TRNY& ŽILETKY Třetí hlas

2.-6. 8. 2022, Bergen (NOR)

Five Days of Darkness in the Heart of Bergen! Takový nápis se objevil na plachtách různě po dějištích zejména black metalového festivalu Beyond the Gates, jehož jubilejní desátý ročník nabízel lákadla v podobě MERCYFUL FATE, MAYHEM, EMPEROR, 1349, ABBATH, OPETH, ENSLAVED a dalších. Obrovsky nadupaná sestava se představila hned na několika místech deštivého a atmosférou dýchajícího Bergenu, který jsem měl tu čest navštívit poprvé. Návštěvu festivalu jsme spojili i s několika výlety, dovolená se vším všudy. 

Do Norska jsme se vydali s dvoudenním předstihem, první noc jsme strávili v Oslu, kde jsme po snídani zavítali do vyhlášeného shopu Neseblod Records, který je doslova napěchovaný nejen často vysoce raritními nahrávkami, ale též různým dalším merchandisem, artefakty připomínající dobu začátku druhé black metalové vlny, a v jehož sklepení se samozřejmě nachází všem fanatikům známý nápis. Foto u něj nesmělo chybět. Obchod už je tak naplněný zejména vinyly, že je těžké se v nich vůbec prohrabat, prostor je zároveň velmi stísněný, ale to kouzlo je nepopsatelné. Rád jsem se do této mekky černého kovu po třech letech vrátil. 

Do Bergenu z Osla můžete zaletět během chvilky, mnohem hezčí scenérii ale nabízí sedmihodinový výlet pohodlným vlakem, z jehož oken lze v podstatě po celou dobu cesty sledovat krásy norské přírody. Když člověk vidí ty osamocené chaloupky uprostřed té nádhery, hned by si nějakou takovou pořídil a ukryl se v ní před vnějším světem. I samotný vlak nabízí trochu jiné cestování, než obvyklé zážitky s Českými drahami, ať už co se týče možnosti sám se obsloužit kávou, čajem a dalšími potravinami, nebo tím, že při každém, byť minutovém zastavení, dostanou cestující informaci o jeho důvodu. Příjemná cesta, kterou nám samozřejmě dochucovaly i lokální black metalové skvosty ve sluchátkách. 

Bergen je jednoduše nádherné univerzitní město u moře obehnané horami, v jehož částech jsou znatelné historické kořeny v souvislosti s hanzovním obchodem. Ubytováni jsme byli několik minut od nejstarší městské čtvrti Bryggen, v níž se nachází ona slavná řada dřevěných domků, poblíž je také nejen rybí trh, ve kterém jsme později samozřejmě učinili ochutnávku. 

Ještě před návštěvou samotného festivalu jsme v úterý stihli výlet do vesnice Flåm, autobusem z Bergenu to byly zhruba tři hodiny. Abychom stihli něco zhlédnout a zároveň se vrátit na část programu Beyond the Gates, půjčili jsme si na několik hodin kola a vydali se v dešti podél železniční trati z Flåm do Myrdalu. Po cestě lze zhlédnout kostelík postavený v roce 1670 či řadu vodopádů včetně nádherné scenérie v podobě jeskynního vodopádu Høgabru. Krásný výlet, ze kterého jsme se následně celou zpáteční cestu v řádně klimatizovaném autobusu snažili alespoň trochu rozmrznout. 

 

Úterý

Rychle vyměnit prochcané prádlo za suché, které stejně zase prochčije, protože prostě pořád chčije, ha ha ha. A pak už směr klub USF Verftet, kde následující tři dny vystupují ty známější formace z line-upu. Co osobně strašně cením, je vůbec programová koncepce Beyond the Gates – v hlavní venue vystoupí zhruba pět kapel denně ve večerních hodinách, plus v dalších dnech dalších několik interpretů denně v jiných klubech, ale o tom se rozepíšu dále. Naprosto ideální, střídmý počet kapel, takže člověk žádný den není úplně vyřízený na koncertech, na které se přitom celou dobu těší. 

První z kapel, kterou v prostoru pro odhadem tisícovku lidí sledujeme, jsou GAAHLS WYRD. Vidím Gaahlovu družinu poměrně často a mám takový dojem, že na domácí půdě mu to prostě svědčí nejvíc. Před třemi lety na Inferno Festivalu v Oslu to byl naprosto famózní zážitek a skvělé to bylo i tentokrát. Zpočátku zvuk dost haproval, byla to koule s málo slyšitelnými bicími, během dvou skladeb ale pán za pultem vše srovnal. Charismatický frontman byl opět ve skvělé vokální formě, víc a víc řadí do svého repertoáru různé ječáky, které ale nepůsobí rušivě. V setlistu kromě skladeb GAAHLS WYRD (přičemž trochu překvapivě úplně vynechali loňské EP „The Humming Mountain) zazněly dle očekávání vály od GORGOROTH (př. „Carving a Giant“), GOD SEED („Aldrande Tre“ či na závěr majestátní „Alt Liv“), vrcholem show pro mě ale byla vzpomínka na TRELLDOM v podobě „Høyt opp i dypet“, jež mi v hlavě hrála ještě nějakou dobu po návratu z Norska. Trochu bych uvítal maličko civilnější vystupování nástrojové sekce, která občas nezapře „rockstar“ manýry, přičemž všichni víme, o kom GAAHLS WYRD jsou. Ale to je malý nerušivý detail, jinak opět na výbornou. 

