Obscene Extreme Festival 2021

Pražští NAURRAKAR před nedávnem vydali „radioaktivní“ album, které jsme probrali především s leaderem kapely, autorem hudby, kytaristou Egem BMK. Přidal se i zpěvák N. 

Máte venku nové album, které opět nahrála jiná sestava než předchozí. Čím to je, že se u vás pořád točí muzikanti? Proč odešli bývalí členové, kteří nahráli „Apogeum“?

Ego: Zdravím tě, Johane, i čtenáře Fobie! Já bych neřekl, že jiná sestava. Obsazení je celkem podobné, nejcitelnější změna je na postu zpěváka. Ti se u nás střídají hodně, uznávám. Je to skoro co album, to jiný zpěvák. Jsem zvědav na další album, haha. Ne, se současným vokalistou N. nám to dokonale klape po všech stránkách! Rozhodně nejlépe v naší historii... Členové přichází a odchází, to je běžná věc. Důvodem odchodu může být změna priorit časem, rozpory po osobní stránce – v kapele se lidi poznají po různých stránkách a těžko lze očekávat, že by náš žánr provozovali jen pohodoví a klidní lidé. Nebo třeba nespokojenost po hudební stránce (otázka vkusu). Je to různé. Kapela je velmi náročná činnost a člověk si podle toho musí zařídit způsob života. Třeba já to mám zařízené tak, aby mě nic nerušilo a mohl jsem se věnovat svojí věci naplno. Ten náš Black Metal je pro mě prioritou. Ne všichni členové to tak musí mít, ale pokud jsem leader, zakladatel, skladatel, personalista, producent, kytarista, řidič, obchoďák a kdovíco ještě (ne, že bych se tím chtěl nějak chlubit, to je prostě fakt, hahaha)... Musí si svůj čas a kapacitu důsledně vyřešit. A ne každý má možnost nebo vůli se aspoň zčásti přizpůsobit. 

Nová sestava se zformovala v roce 2019, kdy do NAURRAKAR nastoupili N. a Ungern. Můžeš nové tváře trochu představit – jak se do kapely dostaly, co už mají na hudební scéně za sebou nebo vedle sebe? 

Ego: Ungern je takový mladý talent. Přihlásil se nám na inzerát, nikdo ho předtím neznal. Původně hrál v punkových kapelách, ale táhlo ho to silně k Blacku. Jeho styl hraní a invence naší muzice přesně sedne. Já rád hraju i na basu a baví mě s ní nahrávat alba (viz „Apogeum“), ale Ungerna jsem k nahrávání „Uranfaust“ bez problémů pustil. Vymyslel v basových linkách i řadu zajímavých detailů. Mlátí do toho ukrutně a hraním se mi prakticky vyrovná – a mezi námi, to už něco znamená! (To byl ironický vtip). No a zpěvák N., s tím se známe už dlouho. 

N.: Zhruba 14 let působim v avantgarde-blackovym projektu/kapele PLAGUE PORTER a posledních 5 let v grindovym KAZISVĚTU + spousta kapel, co už se rozpadla. S Egem se od vidění znám z Brutalu, ale víc jsme se seznámili, až když jsem jim dělal obal k „Apogeu“. 

Jaké rozdíly vnímáš mezi předchozím a aktuálním albem? Máš jasno v tom, jaký black metal by měl NAURRAKAR produkovat? Muzika mi přijde rozkročena mezi starou školou a avantgardou. Snažíš se skládat tak, aby to nebylo monotónní, jen nářez a nářez, ale pestré, v podstatě děláš to, co chceš sám poslouchat? 

Ego: Rozdíl vidím hlavně v soundu a ve zvýšení rychlosti. Také samozřejmě ve vokálu a stylu textů. A v posunu mého skladatelského výrazu. Hudbu skládám tak, jak ji chci poslouchat – to mi přijde jako samozřejmost, ale asi ne každý to tak má. Těžím to nejlepší (z mého pohledu), co v žánru a potažmo obecně v muzice je. Nesleduju trendy / antitrendy, ani oldschool / modernu. Dělám to takzvaně „absolutně“. NAURRAKAR má svoji polohu Black Metalu jasnou. A na rozdíl od mnohých kapel, které časem měknou, my naopak přitvrzujeme! 

