Okultní večírek s prvky dekadence a umouněných ksichtů, kde už chyběly jen nad hlavami levitující čarodějky s chlupatými bradavicemi, byl cílem výjezdu do jihočeské metropole. Na prvním ze dvou společných vystoupení tam k poslechu a moshi zahrálo trio kapel: našinci BAHRATAL, hororoví HAGZISSA z Rakouska a jejich krajané HEXENBRETT. Druhý večírek, který organizovali agilní Kreas Promotion, hostila v sobotu strahovská Sedmička. Prostory pro dehumanizaci na jihu Čech poskytla Světadílna, což je komunita snažící se zlepšovat podmínky pro skateboarding a nezávislou kulturu v Českých Budějovicích a blízkém okolí. Jedná o prostory bývalé tiskárny. Představte si, že sestoupíte do nějakého kulturního podzemí a myslíte si, že epesnější prostor s cool atmosférou jste dosud nepoznali, ale pak otevřete další minimálně dvoje sololitové prokopnuté dveře pohupující se na jednom pantu a jste ve Světadílně (myšleno s nadsázkou). Nedostatek místa bránil i polínko přiložit do skomírajících kamínek tísnících se v rohu místnosti. Předem bylo anoncováno, že akce bude pouze pro 50 lidí, což se při prvním vstupu do prostoru zdálo jako zcela naivní a nemožné. Na druhou stranu, kde zažijete, abyste stáli v první bojové linii a zároveň komfortně opřeni o bar s nohou na soklu. (Jindra)
Po týdnu opět koncert, po vydařené blatenské akci, po které jsme trochu žehrali na přeplněný prostor, jsme tentokrát jen v triu David, Jindra a já vyrazili do Českých Budějovic do neznámého Světadílu a po akci ještě rádi vzpomínali na suterén hospody U Datla. (úsměv) Už to, že na koncert byl limitovaný počet návštěvníků na 50, nás mělo varovat, ale jsme holt parta hic, jejíž představivost má své meze. Světadíl jsme pravda našli, tedy kamarádi, já netušil, kam jedu, a nic jsem dopředu nečekoval, stačilo mi vědět, jaké kapely zahrají. Podle infa na webu se mělo otvírat v sedm, přišli jsme o chvíli dřív, napřed na dvorek, kde hořel oheň v sudu, následně do pidimístnosti, kde zatím postávalo pět lidí – barman, pořadatel a tři pánové z TN Promotin (Peťan, Žakyn a Pája). Asi stojí za to popsat onen prostor blíže, takže bar dělí Světadíl(nu) na dvě části, přičemž v zadní se nachází malá rampa pro skejťáky a nějaká veteš (místo sloužilo jako backstage), v přední kromě baru, který zabíral třetinu plochy, „pódium“ vysoké pár centimetrů a velké tak, že se na něj sotva srovnaly bicí. Muzikanti museli na roveň s diváky, což není nic neobvyklého, ale chce to nějaký plac – a ten tady chyběl, takže se všichni museli uskromnit. Dalším „plusem“ byla teplota, která uvnitř panovala – pravda, byla určitě plusová, ale celý večer jsem strávil v teplé bundě a Jindra, který se s ní nechtěl z auta tahat, se pro ni ještě rád vrátil – kamínka v rohu tepelnou pohodu zajistit nestíhala. Výzdoba klubu taky stála za to – bez ladu a skladu kdeco, na zdích plakáty z akcí, Rodokapsy, obraz s kočičkou… fotky v galerii napovídají. Ale i když šlo o „děsnej bejvák“, určité kouzlo, nebo genius loci měl, v paměti tahle akce zůstane nejen kvůli kapelám, ale i díky místu konání. A taky kvůli amatérismu pořadatele, který na webu zveřejnil program, který pak neměl s realitou nic společného. Nás to až tak nemrzelo, ale být v kůži písecké sekce, nadával bych tedy mnohem víc než Žakyn, který pravda nenadával na skluz, ale na všechno, respektive nevím přesně na co, protože měl problémy artikulovat. (smích) (Johan)
