Od minulého rozhovoru s pražskou punk/HC kapelou uteklo šest let. Během nich JUST WÄR vydali plnohodnotný debut (2019) a split s italskými CALL THE COPS (letos). Nejen nahrávky, ale i další dění jsme probrali v rozhovoru. Odpovídají Miki – baskytara a Traktor – kytara.
Ahoj. Šest let uteklo jako voda – pokud necháme (zatím) stranou nahrávky, co dalšího se v kapele událo a stojí za pozornost? Tuším změnu za bicími… a dál?
Miki: Tak za tu dobu u nás, jako u spousty jiných kapel, došlo ke změnám v sestavě. Na rok jsme za mikrofonem měli Američana Briana z kapely JONESTÖWN a na bubenické sesli momentálně sedí Šáfa z již zaniklých SPREADING DREAD.
Co znamená „back up drummer Jürgen“? Tuhle informaci máte na Bandzone, ale netuším, nakolik je aktuální… Odehrál s vámi Jirka Zajíc nějaké akce, nebo pomáhá ve studiu, nebo…?
Miki: Jirka je náš dlouholetej kámoš a samozřejmě mistr svého nástroje, jednu dobu nás spojovala i společná práce pro jednu nejmenovanou společnost, takže když jsme potřebovali záskok, byl pro nás jasná volba. Jirka je profík, takže 2-3 zkoušky a šlo se do toho naostro. Jirka s náma odehrál pár akcí v ČR a byl s námi i v Německu – pro Jürgenofily se dají dohledat nějaká videa na YouTube. (úsměv)
Ve studiu s námi byl loni v říjnu, když jsme nahrávali materiál pro split s CALL THE COPS a MAU MAUS, ovšem pomáhal nám jenom zvednout tržby v místní hospodě a likvidovat zásoby lihu v režii.
Pokud se stane nějakej průser na bubenické sesli, bude Jirka první, koho budeme zase otravovat – už se toho nezbaví. (smích)
Když se ještě ohlédneme, tak jak si vedlo vaše debutové velké album „Situation Normal Still Fucked Up“? Deska vyšla v roce 2019, nedávno jste zveřejnili, že je vyprodaná, tak asi všeobecná spokojenost… Nebo je na albu něco, co vám dnes vadí, co byste změnili?
Miki: Asi nemá cenu se pitvat v něčem, co už je nahraný/vydaný… z pohledu muzikanta asi vždycky budeš řešit, že šlo něco líp/jinak, ale dobrý je se z toho poučit a jít dál, bez toho by se nikdo nikam neposunul že?
Za mě určitě spokojenost, deska vyprodaná a nejspíše budeme řešit nějaký dolis.
Na první kvartál roku 2021 jste signalizovali vydání splitu s legendárními britskými punkery MAU MAUS. Došlo v realizaci, nebo se to nějak zaseklo?
Miki: V kontaktu s MAU MAUS jsme od společného koncertu v Berlíně v roce 2019 a jak jsem již psal, materiál pro split jsme natočili loni v říjnu… sedmipalec byl již zadán v Loděnicích a čekalo se na výlis (čekací doby v době covidu cca 8 měsíců), bohužel MAUS mezitím vydali samostatnou desku, kam dali i songy z našeho sedmipalce, což se nelíbilo zahraničním labelům, které ten počin mají vydat, takže se vše stoplo. V Anglii proběhl celostátní lockdown a MAUS nemohli do studia natočit úplné novinky… Po různých zádrhelech již ale mají konečně termín studia a pokud zase nezasáhne nějaká vyšší moc, tak by měli mít v lednu 22 nahráno a my se konečně dočkáme, ale u pankáčů nikdy nevíš… (úsměv)
Split s italskými CALL THE COPS se nedávno objevil, a myslím, že jde o povedenou záležitost, která splňuje moje požadavky na neřadové či kooperující počiny. Je pestrá, obsahuje nějaké zpestřující věcičky, tak je pojďme probrat, neboť rozhovor je primárně k tomuto kusu černého „asfaltu“. Za prvé – jak jste se s boloňskými borci spřáhli?
