„Dumpling spaghetti incident.“
Česko-italská konverzace na ose Praha-Boloňa vyústila v kooperaci koncertní a následně i vinylovou. Na společné gramodesce se potkali JUST WÄR s Italy CALL THE COPS. Češi JUST WÄR už jsou etablovanou kapelou, debutovali v roce 2015, s velkou deskou se přihlásili v roce 2019 a za cca osm let existence odehráli nespočet koncertů nejen v ČR, ale i za hranicemi. CALL THE COPS jsou vrstevníky našinců, vznik datují v roce 2013 a co do vydaných počinů jsou na tom obdobně, jedna velká deska plus nějaké neřadové počiny. Každá z kapel jde na punk z jiné světové strany. JUST WÄR uvádí, že hrají punk rock, „ve kterém rock´n´roll, glam rock, thrash a black metal parazitují jako plíseň na hardcore punkovém podhoubí“, o CALL THE COPS se píše jako o rawpunkové partě.
S českými punkery už jsem v minulosti měl tu čest a recenzoval dvě jejich nahrávky, takže jsem zhruba tušil, o čem by jejich strana mohla být. O mixu punku, HC, rock´n´rollu a metalu, zjednodušeně řečeno. A skutečnost? Přesně taková. Ona rozkročenost je dána i tím, že část sestavy vzešla z metalového prostředí, část z punkového a obě dvojice vnesly do muziky to svoje, navíc přidaly lásku k motorkám, aspoň předpokládám podle startování nějakého silného stroje na začátku první písně „Helldriver“, která asi pojednává o nějakém silničním ďáblovi. A protože silniční ďábel jezdí zostra, fičí většinou zostra i muzika, která nezapře rock´n´rollový základ s naroubovanými metalickými kytarami. Kdybych nevěděl, že jde o skladbu JUST WÄR a někdo mi tvrdil, že je to nějaký zapomenutý song MOTÖRHEAD, bez váhání bych uvěřil. Druhá „Faceless Warriors“ je ještě tvrdší, dejme tomu HC/metal, s občasnými zhoupnutími, ale taky kytarovými vyhrávkami a pestrou palbou bicích. Splinter řve obhroublým špinavým hlasem, který k muzice v pohodě ladí, stejně tak hlas ve skladbě „Don´t Pray For Me“, což je spíše rock´n´roll než punk nebo metal a nejen díky hostujícímu Bilosovi připomíná song MALIGNANT TUMOUR, navíc se nad ním vznáší jakýsi barový opar. I čtvrtá skladba je trochu jiná než předchozí, melodičtější, takže Pražané během jedenácti minut ukázali, že jsou kreativní, nespoutaní jedním žánrem a navíc zábavní. Songy mají švih, chlapi se neštítí do punku míchat kytarová sóla (nejdelší právě v „Live On Fire“) a trefují se mi do noty. A když už split, tak logická a sympatická tečka za jejich stranou v podobě coveru kolegů z druhé strany, hymna „Punk Attitude“ se liší od předchozích věcí, je syrová (a to má o poznání čistší produkci než originál), valivá a dlouho ryze punková, ale jak to má u správného coveru být, kromě toho, že nezapře původní verzi, přináší i něco navíc, parádní kvílivé živelné sólo.
7/10
Italové jsou punkovější a jednodušší, což neberu jako minus, prostě to je fakt, na který se dá snadno přeladit a čtyři autorské songy si užít. Když jsem v úvodu zmiňoval raw punk, tak je to myslím přiléhavé označení, borci se s ničím moc nemažou a sypou rychlý hrubý punk, který sem tam taky něčím ozdobí. V případě první „Street Crust Rock´N´Roll“ je to špetka rock´n´rollu a crustu, ale i street punku, když se nástroje uklidní a prim drží frontmanův křik. „The Product“ je většinou rychta, kterou místy zpestřuje přes nějaký efekt „zprasený“ vokál – intenzivnímu nářezu to jde překvapivě k duhu, zajímavé. Třetí „Galeone“ nezapře zemi původu CALL THE COPS, je to happy and free song plný dobré nálady a radosti, halekačka k pivu a vínu, návyková a chytlavá věcička, v níž si hodně slávy užívá rytmika – na koncertech a mejdanech určitě bude zabírat. „Gerontocide“ je nejkratší z pěti věcí Jihoevropanů, rychlý punk, ve kterém zaujme kadence slov z úst zpěváka i sborové hulákání. I CALL THE COPS si pohráli se skladbou party z druhé strany desky a do svého hávu oblékli starší song JUST WÄR, „Cards and Dice“, a v podstatě platí totéž, co jsem psal výše o „nezapření původní verze a něčem navíc“.
7/10
Černý vinyl je vložený v klasické kapse, jejíž přední i zadní strana je vidět v galerii, totéž platí o textové příloze, kterou kapely graficky sjednotily. Provedení obyčejné, ale nic podstatného nechybí, ani informace o nahrávání. U Italů asi jména, která mají zvuk na svědomí, u nás nikomu nic neřeknou, zato když se zmíní, že nahrávka JUST WÄR vznikala ve studiích Davos (nahrávání) a Mroš (mix a mastering) pod taktovkou pánů Otyna, Mroše a producenta Bilose, každý ví… Zvuk je k danému žánru OK, jediné, co mi přijde slabší, jsou „sesypané“ činely, jejichž zvuk je divně ševelivý. A jakoby se italové opičili, i jejich činely zní prapodivně, skoro jako tamburína… Takže i v tomto směru remíza.
Na řadě splitek mi vadí, že se jedná o žánrově nebo kvalitativně velký rozptyl, tady je z předchozích řádků patrné, že mi obě kapely a jejich tvorba přijdou tak akorát odlišné a tak akorát na podobné úrovni, takže za mě dobrá oboustranná práce, která ústí v to, že když beru desku do ruky, chvilku přemýšlím, kterou stranu si pustím jako první.
Seznam skladeb:
JUST WÄR
- Helldriver
- Faceless Warriors
- Don´t Pray For Me
- Live On Fire
- Punk Attitude (CALL THE COPS Cover)
CALL THE COPS
- Street Crust Rock´N´Roll
- The Product
- Galeone
- Gerontocide
- Cards and Dice (JUST WÄR Cover)
Čas: cca 27 min.
Sestavy:
JUST WÄR
- Splinter – vocals
- Miki – bass
- Šáfa – drums
- Traktor – guitar
CALL THE COPS
- Marconcio – vocals & guitar
- Scimione – guitar & vocals
- Claudio – bass & vocals
- Zilla – drums & weed