Ale pojďme k muzice, která se v pátek večer hrála. Z tria HEXENBRETT, HAGZISSA, BAHRATAL jsem měl dosud co do činění pouze s HEXENBRETT, kteří zahráli loni v Písku skvělý koncert a kteří byli hlavním důvodem výletu. Tím druhým pak BAHRATAL, které jsem si poslechl na netu a zhlédl i loňský stream ze zkušebny, který naznačoval, že koncert kapely by měl být peklo. A bylo tomu tak. Muzikanti, kteří jsou známí i z jiných kapel (SNĚŤ, VOLE…) se proměnili v pekelníky s podmalovanýma očima a spustili blackmetalové orgie. Nevěděl jsem, kam dříve zaměřit pohled, jestli na Davida, na jeho kytarové hlavě postavenou lebku (prý ze 16. století, a podle zeleného zabarvení snad patřila vojákovi, který nosil helmici), vlasaté duo kytara-basa, „vlajícího“ bubeníka nebo pološíleného zpěváka. BAHRATAL jsou čiré zlo, černý kov mydlí pěkně postaru a i když je to místy velké retro, mě optimálně dlouhý set bavil. Ono to totiž kromě té líté řežby stálo na dobrých instrumentálních výkonech. (Johan)
Po letmé zkoušce a žádosti zpěváka směrem ke zvukaři o více echa začali pražští BAHRATAL plnit nelehký úkol – zvýšit ambientní teplotu toho času atakující cca 10° Celsiovy škály. BAHRATAL jsou známí sérií hřbitovních koncertů Triumf vůle nazvaných podle filmu vůdcovy oblíbené režisérky Leni Reifenstahlové a nepřehlédnutými proprietami, jako je kosa venkovského sekáče. Ale škaredou politiku a sekání údů nechme spát. Fungující fúze blackové řezavosti s punkovou nasraností a texty posílajícími nefunkční kapitalismus tam, kde slunce nesvítí, prořízl potemnělý prostor, kde z první fronty při zpěvné blasfémii vidíte pěvci až do chřtánu. Žádné teatrální pózování, nudné hymnické šmodrchance, pouze střet se světem, kde neexistuje špetka dobra. Po gigu si kytarista David Vála sbalil saky paky včetně lebky, která ho dozorovala z jeho komba, a vyrazil zpět do Prahy do smíchovského klubu Underdogs', kde hrál se svými VOLE na křtu desky „Sedm světů“ kapely PACINO z Orlové. (Jindra)
Pro mě neznámé těleso HAGZISSA nastartovalo svůj set lehce před devátou; bylo tak jasné, že dříve jak v jedenáct odsud nevypadneme. Line up prozrazoval, že dva členové jsou zároveň aktivní v o něco více profláklejších krajanech KRINGA. Po strohé zvukovce se kapela odebrala do backstage, kde se transformovala do postav, které jsou jim nejbližší. Nejnápaditější byl zpěvák, který se převtělil do mrzkého skřeta Nazgûla (?) se smrtelně sinalým obličejem. Vtipně se také zrychtoval bubeník, který připomínal 100 let starého kofilového mouřenína před hyperkorektní změnou identity na modřenína. V hudbě HAGZISSY dominuje tandem zpěv-kytara. Hláškující šílenec Moser střídá polohy dušení, skřehot a dávení s maniakálním sklonem a obohacuje projev nepředvídatelně střelenou „choreografií“ skřeta. Kvůli jeho subtilní postavě nevíte, jestli se vám nezjeví (zjev, to je ten správný výraz) pod nohama nebo na vás nevykoukne z batohu dredaře před vámi. Druhým aspektem jsou riffy kytaristy Morasta, který pohyby na hmatníku střídá tradiční blackmetalové tempo s divokými postupy hororového punku 70. let. Popravdě řečeno, po chvilce jsem se cítil syt a začal přemýšlet o sociálních profilech některých návštěvníků. (Jindra)
HAGZISSA pro mě dosud byla nepopsaným bílým listem, i když by se spíše hodilo říci černým. Rakouský kvartet taky sázel na černé umění, leč v mém případě to fungovalo o poznání méně než u našinců. Zajímavější než muzika mi přišla vizáž muzikantů a psychopatický projev zpěváka, který kromě svérázných hlasových variací neváhal dělat bordel mezi přihlížejícími, mezi které se vrhal jako smyslů zbavený. Za zmínku určitě stojí odění hudebníků, jeden v plášti (pod nímž měl cosi připomínající šat husitů), druhý v jakýchsi šatech, načerněný bubeník v kulichu, basák s vlečkou… Black metal HAGZISSY nebyl o moderně, čerpalo se z pravěku černého kovu, sem tam s jakousi atmosférickou nebo magickou pasáží, ale ve finále mi skladby splývaly a set přišel příliš dlouhý. (Johan)
