Ahoj, TAEDIFER je nové jméno na naší metalové scéně. Takže první otázka je asi jasná – kdy jste se rozhodli dát dohromady novou kapelu? Aktuálně ji tvoří kdo?
Rob: Ahoj, TAEDIFER původně vznikli jako studiový projekt Pepeho a Máry. Kluci měli složených pět songů, nahraný demáč, pouze s bicíma a kytarou. A prostě 1x týdně se scházeli a volně skládali dál.
Známe se roky, bydlíme skoro všichni v Holubově a Pepe mě jednou oslovil, jestli bych šel s nima hrát. Řekl jsem si jasně, proč ne, beztak spolu trávíme kopici času, tak to pojďme zužitkovat do zkušebny.
Songy jsem se naučil, dodělal si svoje party, vyhrávky a byl jsem donucen po 20 letech hrát sóla, což byla celkem výzva, protože v INGROWING ani LOCOMOTIVE se fakt moc zrovna nesólovalo. (smích)
Nadešla otázka basy, dali jsme hlavy dohromady a padlo jméno Kebaba (GUTALAX), bydlí v Holubově taky, známe se, jsme kámoši, vídáme se často, ideální člověk. Vlastně podobný to bylo pak i s oslovením Radka Popela. Přijel, z fleku na první začal zpívat a nám bylo jasný, že takto je to vše správně.
Je problém skloubit působení v TAEDIFER s aktivitami ostatních kapel, ve kterých někteří z vás působí, nebo jde o party, které až takovou, zejména koncertní, aktivitou nesrší?
Rob: Od začátku pro nás byla priorita zkušebna, připravit songy a nahrát desku. Samozřejmě, když si vezmeš Kebabovo vytíženost s GUTALAX, Radkovo působení v BOHEMYST a moji práci na evropských tour s kapelama, tak nám moc prostoru na vystupování nezbývá. I přesto se podařilo pár skvělých akcí odehrát a plánujeme další, je to složitější, ale ne nemožný. Koncertování je pro kapelu důležitý, o tom žádná!
Vzešli jste z různých metalových končin, hrajete nebo jste hráli od hevíku po grind. Čím to, že jste se sešli zrovna u death metalu?
Rob: Předně jsme banda starých kámošů, to zahrálo největší roli. Myslím si, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že nás pojí láska k old schoolovému death metalu, ke staré švédské škole pak především. Nehledě na to, že Radkovi ten hlubokej growl fakt sluší! (smích)
TAEDIFER je název kapely, který ještě nikdo nepoužil, respektive metalová encyklopedie takové jméno neeviduje. Jak jste na tohle zvláštní slovo přišli a co znamená?
Rob: To se takhle jednou Mára prohraboval v latinském slovníku a hledal název, který by se mu líbil. Zaujalo ho slovo TAEDIFER, což má význam „nesoucí pochodeň“. Božstva nosící pochodně se nazývají Taedifer nebo Lucifer.
Hezky to zní, má to pěkný význam, je to v podstatě příbuzné slovo se slovem Lucifer, tady nebylo co řešit.
Máte výhodu, že je v sestavě Radek, který se zabývá grafikou, tudíž předpokládám, že se stará o vizuální stránku kapely, logo, trika… Má v tomhle volnou ruku, nebo do toho ostatní brblají? A k logu – chtěli jste takové, které je na první pohled čitelné, ale zároveň padne k vaší muzice? Vzali jste si nějaká loga jako inspiraci?
Rob: Předpokládáš správně, mít v kapele takto talentovaného grafika je nesmírná výhoda. Radek má volnou ruku, vždy probereme na zkušebně, jak by to či ono asi mělo vypadat a většinou to Radek hned trefí ke spokojenosti všech, takže žádné dohady nejsou. K logu se ti vyjádří Radek sám...
Radek: Vždy je dobré vyvážit čitelnost a designovou složku. Udělal jsem několik variant a nakonec jsme se shodli na současné podobě. Hlavně aby z toho čišela hniloba, pavučiny a prach… :-)
Osobně zastávám názor, že by logo mělo odrážet maximálním způsobem styl muziky, takže inspiraci moc ani nehledám, spíš tvořím podle emocí, které ve mě daná kapela evokuje.
Následně jsem finální podobu upravil podle připomínek kluků, kteří dodávali loga stylově spřízněných kapel, ale tam šlo jen o technické zpracování, například přidání bílé kontury okolo.
Zatím máte na kontě víc odehraných koncertů než nahraných/zveřejněných songů. Napřed k těm písním; dvojskladbové demo „Demons Of The Past“ jste nahráli jako promo počin, vypustili jen digitálně, což má u dvou věcí logiku. Kde jste nahrávali a jak vám to šlo od ruky?
