Bylo nebylo, za sedmero řekami, za sedmero horami… hej, tak na rovinu, měl to být stejně výživný článek jako minulý rok, plný vtipných obratů, postřehů a zajímavých myšlenek. Každopádně nebude, musím to napsat já, protože Horaguru se na to vykašlal a nepřijel. Přesný důvod nevím, myslím si, že to bude něco mezi vrozenou lidskou leností, strachem z kocoviny a nebo je to prostě tím, že mu ještě nedorostly palce na nohou po tom loňském ranním mrazíku.
Nicméně tentokrát zkusím přiblížit náš mikrofestiválek, který se koná na místě, o kterém skoro nikdy nikdo neslyšel, z pohledu pořadatele/účinkujícího.
Minulý rok to byla paráda, osud byl milosrdný a na prvním ročníku nebyl v podstatě žádný zádrhel, kterým by nás v naší blažené nevědomosti pořádně vykoupal. Super počasí, uvolněná atmosféra, pochvalovali si to (aspoň z toho, co vím) jak kapely, tak návštěvníci, a proto bylo jasné, že příští rok musí být minimálně stejně dobrý, spíš lepší. Line-up byl v podstatě poskládaný hned po skončení loňského ročníku, věděli jsme, že potřebujeme víc beraních rohů, křenu, okurků a brusinkové omáčky, nezapomněli jsme ani na osvětlení stanu, kde se připravují kapely, doladili jsme podium, ať vypadá co nejvíc zlověstně, pořešili jsme větší zvuk, lepší světla. Prostě jsme vyladili všechno, co šlo a jak to šlo. Akorát teda to počasí jsme moc nedořešili.
V pátek jsme většinu věcí navozili, nachystali a pak nás z areálu do zkušebny vyhnal brutální déšť. Ale jako fakt brutální déšť jak hovado. Půl zkoušky jsme přemýšleli, jestli nám v areálu vůbec něco zbyde, druhou půlku zkoušky jsme přemítali, co budeme dělat s prázdným areálem, devíti kapelama, třiceti bečkama piva a asi padesáti kily masa. Nakonec jsme to zapíchli se slovy, že ráno moudřejší večera a že ať už je to, jak chce, stejně s tím nic nenaděláme a že prostě nasrat, nějak bude.
Ráno jsme se probudili do zajímavého deštivo-slunečného oparu a vypadalo to, že to možná zas až takový průser nebude. S opatrným optimismem jsme začínali dolaďovat areál, pro jistotu postavili i na poslední chvíli vypůjčené pivní stany (jeden postavený luxusně, druhý trochu mrzák, holt jsme to dělali poprvé), nachladili kořalku a začínali se těšit, až dojedou známí i neznámí a začne, jak by řekl Olda Říha, pořádná rak šau.
Jako první odpálila svůj set zlínská hardcore banda DEADRAMS. Borci jsou na scéně zatím jenom chvíli, posilněni o nového kytaristu, ale konkrétně na tento koncert o toho původního ochuzeni, ovšem nebylo na tom nic znát. I když je kapela nová, borci už mají něco odehráno a bylo to znát, hutná basa, přesné bicí, tvrdé kytary, výrazný zpěv. Hrálo se hlavně z nového EP „EGO“ a šlapalo to náramně, areál se začínal pomalinku plnit a nám trochu spadl kámen ze srdce, že už to začalo a že už to konečně pojede.
Hardcore set utekl jak voda, bubeník Libor se vypařil na folkový festival a na scéně se začínali chystat staří známí, brněnská glam-thrash-punk sebranka LIQUID JESUS. Jsou to kámoši, už jsme se slyšeli hodněkrát, víc jsme se těšili na společné pivko v backstage, ale pár songů jsem stejně ochutnal a musím říct, že jim to fakt šlape. Nový zpěvák má drajv, jde poznat, že to borce baví a že jsou sehraní, zvuk byl taky na pohodu, lidí přibývalo i pod podiem, super záležitost.
Trochu teď odbočím k hodnocení kapel. Jelikož jsme celá kapela v tu sobotu spíš poletovali sem a tam, tak kompletní sety jsem bohužel neviděl. Proto hodnotím podle toho, co jsem viděl, což byl vždycky tak jeden dva songy a taky podle toho, abych nedostal do držky, kdybych o někom řekl, že to stálo za...
Další na řadě byla metalcore parta MADE BY ZERO z Uherského Hradiště. Kdo by čekal vliv cimbálovky a Jožky Černého, tak by byl na omylu. Pánové zandali parádní set, měli výborný zvuk a Majkl už začínal povzbuzovat první odvážlivce pod podiem, aby se trochu pohnuli a vypotili těch pár pivek. Nutno říct, že to padlo na výživnou půdu a na parketu už se to začínalo vlnit.
První zahraniční akvizice a hned až ze skoro exotického Izraele, to byli DEATH IN YOUR YARD. Alan a spol. měli na tuto část měsíce naplánované turné a jelikož den předtím hráli v Brně, tak je el mechito banditas Prskavec dohodil i k nám, do pro ně též exotických Bohuslavic. A nutno uznat, že to byl výborný tah! Klukům to hrálo jak blázen, dávali do toho všechno a fandové pod podiem to ocenili, v tu dobu už bylo v areálu kolem 150 platících, takže to už na menší kotel vydalo. Navíc při jejich setu konečně přestala přeháňka, která započala už na konci LIQUID JESUS, lidi vylezli zpod stromů a zpod stanů a začínali se pořádně projevovat.