Miki: Tak už řadu let se potkáváme na různých festivalech nebo si společně předskakujeme na toulkách po Evropě… Jednou jsme jeli společné turné (JUST WÄR (Cz), CALL THE COPS (It), BLATOIDEA (UK) (měli být i BREAKOUT (Fr), ale tam se to na poslední chvíli podělalo) a od té doby jsme měli společný počin v hlavě.
Je pravda že chvíli trvalo obnovit mozkové buňky a celý to realizovat, ale lepší pozdě nežli nikdy.
Bylo složité s Italy vše domluvit? Říká se, že Jihoevropané jsou samá legrace, samé „mañana“… a se spolehlivostí je to s nimi slabší.
Miki: (Smích) Tady bych vyměnil slovo „maňana“ za „sorry, sem ožralej“ nebo za „sorry, měl sem ban“. (smích)
Pořád nechápu, jak se mě tohle povedlo dotáhnout do konce, ale celý bych to shrnul asi takhle: Už vím, proč se jedné z odnoží punku říká chaos punk.
Hledání labelů (na vydání se podílely čtyři, Emergency Records, Bomb All Records, Maniac Attack Records & Ronce Records) probíhalo jak? Taky mezinárodní spolupráce – máte po Evropě zdá se dobré kontakty. Nebo za tím stojí Italové?
Miki: Tak troufnu si říct, že nás v Evropě punkáči znají a tím pádem to nebylo nic složitého.
Na vaši stranu jste zařadili pět skladeb, přičemž každá je jiná, dvě navíc nejsou ryze vaším dílem. I když… možná i tři. (úsměv) Hned první věc jakoby vypadla z dílny MOTÖRHEAD, tam asi inspiraci nezapřete… nebo jo?
Miki: Jsou tam čtyři naše věci a jeden cover od CALL THE COPS, inspiraci hledáme u spousty jiných kapel napříč žánry– ale ten MOTÖRHEAD spirit prostě bude cejtit všude. (úsměv)
V písni „Don´t Pray For Me“ hostuje Bilos a řekl bych, že song jede na vlně ne nepodobné MALIGNANT TUMOUR. A Bilos nejen že zapěl, ale rovněž nahrávku produkoval, podle informací v obalu se vyskytoval jak ve studiu Davos, kde jste nahrávali, tak ve studiu Mroš, kde jste zvuk finalizovali. Jaký byl Bilosův přínos, kromě toho pěveckého?
Miki: Řekli jsme si, že se chceme zase někam posunout a od dost „punkového“ nahrávaní posledních počinů jsme se rozhodli změnit studio a přizvat si někoho, kdo nám do toho bude kecat a vymáčkne z tebe to nejlepší. Chtěli jsme pomoct hlavně s výsledným zvukem a zpěvem, nakonec nám ta spolupráce tak sedla, že sem měl chvíli pocit, že je Bilos pátej člen JUST WÄR.
Traktor: Bilos nám kromě zvuku hodně pomohl např. i s nápadama do skladeb „támhle zkus přidat sólo, tamhle zkus jinou vyhrávku na basu atd.“, což nemálo ovlivnilo celkové vyznění jednotlivých songů. Hodně pomohl např. i zpěvákovi Jehudovi k dříve neslyšeným výkonům:. (úsměv) Myslím, že v porovnání s předchozími počiny je posun ve zpěvu hodně znatelný.
Bylo lehké se s Bilosem na spolupráci domluvit? A měl nějaké požadavky, co se skladby týká, aby to bylo něco v duchu muziky, kterou sám tvoří, nebo jste naopak sami skládali s tím, aby mu to pasovalo, nebo se to upeklo náhodou až ve studiu?
Traktor: S Bilosem se už nějaký pátek známe, takže nebyl problém s ním spolupráci domluvit a samotné nahrávání jsme si všichni opravdu užili. Než jsme do studia přijeli, všechny songy jsme si předem pečlivě připravili a Bilosovi jsme posílali nahrávky ze zkušebny. Byl i na pár našich zkouškách, takže i spoustu jeho nápadů a připomínek jsme měli vyřešených ještě před samotným nahráváním.
