Album vydavatelsky zaštítil švédský label Blood Harvest Records, za kterým stojí Rodrigo Alfaro, aktivní člen SATANIC SURFERS. Kudy vedla cesta do švédských „Loděnic“? Mix a mastering proběhl v Kalifornii. Všechno se tváří, že jste kapela štěstěny a relevantních rozhodnutí.
Ransolič: Rodriga jsem oslovil já po tom, co si nás přidal na našem Instagramu, jinak by mě to asi nenapadlo. Na doporučení Davida z UNDERGANG jsme poslali nahrávku do Earhammer studia, kde se mixují a masterují některé naše oblíbené kapely (NECROT, UNDERGANG, HIGH ON FIRE…). Tohle bylo důležitý rozhodnutí, jelikož jsme si chtěli být jistí, že nahrávka dostane maximální péči a případný neúspěch pak bude jen naše neschopnost složit dobrý materiál. Ale paradoxně jsme za to od pár lidí sklidili kritiku, že je nahrávka moc čistá, což do určité míry dávám lidem za pravdu, ale takhle prostě zníme a dělat pak nějaký umělý došpinění v mixu mi přijde jako podvod, haha. Každopádně jsem si kvůli tomu uvědomil, jakej zvuk chci a že ho musím upravit na aparátu, než vlezu do studia. Vymazlil jsem ho tak, že už bych neměnil. Upřímně si nemyslím, že jsme měli v našem počínání nějaký štěstí, do studia jsme přišli dost nepřipravený a řešili až na místě metronom do bicích, což byl extrémně úmornej proces, u kterýho se trošku změnilo vyznění některých pasáží. Jelikož nikdo z nás neměl před SNĚTÍ větší zkušenosti s nahráváním dlouhohrajícího alba, tak si troufnu říct, že album číslo 2 bude lepší po všech stránkách. Debut beru jako první krok amatérských muzikantů, ale tím nesnižuju jeho kvality a neříkám, že druhá deska bude profi, haha. Debut nám dal hodně zkušeností a druhou desku chceme udělat jinak. Ještě abych se vrátil k tý štěstěně, kapela je tam, kde je i kvůli tomu, že mám relativně dost kontaktů a nebojím se je obepisovat. Díky tomu jsme na Blood Harvest a hrajeme na Kill-Town Death Festu a od toho se odvíjí další příležitosti, co jsme dostali. Ale rád bych věřil tomu, že dokážeme zaujmout i naším přístupem k death metalu.
Stejně jako demo „Promo“ jste i „Mokvání v okovech“ nahráli v pražském studiu Dödsmord u Anderse Axelsona. Proč právě Dödsmord?
Ransolič: Tyjo, já si teď nevzpomínám, jestli bylo ve hře i jiný studio, ale jelikož nám šlo „jen“ o náběry a dopředu jsme věděli, že mixovat se to bude jinde, tak nám to přišlo jako logická volba. S Andersem jsme kámoši, cítíme se u něj dobře a chtěli jsme ho podpořit. Promo nám mixoval on a byli jsme moc spokojený. Zároveň bychom ale takhle nechtěli znít na debutu, má to svoje mouchy.
V úvodním „Útesu mrtvol“ jste použili smyčku (mně osobně připomíná epizodku z filmové adaptace Havlovo divadelní hry Mlýny), tuším jedinou na celém albu, pokud nepočítám mluvené slovo o tom, jak ve skladbě „Demon“ „ďábel láká lidi tím, co je jim příjemné“. Na řízný DM ne úplně standardní věc.
Řád zdechlin: Havel to není, jedná se o skladbu kamaráda z Toronta Andrewa Matthewse, který hraje třeba v kapele WHIMM nebo hostoval v projektu NATURAL VIOLENCE (Colorado). Když jel tour právě se zmiňovanými WHIMM, poznali jsme se před Underdogs’, když nakládali po koncertě. Pozval jsem je na koncert EKE BUBA, kde se přendali pervitinama a nemohli celou noc usnout. Po návratu z tour zůstali ještě týden u nás doma. Uspořádal jsem jim koncert na pražské Umprum, kde jsem s nimi rapoval. Po asi roce, co jsme byli dohodnuti, mně poslal podkresy pro náš společnej EDM rap projekt, který nikdy nedopadne. A právě v tomto balíčku jeho mixů jsem objevil tenhle poklad s názvem „Rose at Adam’s“ transmutován do „Útesu mrtvol“. Myslím, že se jedná o adaptaci 70kového songu nějakého francouzského/italského skladatele.
Ransolič: Je to úryvek z filmu Ďáblova past. Pravej důvod, proč jsme to tam použili, veřejně vypisovat nebudu, haha. Každopádně mě osobně mluvený slovo strašně baví, do kapely jsem chtěl protlačit song pouze s mluveným slovem. Když si poslechneš od TATA BOJS song „Léčitel“, to je prostě pecka. Příběh s hudebním podkladem, gradujícím z nuly do totální epičnosti. Snad se k tomu někdy vrátím, pořád mi to přijde jako dobrej nápad.