Dalším na řadě byla „legenda venkova“ DECIDE. Kapela, na které jsme všichni čtyři v podstatě vyrostli, poprvé se poblili z chlastu a celkově na ni máme hodně nostalgických vzpomínek, spojených s více či méně vzdáleným mládím. Bohužel už bez Semy (chybíš nám, kámo), zato s navrátivším se Knápkem ukázali, že ani v nejmenším nepatří do starého železa. Hutné kytary, tvrdá basa, přesné bicí a charismatický Broňa, všecko bylo skoro jak za starých časů, kdy piva stačila jenom tři a rumy dva. A jelikož MAIDEN mají „Aces High“, JUDAS mají „Pankillera“, METLA má „Sandmana“, tak i DECIDE mají ikonický song a tím je „Hořící Klášter“, kterým jejich set končil. Jo, i to málo, co jsem viděl, tak jsem si užil.
S deathovýma bratiama SURGERY jsme hráli v zimě v Popradu. Bohužel jediné, co si z tama pamatuju, byla kosa jak blázen, náš set, Karla, který si vytáhl nejkratší sirku a tím pádem řídí, slivovici a pivo, bandu čtyř týpků z Trutnova, které jsme dlouho neviděli a ke kterým se ještě dostaneme, rozbité umyvadlo, přivřené prsty do dveří v dodávce, poblitého Feru a to je tak asi všecko. Tím pádem jsme vlastně nevěděli, co od slovenské legendy, která je na scéně už přes dvacet let, máme vlastně čekat. Že muzika je výborná, to jsme z nahrávek věděli, ale že předvedou takové peklo na scéně, to jsme netušili. Výborná show, šlapalo to od začátku do konce, lidi nadšení, bordel na podiu i pod ním, byla to fakt paráda, všecka čest borci!
Pak už jsme šli na řadu my, tedy REFORE. Tady jsou na hodnocení jiní, my fakt nevíme, jak to znělo ven a jako moc jsme to mršili, každopádně nám se s takovým kotlem pod podiem hrálo skvěle. Odezva byla výborná hned od začátku a ta satisfakce za ty přípravy a nervy, to bylo prostě super. Díky všem, co tam byli a omlouváme se těm, kdo dostali flaškou slivovice po hlavě, do tmy se blbě míří.
Vlajková loď slovenského těžkého hudebního průmyslu, zvukový válec v podobně Pišty, Valéra a Gryzzlyho, prostě ČAD tak, jak ho všeci známe a tak, jak ho máme všichni rádi. Bohužel jsem opět viděl asi půlku setu, ale z toho, co jsem viděl, tak muselo být jasné, kdo je tu ten večer pán a komu těch skoro 250 návštěvníků zobe z ruky. Hrálo to parádně, hitové songy prokládané vtipnýma historkama, set nabitý muzikou a humorem, to je to, za co Pištu a spol. můžu vidět pořád dokola a baví mě to čím dál víc.
Hodina pokročila a už jednou zmínění hoši z Trutnova po strastiplném putování dojeli z Litoměřic až do Bohuslavic a v podstatě mohli jít rovnou na stage. Na rovinu, nevíme jak to Skoři a jeho banda dělá, že odehraje parádní koncert, přejede půlku republiky, pak odehraje úplně fantastický druhý, pak se vrhne na pivo a jede tak do té doby, dokud všichni v okolí neodpadnou. Osobně jsem je opustil někdy kolem třetí ráno a rozhodně nevypadali na to, že by měli v plánu jít spát. Nicméně když se vrátím k tomu, co předvedla EXORCIZPHOBIA na podiu, tak to je jedním slovem fantazie. Všechno absolutně čisté a čitelné, precizně zahrané a zazpívané, songy, které jsou skladatelsky i instrumentálně dávno za hranicemi naší republiky. Jojo, paráda to byla, až budu velký, tak bych to chtěl taky tak umět.
Posledními na scéně byla brněnská sludge obluda SLAŤ. Absolutně tonážní zvuk, vydolovaný až kdesi z pekla. Takto přesně má končit metalový fesťák. Hlasitě a v totálním zmaru, s muzikou, která ti doláme všecky kosti v těle. A tak to taky bylo… nahlas, tvrdě a trochu depresivně!
Co k tomu říct závěrem? Že děkujeme ať už našim rodičům, přítelkyním, manželkám, sourozencům? No jasně, že jo, bez vás bysme tam totiž seděli jak čtyři dementi, čekali, co bude a měli zařízené maximálně tak pivo a kořalku. Jaké to teda vlastně bylo? Skrz to počasí to bylo dost o nervech, ale nakonec k nám byla příroda milosrdná. Stálo to za to? Z našeho pohledu teda určitě jo, co na to návštěvníci, to už necháme na nich. Každopádně to je článek řetězu, který je pro nás stěžejní. I když všude chcalo, i když to vypadalo, že to bude propršená sobota, tak lidi prostě přijeli a byli tam a za to jim patří neskutečný dík. Fakt moc děkujeme že jste přišli a že to tím pádem celé dává smysl. Takže poslední věc… bude další ročník? Popravdě, my už máme line-up skoro hotový a těšíme se na vás! Tak zas za rok v Bohuslavicích a nebo do té doby kdekoliv jinde!
P.S. A možná dojede i Lukáš, protože číst takovou sračku i příští rok, to by prej už nedal…
