Po tomhle CD jsem sáhl hlavně ze zvědavosti a taky kvůli rozšíření obzorů. Na tuzemské grindcore scéně se moc neorientuju, řadu kapel znám jen podle názvu, další z občasných setkání na multižánrových koncertech či festivalech. Název SPINELESS FUCKERS registruju hlavně díky aktivitám jejich předáka Reefa, který pořádá koncerty i festival.
Protože jsem o SPINELESS FUCKERS měl jen mlhavé představy, tak jsem omrkl internetové profily a přečetl si barvitě a vtipně sepsanou historii, žel končící rokem 2017, ale i tak jsem něco pochopil a něco je platné dodnes. V sestavě jsou skoro od začátku Mařa (kytara) s Reefem, Reef se akorát po asi deseti letech přestěhoval od bicích k mikrofonu, za bicí cca před pěti lety zasedl Jirka, další členové se obměnili v letech 2019 až 2020, aktuálně tlusté struny drtí Moto a druhé tenké Švéd žijící v ČR Tompa (Thomas Ahlgren, mj. např. DERANGED či PANDEMONIUM, tedy brutal death metaly, ale hrál i jiné žánry).
Uvedený kvintet se po deseti letech od předchozí nahrávky vypravil do Davosu a nalupal v něm dvanáct masakrů, které mě překvapivě baví. Představa, že kapela drtí standardní grind, vzala rychle za své, protože kompakt obsahuje docela pestrou muziku, mix grindu a death metalu. Začátek je asi uzmut z nějakého hororového nebo psycho filmu, strašidelné zvuky a bědování nějakých nebožáků ale netrvají dlouho a z repráků se s „Stick up your hole“ vyvalí zahuštěná grindeathová masa, do které frontman kanálním hlasem „zahučí“ a následně dokonce dáví slova. Ano, SPINELESS FUCKERS mají texty, takže zpěvák nepoužívá jen bezeslovné skřeky, byť každému slovu samozřejmě rozumět není. Ale těch poloh Reef používá celou řadu, ani je neumím slovy popsat, je to různé řvaní, chrčení, hrčení, ječení, kvílení, bědování nebo již zmíněná dávení a „hučení“. A tyhle vokální kreace jdou nahrávce k duhu. Ale hlasy nejsou jediným nositelem pestrosti, ruku v ruce s nimi jede muzika, která (pro mě naštěstí) netepe v umca umca rytmech, ale porůznu se přelévá jak tempově, tak žánrově. Valivé deathové pasáže se střídají s grindovými i deathovými náklepy, chvílemi je to i melodické, přičemž tohle tvrzení je nutno brát s rezervou, melodické v rámci extrému. Obecně mě baví hlavně ony devastující jízdy, které zdobí většinu songů, takové ty krabí pochody mi tolik do uší nelezou, ale chápu, že kdyby se to pořád jen hnalo megarychle, tak by po chvíli všechno splývalo. Takhle potěší řada kytarových fines, např. parádní vyhrávka v „If they are not lost, they are lost forever“, ono obecně jsou kytary často negrindové, tady dokonce koketují se švédským melodickým death metalem.
Poměrně často, jak je v ranku celkem obvyklé, jsou do songů implantovány různé hlasy, předpokládám z filmů, které často patří úpícím ženám (ale nejen jim), ale i tady se dá mluvit o rozvaze, s jakou byly použity, nejsou všudypřítomné, fungují jako doplněk (s výjimkou závěrečné skladby, kde obstarávají poměrně dlouhé outro). O doplňku nemůže být řeč v případě rytmiky, bicí logicky tepají podle toho, jak rychlé tempo je zrovna zvolené, nicméně i bicí tím, jak jsou zahrané, směřují nahrávku vně grindových vod, kopáková devastace je mnohem blíže kovu smrti. A své chvíle slávy si užívá i baskytara, která je sice v brutálních ultra marších nepříliš patrná, ale v řadě momentů příjemně vyleze nahoru – slyšte např. „Caterpillar in toast“ nebo „Jack the thief“.
Zvuk, který vylezl z Otynova Davosu, je pravda pekelně hlasitý, nicméně jak ve sluchátkách, tak na hifině si lze optimální hlasitost nastavit a poslech si adekvátně užít. Sound je, na rozdíl od řady grindových alb, která zní jak nahraná někde v maštali, přehledný, sem tam ozvláštněný nějakými drobnostmi, které potěší, na mysli mám třebas brnky v „Stick up your hole“ nebo „Military leave“.
CD vyšlo u thajského labelu Brute! Productions s obalem, který je na grindové poměry docela přehledný, ale hlavně informačně vyčerpávající. Vedle působivého frontcoveru nechybí v bookletu texty, děkovačky, informace o nahrávání, spolupracovnících ani obličeje členů kapely. Pozadí textů a fotek obstarávají tuším fotky z nějaké opuštěné psychiatrické léčebny nebo přímo fotky mentálně postižených lidí, což koresponduje s názvem alba, jenž zase parafrázuje název jednoho českého filmu.
„Příběhy neobyčejného šílenství“ považuji za povedenou nahrávku, která těká mezi grindem a death metalem a oslovit by měla obě fanouškovská spektra. Nejde o přelomový materiál ve smyslu boření stylových hranic, ale mně úkroky úplně jinam nechybí, stejně tak mi nechybí taková ta přiblblost a snaha být za každou cenu vtipný, což se v grindu hojně používá a mnohdy působí trapně – tomu se SPINELESS FUCKER vyhnuli úplně. A pochvala i za rozumnou stopáž nepřesahující půl hodiny.
A poznámka na závěr: Kdo má v uších předchozí album „Funny Games“, bude patrně „Tales of Extraordinary Madness“ považovat za nahrávku úplně jiné kapely.
Seznam skladeb:
- Booby-hatch
- Stick up your hole
- Unexpected riot
- Caravan of tyranny
- If they are not lost, they are lost forever
- Human beast
- Caterpillar in toast
- Goodness by the way
- Homobicycle
- Pain masterpiece
- Jack the thief
- Military leave
Čas: 25:26
Sestava:
- Reef – vocals
- Mařa – guitar
- Jirka – drums
- Moto – bass
- Tompa – guitar