Vrcholem úterního krátkého programu pro nás byli jednoznačně 1349. Při přípravě za oponou byla slyšitelná velká změna oproti minulosti, tou jest druhá kytara. Vždycky jsem tvrdil, že by to Norům prospělo, protože ač je Archaon geniálním kytaristou, nemůže veškeré party utáhnout sám. V Bergenu se k nim připojil Thor Anders Myhren alias Destructhor, jehož můžete znát z NORDJEVEL, MYRKSKOG, ale zejména dříve z ZYKLON a MORBID ANGEL, a který už s 1349 několik koncertů v poměrně dávné minulosti odehrál. Změna to byla jednoznačně k lepšímu. Frost za bicími od začátku prokazoval, že to je prostě naprostej šílenec... „Do you hear them calling... from beyond???“ a bylo vymalováno. „Sculptor of Flesh“ na začátek, od první sypačky anihilace, nebo jak rádi 1349 používají – aural hellfire. Zvuk nebyl ideální, chvilkami mi přišlo, že se sama kapela lehce ztrácí, v druhé polovině už to bylo lepší, ale já si stejně užíval každý riff. 1349 patří k mým nejoblíbenějším kapelám (a taky jsme si z Bergenu odvezli skoro všechen merch, co nabízeli, ha ha ha) a opět nezklamali, naopak. Setlist tentokrát postavili zejména na posledních dvou deskách a dvou kusech z „Hellfire“ (kromě „Sculptor of Flesh“ byla „I am Abomination“) a „Atomic Chapel“ z podle mě trochu podceňovaného alba „Demonoir“. Jasně, kdyby tam nasypali „Manifest“ nebo „Chasing Dragons“, ocenil bych, ale i tak to byla paráda. Nevím, jestli 1349 hráli se dvěma kytarami při této domácí příležitosti, nebo už to tak zůstane, každopádně byl to jednoznačně prospěšný krok a jsem rád, že jsem měl možnost to vidět. 

Závěr programu na hlavní stage obstaral ABBATH, jenž v soupisce vystřídal SATYRICON, kteří už zhruba dva měsíce před festivalem oznámili, že koronavirová pandemie mimo jiné měla dopad na jejich koncertní sestavu a nepodařilo se najít adekvátní náhradu. Škoda, SATYRICON bych po nějaké době viděl rád, ale ABBATH je určitě solidní náhrada. Navíc od té doby, co přestal chlastat, mu to hraje o poznání lépe, a jeho nová deska „Dread Reaver“ je velmi zdařilá, když pominu mně příliš nelahodící produkci. ABBATH nastoupil skutečně ve velkém stylu, žádné velké proluky, první část setu za výborného zvuku vyplnily skladby ze sólovek plus „Warriors“ z projektu I. Cyklovýlet v dešti si vybral svou daň, tak jsme nakonec vystoupení Olveho družiny nedali celé, pro úplnost ale dodávám, že druhou polovinu koncertu tvořily písně z posledních dvou předrozpadových desek IMMORTAL plus „Withstand the Fall of Time“ z klasiky „At the Heart of Winter“. 

 

Středa

Středeční program v hlavním klubu USF Verftet byl zprvu pln zejména zatěžkaného (heavy) metalu v podobě SATAN, LUCIFER nebo YEAR OF THE GOAT, což upřímně nebylo nic moc pro nás, i když poslední jmenovaní, alespoň ten kousek, co jsme slyšeli, nezněli špatně. Ještě předtím ale v odpoledních hodinách začal program v další venue – Kulturhuset. V klubu pro několik stovek fanoušků se v dalších dnech konaly právě odpolední seance a zároveň noční po konci programu v hlavním prostoru. Ve středu odpoledne to zde odpálili UMBRA CONSCIENTIA, německo-kostarická sebranka, kterou vydávají Terratur Possessions a jejíž letošní druhý počin „Nigredine Mundi“ je solidní porcí čistokrevného black metalu, což skvadra dokázala věrně přenést i na nevelkou stage v Bergenu. Šlo o vůbec první koncert kapely. Za podkresu červených statických světel se z pódia linul skutečně nesvatý námrd, žádné velké šaškárny kolem, jen syrovost a chlad. Parádní středeční rozjezd. 

