Ono by se na první poslech mohlo říci, že je to pořád na jedno brdo, že si STÍNY PLAMENŮ vystačí s tím, co už produkují dlouhé roky a že je to s těmi výpravami do podzemí okoukané, ale většina toho se dá říci skoro o každé dlouhověké kapele. Pak rozhodne, jestli muzikanti dokáží opakovaně upoutat pozornost a jestli dokáží složit skladby, které přebijí nebo se vyrovnají předchozím. Myslím, že STÍNŮM se to opět povedlo a venku je deska, která se musí ctitelům black metalu odpadních vod líbit.
To jsou slova z rok a půl staré recenze předchozího alba STÍNŮ PLAMENŮ „Záře zápalných šňůr“. Cituji je, protože mi přijdou platná i dnes, kdy poslouchám novinku „Jediný poskvrněný přítok“, která nezapře předchozí kapelní počiny, ale zároveň na ni platí závěr, totiž že se „to“ STÍNŮM opět povedlo.
Prvotní zanechaný dojem z novinky zněl „STÍNY PLAMENŮ nahrály divější album než minule“. K této myšlence určitě přispěla úvodní skladba „Klenot bodá do nebes“, která se bez varování (intra) rozjíždí v ultrarychlém tempu a v něm vydrží skoro celých pět minut. Seversky zabarvené kytary se zařezávají do uší a Morbivod tradičně čistě artikulujíc chrlí slova o tom, že „podstatné jsou kořeny a v nich přesvědčení“. Kořeny ve švédském černém kovu, přesvědčení, že nejen nářezem jsou uši posluchačovy živy. Takže vedle marše se objevuje pomalejší houpavá melodická vsuvka a ani rytmus se nedrží jedné lajny. V oněch houpavých pasážích pěkně vystrkuje růžky baskytara, v oněch rychlých se kromě řezavých riffů vyskytuje kytara kvílející, takže hned první song je dostatečně pestrý, aby nasytil hladového posluchače všemi potřebnými ingrediencemi. Pro mě přesně ta krmě, kterou mám v daném ranku v oblibě, takový black metal mě baví, což ostatně o nahrávkách téhle podzemní kanalizační šlechty píšu opakovaně. Chápu, že někomu přijdou texty dětinské a muzika stokrát obehraná, ale mně to pořád oslovuje, když to má onen potřebný spirit a je to dostatečně variabilní. O obém přesvědčují i ostatní songy, dalšími melodiemi protkaný zdánlivě pomalejší „Zával šedých spisů“, v němž myslím v první sloce vyřvává Lord Opat (krátce se asi zapojil i v první písni); zdánlivě, protože se sem tam tempo blíží doomovému, ale opět nechybí ani třaskavé úseky, a hlavně nechybí motivy, které se zažerou do paměti a vydrží v ní delší dobu; tady je to expresivní střed písně, v němž se kytary různě ohýbají a tlučmistr dokazuje, že je nejen bijec, ale i kreativec.
„V zájmu vyšším zproštěn zákona“ představuje nový vynález, magnetický poklop (dosud jsem slyšel jen o magnetickém manipulátoru poklopů), který byl vyvinut ke zločinným operacím – a ty jsou vedeny jako další zběsilý útok, samozřejmě proti těm, za které zemřel Kristus. Místy mi přijde, že se nedaří nakrákorat všechna slova s potřebnou srozumitelností, že se jejich počet nebo délka nevejdou do muziky a tak z nich vypadne slabika, což je případ poslední sloky. K divokým písním určitě patří „Rozdrtit prsty vinným“, další rychlojízda, v níž opět nechybí melodizující vyhrávky, ale taky ozvěny výbuchů („chodbami duní daleká střelba, práce pro bezpečnostní složky, někdo dole zase zapálil benzín, toto je podobné Morbivodovi“) a další pěkně zamotaná pasáž.
„Požár srdce“ je cosi jako manifest kanalizačního království, v němž není místo pro křesťany ani ty, kteří „mají rádi bližního svého více než Pána z Čistírny“, vyvolení budou zvradlořečeni a stanou se kanalizačními vládci. Ale „pozor na falešné proroky, kteří sice přicházejí v gumákách, ale jsou to křesťané“. Náležitou hudbou k manifestu je samozřejmě satanský black metal protkaný chytlavými party, ale dojde i na krátké zjednodušení v duchu pra-blacku nebo táhlé tóny, které doprovázejí závěrečné provolání. Když pra-black, tak mnohem více v „Šachtovém poli“, kde dojde i na inventuru kanalizačních poklopů „mimo normy ČSN“, kterých je v magnetických skružích uloženo 956 000 tun. I v další položce se objevují zajímavé slovní nápady, např. „klenotnice armatur“, to je moc pěkné spojení, skladba „Nepleťte si víru s náboženstvím“ je ale z mého pohledu nejméně nápaditá, přímočará vyhlazovačka. Poslední „Vojenský přístup“ je mnohem dramatičtější, vyšperkovaný několika poutavými drobnostmi, ať už se jedná o bicí, kytarové běsnění či kvílení, epické části nebo závěrečný trysk, přesně v téhle poloze jsou mi STÍNY PLAMENŮ nejbližší.
O vizuální stránku alba se podělili Morbivod (grafika) a Miroslav Zapletal (obrazy). Morbivodova grafika je střídmá, kromě textů (bílé písmo na černém podkladu) si vystačil s fotkami muzikantů a výřezy z, resp. pokračováním titulní strany jako pozadím několika stran. Míra Zapletal tentokrát namaloval řemeslně lepší obrázek než na „Mrtvé komoře“ – a ani mi nepřekáží, že malba připomíná spíše fantasy krajinu než blackmetalové kanalizační peklo.
Seznam skladeb:
- Klenot bodá do nebes
- Zával šedých spisů
- V zájmu vyšším zproštěn zákona
- Rozdrtit prsty vinným
- Požár srdce
- Šachtové pole
- Nepleťte si víru s náboženstvím
- Vojenský přístup
Čas: 36:18
Sestava:
- Lord Sheafraidh – drums
- Lord Egon – guitars
- Lord Opat – guitars, vocals
- Lord Morbivod – vocals, guitars, bass
https://www.hellstormshop.com/