Při pohledu na váš přezdívkový line up mi lehce smíchy cukají koutky. Leproduktor, Hnisatel, Ransolič, Krűtorr a Řád zdechlin. Z vtipných přezdívek usuzuji, že téma DM a jemu přidružených subžánrů neberete úplně na krev, bez póz mračících se bubáků, jako to umí třeba blackmetalový ABBATH.
Ransolič: Přezdívky jsou jediná věc, kde jsme dali najevo nějakou nadsázku a humor, kterým jinak kapela dost překypuje. Jinde pro něj místo není. Bereme to na 120 % vážně. Tady se nám naskytla příležitost trošku tý nadsázky použít, aniž by to ubíralo „koule“ celku. Death metal o srandě není, na to jsou tu jiný žánry a pokud to člověk chce dělat dobře a uvěřitelně, tak musí potlačit svůj smysl pro humor prvního stupně základní školy; občas je to ale těžký.
Na nahrávání alba se podílel také David Mikkelsen z dánských UNDERGANG, vašich stájových kolegů z BHR. S čím konkrétně vypomohl? Jak přínosný byl?
Ransolič: UNDERGANG nejsou pod BHR, ale pod Me Saco Un Ojo a Dark Descent, každopádně brzy kolegové budeme. David je pro mě osobně a potažmo pro celou SNĚŤ velkým přínosem. Je to člověk, kterej je extrémně aktivní, vydává zin, má vydavatelství, ilustruje, zakládal Kill-Town Death Fest a má hodně kapel, který jsou všechny super. Do jistý míry jsou jeho aktivity i důvodem, proč jsme s Hnisatelem začali znovu objevovat nechutnosti death metalu. Třeba UNDERGANG jsou pro nás velikou inspirací v tom, jak hrát ponurej heavy death metal, ale zároveň totál punky. S Davidem jsem navíc dost v kontaktu, dal mi několik cenných rad do začátku. Takže pozvat ho na hostovačku do našeho songu je pro mě osobně, ale i pro zbytek kapely, veliká čest a hodně si toho považujeme. Udělal to zadara a naučil se českej text, kterýmu není rozumět (haha). Total respekt. Jinak s Davidem jsem udělal rozhovor do Telepatie č. 2.
Co se týká textů, ty máte psané tak, jak vám zobák narost. Jak je u DM dobrým zvykem, growling nenabízí prakticky žádnou možnost fonetického porozumění. O čem tedy vaše texty jsou?
Řád Zdechlin: Texty válcujeme spolu s Hnisatelem, který má čuch na pořádný puch. Ty jsou prakticky vytrženy z našich životů a posunuty směrem do carpentrovsko/lovecraftova, okořeněno spermatem, krví, strupy a hordou much. Nekrofílie zastupuje vztahy mezi našimi partnery, Folivor je zlá lenost tlačící nás k nicotě a úzkostem. Texty, který jako by vypadly z deníku člověka posedlého Tourettovým syndromem, jsou primitivní představou, jak zprostředkovat zlo posluchači či čtenáři. Je to slohová práce na téma nazlobit rodiče, paní učitelku a celé spořádané žactvo. Nedokážu si představit lepší opozici našich instagramovo ideálních životů a fotek z dovolených. Něco v nás říká balancujme. Samozřejmě se zde objevíš klišé znesvěcení víry. Proč se navážíme do křesťanstva právě v Česku, kde to má asi dopad jak prd na veřejných záchodech? Přemýšlel jsem nad tím, jsem docela odpůrce kombinace náboženství a politiky. To, co se děje v Polsku, je tím jasným důkazem. Výhoda našich textů však je, že nejsou natolik zavádějící a nesměřujou přesně ke globálním problémům světa, to bych ani nechtěl a od toho jsou tady jiné kapely.
Pokud se nemýlím, na albu jsou pouze vaše autorské skladby, alespoň jsem tedy žádný cover nezaregistroval. Jak probíhá proces skládání? Nejprve hudba, potom texty? Nebo opačný postup? Kdo je takový mozkový trust při skládání?
Ransolič: Skládání je kolektivní práce, někdo donese riffy a buď dostane přes hubu, nebo mu do toho zazpívá Mikkelsen, haha! V kapele jsme si hned na začátku řekli, že pokud se nám nebudou pozdávat někoho riffy, že mu to řekneme a nebudeme ze slušnosti hrát něco, za čím si nestojíme. Zároveň člověk, kterej donese riff a nesetká se s kladnou odezvou, nezačne brečet a prosazovat si svojí. Prostě to přijme a jede se dál. Riffy nosím hlavně já a Hnisatel, dřív jsme se scházeli na zkušebně ve dvou a jamovali riffy, máme i riff, kterej je z Hnisatelovy hlavy a já ho dokončil. Myslím, že jako kytarový kombo fungujeme skvěle. To, že ale doneseme riffy, je jen začátek, musí to projít schvalovací radou, pak se vymejšlej bicí a celá struktura songu, kterou nám většinou musí odsouhlasit Leproduktor, kterej si důležitě stoupne, na basu ani nehrábne, aby jeho mozek mohl plně zpracovat celej song a pak nám dá palec nahoru či dolů. Bez toho už se songy nedodělávaj, haha.