Naopak set HEXENBRETT bych snesl delší. Parta, o které jsme minule psali jako o tajemné, tající svou zeměpisnou polohu, se předvedla ve stejně skvělé formě jako loni v Písku. Pro ty, kteří v Píčku nebyli a jsou líní si číst report, připomenu, že HEXENBRETT tají nejen národnost, ale i jména členů kapely, pod všemi songy je podepsané duo Josto Feratu (hudba) & Scarlettina Bolétt (texty). Minule jsem tipoval kytaristu a bubeníka, ale kdo ví, kde je pravda, aspoň že už můžeme napsat, že jsou chlapi z Rakouska, to už se nějak profláklo. V Písku si pánové ozdobili pódium různými proprietami, v Budějovicích na to jednoduše nebylo místo, takže se vešlo jen torzo ženské figuríny pocákané krví, na další museli HEXENBRETT rezignovat. Nerezignovali ale na svou image, takže se opět proměnili v různé hororové postavy a ač v civilu působí jako nesourodá parta, na pódiu jim to ladilo náramně. Okultnem a mystičnem nasáklý black/heavy metal s převládajícími německými texty byl nápaditý, skvěle zahraný a navíc podpořený kvalitním zvukem, což bylo v podmínkách klubu na hranici zázraku. Inu, když se to umí, tak se to umí. (Johan)
Triviální „to nejlepší na konec“ platilo (v mém případě) naprosto jednoznačně. HEXENBRETT mají oproti ostatním v sestavě klávesy, a to hned dvoje. Následovalo vymýšlení layoutů, jak postavit aparát. Bubeník má svůj prostor jasně daný a ostatní už si musí nějak poradit. Když k tomu všemu připočteme čas na doladění vizuálu muzikantů, vyjde nám suma sumárum 45 minut příprav. Jediný, kdo neodešel do „maskérny“, byl bubeník a zpěvák v jedné osobě, kterému stačilo natáhnout si latexovou masku. Ale počkat na HEXENBRETT se vyplatí za každýho počasí i režimu. To štěstí neměli kolegové jedoucí vlakem směr Písek, kteří to prostě museli zabalit a vyrazit na nádraží. Žakyn, coby nejvíce opojený atmosférou, vyžadoval jakousi nadstandardní péči, takže míti fóra byla prozřetelnost sama. HEXENBRETT vkládají ohebnému heavy metalu další působivou tvář, okultní zvuky šmrncnuté punkem, blackmetalovým volnomyšlenkářstvím a klávesovým někdy dětsky znějícím prstokladem, jindy zase mystickými zvonkohrami. Playlist rozdělený smyčkou tajemných hovorů na třetiny nabídl komplet EP „Erste Beschwörung“, slušelo se připomenout zatím ojedinělé album „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“. Největší odezvu a loketní circle pit si vysloužil cover od MISFITS „Return Of The Fly“ z loňského EP „Intermezzo Dei Quattro Coltelli Nudi“. (Jindra)
Počet návštěvníku bych si dovolil přes palec odhadnout cca na 35-40. Asi tak třetina byla německy mluvící a taky tak pivo lemtající. Nevím proč, ale nejakceptovatelnější zvuk se mi zdál během setu HEXENBRETT. Přisuzoval bych to asi tomu, že HXB neprodukují takovou vánici jako zbývající dvě kapely a je u nich možno odposlechnout klidnější zvukové nuance, které prostě ostatní grupy nenabídly. Časový plán, který v podstatě neexistoval a všechno se tak nějak táhlo, páč se nikam nepospíchá, mě tak trochu iritoval, řekl bych až sral. Ale nebudu hnidopich, vždycky je to o muzice a ta byla vskutku vykutálená. A autuprázdná E 49 v kombinaci se silnicí č. 22 pak nabízela rychlý přesun k domovu. (Jindra)
Za onen rychlý přesun se sluší poděkovat Davidovi, oběma kamarádům pak za trpělivost a pochopení, že na mě čekali dobrých dvacet minut, než se bubeník HEXENBRETT převlékl a sbalil, protože až poté se jal dělat byznys. Rozbalovat distro v místě, kde na něj nebylo místo, mělo logiku, takže jsme se pro desku vydali do dodávky… Nutno ocenit férovou cenu nosiče, za full album „Zweite Beschwörung: Ein Kind zu töten“ bicmen žádal 350 korun, a když jsem mu dal čtyři kila a nechtěl zpět, začal být nesvůj a ještě mi daroval kazetu se čtyřmi songy nahranými coby předprodukce uvedené desky. Určitě raritka, která vyšla v nákladu pouhých 50 kusů. (Johan)
Fotky: Jindra
