Začnu lehce netradičně, otázkami, které mě napadly díky kamarádům, se kterými rádi probíráme dění na hudební scéně. Jeden z nich přemýšlel, jestli váš nalajnovaný přístup při vydání alba „Pedagogika poražených“, to plánování, zaplacení malíře i masteringu v zahraničí, aktivita na sociálních sítích, rozesílání tiskových zpráv, videa… nebude na HC publikum působit moc navoněně, jestli na vás nebudou v HC komunitě koukat jako na „mainstreamovou“ kapelu? Přece jen, podobné aktivity jsou typické spíše v metalu, a to ještě u větších kapel…
Mičl: Řeknu to takhle: v Česku přece extrémní kapela nemůže být „mainstreamovou“ kapelou, nebo ano? (smích) Ale chápu, kam tím míříš. Jsou pro někoho mainstreamovou kapelou třeba DEBUSTROL? Nebo MALIGNANT TUMOUR? Nebo GRIDE? Pokud ano, prosím! Pro mě ale ne. Pro mě ty tři příklady kapel, který uvádím, jsou příklady kapel, který si jdou svou cestou a dělají si věci každá po svým. Věci po svým si ale chceme dělat i my – PRŮMYSLOVÁ SMRT! PRŮMYSLOVÁ SMRT dodnes nehraje za horentní cesťáky, pořád jezdíme hrát, za co nejmíň to jde, i když malou taxu jsme zavedli, ale podle mě je minimální, skládáme si svoji muziku, která nás baví, a na to navazujou další věci, který nás baví, a děláme je. Třeba to, že děláme hromady merchandise, za tím stojí pouze dvě věci – to, že jsme kreativní lidi a neustále vymýšlíme něco nového, a to, že máme rádi svoje fanoušky. Co se týče tvého náhledu na HC scénu a její obecný posuzování okolního světa outside – hardcore scéna je z mýho pohledu obecně minimálně v Čechách v troskách a ruinách svý vlastní ideje a vlastních limitů. Tady mluvím za sebe – ale scéna u nás, jak ji posledních pár let vnímám já, je pro mě děsivě neprogresivní a sevřený místo, který netoleruje ústřelky do stran, netoleruje jakékoliv progresivní názory zvenku a netoleruje diskuzi mimo svý vlastní dogma. Stává se tak polem, z kterýho kapela, jako jsme my, vystrčí nos ven a jde dál. Protože buď jak buď, mám dojem, že my jsme vždycky na scéně byli trošku mimoni, právě kvůli tomu, že jsme jiní a že si děláme kapelní i jiný věci - a ostatně v prvé řadě především i naši muziku – jinak než všichni ostatní. Respektujeme všechny lidi, co se pokouší něco vytvářet na všech polích extrémní i alternativní muziky, ale ta sevřenost hardcore scény, z který jsme vyšli, je pro mě neúnosná. Mám rád progres, vývoj, chci vidět za horizont. V hardcorový scéně někomu může připadat skvělý, že ať jedeš na akci na tři různý místa v republice, tak pořád potkáš stejný lidi a stejný lidi jako před lety, pro mě to je ale známka stagnace a regresu. Je to pro mě známka toho, že scéna nedokáže plodit svý vlastní následovníky. Svým stylem mi to přijde děsivý a trošku smutný, a částečně za tenhle můj názor může i moje osobní zkušenost s lidmi z nitra scény, kteří se vyvinuli směrem, který jsem neočekával a stali se pohůnkama ideje, s kterýma nejde diskutovat pro jejich černobílý vidění světa i záležitostí, který se hardcore týkají, a to navíc za absence jakýhokoliv citovýho zabarvení nebo náznaku jakýchkoliv projevených emocí z jejich strany.
Za nás můžu říct, že my chceme oslovovat nový fanoušky, my chceme potkávat nový lidi a tváře na koncertech. PRŮMYSLOVÁ SMRT díky svý brutální muzice už několik posledních let stojí na hranici hardcorový a metalový scény – a všichni jsme za to rádi.
My jsme PRŮMYSLOVÁ SMRT – a chceme si dělat přesně to, co budeme chtít a jak budeme chtít. Od muziky a hudebního stylu, přes merchandise, live show a promotion. Tak to je!
