Sice se nám poslední měsíce dýchá o něco lépe a svobodněji, koncerty si znovu užíváme plnými doušky jak my fanoušci, tak interpreti, ale nebudeme si nic nalhávat, strašák v podobě čínského šmejdu tu pořád je. Kapelám v nepříliš vzdálených časů izolací moc možností k setkávání s věrnými nezbylo a jednou z minima šancí jak své umění předávat dál bylo virtuální vysílání z vybraného místa, takzvaný live stream. Tohoto výdobytku moderních technologií využili i mistři ponurých nálad, ostrované PARADISE LOST. Stream, o kterém je právě řeč, proběhl 5. 11. 2020 v nočním klubu The Mill.
Doposud vše v normálu. Tedy alespoň v nenormálním fungování světa. Co mne zarazilo a donutilo zvednout obočí, bylo rozhodnutí tento záznam oficiálně vydat na fyzickém nosiči a požadovat plnou palbu. Nevěděl jsem pořádně co si o tom myslet a hlavou prolétaly myšlenky našeptávající cosi o tahání peněz z fanouškových kapes. To vše do času, než jsem zmíněné záznamy poslechl a zhlédl…
V momentě, kdy jsem se nahrávkou začal hlouběji zaobírat, nacházel jsem stále víc a víc argumentů, proč je nakonec dobře, že se šíří světem v této podobě. Leccos napověděly singly „As I Die“ nebo „Darker Thoughts“. O první jsem slyšel zvěsti, že už zdaleka nedosahuje síly prastaré verze (nesouhlasím), u druhé mne od začátku bavil Nickův zastřený hlas v úvodu skladby. Pomalu mi začalo docházet, že to vlastně vůbec není špatný nápad. Možnost slyšet hrát staré pecky kapelou v aktuální formě a ty mladší a nové v jejich syrovější podobě, to přece vůbec není na draka.
Jak audio, tak i blu-ray verze obsahují logicky stejný počet písní, a to šestnáct. Jak se na správnou propagaci sluší, bylo avizováno, že jde o výběr toho nejlepšího, ale jaképak „best of“, když chybí například nesmrtelná „True Belief“ nebo zásadní kusy z „Draconian Times“. Zase ale více než příjemně překvapily „Embers Fire“ a „Widow“ z „Icon“. Zkrátka a dobře, jako všude, i tady naleznete své nej skladby a zažbrbláte nad těmi, jež tam podle vás být měly a nejsou.
Po stránce vizuální se toho na první pohled moc neděje. Ostatně o tom PARADISE LOST nebyli nikdy. Vždy maximálně soustředění na vlastní výkon a největším pařmenem zůstává rytmický kytarista Aedy, v současnosti podporován tlučmistrem Väyrynenem. Je to záznam živého vystoupení a zároveň není. Kapela sice živá je, ale hlediště mrtvé. Pro absolutní absenci koncertní atmosféry si spíš připadám jako na zvukové zkoušce, kde je přehráván kompletní program a já mám dovoleno motat se, kde se mi zlíbí. Chvíli pozoruji Holmese a jeho úspěšné snažení neošidit jediné slůvko, na moment se zastavím u Mackintoshe a obdivně pokyvuji hlavou nad jeho přesně sázenými sóly, minutku se zavlním s Aedym a Edmondsonem a kolečko zakončím špiclováním Väyrynena přes horní okraj plexi. Tak lze v podstatě ve stručnosti nastínit děj vizuálu. Klidně bych mohl článek takto uzavřít, ale svědomí nedovolí, aniž bych nezmínil to nejpodstatnější. Ono to má totiž neuvěřitelně přitažlivou atmosféru a neskutečně mne to baví. Je pravdou, že audio část bude mnohem více v permanenci než video sourozenec, ale ani tomu závan prachem nehrozí.
O obálce netřeba plýtvat slovy, za mne jedna z nejkrásnějších v dějinách souboru.
Jak jsem hovořil výše, syrovější sound mým sluchovodům zachutnal natolik, že s oblibou žvýkají i takové kusy jako „One Second“. Před průnikem mi smysl alba unikal, po průniku ho chápu a jsem za něho rád.
Z pochopitelných důvodů bez hodnocení.
P. S. Netuší někdo, co je to za zvuk na začátku „One Second“?
Seznam skladeb:
- Widow
- Fall From Grace
- Blood And Chaos
- Faith Divides Us – Death Unites Us
- Gothic
- Shadowkings
- One Second
- Ghosts
- The Enemy
- As I Die
- Requiem
- No Hope In Sight
- Embers Fire
- Beneath Broken Earth
- So Much Is Lost
- Darker Thoughts
Čas: 73:28
Sestava:
- Greg Mackintosh – guitars
- Nick Holmes – vocals
- Aaron Aedy – guitars
- Steve Edmondson – bass
- Waltteri Väyrynen – drums
http://www.paradiselost.co.uk/
