MOORAH, původně MOORA, nové jméno na tuzemské metalové scéně. Zprvu projekt jednoho muže, který si říká Count Hroozah, pod názvem MOORA dva demosnímky v roce 2020. Nyní už kompletní kapela, pod názvem MOORAH debutové album „Marnost nad marnost“ vydané u španělského labelu, za bicími Ferenc Fečo… To jsou základní fakta, k nimž je nutné doplnit, že MOORAH hrají black metal, do kterého nenásilně implantují prvky post-metalu i post-punku, tudíž výše uvedené zařazení do avantgardní škatulky je taková obecná charakteristika, která se hodí na kdejaké neortodoxní pojetí žánru.
Úvod ale nic neortodoxního nenaznačuje, první skladba „Radiant“ fičí po klávesovém a vybrnkávaném intru v rychlém tempu a odkazuje na blackmetalový počátek. Když jsem poprvé slyšel sólo, okamžitě mě napadli MASTER´S HAMMER, protože kytara „zpívá“ podobně jako kdysi ta Štormova, další pasáže ale spíše připomenou sever Evropy na úsvitu černých časů… I když se jedná o nářez, nechybí v něm melodie, ani zvolnění na konci, ve finále si po několika posleších skladbu pamatuju a to je dobrý signál. Stejně tak v hlavě zůstává pomalejší pasáž obohacená ženskými vokály ve „Vyvrátíme modly“, což je méně agresivní položka, plyne ve středních tempech a vedle ženského příspěvku nelze pominout úderný slogan „vyklátíme kulty, vyvrátíme modly, z jejich shnilých kořenů“ ani další melodické kytarové vyhrávky. Ty už byly patrné na demosnímcích, záznamu na albu ale výrazně prospělo angažování živého bubeníka, Ferenc se k bicím podle všeho vrátil po více než třiceti letech (v MASTER´S HAMMER skončil v roce 1989!), ale mydlí to úderně, vcelku jednoduše, ale k muzice to takhle pasuje optimálně.
„Sigillum Septima“… já tam zase slyším MASTER´S HAMMER. Ne, že by se jednalo o nějaké kopírování, ale atmosféra skladby mi připomíná časy „The Mass“, samozřejmě s jinými melodiemi, jiným vokálem, ale nálada… dokud se neobjeví zohýbaný úsek s neobvyklými kytarovými tóny zlými jako hudba z pekla, k čemuž MOORAH kontrastně zařazují vcelku milé melodie, což funguje překvapivě dobře, snad jen samotný závěr písně působí poněkud rozpačitě. První polovinu završuje píseň „Okem bouře“; místy by se možná mohla jmenovat „Okem hurikánu“; když se na začátku zapojí akustická kytara, je to ticho před bouří, když nástroje zaburácí, je to řádění živlů.
„Vstávej“. Tupa tupa... umca umca… prablack. Tady se do minulosti noříme a noříme. Repetitivní motivy, primitivní rytmus, ale má to kouzlo. Napadá mě paralela s DARKTHORNE. „Marnöst“ je asi nejvíce rozkročená záležitost, tady se silněji naplňuje termín „avantgardní“, různých podivností se objevuje celá řada, objevují se znenadání a rázem mizí, hymnický refrén se opět vrtá do hlavy, ale mě baví právě ony zapeklitosti. K songu vznikl i klip, který doporučuji pozorně zhlédnout… pokud si jisté abnormality nevšimnete, ozřejmí vám ji připravovaný rozhovor.
Zatím jsem se nedostal ke zpěvu – Count Hroozah není typický blackový skřehotal, má hlas níže položený, zachmuřený, místy mu rozumět je, místy není, což je dáno i tím, že zpěv není v mixu vytažený nahoru a drží rovinu s ostatními instrumenty. „Pochodová“ píseň „Nic není“ staví na narýsované rytmice a několikerém opakování pár motivů, z hlediska kreativity asi nejméně nápadná věc, ale jak známo, v jednoduchosti je taky síla. Závěr obstarává instrumentálka „Slunovrat“, která dělá převážně akustickou kytarou důstojnou tečku za albem, které mě baví poslouchat. Neobsahuje převratnou ani vyloženě originální muziku (post- doplňky jsou pověstným kořením využitým s rozumem), ale má atmosféru a poslouchá se samo.
Neruší ani texty, které jsou napsané zajímavě, pojednávají o temných věcech a pracuje se v nich s temnými termíny. Tu se jako inspirační zdroj sáhne k Janovu zjevení, tu k Faustovi, ale zásadní poselství bych označil jediným slovem: úpadek.
Zvuk nahrávky se pořizoval v českých lesích, v moravském vinném sklepě a dokonce i v autě, což je určitě zajímavé, stejně jako další informace týkající se „levných nebo vyrobených nástrojů“, což platí i o bicích, jejichž část si bubeník rovněž sám udělal. Dá se říci DIY přístup, který by mohl naznačovat lo-fi výsledek, ale není tomu tak. Spíš bych řekl, že je zvuk živelný, k produkované muzice adekvátní a vlastně je sympatické, že se sem tam objeví nahrávka, na které se vyskytuje přirozený a nevyumělkovaný zvuk. Napadá mě paralela s DARKTHRONE.
MOORAH se čte zhruba jako „můra“, jedna podivná můra, s párem očí na křídlech navíc, se nachází na titulní straně obalu, v bookletu nechybí texty ani doplňující pojednání o tom, co chtěl autor texty sdělit, součástí jsou i personálie a informace o nahrávání, takřka vše v češtině (kromě označení nástrojů a obligátních záležitostí souvisejících s pořízením zvuku). Grafika je jednoduchá, pracuje se zejména s bílou a odstíny černé, jen fotka kapely je lehce zabarvená. Žádný velký designový skvost, ale na druhou stranu žádná zvěrstva, vše plní účel a je funkční a přehledné.
Seznam skladeb:
- Radiant
- Vyvrátíme modly
- Sigillum Septima
- Okem bouře
- Vstávej
- Marnöst
- Nic není
- Slunovrat
Čas: 45:11
Sestava:
- Count Hroozah – all lyrics & music, vocals, guitars, bass guitar, programming, production
- Seveřan – bass guitar (1), additional guitar solo (4)
- Des Troyan – additional guitars (3,4)
- Ferenc Fečo – drums
Hosté:
- Cassandra Maria – additional vocals (2)
- Salage – keyboards & sounds (1, 7, 8)
- Nihila – bass guitar (4)
