Historie kapely NAŠROT je myslím poměrně dobře známá, takže jen ve zkratce: vznik 1988, 1989 demo „Totálně našrot“, 1991 album „Destructive tour“ a živák „Live in Prague“ – a pak řada dalších nahrávek. V sestavě od začátku do dnešních dnů tři zakládající členové: Hraboš, Martha a Vodník.
A právě tohle trio stojí za dnes bezesporu legendárními nahrávkami uvedenými výše, nahrávkami, které jsou dodnes v kurzu a porůznu vycházejí v reedicích. Nyní dozrál čas na záznam koncertu, který se uskutečnil 3. 6. 1991 v pražském Rock Café, záznamu, který je mnohými stavěn nad studiový počin „Destructive tour“, jehož zvuk nedopadl nejlépe. Ne, že by živák zněl dokonale, ale tryská z něj energie a autentičnost, která se ve studiu vytrácí – viz evidentní společenská únava frontmana (sem tam vynechá kus textu nebo zpívá jinou část), která, alespoň podle mě, nepůsobí směšně, ale úsměvně.
Na desku se vešlo patnáct skladeb, což je o jednu více, než bylo na kapelou vydané dobové kazetě – na té chyběla skladba „Nemám už naději“. Jinak je to přehlídka dobových dobře známých songů, které se logicky objevily i na zmíněném debutovém albu, případně na sampleru „Rebelie – Punk´n´Oi!“; každému, kdo má NAŠROT v hlavě, stačí pohled na seznam skladeb a je mu jasno. Těm, kteří se o kapelu jen otřeli, případně preferují novější rockovou tvorbu, live album představí muziku tepající mezi punkem, HC, hospodským bigbítem a máničkovským androšem – což členové kapely, nebo spíš předák Hraboš označoval jako pubcore.
Kolem roku 1990 patřili NAŠROT k nejpopulárnějším tuzemským HC kapelám – a při poslechu živáku je nasnadě, proč tomu tak bylo. Pánové se s ničím moc nemazali, sypali z rukávu dost hitovek na to, aby tyto zlidověly, prokládali to blbinkami, ale i pomalejšími dejme tomu promyšlenějšími písničkami. Koncert v Rock Café tehdy načali kusem „Underground už není co bejval“, v němž Hraboš huláká jako blázen a občas mu je sotva rozumět, jak slova drmolí. Mezi první a druhou položkou je slyšet hluk ze sálu včetně výkřiku „Hraboši jedém“, na což NAŠROT reagují zařazením svižnějšího „Policejního státu“, po němž následují „Produkty ideologie“, což je několikasekundová kravina. Chaotická „Modlitba pro pana Vepře“ zaujme spíše textem, v němž se objevují společenská témata a vulgarismy, se kterými NAŠROT ani neplýtvali, ani se jim nevyhýbali. Nejsilnější pasáž první strany se objevuje v závěru, kde sice Hraboš plete text ve šlágru „It's fucking world“, ale i tak song odsýpá a díky přehledné stavbě sloka-refrén a chytlavým melodiím se snadno dostává do hlavy. Druhým hitem strany A je „Malá je naděje“; výborný heslovitý text, střídání rychlých a táhlých temp, HC v klasickém hávu, k tomu alternativní rock s výraznou baskytarou, pak takřka grind, tohle vždycky zabíralo.
Strana B obsahuje výrazné hity taky, určitě k nim patří „Hodnej kluk“ a „Sexy story“ (druhá předákem uvedená jako „Hej bejby“), což jsou přístupnější melodické kousky, v případě „lehkoholkové“ „Sexy story“ se jedná spíše o bigbít, ale ten refrén prostě z hlavy nedostanete. „Hodnej kluk“ pak reprezentuje typický punkový úzus jak po hudební, tak po textové stránce – svižná muzika s jednoduchými riffy, text o hodném klukovi z lepší společnosti, punkáčům tak vzdálené a protivné. Z na poslech těžších věcí zaujme „Nemám už naději“ s vážnohudebním motivem, Beethovenova klavírní skladba „Pro Elišku“ ale dostala pěkně na frak, navíc mi přijde, že se tady pánové inspirovali spíš u ACCEPT a těžko říci, jestli to mysleli vážně, nebo jako parodii. Vůbec nejvýše hodnotím (jako vždycky, když o NAŠROT píšu) „Hnijící královnu“, která pochází z repertoáru skupiny KŘEČOVÝ ŽÍLY (předchůdců NAŠROT) a která je jednoznačně nejpropracovanější a nejnaléhavější věcí na desce. Výrazná je taky „Spravedlnost“ se zajímavými kytarovými vyhrávkami a textem, který má platnost v každé době. I na béčku si Hraboš a spol. vybrali slabší chvilku, bordeliózní „Plastická trhavina“ je zbytečnost.
Celkově jde o alternativu k „Destructive tour“, materiál je to totožný, proti full albu o něco kratší i syrovější, zvukově, jak už jsem naznačil, to není žádná velká paráda, záznam z koncertu je prostě záznam z koncertu, tady asi pořízený punkovými prostředky. Díky remasteringu (Petr „Ziky“ Zikmund) to není tragédie, ale ucho audiofila si na své nepřijde.
Komplet vinyl + textová příloha + reprint dobového fanzinu kapely + přebal je za 10 bodů z 10. Deska je standardně černá, což není nic neobvyklého. Přebal je standardní kapsa, což není nic neobvyklého, ale kromě známého pražského motivu na přední straně a seznamu skladeb a sestavy na zadní je na té druhé i úryvek z knihy Totálně našrot, vztahující se (ten úryvek) právě k onomu památnému koncertu, na němž se v rolích diváků vyskytli i THE EXPLOITED. Textová příloha, tradičně na kvalitním papíru, disponuje nejen slovy, ale i fotografií tria a je graficky velmi pěkně vypravena. A to nejlepší na konec – dvacetistránkový fanzin z roku 1991, který obsahuje historii NAŠROT do roku 1991 včetně dat týkajících se předchozích kapel, v nich členové kapely porůznu působili a taky prehistorie s roky narození pánů muzikantů a jejich fotkami z dětských let. Nechybí ani texty většiny skladeb z tehdejšího repertoáru, spousta fotek různé (ne)kvality z koncertů i odjinud, reprodukce plakátů a článků z tisku nejen o kapele, ale např. o triatlonistovi, který doběhl závod „na šrot“. K tomu ještě krátký rozhovor s Hrabošem.
Pro fanoušky před- a kolemrevoluční hlučné muziky je tahle placka, i díky doprovodným záležitostem, určitě vítaným artefaktem. I já si s chutí zavzpomínal na songy, které jsme s kamarády různě pořvávali při všelijakých příležitostech a opět se utvrdil v tom, že před více než třiceti lety u nás vznikala muzika, která může oslovit i dnes, jen škoda té bídné produkce, která se někdejším nahrávkám dostávala.
Reedice – nebodováno.
Seznam skladeb:
- Strana A
- Underground už není co bejval
- Policejní stát
- Produkty ideologie
- Modlitba pro pana Vepře
- Pochod falešnejch rebelů
- „It's fucking world“
- Blues růžovýho pokoje
- Malá je naděje
- Strana B
- Spravedlnost
- Anarchy in the CS
- Plastická trhavina
- Hodnej kluk
- Nemám už naději
- Hnijící královna
- Sexy story
Čas: cca 27 min.
Sestava:
- Petr „Hraboš“ Hrabalík – zpěv, kytara
- Jiří „Martha“ Dvořák – basa, zpěv
- Jouza „Vodník“ Bárta – bicí
