„Blowtorch Mankind“ je prostě dobrá deska. Nemá cenu chodit okolo, a tak tu finální resumé překládám hned na začátku. Po pravdě řečeno, nečekal jsem ani nic jiného. Dvanáct let přestávky mezi novinkou a předchozím albem „The Eclipse“ je děsivá doba, ale já se o tuhle partu nebál. A poslední, co bych si myslel, je, že jim ujede vlak. Na to mají pod čepicí.
Kluci z kapely, jejíž základ zůstává i přes několikaleté osobní neshody pevný – Ultra (kytara, řev) a Aleš (bicí) –, ví moc dobře, jak své nástroje zkrotit a hlavně, čeho chtějí docílit. Jelikož byl Aleš se svými minulými nahrávkami po zvukové stránce nespokojen, bylo jasné, že si na novince dají GOSPEL záležet. Osobně jsem se zvukem předešlých dvou desek nebojoval a Alešův pocit nesdílel. Finální zvuk novinky je jedním slovem tlak. V rámci sludge nebo zatěžkaného doomu je novinka doslova zvukovým buldozerem. Některé řízné pasáže a kytarové momenty dají připomenout legendární TRIPTYKON, až tak deska řeže. Tady se zvuková stopa dotkla syrové koncertní energie. Kolena vrní.
Nejinak je tomu se čtveřicí skladeb. Kapela svůj výraz neustále minimalizuje, a tak je na albu jen tento malý počet songů, přesto svou délkou dosahují plnohodnotné desky a nutno říct, že i tady muzikanti ukázali, že mají dost rozumu. Délka nahrávky je naprosto dostačující a úměrná obsahu. Zkrátka, stopáž něco přes půlhodinu je adekvátně dlouhá nakládačka a stačí to akorát.
Z kvarteta skladeb ani jedna nevyčnívá nad druhou a naopak. Je evidentní, že si s obsahem posádka kapely dala záležet, a tak i ty nejmenší detaily jsou zde vypilované s chirurgickou přesností. Každý song nese nosný riff, který svou repetitivní činností vtahuje člověka do hry a nedá mu šanci opustit dění. Na první pohled žádná věda, ale opak je pravdou. Vytěžit z toho relativního mála zážitek, který GOSPEL OF THE FUTURE dokáží přichystat, je právě ono ceněné kouzlo. Ideálním příkladem je poslední čtvrt hodiny dlouhá kompozice „Pharmaka Lugra“, kterou po deseti minutách završí doslova epický závěr. Rozhodně tím ale nechci tvrdit, že se na celé desce převaluje jen jeden riff a nic dalšího se neodehrává. Je tu ke slyšení slušný počet sól, které to dění oživují, skvělá je zvýrazněná basová linka v druhé „Blood Throne“. Třetí song „Stigmata“ zase obsahuje famózní houpavou stoner linku atd. Hlavním pocitem, který se z poslechu „Blowtorch Mankind“ dostavuje je přesvědčivost a kvalita v každé vteřině záznamu.
Jak už tomu bylo u minulé nahrávky, tak i teď si kapela pohrála s grafikou. Malby pro ni vytvořil respektovaný malíř Marald van Haasteren a obal je jedním slovem luxusní. Navíc koresponduje s texty, takže další dotažená záležitost.
Seznam skladeb:
- The Ant Hill Kids
- Blood Throne
- Stigmata
- Pharmaka Lugra
Čas: 35 minut
Sestava:
- Ultra - kytara, vokál
- Aleš Meduna - bicí
- Jiří Kos - basa
- Lukáš Benešovský - kytara