Ono s tím metalem to není úplně od věci, protože muzika na „Pedagogice“ je myslím převážně metal, nevím, jestli např. ze dvou třetin a o zbytek se dělí HC a grind, o přesná čísla asi nejde, ale ten metal prostě nezapřete. Nevím, jestli vaši dosavadní fanoušci pochází jen z hardcore sféry, nejspíš ne zcela, ale převládat asi budou – ale dá se říci, že s novým albem byste si rádi zachovali přízeň hardcoristů a zároveň oslovili metalisty?
Mičl: Ano, já s tebou souhlasím. Muzika na „Pedagogice poražených“ je převážně metal, ale primárně jsme se o to nesnažili. PRŮMYSLOVÁ SMRT je kapela v neustálým progresu, podívej se, jak dlouhou cestu jsme hudebně i stylisticky urazili. To, že teď hrajeme víc metal, je dáno naším přirozeným vývojem. Metal všichni posloucháme konstantně, nejdřív na začátku po boku s hardcorem, a časem hardcore tak nějak vymizel a zůstal metal – death metal, black metal, thrash metal, grind core. Občas se vrátím k něčemu, na čem jsem vyrůstal, ale z hardcore momentálně poslouchám tak maximálně CONVERGE, kteří jsou ale taky hudebně tak trochu jinde, nejsou sevření žádnými ideovými ani stylovými pravidly. Ostatně tenhle typ kapel míchání hardcoru a metalu mám právě od mládí nejvíc rád – CRYPTIC SLAUGHTER, SACRILEGE, POWER TRIP, REPULSION nebo už zde zmínění CONVERGE, ale i mnoho dalších – vystoupit z bubliny stylu, kterou někdo nalajnoval, a ta absence strachu a kroky vlastní cestou – to je to, čeho jsem si na těchto i podobných kapelách vždycky vážil nejvíc.
Ale zpátky k otázce – chci říct, že ten vývoj u nás nevznikl programově. Nesedli jsme si a neřekli: „Pojďme, teď to dáme víc metal!“ U nás vzniká vše samo od sebe, kluci v hlavách kutí svoje riffy, který pak ve zkušebně kujeme a pájíme do co nejtvrdší hudební varianty, tak aby to naplňovalo naší vlastní představu o PRŮMYSLOVÝ SMRTI. Moje texty pak jsou ještě trošku jiná kapitola.
Peťák: Plán v tom není, ale pokud to osloví někoho nového, tak jen dobře. Z převážné části se pořád jedná o HC/grind. Hele, možná je to také tím, že každý z nás zvládá svůj nástroj lépe než před pěti lety. Více se podle mě promítnul v přístupu a skládání songů, myslím, že jsou promyšlenější než starší nahrávky. Metal nezapírám, hudebně na mě má velký vliv.
Druhé „převzaté“ téma se týká koncertů. Další kamarád byl na křtu alba na Strahově a mluvil o vašem vystoupení s obrovským nadšením, s výrazem malého dítěte u vánočního stromku říkal „to bylo TAK skvělý“… Byl pražský koncert něčím výjimečný, nebo se snažíte přistupovat ke každému stejně a dát do toho vždycky úplně všechno?
Mičl: Snažíme se ke každému vystoupení přistupovat stejně a dát do něj naprostý maximum svých sil. To je základ extrémní muziky! To je základ naší kapely!
A jinak – oba naše křesty v Praze i v Brně samozřejmě výjimečné byly, děkujeme moc všem, kteří přišli!
Peťák: Myslím si, že se mnou budou ostatní souhlasit, když řeknu, že se snažím jet na maximum, ať je to v „Horní Dolní“ nebo na křestu na 007. Kdybych nedělal to, co dělám na 100 %, tak to nebude uvěřitelný. Pokud do toho nedáš všechno, tak to lidi poznají. Praha byla výjimečná například tím, že KURVY ČEŠI skončili set o jeden song dřív s protrženou blánou kopáku, který pak bylo nutné každou chvíli přelepovat až do konce koncertu, náhradní jsme nevzali. :-)
Když jsme u živého hraní, berete teď po vydání desky a kazety všechny nabídky, chcete nové skladby představit, kde se dá? Aktuální koncertní set obsahuje jen nové písně?
