MORTIFILIA - The Great Inferno

7. 8. 2021, Zbiroh - Na Panelu

Reportů z akcí ze Zbirohu jsem napsal víc, dokonce i z prvního festivalu, kdy Rockfestík byl v úplných začátcích, a ještě pod názvem Rockový večer se konal na náměstí. Tenkrát s podtitulem „Dost bylo dechovky - Do proluky na bigbít".

Tradice koncertních promenád v rodišti Václava Vačkáře týden co týden v prázdninových měsících vítá různé dechovkové soubory. Rockových akcí je u nás poskrovnu. V minulosti si pamatuji VISACÍ ZÁMEK, OLYMPIC nebo zdařilý koncert ARAKAINU. A prakticky jedinou metalovou kapelou jsme tu my, V.P.O.ho. Osobně s kapelou, která začala koncertovat v době, kdy zanikl VITACIT (název kapely je odvozen od debutu této legendy), jsem od roku 2013 a moje „mudrování" pravidelně „poslouchají" pánové od roku 2018. Nakonec jsem si vzal samozřejmě tak trochu pod palec i náš festival, který se již delší dobu, z pochopitelných důvodů, koná v odlehlejší části města za restaurací Na Panelu. A tím pádem jsem od této doby nenapsal ani jeden report z festivalu, kterého jsem spolupořadatelem, společně s městem Zbiroh.

Tento rok je pro pořádání koncertů, z mého pohledu, ještě horší než loňský. A tak „přípravy" na již devátý ročník Rockfestíku započaly docela pozdě. Sporadicky jsem na něj upozornil až v dubnu. Termín akce však byl znám rok dopředu a všichni jsme společně doufali, jako mnozí jiní, že vše dopadne dobře. Byť je doba divná, tak dopředu můžu sdělit, že se situaci podařilo ustát a festival uspořádat.

Když jsem vyšel ven s obsazením, tak prvním odpadnuvším byli powermetaloví DONOR ze Vsetína. Plakát byl skoro hotov a měl jsem druhý poplach. MERLIN nemůže, protože Dan Horyna v ten den bude zpívat na festivalu v Třtěnicích s VITACITEM (v době konání Rockfestíku jsem se dozvěděl, že se s Danem kapela rozloučila a již v Třtěnicích nezpíval). Po denní úvaze s naší kapelou oslovuji Daniela Kroba, který nadšeně souhlasil, a my se opětovně mohli těšit, že po loňském vydařeném koncertu se opět zopakuje super jízda s KREYSON Memorial. Zavčasu přišla i nabídka od spřátelených SOUL KEEPER z Prahy. Oslovuji „sousedy" z Radnic, punkově laděné VOLTAGE a spokojeně si mnu ruce, jak to pěkně vychází. Jako bonus navrch se mně ozval ještě bubeník Jiří Michalík (SOUL KEEPER, OXHOLE, CRUADALACH), zda bych nechtěl v premiéře na otevření Rockfestíku OXHOLE. Nenechávám jej dlouho čekat a máme parádní sestavu.

Dolaďujeme poslední věci technického a netechnického rázu. Testy. Hmm... Osmačtyřicet hodin před příjezdem první kapely zvoní telefon. Na displeji: Jirka zvuk. Nevím, jestli jsem padl do kolen, ale dobře mi nebylo. A netroufám si posoudit, kdo na tom byl líp, jestli nemocný zvukař Jiří, nebo já. Jímá mě hrůza a ještě k tomu nemám čas něco v práci zařizovat... Nespočet telefonů, zpráv, vím, že je to zlý. Pokud do pátku do 12. hodiny někoho neseženeme, tak to odpískáme. Deadline je přímo smrtelný a beznadějný. Těsně před půlnoci telefon. Daniel Krob. „Že to nejde, že se to nemůže zrušit... zavolej Františkovi z Plzně". Rychlá domluva a já můžu v klidu spát. Skoro do práce jít... V pátek slejvák jak prase (každodenní déšť tohoto roku) a jen mě uklidňuje, že předpověď na sobotu vypadá jakž takž slibně, nejlépe z celého týdne.

