Můj dnešní článek by mohl oslovit především starší fanoušky, kteří se věnovali poslechu metalové hudby už v osmdesátých letech uplynulého století a pod již tehdy docela slušným přílivem zahraniční tvorby do tehdejšího Československa nezapomínali ani na hojně se rozrůstající domácí tvrdě rockovou scénu. Řekl bych, že hlavně v druhé polovině zmiňovaného období se společně s pomalu uvadajícím totalitním režimem začaly objevovat nové skupiny (ze současného pohledu i s velmi krátkým životem) takřka jako houby po dešti. A týkalo se to nejen Čech a Moravy, ale ve velké míře také Slovenska, jehož zástupce tu právě teď mám.
Kapela STRIGA vznikla ve městě Martin v roce 1986 (pozor - nezaměňovat se stejnojmenným uskupením z Prešova) a patřila tehdy k jednomu z průkopníků tamní později velmi výrazné scény. I přesto, že měla poměrně slušně nakročeno a její zřejmě největší hit nesoucí totožný název jako skupina samotná, tedy „Striga“, se dostal do celorepublikového povědomí, tak právě ona byla jednou z těch partiček, které měly velmi krátký život a nezanechaly po sobě žádnou oficiální studiovou nahrávku.
Možná právě proto, možná ze stesku nebo z nějakého dalšího důvodu, který mi momentálně není znám, se její někdejší členové rozhodli po cca třech desítkách roků na nějakou dobu opětovně sejít a v období mezi lety 2015–2016 znovu společně nahrát několik svých nejznámějších písní z dob někdejšího fungování a následně vydat vzpomínkové CD „Siedme nebo“, které však fyzicky spatřilo světlo světa až na podzim letošního roku, tedy po dlouhých šesti letech od natočení.
Konkrétní náplní alba je osm skladeb ve velmi kvalitní zvukové podobě (akorát kytary by dle mě mohly být možná o něco ostřejší, ale na to bude mít každý svůj názor), které jsou doplněné dvěma dobovými (a po textové stránce nedokončenými věcmi) z roku 1987, jenž jsou zajímavou raritkou a dokumentem tehdejší doby a zároveň jsou asi i takovým ukazatelem, jakým směrem by se tenkrát mohla STRIGA ubírat, pokud by nedošlo k jejímu rozpadu. Tvorba se vzhledem k již vyřčenému nese v duchu heavy metalu a hard rocku osmdesátých let, ale i tím, že byla natočena před několika lety a do finální podoby vyladěna letos, tak nepůsobí nijak archaicky. Už v průběhu prvního poslechu mě zaujaly nejen hodně dobré instrumentální výkony všech zúčastněných muzikantů, ale i hlas, který patří Tiboru Šándorovi (momentálně tuším SGP PROJEKT, dříve též ADALHARD, GOLF a spousta dalších), chasníkovi, kterého si někteří dodnes pamatují z jeho velmi krátkého působení v ostravské skupině CITRON na konci osmdesátek. Ten totiž dokázal odvést precizní práci, působí naprosto jistě a uvěřitelně jak ve výškách, tak i v nižších polohách, což je jednou z výrazných deviz celého CD. To otevírá jedna z mých nejoblíbenějších věcí „Zblúdile“, následovaná „Búrkou“, což jsou obě takové klasické heavymetalové písně, první spíše v rozvážnějším středním tempu a druhá obohacená o rychlejší pasáže. Následuje velmi procítěně podaná balada „Píšem ti list“, v níž můžeme slyšet i akustickou kytaru, která výborně umocňuje celkovou atmosféru této písně. Dále je zde titulní „Siedme nebo“, pecka načichlá speed metalem a klasickým rock´n´rollem, která naprosto bez problému udržuje dosavadní nastavenou laťku kvality. Po ní přichází už dříve mnou zmiňovaná „Striga“, kterou bych po všech stránkách bez skrupulí označil jako vrchol alba. Zde si myslím, že se skupině dokonale podařilo sladit veškeré své devizy, to znamená výborný zpěv a instrumentální výkony, výraznou poutavou melodii, povedené aranže i po letech bez problémů přijatelný text a adekvátní zvukový kabát. Tím ale deska rozhodně nekončí, jelikož další na řadě je skočná a řekl bych, že i lidovou muzikou částečně ovlivněná „Šatňa čistého života“, v níž Tibor opět naplno využívá sílu svých hlasivek a kapela ho neúnavně žene vpřed. Druhou zdařilou baladou v představeném materiálu je „Muž a žena“, která posluchači opět dává možnost se na chvilku zastavit a trochu se zasnít. V podobném, tedy klidnějším tempu, začíná i osmá skladba „Príboj“, která je ale dále postavená na kombinaci rychlejších částí s těmi pomalejšími, takže je to vlastně něco mezi tím, co jsme doposud mohli prostřednictvím CD zaslechnout. (úsměv)
Na prezentovaných kompozicích se různou měrou podíleli všichni členové STRIGY za částečné podpory externích textařů, mezi nimiž je pro mě nejznámější jméno Daniela Heviera.
Jak už bylo vyřčeno, tak studiový záznam vznikl v letech 2015–2016 v martinském studiu Striga pod dohledem baskytaristy a skladatele kapely L'uboše Klučka a stejný člověk pak spolu s Milošem Rojkem vytvořil v roce 2022 finální mix a mastering. Samotný L'uboš je potom i autorem grafiky alba, která je dle mého skromného názoru velmi povedená. V bookletu najdete i všechny dostupné texty a další zásadní informace týkající se kapely a vydání nahrávky.
Na konec už bych asi jen dodal, že pro mě bylo velkým potěšením si tyto skladby poslechnout, jelikož ani po cca 35 letech neztratily vůbec nic ze své původní hudební kvality a z mého pohledu naprosto obstály i v konfrontaci se současnou obdobnou tvorbou. A zároveň bych tímto chtěl i poděkovat lidem, kteří k vydání těchto historických perliček svou prací a penězi přispívají.
Seznam skladeb:
- Zatúlané
- Búrka
- Píšem ti list
- Siedme nebo
- Striga
- Šatňa čistého vína
- Muž a žena
- Príboj
- Metal striga (bonus - demo 1987)
- Škorpiónka (bonus - demo 1987)
Čas: 41:07
Sestava:
- Tibor Šándor – sólový zpěv
- Milan Hlušek – kytara, zpěv
- Peter Kvako – sólová kytara
- L’uboš Klučka – baskytara
- Igor Ivan – bicí