Mičl: Bereme každou nabídku, kterou vzít můžeme. Ale máme svoje životy nějak daný a nelze brát každou nabídnutou akci. Pokud ale všichni členové kapely v daný termín můžou, akci prostě vezmeme a nijak se dlouho nevrtáme v tom, co je to za akci, kdo tam hraje a tak – prostě ji zabookujeme a v den D sedneme do auta a razíme! (úsměv)
A ano, aktuální live set obsahuje jen songy z „Pedagogiky poražených“!
Co zahraničí? Venku už jste leccos odehráli, a nebylo toho málo, ale od vašich tour už nějaký čas uplynul, do toho koronavirus… Nedávno jste hráli v Rakousku, ale co nějaké delší turné, máte ještě choutky na týden v dodávce a hraní po všech čertech, nebo aktuálně cílíte hlavně na domácí pódia/publikum a sporadický výlet za hranice „šup tam, šup zpátky“?
Mičl: Díky za zmínku o Rakousku – bylo to tam skvělý! Bylo dobrý vidět, jak diametrálně odlišný je uvažování a život kultury v době covidu tam a u nás! V Rakousku, kde vymáhali covidová opatření úřady tvrdými pokutami, jsme viděli, co u nás by možný nikdy nebylo: dojeli jsme na koncert, tam nás organizátoři přivítali, oskenovali nám očkovací / testovací „glejty“ a stejně tak oskenovali každého jednoho návštěvníka koncertu! Celý koncert pak proběhl v respirátorech, kdy od roušky byla osvobozena jen vystupující (!!!) kapela, a bylo skvělý vidět lidi pařící v respirátorech, skákající, moshující, užívající si muziku a kapely! Vždy když sis chtěl dát pivko, tak sis ho sundal, po napití hned nasadil zpátky. Velice oceňuju, že v Rakousku lidi nerezignovali na kulturu ani bezpečí, a lidi prostě v respirátorech byli ochotní přijít a zapařit a to právě díky kultuře samotné – že o ni stojí a chtějí ji podpořit! Tohle jsem v Čechách neviděl – buď organizátoři koncerty nedělali vůbec, anebo pokud ano, za vstupem si všichni respirátory okamžitě sundali. Co na to říct – švejci? Víc se v tom pitvat nebudu!
Za mě musím říct, že na dlouhé turné už se necítím. Umím si představit max. 4 dny, ale pokud je to možný, tak se z každýho koncertu chci vrátit domů.
Pojďme konečně k novému albu, které s sebou nese několik příběhů, jež stojí za pozornost.
Za prvé: hudební posun k výše zmíněnému metalu. Co vás na metalovou cestu přivedlo?
Mičl: Jak už jsem zmínil o pár odpovědí výše – byl to náš přirozenej vývoj a náš progresivní přístup ke skládání vlastní muziky, uvažování o skladbách a riffech a o albu jako celku.
Za druhé: texty. V recenzi jsem napsal, že „obecně jsou texty většinou aktivistické, poukazují na špínu tohoto světa a podané jsou prismatem typickým pro hardcorové kapely“. Máte na texty nějaké ohlasy, nebo lidi spíš vnímají muziku? A co těmi texty chcete světu sdělit? Jde vám o to, aby si posluchači texty přečetli a zamysleli se?
Mičl: Johane, jako vždycky máš pravdu. (smích) Ano, chci světu sdělit, zprostředkovat a předat moje myšlenkový pochody. Cílím na to, aby se posluchač v mých textech poznal a nastavil sám sobě zrcadlo, svýmu životu, svýmu konání. Nechápej mě špatně, už v interview v Telepatii, kde jsem tématu textů věnoval mnoho popsaných odstavců, jsem řekl, že na „Pedagogice poražených“ se stávám pozorovatelem – nastíním dané téma, popíšu příběh a svůj názor přidám až v závěru skladby, anebo dokonce vůbec – toto považuji za extrémně důležité – nechat posluchače / čtenáře textů, aby rozhodl o konci příběhu sám. Tedy vždycky to samozřejmě nejde – ale alespoň z části, nebo alespoň v části songů na albu by to mělo tak být / chci to tak mít. Spuštění imaginace posluchače, který konfrontuje text se svými vlastními životními zkušenostmi, to je ono, tam cílím – jedině tímto stylem každý posluchač pochopí ten který text vždy jako naprostý originál. A i kvůli tomu jsem nikdy nechtěl dělat komentáře k textům, což některé hardcorové kapely v minulosti dělaly. Ale to je za mě špatně, to je únik, resp. omluva za to, že někdo doopravdy neumí psát, anebo vyjádřit svoje myšlenky. Text by neměl mít vysvětlivky, musí obstát sám o sobě. Stejně jako hudba by měla obstát sama o sobě. Sorry za upřímnost. Já preferuju tu umělečtější stránku.