Před vydáním alba jste zveřejnili mj. singly „Kůň kadaver“a „Zamrzlý vrch“, který mi sedí ještě o něco víc než „Kadaver“. Dále také klip „Folivor“. K žánru, který produkujete, by se hodil proces výroby postupem DIY, nejlépe analogovou cestou. S penězi na „filmový štáb“ ale většinou rozpočet nepočítá.
Řád zdechlin: Tenhle způsob by se hodil i k NAPALM DEATH, ne? Klip je na analog.
Ransolič: Díky tomu, že Řád zdechlin a Hnisatel mají grafické nadání, si vystačíme v podstatě sami. Kazety a následující 7“ nám budu vydávat já s Baldou jako Filth Junkies Records, takže jsme vlastně úplně soběstačná jednotka. DIY je pro nás hodně důležitý přístup, kořeny máme v punku, a to nejlepší si z něj snažíme přebírat.
Jako prvotní předpoklad pro upoutání pozornosti je grafická podoba obalu nebo bookletu (pro nově zformované kapely to platí o to více). Na první ohledání by mělo být jasné o jaký žánr se jedná. Pokud tomu tak není, jiskra mezi fanouškem a kapelou jednoduše nepřeskočila. Obal vytvořený T. Miturou jiskří jak úhlová bruska. Měli jste v plánu poradit si s grafikou sami, nebo to na Tomáše tak nějak zbylo?
Ransolič: Naprosto s tebou souhlasím, grafika je pro mě naprosto zásadní a mám to tak, jak popisuješ. Bylo to v plánu a v plánu to je i na další věci. Já jsem totální fanoušek jeho kreseb. Všichni, až na Leproduktora, máme od něj minimálně jednu kérku. Není důvod hledat jinde, jeho styl je náš trademark. To platí i o jeho vokálu. Jo a naše logo je total masterpiece, který Tomáš načmáral za 5 minut na papír s textama během songu ve zkušebně. Jeho i Hnisatelovy kresby totálně seděj k tomu, co děláme. Až je mi to nějaký podezřelý.
Řád zdechlin: Zbylo, já to dělám rád, haha. I když malba byla docela náročná na zvládnutí, ostatní věci jdou nějak od ruky. Je třeba ale zmínit, že i právě na obalu udělal dost práce Hnisatel, který to celý graficky ukotvil, udělal vnitřní koláž a vymyslel fonty, nafotil malbu, upravil zadní fotku. Za tohle patří fanfára i jemu.
Hrajete v ideálně 5členné sestavě, každý z vás funguje ještě v dalších domovských kapelách. Všichni se musíte nějak živit, chodit do šichtovny. Nabízí se otázka: Jak dál? Určit priority, skloubit zkoušky, společné hraní. Přece jenom naplánovat dejme tomu turné není úplně triviální záležitost.
Ransolič: Já už delší dobu nemám dvě kapely, z MÖRKHIMMEL jsem odešel kvůli SNĚTI. Víc kapel by pro mě znamenalo, že bych se nemohl plně soustředit na všechny. Zároveň mám roční dceru a ve zkušebně a na koncertech ani tolik času trávit nemůžu. Naštěstí pro mě po tom ani moc netoužím. Pokud přijde další kapela, tak to nejspíš bude studiovka.
Když už se bavíme o aktivitách a vytížení členů kapely, navážu na předcházející otázku. Mára s Vojtou se baví pořádáním undergroundových multižánrových koncertů pod hlavičkou Kreas Promotion. Teď to vypadá, že by to s akcemi nemuselo být úplně marný. Má tahle aktivita šanci na přežití? Je-li tedy vůbec na pořadu dne.
Ransolič: Kreas jede dál a nestojí jen na mně, nebo na Vojtovi. Jsme na to s Alešem a Danečkem čtyři a občas nám pomůže třeba Slávek. Jak jsem zmínil v minulé otázce, skrz rodinu už nemůžu být všude a vypadá to, že na nějakých koncertech, co budeme pořádat, se bohužel fyzicky vyskytovat nebudu. S Vojtou, Slávkem a Baldou ještě rozjíždíme pro mě zásadní akci. Bude se konat 17. 9. 2022 a nese název Tones of Deacy. Ve chvíli, kdy je rozhovor venku, bychom snad měli mít festival oznámený, jen prozradím, že se jedná o čistě deathmetalovou akci.
