PUSTINA

LP/CD 2020, Nasphyr Records / black metal / Česko

STÍNY PLAMENŮ se na stěnách kanalizačních chodeb míhají už dvaadvacet let. Za tu dobu zanechaly v podzemí znatelné stopy, studiové i koncertní. I když ty studiové už nejsou tak časté jako dříve. Novinka vychází po pěti letech od předchozího alba „Šum v pološerech“, přičemž onu pětiletku kapela zpestřila výročním neřadovým materiálem šířeným digitálně a na kazetách. „Záře zápalných šňůr“ na těch kazetách možná vyjde taky, ale zatím je venku na CD a LP, v typickém kapelním designu – nějaká „patlanina“ na titulní straně, přehledná grafika uvnitř. Booklet CD je masivní, šestnáctistránkový, obsahuje texty, obrázky a fotky. Autorem titulní malby je Lukáš Kudrna a s mým vkusem se míjí, obrázky v sešitku vytvořila Veronika Verita Kučerová a některé by na přední straně udělaly větší parádu. Nechybí ani fotky zachmuřených namalovaných muzikantů a podpovrchových úkazů; obal obsahuje vše, co archiváři a hnidopichové potřebují ke spokojenému životu. (úsměv)

Hudební obsah by pak měl uspokojit všechny fanoušky předchozí tvorby kanalizační družiny. Ono by se na první poslech mohlo říci, že je to pořád na jedno brdo, že si  STÍNY PLAMENŮ vystačí s tím, co už produkují dlouhé roky a že je to s těmi výpravami do podzemí okoukané, ale většina toho se dá říci skoro o každé dlouhověké kapele. Pak rozhodne, jestli muzikanti dokáží opakovaně upoutat pozornost a jestli dokáží složit skladby, které přebijí nebo se vyrovnají předchozím. Myslím, že STÍNŮM se to opět povedlo a venku je deska, která se musí ctitelům black metalu odpadních vod líbit.

„Záře zápalných šňůr“ se rozjíždí jako opancéřovaná divize betonových vozů s litinovými koly – nářez v total masakr tempu, Morbivodův variabilní řev, sem tam sborové hlaholení, kvílející kytara, ale i zvolnění a melodizování, prostě pestrá a jasně strukturovaná muzika. A nebojím se napsat chytlavá, protože stačí jeden dva poslechy a všechny skladby posluchače chytnou a nepustí. 

Jestliže úvodní „Zážeh“ zažehl pověstnou jiskru, z níž vzejde plamen, v „Kanalizačním řádu“ pravil Lord Morbivod třeba toto: „Ať jsou na stěnách svítilny, aby osvětlovaly špínu pod městem, aby oběti viděly místo smrti, aby krev tekla správným směrem.“ Vraždění v kanálech nepřestává, protože „Zákon vody smrti platí podle potřeby, abychom se spořádali s těmi, jejichž děti nejsou spoludědicové Mistra, abychom způsobili utrpení odkazů na boha a srdci nevítaných pohostili hlodavce. … Hrozí utopení těm, kdo nevzdali se Krista.“ Ano, je to tam, v textech se stále účtuje s bohem i těmi, kteří nepatří mezi vyvolené a taky se jde na ruku (zuby) čtyřnohým obyvatelům stok. Ale pořád to má ono svérázné kouzlo, nepůsobí to směšně (když už, tak úsměvně), a když k tomu hraje přitažlivá muzika, je v podstatě vyhráno. Druhá položka je tempově variabilnější, vedle kvapíků se objevují i valivé úseky, old school umca umca black metal či skoro doom, a potěšitelné je, že proměny mají řád, nepůsobí krkolomně. Některé pasáže považuji za úchvatné, hlavně závěr páté sloky, z níž je výše citována část textu, to je jeden z vrcholů nahrávky.

Ještě silněji působí začátek třetí písně „Zvlhlé tuhy“. Pusťte si ji na Bandcampu a jestli s vámi nic nedělá, pak čtete špatný článek. (úsměv) Melodie takřka majestátní i následující rychlojízda jsou top momenty alba, stejně zajímavé jsou i zdánlivé drobnosti, např. ojedinělé údery bicích připomínající tympán. Skoro bych řekl, že v těch kytarových krkolomnostech má prsty Opat, ale možná se pletu...

Podobně jako na starších nahrávkách, ani tentokrát nechybí dialog postav z kanalizační mytologie, Mistr Jímač a Syn Poklopů řeší nelehké putování podzemím, respektive pokrok v podobě nové kanalizační transformovny, na níž naváže kanalizační trolejbus. „Brázdit bude sběrač vodou, přejde i přes nánosy,“, říká první; „Tak to je naprosto geniální extrémní zběsilost,“ odpovídá druhý, a každý samozřejmě „hovoří“ jinak zabarveným hlasem. Muzika se taky mění a opět se objevuje takřka post blacková pasáž se zajímavě zahranou/zabarvenou kytarou. To „Zátiší s plynem“ je přímočařejšího ražení, ale ani v něm nechybí občasné „podivnosti“, již potřetí v režii kytary, se kterou samozřejmě ostatní nástroje kooperují. Podobně agresivně vyznívá „Období kovových bitev“, ale zase se budu opakovat, určité „pokroucenosti“ se objevují zas.

V Morbivodových textech se zase často objevují autobiografické prvky, na „Záři zápalných šňůr“ nejsilněji v posledních „Prorocích zvradel“, o nichž platí často zmiňované „o čem zpíváme, to skutečně děláme“. Takže hoří benzín a v samotném závěru jsou nejspíš zaznamenány zvuky z nějaké výpravy na zvradla. 

Pětileté čekání je vykoupeno velmi kvalitním svěžím materiálem obohaceným o postupy, na jaké jsme u STÍNŮ PLAMENŮ nebyli zvyklí. Až mě napadá kacířská myšlenka, že kapela na letošním albu působí progresivněji než dříve. Blackový plamen hoří neztenčeně, ale kolem něj se míhají další plaménky, které mu dodávají graciéznost. 

Seznam skladeb:

  1. Zážeh
  2. Kanalizační řád    
  3. Zvlhlé tuhy
  4. Náhrobní beton    
  5. Zátiší s plynem
  6. Období kovových bitev
  7. Proroci zvradel

Čas: 34:22

Sestava:

  • Lord Opat – guitars
  • Lord Morbivod – guitars, bass, vocals
  • Lord Egon – guitars 
  • Lord Sheafraidh – drums 

Facebook
Bandcamp

www.nasphyr.cz

 


Zveřejněno: 08. 06. 2020
Přečteno:
527 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

08. 06. 2020 09:13 napsal/a Bhut
skvělá práce
Myslím, že je to naprosto trefně vystiženo. Vidím to v podstatě stejně :)