Slovenská kapela APRIL WEEPS je bezesporu zajímavé těleso. Existuje od roku 2010, prošla několika personálními změnami, aktuálně ji tvoří sedm lidí, na kontě má jedno demo a tři řadová alba – což není „bezesporu zajímavé“, to jsou fakta. Zajímavé je to, jakou hudbou a jakým příběhem se prezentují v roce 2022. „Cataclastic“ je koncepční album, na kterém se spojuje lidské prostředí s horninovým. Přiznám se, že tomu až tak nerozumím, protože booklet je psaný v angličtině, což pro mě znamená komplikaci, kapela naštěstí na Bandcampu (sice v angličtině, ale překladač…, úsměv) uvádí základní info, tudíž něco málo jsem snad pochopil. Snad to, že jde o životní pouť jedince a tato pouť je znázorňována pomocí geologických obrázků. Ty jsou pořízeny pod mikroskopem a tvoří náplň bookletu, ve kterém nechybí nic, co by měl pořádný obal obsahovat, tedy texty, sestavu a informace týkající se nahrávání. A navíc veškerá grafika parádně vypadá, její tvůrce odvedl skvělou práci.
A skvělou práci odvedla i kapela. „Cataclastis“ je pečlivě vystavěný monument, který čerpá z různých žánrů, které jsem se snažil napsat do záhlaví, ale i přes jejich počet to myslím není úplně přesné. Kapela používá spoustu výrazových prostředků, které umně skládá do variabilní mozaiky, která na první poslech vypadá vcelku přehledně, na pátý velmi nepřehledně, od desátého pak tak, jak měli tvůrci v plánu. Tedy jako velkoryse pojaté dílo, které nabízí velmi pestrou paletu výrazových prostředků, které vytvářejí různé nálady, často antagonistické. A nutno dodat, že pozitivní pocity při poslechu nevznikají díky jednoduchým melodickým snadno stravitelným pasážím (aby bylo jasno – APRIL WEEPS nepoužívají ataky první signální), ale díky výborné práci s atmosférou, kvalitní instrumentaci, promyšlené kompozici i dobrému zvuku.
Úvod nenaznačuje, jakým směrem se nahrávka vydá, bezeslovné prozpěvování éterickým hlasem za doprovodu klavíru má ambientní ráz, ale po krátké stopce se začínají nástroje nabalovat a z rockové pohodičky se postupně přechází v živelnou jízdu, ve které se k čistě až operně pějící Martě přidává s drsným hlasem N a skladba výrazně hrubne, ač v ní nechybí syntetické zvuky; ale ono hrubnutí přerušuje další volnější a na instrumenty chudší úsek, který střídá jízda, v níž oba vokalisté ohýbají hlasivky různými směry, nechybí ani orchestrace typické pro gothic/sympho metal. Sedmiminutová „Ingeous“ pak nabírá i epický ráz a končí podobně, jako začínala, tedy zpěvem k malému dítěti, který je logicky opět křehký.
„Fundamental Ingressions“ opět překvapuje samotným začátkem, Marta znovu zpívá čistě, skoro dětským hlasem, ostatně právě dítě v úvodu jejími ústy promlouvá k rodičům, ale brzy se zapojuje growlující zpěvák a prolínání hlasů pokračuje, stejně tak přepestrá muzika, která ani chvilku nenudí. Opět se objevují epické záchvěvy, atmosférické plochy i zadoomané momenty. A právě doom metal hraje zpočátku prim v „Crossing the Waves“, leč následný corově sekaný part mi nesedí, přijde mi násilně implantovaný, mnohem lepší pocit mám z další pomalé vzdušné části s progově podanou kytarou, která pozvolna přiostřuje, aby se zase chvilku k mé neradosti „sekalo“. Syntetický úvod „Briolette Cut“ nemá pokračování, relativně sevřená skladba se drží v temnějších polohách, s výjimkou dalo by se říci již tradiční minimalistické vsuvky, po níž se kapela posunuje až kamsi k starým WITHIN TEMPTATION, což neberu jako negativum, před dvaadvaceti roky mě deska „Mother Earth“ bavila.
Baví mě i „Into the Mass Flow“, v níž si slovenská sedmička pohrála s industriálními a znovu i corovými prvky, skladba působí velmi temně, i kvůli převládajícímu mužskému zpěvu, a ani probleskující syntetické tóny ji příliš nezjemňují. Vrchol alba přichází s „Ruptures“, v níž Marta exceluje; její projev je excentrický, kromě zpěvu přidává pláč, bědování, kvílení, řev, jekot, jako kdyby ji někdo trýznil a ubližoval, do toho tepe nervní muzika… A najednou bác, je tu šablonovitý fádní melodický (atmosférický) black metálek s vysokým ženským zpěvem, který v kontextu alba působí jako pěst na oko. Ona je titulní skladba tímto neduhem postižena hlavněa na začátku, ale i ten kousek mi přijde jak z jiného alba a světa, a ač se Marta může za mikrofonem přetrhnout, hudební doprovod je jednoduše nepovedený. Skladba pak naštěstí nabírá jiný směr, zjemňuje se, klavírní part je velmi pěkný, stejně tak sedí Norbertův hrubý hlas, pod kterým se objevuje povedené kytarové sólo, jež na chvíli přebírá otěže písně. Závěr v podobě „Lithos“ drží doomrockovou & doommetalovou fazónu, převládají pomalá tempa, chvílemi nalehko, chvílemi natěžko, oba pěvci se střídají či doplňují, a nutno uznat, že oba odvádějí skvělé výkony, z Norbertova zastřeného hlasu až mrazí, což se dá říci i o Martině projevu, ale ono mrazení má pokaždé jiný důvod – jednou je to strachy, podruhé z krásy hlasu.
Nakousl jsem zvuk, který je parádní, pěkně čitelný, ostatně je pod ním kromě bicmena Petera Vavry podepsaný i Jens Bogren, který nahrávku v Fascination Street Studios mástroval.
Album jako celek považuji za skvělé, dlouho jsem ze Slovenska neslyšel tak povedený materiál disponující řadou přesvědčivých a dotažených záležitostí, minimum výtek jsem uvedl výše, a když tak nad „Cataclastic“ dumám, možná jsem místo výčtu všech možných metalů mohl uvést avantgardní a bylo by to OK.
Seznam skladeb:
- Igneous
- Fundamental Ingressions
- Crossing the Waves
- Briolette Cut
- Into the Mass Flow
- Ruptures
- Cataclasis
- Lithos
Čas: 45:16
Sestava:
- N – growls, screams
- Marta – vocals, screams
- Mario – guitars
- Archmage – guitars
- Thomas – bass
- Pitrs – drums
- Stronghold – atmospheric
https://www.aprilweeps.com/
Facebook
Bandcamp
YouTube