Nikdy jsem nepotřeboval někomu něco cpát a před pár lety jsem tímto názorem sám sebe prakticky vyčlenil z typickýho hardcorovýho textování. Chci víc a od textování sám čekám víc. Čekám pokládání otázek a sám je pokládám. Většina nových textů PRŮMYSLOVKY se ubírá básnickým směrem s vážnými tématy a není to úplně náhoda. V období covidu a koncertních pauz jsem se začal věnovat psaní básní, a dost často se jedná o vyloženě spirituální věci, jindy o vyloženě naturální témata plný úvah o skutečným životě a splynutí s přírodou a taky kataklyzmata o konci světa. Jednou bych chtěl sednout, vše vytřídit, některé nedokončené kusy dokončit a kusy s miliónem poznámek dodělat a vydat to knižně, ale to je zatím spíš vlhký sen. Spoustu těchto věcí bych chtěl použít i hudebně, ale v PRŮMYSLOVCE to nejde pro délku básní, ale přesto se některé na „Pedagogice poražených“ objevily, a byly předělány na text. Na albu najdete tři okruhy textů a taky stylů psaní, od typicky hardcorových nasraných kraťasů, přes polobásnický kusy až po typický básně, jako je třeba píseň „Odkaz“. Mimochodem, text ke skladbě „Odkaz“ jsem původně napsal pro kapelu LÁJE, protože jsme si s Mazim – bubeníkem LÁJÍ, chvíli pohrávali s myšlenkou, že bych s nimi zkusil zpívat. No, nakonec jsem do toho nikdy nešel, ale aktuálně jim aspoň budu vydávat kazetu s jejich novým albem „Vracíme se za světlem“ na svým labelu a dělat merch, takže paráda. Ten text se původně jmenoval „Symetrie jizev“, ale pro PRŮMYSLOVKU jsem ho přejmenoval a samozřejmě zkrátil, vypustil jsem finální ezoterickou pasáž o vesmíru (podobná pasáž byla původně i ve skladbě „Pád světa“ a taky byla vypuštěna), ale význam zůstal stejný.
Ohledně ohlasů – haha, zde se opět zmíním o hranici hardcorový a metalový scény, na kterých s kapelou působíme. Obecně mám za posledních x let zkušenost, že lidi v hardcorový scéně texty skoro nezajímají, což je paradox, protože hardcoristi se významem slov furt zaklínají, ale pak bohužel skutek utek. Za minulých pár let se mě na hardcorovým koncertě na texty nezeptal vůbec nikdo, a zmínku o nich jsem si přečetl zpětně v jednom fanzinu (palec nahoru, byl to myslím punkovej zin Elens). To bylo všechno. Zato mám zkušenost, že metalový publikum texty zajímají, na koncertě se mě několikrát někdo zeptal, o co v nich jde, a v téměř každé recenzi na metalovým webu nebo v zinu byla buď kratší nebo delší zmínka o textech. Je to paradox, ale je to tak. Ale mě to nepřekvapuje, metalisti obecně jsou ve svým fanouškovství velice důslední, a já jsem za to rád. Já jsem totiž taky takový. A můj názor na hardcorovou scénu posledních několika let jsem zmínil už výše, takže to do sebe jen a pouze zapadá – nic víc, nic míň. Bohužel.
Za třetí: vizuál (obal). Titulní stranu vám namaloval italský malíř Paolo Girardi, vše do krásného grafického rámce sestavil Lukáš Prskavec. Nakolik jste oběma šikulům zasahovali do řemesla? Paolův obraz vlastníte i fyzicky? Pokud ano, jaké s ním máte plány?