Rob: Bylo potřeba nějakým způsobem lidem představit, co děláme, do desky bylo daleko. Po delších debatách, jestli natočit rovnou EP, a nebo jen dva singly, jsme se shodli na tom, že natočíme prostě dvouskladbový „demáč“. Uvozovky dávám záměrně, protože i když jde o demo, snažili jsme se, aby výsledek byl zvukově co nejlepší. Vzhledem k tomu, jakým punkovým způsobem nahrávka vznikala, musíme říct, že se to kurva povedlo.
Na nahrávce jsme použili bicí z dema, který už Pepe s Márou měli nahrané, pak jsme zajeli do studia Loco k Renovi Pavezovi z LOCOMOTIVE. Tam jsme během jednoho bujarého večera nabrali kytary, basu, zpěv a toto vše pak putovalo do rakouského studia Deep Deep Pressure k rukám mistra Lukase Haidingera (DISTASTE, PROFANITY, ENDONOMOS). Lukas nahrávku kompletně zreampoval, smíchal a zmasteroval, přišel nám výsledek, ve který jsme snad ani nedoufali.
Texty máte v angličtině. Jasná volba, nebo jste zvažovali i češtinu? Většina tuzemských deathových kapel sází taky na angličtinu, ale např. SNĚŤ udělala díru do světa s češtinou… A o čem vaše texty jsou – mají nějaké jednotící téma?
Radek: Angličtina byla jasná volba, o češtině jsme neuvažovali ani na moment. K tomu švédskému střihu si ani moc české texty nedovedu představit. Navíc sekat rytmicky fráze je v češtině dost komplikované a stejně by tomu zase až tak rozumět nebylo, což je podle mě i případ SNĚTI. Je to skvělá muzika, ale velmi těžko v tom češtinu hledám, hlavním vodítkem jsou názvy skladeb. :-D
Texty úplně jednotné téma nemají, spíš jde o příběhy, které reflektují velmi temná zákoutí lidského konání. Občas trochu mystiky z Podšumaví, ale obecně jde spíš o klasické deathmetalové texty.
Koncerty – celkem jste toho stihli odehrát dost, i nějaké festivaly. Je to tím, že jste „známé ksichty“ a máte spoustu známostí, nebo díky vaší snaze hrát co nejčastěji a „otravování“ kde se dá? (úsměv)
Rob: Zdání klame, zas až tolik jsme toho neodehráli, proč, to již bylo zmíněno. Každý z nás na scéně působí až strašidelně dlouho (smích), takže „otravování“ opravdu můžeme z našeho repertoáru vynechat. Vše jsme si v předchozích kapelách poctivě vyjezdili, takže ano, máme kolem sebe spoustu známostí, přátel, spřízněných kapel, tím nám odpadá ta fáze „otravování“.
Které odehrané akce si považujete nejvíc, kde se to, jak se říká, sešlo? Vaše výkony, zvuk, fanoušci…
Rob: Tady není zas až tak z čeho vybírat, ale vypíchnul bych klubovku s DEBUSTROL v ČB, kde byl opravdu plný klub a lidi reagovali skvěle hned od začátku, další skvělá zkušenost byl náš vlastně první open air a to ETEF ve Volyni. Zde se ukázalo, jak důležité živé hraní je, protože po tomto koncertě nám přišlo hned několik nabídek na hraní a nutno říci, že se jednalo o skvělý akce. Nicméně jsme bohužel tyto nabídky museli odmítnout. Na pódium vylezeme letos už jen jednou, paradoxně opět ve Volyni a to na Satan Klaus festivalu, kam se teda moc těšíme.
Na koncertech samozřejmě nemohly stačit dvě skladby, hráli jste jich víc, takže je jasné, že jich máte víc složených, tudíž je logické, že byste je měli/chtěli zaznamenat a vydat. Jak se tahle věc vyvíjí – už máte jasno, kdy se přihlásíte s debutem, jestli vyjde na CD, případně MC nebo vinylu? Už lovíte vydavatele? Kam aktuálně sahají vaše plány?
Rob: S debutem se přihlásíme v příštím roce, makáme na dodělání songů a rádi bychom v lednu/únoru 2023 vtrhli do studia. V jakém formátu album vyjde, případně u koho, to je zatím ve hvězdách.
Koncem října jdeme s Frodysem natočit klip a poté začneme s oslovováním labelů, které by materiál, co chystáme, mohl zajímat.
Jasná priorita je tedy deska, poté hledání vydavatele. Dále pak umístění našich songů do digitálního světa, aby se naše hudba dostala k těm správným uším. V plánu je po desce natočení dalšího klipu a v rámci možností odehrát další dobré akce, zalobovat více v zahraničí.
Díky moc za prostor ve Fobia zinu a snad brzy „na viděnou“ s novou deskou v ruce . :-)