Zvuk nahrávky je myslím dost old school, i když ono je to takové dvojaké. Kytara místy skřípe jako v blackovém pravěku, ale sóla a vyhrávky jsou čisté, bicí i baskytara zní přirozeně. Laborovali jste se zvukem dlouho, nebo jste měli dopředu jasnou představu a tu jste naplnili? 

Ego: Na začátku jsme přemýšleli, jak zvuk nového alba koncipovat. Chtěli jsme změnu – špinavější vyznění. Padaly různé nápady na referenční nahrávky. Nakonec vyhrála reference na 1349 – „Liberation“, kterou prosazoval zpěvák N. Takový ukrutně bzučivý sound kytar. Já jsem v té době (začátek podzimu 2020) začínal pracovat s novou technologií vytváření kytarového zvuku a už jsem věděl, jak takového soundu docílit. Po krátkém laborování byla ta hrůza na světě. Když jsem to například pustil bubeníkovi Dodsfaustovi, vykřikl dvakrát rychle za sebou: „Je to běs! Je to běs!“ Přitom je to úplně přirozený kytarový tón, žádné prznící efekty nebo složité procesy. Podobně to bylo s basou – vznikl drtivý, zvířecky zkreslený sound! Následovalo nahrání dvou pilotních songů v Riversound studiu, kde jsme byli vůbec poprvé. Petr Bučil se osvědčil jako velice schopný studiják, vytvoření bicích a zpěvu šlo hladce. Ale hlavně zpracování výsledného zvuku – podařilo se mu to dát dohromady tak, že  nahrávka snese ohromnou kompresi, narvání. Rozhodli jsme se v Riversoundu udělat celé album. Oproti pilotním nahrávkám (vypustili jsme je jako promo „Spálit duši“) má album „Uranfaust“ navíc analogový lampový mastering, který dílo zkázy definitivně dokonal. 

Jdete do studia komplet připraveni, máte vše nazkoušené a odladěné, nebo ještě v průběhu nahrávání něco měníte, upravujete, u zpěvu zkoušíte různé varianty? Jak dlouho vám nahrávání tentokrát trvalo? 

Ego: Máme všechno stoprocentně nazkoušené a ujasněné, zralé. Od začátku skládání a zkoušení postupně vznikne několik verzí dema. Ale stejně nás při samotném ostrém nahrávání nástrojů napadají věci, jak to ještě vylepšit a dát tomu větší drive. Jde o detaily, které jsou pro vyznění nahrávky důležité. Nejvíc pak hýbeme s vokálem. Tam se místy vybírá z víc variant nebo kombinací. A čas nahrávání byl optimální – ani moc dlouhý, ani moc krátký… Výhoda dnešních technologií je, že strunné nástroje se dají nahrávat mimo studio svépomocí, a to v plné studiové kvalitě! Kytaru a basu si tak nahráváme sami. Ušetří se náklady a může se to dělat kdykoli a kdekoli. 

Texty napsal N., opět se točí kolem radioaktivity, i když jejich autor je jiný než v minulosti. Radioaktivita není pravda v metalu opomíjena, ale ve srovnání např. s thrashovými kapelami máte texty pojaté jinak, nechybí v nich Satan, nihilismus, misantropie… Trochu mi to připomíná svět STÍNŮ PLAMENŮ, které se taky drží témat kolem vodárenství a kanalizace. Dá se od vás v budoucnu čekat koncepční album? 

N.: „Uranfaust“ je ale do určitý míry taky pojatej jako koncepční album, i když prvotní plán bylo udělat texty jako takovou víc historickou sondu, kde by byl náznak určitý dějový osy. Např. byla v plánu skladba o Hirošimě a Nagasaki… Jak jsem se ale do toho tématu víc ponořil, tak jsem zjistil, že nechci mít na albu zhudebněnej text z Wikipedie na téma radioaktivita. Tak jsem vytvořil takový vlastní univerzum, kdy radioaktivita je něco jako „super power“, v jejíž přítomnosti slábne a umírá božská podstata. Dokud ale budu psát texty já, tak koncepční album v narativní míře STÍNŮ nebo UMBRTKY nevznikne. Teda rozhodně ne ve smyslu ucelenýho příběhu, kterej se line celou deskou. Nic proti tomu přístupu, „Úplná demontáž lidstva“ je pro mě kult, ale já takhle zkrátka nepracuju. 