Mičl: Paolo maloval na zakázku. Protože jsem texty na album psal jako celek po dobu několika let, když došlo na obal a v kapele jsme vybrali pro obal Paola, sepsal jsem koncept alba, Johan ho přeložil a vše zmanažoval. Paolo maloval na základě slov, kterými jsem popsal texty a příběh alba, a vytáhl z toho tohle úžasné dílo. Haluz je, že na artworku poznávám konkrétně několik textů, ale ty samozřejmě Paolo nečetl, nebyly v té době ani přeloženy do angličtiny, takže to je totální masakr, že to takhle vyšlo! Paolo je opravdový umělec a osobně doporučuju kapelám pustit k umělecký stránce někoho zvenku, a i za peníze. Nebudu zastírat, obal od Paola něco stál, patří k těm dražším jménům, ale my toho nelitujeme. Naopak, považuju to za jedno z nejlepších kapelních rozhodnutí, a peníze na to jsme si vydělali sami – koncerty, které s kapelou děláme a z prodeje kapelního merchandise. Realita je tudíž taková, že obal na „Pedagogiku poražených“ nám pomohli zaplatit i naši fanoušci a my jim za to všem moc děkujeme!
Plátno pak zůstalo u Paola. My jsme obdrželi sken plátna v mega vysokým rozlišení, taková byla domluva. Sken byl z nějaký tiskárny a byl velice kvalitní – velikost souboru, kvalita i všechny detaily byly absolutně nadstandartní – Paolo ví, co dělá! Jestli se náš obal někdy ocitne na nějaké Paolově výstavě, bohužel netuším, ale možný je všechno!
S Lukášem se známe a kamarádíme už pár let, ale na grafice pro nás pracoval poprvé. Je to týpek, na kterýho je spoleh a v tomto případě bylo připomínek k všemožným detailům asi milion, ale ve všem nám vždy vyhověl. Vytvořil grafiku pro LP i pro kazetu a obojí vypadá skvěle! Díky moc, kámo!
Za čtvrté: zvuk. Tři studia, dvě etapy nahrávání a jeden mastering v zahraničí. Stalo se vám během natáčení, že jste se dostali do slepé uličky, že jste dlouho laborovali se zvukem nějakého nástroje? Jak dlouho jste nahrávali? A s masteringem v cizině jste spokojení? Ono jedna věc je, když vám to ze studia pošlou a posloucháte to z digitálu a druhá, když z desky, roli samozřejmě hraje i aparatura…
Mičl: Do slepé uličky jsme se nedostali. Trochu jsem se celýho procesu obával, protože nahrávání našeho prvního alba „Invaze změn“ provázela spousta potíží, takže obavy byly tak nějak na místě. Před těma pár lety jsme byli ale opravdu nezkušení, a z toho některé problémy plynuly, další pak byly způsobené souhrami náhod, na které měl málokdo vliv. Při nahrávání „Pedagogiky poražených“ jsme ale nenechali nic náhodě. Johan o celém procesu hodně přemýšlel a vždy hodil na stůl několik možností, z kterých jsme vybírali. Volba studia pak padla na studio Shaark v Bzenci, a byla to výborná volba! Já jsem si pak prosadil, že chci zpěvy nahrávat ve studiu AB records separovaně od kapely. Prvním důvodem byl bezproblémový dojezd ode mě z domu a znalost poměrů a kluků ve studiu, druhým důvodem byla moje potřeba klidu a koncentrace při nahrávání. V minulosti se mi osvědčilo, že se mi nahrávají zpěvy nejlíp beze zbytku kapely, a ať si o tom myslí kdo chce co chce, já osobně myslím, že zrovna na výsledku „Pedagogiky poražených“ je to sakra znát. Celý proces bez problémů odsejpal při nahrávání obou segmentů v obou studiích, po pár týdnech jsme pak zajeli do Shaarku všichni společně na mix nahrávky.
Dana Randalla z Mammoth Sound mastering USA, si našel Johan a byla to opět skvělá volba. Jeho intuice nezklamala. Už výsledné dva mixy, které jsme obdrželi z Shaarku byly výborný, vybrali jsme ten nakopnutější a poslali Danovi, a ten to ještě dokázal posunout do levelu, který jsme nečekali. Kytary jsou krásně plný a zvuk boří a ničí, a paradoxně se přiblížil po masteringu víc našemu plnýmu zvuku na koncertech. To je skvělý a tak to má být! Spolupráce se všemi studii tedy nakonec předčila naše očekávání, a na výsledku je to sakra znát!