Následující BYTHOS hrají trochu na jinou notu, z černé zuřivosti jsme se přesunuli spíše k výrazným hymnickým melodiím po vzoru DISSECTION. Sebranka složená z členů HORNA, BEHEXEN a dalších veličin finské scény zde působí o poznání civilněji, než v původních kapelách, a ač mě zatím jediná deska „The Womb of Zero“ zvlášť neuchvátila, naživo zněli BYTHOS velmi dobře. Jistě tomu napomohl i naprosto křišťálový zvuk, ve kterém ta salva melodií perfektně vynikla, také statická modrá světla k BYTHOS naprosto sedí, vše bylo naprosto profesionálně a precizně odehráno. Vlastně jsem díky zdařilému setu dostal chuť dát ještě „The Womb of Zero“ vícero šancí. Odpolední program tedy na jedničku. 

Na hlavní scéně jsme se až večer z horního balkonu chystali zkouknout islandské SÓLSTAFIR, jejichž novější tvorba je mi sice proti srsti, ale pořád vzpomínám na vynikající tři první počiny. Jenže jak známo, teď už jde o úplně jinou kapelu co do hudebního vyznění. A teď to bude tedy hodně osobní pohled... ale něco tak strašnýho jsem dlouho neslyšel. Jediné přirovnání, které mě napadalo, byli CHINASKI z Reykjavíku. Nedal jsem víc než dvě skladby, které stejně byly protkány asi hodinou intermezz, a když už se hrálo, tak to bylo vlastně ještě horší. Zpěv taky bestiálně špatnej přes to, jak si Aðalbjörn Tryggvason viditelně užívá své postavení rockové hvězdy. Nečekal jsem, že mě SÓLSTAFIR nějak dostanou, nová tvorba jde prostě mimo mě a tak jsem k tomu předem přistupoval, ale tohle... to jsem nečekal. Asi mě berte s rezervou, fanoušci by asi mluvili jinak, ale přišlo mi to fakt moc moc špatný. 

Náladu mi ale spravili OPETH, tam bylo naopak vše naprosto správně. Zvuk absolutně excelentní, možná nejlepší z celého festivalu. O muzikantství pětice nemá cenu diskutovat, to je extratřída. Mikael nastoupil klasicky se svými vtípky, občas si do publika porýpal, například zmínkou o Stockholmu jakožto o hlavním městě Skandinávie, což se setkalo s nesouhlasem, bučením a pískáním. Ale pak si to samozřejmě frontman pochvalami Bergenu, ale hlavně vynikajícím setem urovnal. OPETH hráli po jednom kusu celkem z osmi desek, z poslední „In Cauda Venenum“ zazněla na začátek ve švédštině „Hjärtat vet vad handen gör“, následovaly například „Ghost of Perdition“, „The Devil's Orchard“, „The Drapery Falls“ a závěrečný nesmírně silný dvojblok „Sorceress“ a „Deliverance“. OPETH jsou prostě profíci, dokazují to každým vystoupením a v Bergenu patřili k jedněm z úplných vrcholů festivalu. Famózní. 

Na závěr jsme se ještě vydali do Kulturhuset na PHANTOM FIRE, v nichž působí basák Eld z GAAHLS WYRD, AETERNUS a dalších. Vzhledem k pozdnějšímu konci OPETH jsme stihli jen asi dvě skladby, z čehož jeden byl cover SEPULTURY, no znělo to stejně jako celkem blbost. Tak jsme se šli pošetřit na čtvrteční nabušený program. 

Úterý a středa
Čtvrtek až sobota

 


Zveřejněno: 23. 08. 2022
Přečteno:
795 x
Autor: Opat | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

26. 08. 2022 15:06 napsal/a Jean
Moc hezky napsané, takové reporty mě baví. Někdy se na tenhle fest musím taky přijet podívat, úplně jste mě nalákali :D
24. 08. 2022 09:23 napsal/a Opat
...
Ahoj, moc vám děkuju :) Peťane, já je měl rád v začátcích, to kam se pak posunuli mi nechutnalo, ale v pohodě, to se stává... jenže ten koncert mě úplně dopálil, až takovej shit jsem nečekal :D
23. 08. 2022 21:29 napsal/a Peťan
Solstafir
Prvně díky za super report Marku, tohle mám rád, přesah k cestování, čte se to samo :) Solstafir jsem nikdy neposlouchal, ale nedávno mi známý doporučoval jejich poslední desku a přirovnání s Chinaski mě napadlo taky :D hrozná blbost takhle kapela :)
23. 08. 2022 14:39 napsal/a Jindra
Report
Pěkný report s cestopisným perexem jako přidanou hodnotou. Fajné.