Požadavky, aby to bylo v duchu muziky kterou sám tvoří, ani mít nemusel. Přece jen je styl MALIGNANT TUMOUR ne úplně nepodobný tomu našemu.
Miki: Vrána k vráně sedá.
Ke coverům lze přistupovat různě – snažit se song zahrát tak, aby zněl co nejvěrněji originálu, úplně jej překopat (že pak ani nejde poznat, že jde o cover), nebo (a to preferuji) zachovat základní poznávací znaky a přidat něco vlastního. Vy jste myslím šli cestou číslo tři – měli jste jasno, že to je ta optimální varianta? Co na vaši zvukově učesanější a sólem vylepšenou verzi říkali CALL THE COPS?
Traktor: Určitě ano, snažit se o úplně přesnou kopii by nemělo smysl, to si člověk může pustit originál, nejsme revival. A druhý extrém, překopat song k nepoznání, co by z toho kdo měl? (úsměv) Takže ano, cesta číslo tři je ideální.
A co vy říkáte na vaši skladbu v jejich podání? (úsměv)
Traktor: Mně se hodně líbí, hlavně pasáž kde najednou zpomalí. Dobře si s tím pohráli.
Miki: Za mě super a těším se, až to jednou uslyším na živo.
Obaly jste v minulosti měli „vystajlované“, titulní kresby byly parádní, tentokrát je to o něčem jiném – nemyslím, že by byl obrázek na přední straně nepovedený, ale je prostě jiný. Dešifroval jsem správně, že autorem je Claudio, basák CALL THE COPS? Panovala shoda obou kapel na grafické podobě alba?
Miki: Jasný, nejde o naší „řadovku“, takže jsme chtěli určitě jiný odlišný vizuál.
Správně, o obal se postaral Claudio – nový basák COPS, který dělá vlastně i tatéra, takže ideální volba, která tě nic nestojí. (úsměv)
My jsme vymysleli název „At War With Cops“ a to také bylo také jediné zadání, které Claudio dostal – tudíž volná ruka.
Na kontě máte ještě jeden zajímavý nosič, CD se všemi vašimi songy z let 2014 až 2019 vyšlo u japonského vydavatelství! Jak jste se dostali do takové exotiky?
Miki: „Five years of wär“ vyšlo u japonského labelu Dan Doh a oslovil nás Yoshio z kapely SPEED NOISE HELL. Když byli v Evropě, tak jsme se potkali na podiu a byla nám nabídnuta účast na jedné CD kompilaci. Od té doby jsme v kontaktu. Yoshio se někde na internetu dostal k naší debutové desce a oslovil nás s tím, že by nám rád něco vydal a představil JUST WÄR punkáčům v Japonsku. Slovo dalo slovo, a tak jsme tam vydali kompilaci 17 songů na CD s dvanáctistránkovým bookletem. CD je venku od října a už je půlka nákladu pryč… takže label je spokojený a máme rozjednány další věci, které budeme chtít realizovat.
Hádej s kým je horší domluva než s Italama? (smích)
Doba teď nestojí za nic, s koncerty to vypadá bledě – stihli jste aspoň nosiče pokřtít a zapít, nebo jste to měli v úmyslu a zatracenej virus vám to překazil? A co další plány, spíš na léto 2022, jak to tak vypadá...
Miki: Bohužel nestihli jsme nic… křtít split s italskou kapelou bez nich mě přijde jako pitomost, a tak stále doufáme, že proběhne křest na letošního Silvestra v klánovickém Black Psu, kam by měli Italové dorazit.
Plány na 22 jsou jasný:
- vydat konečně split s MAU MAUS z Anglie
- pořešit repress splitu s CALL THE COPS
- dotáhnout vydání splitu v CD podobě u čínského labelu Kids Union Records (smlouva se podepíše do konce roku)
- když se to povede, zajít v prvním kvartálu zase do studia
- no a hlavně nezbláznit se a bejt zdraví (úsměv).