Výkon zpěváka je variabilní, nedrží se jen jedné polohy, ale osciluje mezi hlubokým skřehotem a čistějšími polohami. Necháváte na něm, kde jaký hlas použije, nebo mu do toho zbytek kapely mluví? 

N.: Do toho mi od začátku nikdo nemluvil. Osobně bych ani nebyl schopen nahrát desku komplet havraním syndromem, v půlce bych umřel nudou. Pro mě jsou velkym zdrojem inspirace pánové Attila a Mortuus, stejně tak si ale pustim třeba rap. Přesto, že hudbou chci vyjádřit temný pocity / myšlenky, myslim si, že paleta k tomu používaná by měla bejt pestrá. Už jsem ale samozřejmě slyšel ohlasy, že to někomu nevoní, že to není dost TRVE, na což můžu říct jen: „Je mi to jedno, sorry jako.

Na albu máte skladbu „Modlitba má“, která je jakýmsi coverem naruby slavné písně Marty Kubišové „Modlitba pro Martu“ + modlitby „Zdrávas Maria“. Jak vás napadlo zkombinovat písničku roku 1968 a církevní text?  

N.: Nejenom v textech, ale i ve výtvarnu používám různý parafráze a citace a to často a rád. Mimochodem andělíčci z obalu jsou právě citace z obrazu Rubense. To že je originál z roku 1968 nehraje žádnou roli, spíš mi šlo o to převrátit něco, co maj lidi spojený s nadějí, mírem apod. a to pak shodit. Je to stejnej princip jako obrácenej kříž. Přiznám se ale, že mě tyhle srandy napadaj spíš intuitivně, než že bych se snažil naplnit nějakej koncept. To „Zdrávas Maria“ za tu modlitbu pro Martu naskočilo úplně samo – modlitba a modlitba, oboje obrácený. 

V některých textech jakoby zavanul pach nespravedlnosti, nesvobody, totality – na mysli mám kromě „Modlitby pro Martu“ (spíš coby symbol) zmínku o muklech nebo skladbu věnovanou černobylské elektrárně. Je to náhoda, nemysleli jste to tak, jak to chápu, nebo mysleli, případně co vás k tomu vedlo? 

N.: Hele všichni jsme otroci života, svoboda přichází se smrtí. Jenže náboženství se nám i tuhle svobodu snažej různejma formama posmrtnýho života sebrat. O tom je třeba „Člověk-chyba“ a vlastně i „Uranfaust“, kde ráj a Bůh končí posledním mocným výbuchem. Všechny tyhle zmínky maj vlastně jenom poukazovat na celkovou nesmyslnost lidskýho počínání, že vymyslíš elektrárnu, co ti otráví krajinu, nebo náboženství, který ti nasadí pouta… 

Co vulgarismy? Sem tam se  objeví, v jedné skladbě hojněji. Vážíte, kdy je použít a jestli mají v daném místě smysl, jestli jsou nutné?  

N.: Zřejmě myslíš „Mrtvýho vítěze“. Tady vzniknul mírnej konflikt, protože původně to bylo ještě vulgárnější, což Egovi úplně nevonělo. Pro mě osobně je black metal špinavá věc a používanej jazyk by tak neměl připomínat romantický básníky z 19. století. Když čtu texty některých kapel, který dbaj na spisovnou češtinu a ještě měněj slovosled, aby to připomínalo pozdní středověk, tak je mi za ně stydno. Já takhle mluvim, tak takhle píšu, přetvářka je nepřípustná. Představ si, že by se první demo MARDUK místo „Fuck me Jesus“ jmenovalo „Jesus, have sexual intercourse with me“, kravina… 

Ego: V první verzi textu songu „Mrtvý vítěz“ to byl slovník jak ze čtvrté cenové. Já jsem třeba velkým fanouškem Svatby Jiřího Káry, ale tahle forma tady podle mě není namístě. Se samotnými vulgarismy ale problém nemám a jinak jsem k textům pro „Uranfaust“ nic nenamítal. Naopak. Jsou to ty nejlepší, co jsme kdy měli. Styl psaní N. je přesně to ono. 

