Hranická skupina se po šesti letech probrala z hibernace, neposeda Daffy se znovu posadil za bicí a obklopil bývalými spoluhráči a jedním novicem, kterým je syn kytaristy Petra Jarda.
GRACE jsem vždycky vnímal jako kapelu, která nemá extra velké ambice, která se chce muzikou hlavně bavit, sem tam něco vydat, odehrát nějaké koncerty, nikam se necpat a žít si pohodlně ve svém světě. Díky Daffymu, který byl vždy agilním propagátorem kapely, se o GRACE často psalo, a situace se opakuje, kačer nespí, obesílá webziny, rádia apod., a tak všichni vědí, že jsou GRACE zpět. V únoru se kvartet nastěhoval do studia a výsledkem třídenního „soustředění“ je pět zaznamenaných songů, které, nepřekvapivě, tepají v rytmu old school death metalu.
Nahrávalo se ve studiu Shaark, odkud leze slušný zvuk, takže v tomto směru OK, co mi ale příliš po chuti není, je ekonomický způsob vydání. Pálené CD, obal s minimem informací, což svědčí o tom, co jsem psal v předchozím odstavci – že si GRACE jen tak něco nahráli pro radost. Mně je tenhle přístup nemilý, mám radši dotažené a promyšlené projekty, mám v oblibě výpravné obaly s texty, pěknou grafikou a originálním titulním motivem, nikoliv dvojlist, který ani není třeba vyndavat z krabičky, protože vnitřní strany jsou prázdné.
Jediný poslech „Grace In The Grave“ stačí k tomu, aby bylo jasno. GRACE z cesty zahájené před více než dvaceti lety neuhnuli ani o píď a pořád si jedou to svoje. První „Suffering“ začíná zvuky z kovárny, slévárny nebo podobného těžkého provozu, a když se rozjede deathmetalový kolotoč, nutno uznat, že je šikovně složený a disponuje tím správným tahem na branku. Nic, co by člověk neslyšel, ale mě tahle řezničina baví, i proto, že song je tempově proměnlivý a vokálně pestrý. Místy doslova drtivá jízda, místy spíše do skoku a nechybí ani pomalejší pasáže, inspirace švédskou školou se asi nezapře, a abych nechodil daleko, z našich luhů a hájů mě jako paralela napadá MORTIFILIA, za kterou GRACE v první položce příliš nezaostávají. On i zpěvákův projev není dalek Frantovu a nějaká ta melodie se taky dá zachytit.
První písnička namlsala, druhá taky zanechává solidní dojem, pocitově spíše Amerika a SIX FEET UNDER z devadesátých let, což je pořád slušná adresa, horší by bylo, kdyby se pánové nechali ovlivnit novodobými SIX FEET UNDER. (úsměv) Nicméně horší časy přece jen přicházejí… Fanoušci filmů pro pamětníky možná zaplesají, že se písnička „Sedí muška na stěně“ (z filmu Dva týdny štěstí z roku 1940, kde ji zpívají Adina Mandlová a Jaroslav Marvan) dočkala metalového zpracování a nezpívají jen děti v mateřské školce. Jasně, Daffy byl vždycky samá sranda, i na předchozím CD byla jedna blbina, ale mě tyhle věci nebaví, navíc ty parodické vokály připomínající kreslené pohádkové postavičky… pak ty metalové mezihry přijdou vniveč.
„Pain“ je zpátky v deathovém hájemství, úvodní zemité riffy se valí jako parní válec, následné zrychlení opět vzývá SIX FEET UNDER, takže přímočará a vcelku jednoduchá muzika s řadou zvratů, někdy možná příliš krkolomných. Název poslední „Grace In The Grave“ je možná myšlen jako slovní hříčka, GRAVE taky nejspíš patří ke kapelním oblíbencům, každopádně závěrečný štych se kvalitou blíží úvodnímu, takže za mě nejlepší kousky nahrávku rámují.
Velmi dobrý dojem zanechává zpěvák, to je evidentně posila s velkým P, dvě skladby potěší a pobaví, dvě o něco méně, jedna zaujme srandisty, celkově průměr s ambicí, jak se říkávalo, nebo příslib do budoucna – ale mohu tyhle termíny používat u kapely, která existuje od roku 1995? Pokud příště vydá full CD s pořádným obalem, tak „příslib“ podtrhnu, jestli zase něco v tomto duchu, tak před „ambice“ přidám „bez“.
Seznam skladeb:
- Suffering
- Never Turn Back
- Fly
- Pain
- Grace In The Grave
Čas: 17:24
Sestava:
- Patrik Daffy Nejedlý – bicí + zpěv ve skladbě Fly
- Petr Kučera – kytara
- Roman Mařena Křenek – basa + doprovodné zpěvy
- Jarda Kučera – zpěv