Musím popravdě říct (smích), že vinyl jsem ještě neslyšel, protože mám rozštelovaný gramofon a neměl jsem kdy ho dát za poslední dobu dokupy. Kazetu s albem, kterou jsem vydával na svým labelu, jsem ale měl doma už asi dva měsíce před oficiálním datem vydání, takže tu jsem slyšel nesčetkněkrát a se zvukem jsem moc spokojený!
Peťák: Z mého pohledu zádrhele nebyly, z pohledu koordinace to má Johan v malíku. Když to vezmu z pohledu skládání a techniky hry, tak od „Invaze změn“ jsme se naučili jak si „udělat“ zvuk, aby byl tvrdý a čitelný. Už ve zkušebně jsme se zaměřili na detaily, co by nám mohly dělat potíže při nahrávání a řešili je hned, aby nás ve studiu něco nezavedlo do té slepé uličky. Protože už jsme ve studiu nahrávali, tak víme jak kterému problému předejít. Například mít vypilovanou přesnost a tempo písně, tenhle riff / bicí part je moc složitý / málo úderný / nemá spád, tak to případným způsobem upravíme a podobně. Vedle toho, že jsme měli dobře nazkoušeno, tak další prkotiny stylu: já jsem si do studia vzal dva zesilovače s tím, že použiju ten, který bude znít líp, než abych pak tápal, jak to nastavit a taky to tak dopadlo – starej Hocke nezklamal. Měl jsem baskytaru seřízenou, Kontaktol na krabičky, kdyby některá chrastila… Kolik beden a zesilovačů Johan vyzkoušel, než našel zvuk, to ti řekne on. :-)
Ten základní mix ze Shaarku byl super, na poměry HC/grindu opravdu hodně čistý přirozený zvuk, master je vlastně daleko „špinavější“, než co byl ten mix.
Je pravda, že každá poslechová aparatura hraje trochu jinak. Slyšel jsem náš nový vinyl zatím na třech a jsem celkem spokojený.
Za páté: die hard edice MC. Jestli to správně chápu, tak u vinylu die hard edice není, ale u kazety ano. Co vás vedlo k tomuto řešení?
Mičl: Die hard edici jsem dělal zatím ke každému kazetovému vydání, co jsem dělal na svým labelu, takže bylo jasný, že ani PRŮMYSLOVKU to nemine. Nabombil jsem to a spojil v jeden crossover PRŮMYSLOVÁ SMRT / Metalurgia festival, a v edici je milión věcí: kazeta, taška PRŮMYSLOVÁ SMRT s čb verzí obalu „Pedagogika poražených“, triko Metalurgia festival s oboustranným potiskem a heslem „Live for metal, Kill for Metalurgia festival“, fleška s videem Metalurgia festivalu – covid version, který proběhl v prosinci a je to za mě na český poměry unikátní projekt, který se nám povedlo dát dokupy, plus na flešce další multimediální bonusy, grafiky atd., dále pak Metalurgia festival set letáků a samolepek, velká grip samolepka s logem PRŮMYSLOVÁ SMRT a respirátor FFP2 s nápisem „Kaložrouti“, což je vál z našeho alba „Pedagogika poražených“, to celý zabalený v luxusním dárkovým balení. Možná je edice dost okázalá, popravdě čekal jsem, že se po ní zapráší, ale pár kousků mi ještě zbylo, tak mi kdyžtak napište.
Die hard edici vinyl LP vypouštíme nyní v době vydání rozhovoru, jako opožděný dárek pro naše fanoušky a obsahuje: vinyl LP „Pedagogika poražených“, tašku na desky / nákupy / lahváče s čb verzí obalu desky, luxusní A3 plakát s malbou od Paola nadesignovaný Lukášem Prskavcem a dvě samolepky s motivy z alba s obrázky od Rafa Wechterowicze, který pro nás už dvakrát dělal motivy na merch!
Napište nám o Die hard vinyl LP edici, kusů je velice málo!
Jako jedna z mála kapel stále držíte funkční www strany. Já to oceňuju, mám radši pěkný přehledný web než Facebook nebo Bandzone. Sice to je práce navíc s dalším prostorem, který je nutné živit informacemi, ale podle mě to smysl má. Jste v tomhle směru old school, taky máte rádi, když kapely drží při životě web, na kterém se dá najít historie, diskografie atd.?