S příchodem N. jste získali nejen zpěváka, ale i šikovného výtvarníka, album oblékl do stylového kabátku, který tématicky pěkně sedne. Navíc se můžete prezentovat novým znakem, který jsem si pojmenoval radioaktivní obrácený kříž. Nic podobného jsem zatím neviděl – je to originál made in NAURRAKAR? Podobný dotaz k bafometu s plynovou maskou… 

N.: Věřim, že ten nukleární kříž už někdo použil, byť jsem to nikde neviděl, bafomet je snad první. Já jsem ve svejch ostatních i minulých kapelách nikdy takhle otevřeně se satanismem nepracoval a rozhodně jsem teď nechtěl působit jako 150. variace GORGOROTH, ještě k tomu s českejma textama. Za angličtinu lecjakou hovadinu schováš, ale ta čestina je v tom nemilosrdná, takže to chtělo nasadit čertovi vlastní ksicht a to samé platí pro grafiku. Navíc jsem ze školy naučenej přemýšlet o všem komplexně. Takže ten kříž už vlastně vznikl při psaní prvních textů. Pracuju tak, že na začátku si pro sebe udělám takovej brainstorm, velkej papír, cokoliv mě k tématu napadne – zaznamenám, nakreslim. Vzniknou dílčí věty, u kterých třeba ještě ani nevim, v jakých budou skladbách a ve stejnou dobu už řešim název desky a grafiku…  

„Uranfaust“ vyšel zatím na CD u  HellStorm Productions, což je jeden z asi šesti Strnyho labelů, vyjít by měla i kazeta, pro změnu u Evil Horn Records, což je taky Strny. Hledali jste vydavatele delší dobu, vybírali z více možností, ale spolupráce se Strnym vám dávala největší smysl? Nebo jste byli domluveni předem? A co gramodeska, Strny je tu a tam vydává – plánujete taky, nebo nejste fanoušci vinylů? 

Ego: Se Strnym se vždycky slušně dohodneme. Všechny naše lisované nosiče jsou pod jeho labelem, je to tradice. „Uranfaust“ nicméně expanduje i za oceán. V druhé polovině roku vyjde CD u War March Records. To je label z USA, který má napojení na vynikající kolumbijskou BM scénu. Už za sebou máme jednu spolupráci: loňský split s kapelou DANTALIAN. Co se týče vinylu, ten je aktuálně v jednání. A jak jinak než se Strnym! 

Album jste umístili na YouTube, takže asi nelpíte na tom, aby si vaší muziku mohli poslechnout jen majitelé fyzického nosiče. Berete to jako další formu propagace, že to někoho může zaujmout a pak si CD nebo kazetu obstará?  

Ego: Přesně, jak píšeš. Dneska to koneckonců ani jinak dělat nejde. Těžko si kdokoli může dovolit nedat album k poslechu nebo ke stažení. Nahrávek vychází takové obrovské množství… My jsme to tak koneckonců dělali vždycky – YouTube, mp3; nověji i Spotify, Deezer a další. Ono to CD je vlastně už dost zastaralý nosič a hodně lidí ho ani nemá kde přehrát! Nicméně má nezastupitelnou roli – fyzická reprezentace alba s grafikou a plnou kvalitou zvuku, sběratelský kousek. Je to základ. 

Zdá se, že přes léto bude možné živě hrát – jak velké koncertní plány máte? Plánujete nějaký křest alba, hraní na festivalech? Kolik koncertů do roka považujete za optimum?

Ego: Koncertujeme velmi rádi a četnost našich koncertů nás rozhodně neuspokojuje. Poslední roky se ale situace hodně zlepšuje, vloni jsme měli naplánovaný rekordní počet akcí. Ale z nějakého důvodu se neuskutečnily – zaslechl jsem, že řádila nějaká nemoc, či co. Letos máme potvrzené zatím jen dvě vystoupení, zato na výborných festivalech – 28. 8. Back to the Symbolic a pak hned 4. 9. Armageddon of Decibels vol. 4. Jinak křest alba, respektive antikřest, už proběhl. Album „Uranfaust“ bylo zněkřtěno v lese ve skalách – krví panny. 

Díky za rozhovor, poslední slova jsou tvá…  

Díky též! Na konci jen zmíním, že hledáme druhého kytaristu. Končící Revan přislíbil, že s námi bude hrát akce, ale není to permanentní řešení. Kdyby měl někdo zájem nebo někoho možného znal, ať se nám ozve. Zdar! 

RECENZE

Facebook
YouTube


Zveřejněno: 27. 06. 2021
Přečteno:
434 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář