už takové harcování pro vás není a dáváte přednost tuzemským pódiím?
Tompa: Můžu mluvit pouze za sebe, ale myslím si, že zbytek kapely se mnou bude souhlasit. Po pravdě jsem si už zažil spoustu cestování na různých tour, kde se hodně chlastalo, ale taky spalo po klubech na zemi. Většina z nás už taky není nejmladší. No a taky Reef, Moto a Jirka mají svoje další kapely, takže je obtížné naplánovat něco delšího. Já osobně preferuju méně koncertů, ale o to kvalitnějších. :)
Mařa: Teď už dávám přednost hraní v ČR, i když sedět 12 hodin v dodávce a pak 40 minut zahrát na pódiu je svým způsobem taky kouzelné. :)
Patnáct let máte za sebou, co před sebou? Je něco, co byste rádi s kapelou ještě stihli, něco, co vám chybí na pažbě, třeba vinyl, pěkný videoklip nebo předskakování nějaké zahraniční žánrové veličině?
Tompa: Uvidíme, co nás budoucnost přinese. Pro nás je nejdůležitější si i nadále užívat to, že spolu hrajeme a že nás to tak baví. Což nás doufám bude inspirovat k tvoření nové muziky.
Mařa: Tour s NAPALM DEATH.
Reef: Vinyl by byl super, ale na to nejsou finance. K nové desce jsme udělali dva videoklipy (a třetí je na spadnutí) – ovšem spíš jen tak po domácky udělané, žádné velké profi. Teď ale přemýšlíme, že nahrajeme opravdu profi klip, ať se máme čím prezentovat a třeba nás ten klip dokáže posunout někam dál – na nějaké větší festivaly a akce, uvidíme. :)