Mičl: Pořád jsou lidi, kteří nepoužívají / nedrží žádný sociální sítě a pro ně tu je náš web, který nadesignoval Johan. Jsme tu pro všechny naše fanoušky a chceme, aby info bylo dostupné pro všechny!
Vinyl i kazeta jsou venku teprve krátkou dobu (jaké jsou vlastně náklady?), ale určitě už máte nějaké ohlasy a prodejní čísla. Jak si „Pedagogika poražených“ vede a jak jste s dosavadními reakcemi spokojení?
Mičl: Vinyl vyšel v nákladu 300 kusů a kazeta v nákladu 100 kusů. Prodejnost na PHR Records u Pavla Frimla neznám, na tyhle čísla je zatím dost brzo, ale naše část desek, které jsme dostali od labelu jako plat, zmizela po dvou koncertech, na kterých jsme desku křtili, takže za mě super, a jedeme dál!
Kazeta se za mě prodává velice dobře, protože je pryč cca 50 % nákladu, což na kazetu a na to, že je nahrávka venku ani ne dva měsíce, je taky velice slušný výsledek!
Ohlasy od fanoušků a ze zatím vyšlých recenzí jsou velice pozitivní, zatím je ale pořád velice brzo po vydání desky, protože velká část recenzí ještě nevyšla, takže velká várka dalších recenzí je pořád v procesu a teprve nás čeká!
Jakým směrem povedou další kroky PRŮMYSLOVÉ SMRTI – máte nějaký plán do budoucna? Např. jestli zase budete vydávat sedmipalce, splitka, udržovat oheň, nebo raději počkáte a přijdete zase s vymazlenou LP deskou?
Mičl: Zatím si užíváme pozornosti a ohlasů z „Pedagogiky poražených“, od dokončení alba jsme nesložili žádný nový vál. Ale to tak máme po vydání každý naší nahrávky, to je u nás normální – až nadejde správný čas, začneme zase tvořit! Nyní se věnujeme stále promotion a chystáme se na další rozhovory, o které je stále zájem. Máme v kapele nějaký plán co a jak, ale uvidíme, jak se bude dařit. Zabookovali jsme na podzim velký množství koncertů a za pár týdnů nás čeká v kapele jedna radostná událost soukromého rázu, takže přes léto jsme z toho důvodu stopli koncerty, ale jenom na dva měsíce! Už v srpnu se vrátíme na pódia v plný síle, tak se přijďte podívat na náš průmyslovej masakr!
Za sebe mám pak v plánu vydání dvou nových alb na svým labelu Hardcore Loves All Colors records! Bude se jednat o kazetová vydání alb MACE HEAD – „Jötun“ a LÁJE – „Vracíme se za světlem“ a k oběma vydáním dělám pro kapely i merch! Nyní už jsou zadány ve výrobě a v době vydání rozhovoru budou už pravděpodobně venku! Pro další tituly a tunu merchandise, pro kazetový vydání i die hard edici alba PRŮMYSLOVÁ SMRT – „Pedagogika poražených“ mi napište na můj mejl: mipunk@seznam.cz!
Už dva roky taky odkládám jedno vydání / rukodělný projekt a rád bych se tomu letos pověnoval, tak uvidíme, jestli to vyjde!
Rád bych se taky začal věnovat kompletaci materiálů do mýho novýho fanzinu, kterej bude následovníkem mýho minulýho fanzinu Destruktorrr, ale vyjde pod novým názvem s novým přístupem! Bude to zuřivej metal / punk / hardcore / rock´n´roll worship od totální hlíny jako BAHRATAL, DEATHHAMMER, SARCOFAGO, LYCANTHROPHY, XIBALBA po kapely typu CAUCHEMAR, HORN OF THE RHINO, BLACK SABBATH a mnohem víc! Přes 20 interwievs původních i přeložených, české i zahraniční kapely / osobnosti, série původních článků např. o historii SACSRILEGE, KING GIZZARD, zmiňovaných BLACK SABBATH a dalších, a bude obsahovat mnoho dalších článků, anket atd. Materiálu je mraky a času málo, snad to letos konečně vyjde, korekce budou masakr a bude to bichle!
Pro LP „Pedagogika poražených“ napište buď nám na FB messenger nebo na mail, anebo běžte rovnou na web vydavatele.
Díky moc za rozhovor!
My jsme PRŮMYSLOVÁ SMRT!
A jdeme si pro vás!