Sobota, den D. Pódium stojí již od rána, zastřešené sezení k polednímu přivezli hasiči z náměstí, kde byly dechárny. Tak to vlastně chodí rok co rok. Ve dvě hodiny si dávám sraz se zvukařem. Vše klape jak má... Od čtvrté hodiny začínají přicházet první návštěvníci, restaurace pod hřištěm se začíná plnit, večer je již natřískaná až po samý okraj... První dvě kapely OXHOLE a SOUL KEEPER jsou souběžně ve stejný čas na místě, protože se navzájem prolínají. OXHOLE mají vyhrazenou půlhodinu, a tak přesně na čas, za pěkného příjemně letního počasí, úderem sedmnácté hodiny, otevřeli svůj set písní „Eyes of All Colours". Mikrofonu se zhostili a vzájemně si sekundovali Jindra Michalík za klávesami a oba kytaristé Tomáš Štěpánek a Tomáš Machát (basa). Částečně temně melancholický a zároveň skočně barevně progresivní set utekl tak rychle, že jsem si pomalu ani nevšiml, že na pódiu stojí již SOUL KEEPER. Perfektní je, že se pánové na pódiu sešikovali sami, mé organizační schopnosti jsou ty tam. (úsměv)

SOUL KEEPER u nás byli už podruhé. Mám dojem, že jsem loni set musel trochu zkrátit, ale zase oproti současnému vystoupení působili vloni ucelenějším dojmem. Tentokrát jsem měl více rozlítáno po areálu, takže objektivněji se mi jejich vystoupení posuzuje hůře a z celého setu zhlédl půli. Mám dojem, že zaznělo i něco nového, co jsme minule neslyšeli. V setu prolítly hity „Sheep of Paradise" nebo vypalovačka „Bad Luck". SOUL KEEPER jako druhá kapela měla plno. Sem tam byl někdo pod pódiem, avšak k sezení nebylo již volné místo a okolo se postávalo také, což v čase první (respektive druhé) kapely nebývá zvykem. Nakonec i OXHOLE, kteří si odbyli u nás koncertní premiéru po x letech nečinnosti v obnovené sestavě, museli být spokojeni. Velmi pěkné bylo, že na kapely se přijeli podívat fanoušci z (ne)dalekého Sokolova nebo Prahy.

Na punkovější notu zahráli VOLTAGE, kteří zde měli plno známých a kamarádů. Aby ne, když kapela pochází z blízkého okolí. V půli setu začalo poprchávat, nakonec se z oblohy snesl déšť. Nikoho to však nezastavilo a u pódia se řádilo a ani nevadilo, že svět je „Trochu jinej". Mně se jejich vystoupení líbilo a zároveň jsem si notoval se zpěvákem, že i ty sny se snažím trochu žít. Potemnělo, od kasy mě upozornili, že by bylo dobré zapnout světlo, ale připojka nám trochu „plave" ve vodě. Slovo žít nabírá jiného významu. Zdařilo se. (úsměv) Sháním naši kapelu, kytarová sekce už v zázemí (rozuměj chatce) si brnká na kytaru, bubeník Vláďa opět schoval sestavené bicí. Nepřetržitý liják. Po domluvě prodlužují hrací čas VOLTAGE. Dávají ještě skladbu „Marioneta".

Menší pauza, přijíždí KREYSON Memorial a sebou přiváží jakž takž jasnou oblohu. Počasí se umoudří, ustává déšť. Je klid, nyní to již do konce vydrží (?). Zvukař vylévá vodu z repráku, vytírá se pódium. V.P.O.ho začali hrát. V našem playlistu zazněly dvě nové skladby „Osud" a „Andělský křídla". V polovině setu, s úderem skladby „Tak už teda běž", opět prší. Skladbu „Sahara" (jak paradoxní) zpěvák Dušan věnuje kamarádům z německého Kolína, kteří, místo již druhým rokem nekonaného festivalu Wacken Open Air, přijeli k nám. (úsměv) Potěší to, ale radost není z deště. Je to již nepřetržitý liják, začíná vodní lázeň, místy se pomalu už brodíme. Je to boj a stejnojmennou skladbou zakončujeme náš set.

Nejen náš set, ale celý festival. Kapela KREYSON Memorial je již dobrou půlhodinu schovaná v chatičkovém zázemí. S Danem Krobem se domlouvám, že to ukončím. Voda je již všude a s elektřinou to moc nejde dohromady. A všechny čeká vysušení a odbahnění nástrojů, hlavně zvukaře, který v deštivém marastu vše stahuje do auta. Nakonec i já pobíhám ještě po areálu, durch promočený, z hader se dá naždímat vana vody. Ono by se chtělo říct, když se to s..., tak se to s... Ale ve výsledku bych to tak zle neviděl. Celkově přes všechny peripetie se devátý ročník Rockfestíku vydařil (oddechl jsem si) a všichni se můžeme těšit na ten jubilejní.

Foto: autor, poslední tři Martin Vlach.


Zveřejněno: 12. 08. 2021
Přečteno:
508 x
Autor: 4horsemen | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář