Na otázky odpovídají: Franta (kytara, zpěv), Karel (baskytara), Dominik (bicí), a Matěj (kytara)
Srdečně zdravím! Je tomu něco málo přes rok, co vás Johan, prostřednictvím deseti otázek, představil čtenářům Fobie. Pomineme-li vydání debutu, událo se v REFORE něco zásadního?
Franta: Ahoj! Ta nejzásadnější věc je určitě to, že se k nám přidal Matěj na kytaru. To hodně posílilo živá vystoupení a určitě jsme i posílili naše vztahy v kapele.
Karel: Odehráli jsme parádní koncerty a poznali další super lidi.
Matěj: Ani ne tak v REFORE, jako spíš všude okolo. Nejsou koncerty, není kultura, kluby bojují o přežití. Plánovat se toho taky moc nedá, protože nikdo neví, kdy to skončí… jediné pozitivum je, že to někdy musí skončit.
Jak dlouho materiál pro „Built To Nothing“ vznikal a jak v případě REFORE vypadá tvůrčí proces? Máte hlavního nosiče nápadů, jež jsou za pomoci celku rozvíjené, nebo je to od začátku do konce kolektivní práce?
Dominik: Nápady vznikaly krátce po nahrání EP „Social Failure“ v roce 2018. Songy vznikají tak, že pokud má někdo nějakou věc, donese ji do zkušebny a tam se to dá do kupy. Každopádně na albu jsme převážně tvořili songy já a Franta, někdo z nás přišel s nějakým nápadem, zavřeli jsme se do zkušebny a dávali jsme tomu konečnou podobu.
Franta: Riffy vznikají nejčastěji z improvizace, většinu textů má pak na svědomí Dominik, zbytek já. Pak je tam song „Without Control“, který vznikl dříve než většina songů na prvním EP.
Které studio získalo vaši důvěru, pro finálovou podobu nahrávky a jak šla práce od ruky?
Matěj: Kluci to předchozí EP nahrávali v GM Studiu u Martina Roženka, nad jiným studiem se ani moc neuvažovalo. Martin je správný frajer, který ví, co má dělat, tím pádem to nahrávání šlo i takovým lopatám, jako jsme my.
Franta: S Martinem je perfektní spolupráce, je to génius na mix, a teď i finální zvuk udělal podle našich představ, myslím si, že ani příště nebudeme váhat. (úsměv)
Karel: Perfektně si s ním rozumíme a nahrávání vždy hrozně rychle uteče.
Textové poselství „Built To Nothing“?
Matěj: To je asi otázka spíš na Dominika, já se těším, až budu mít v rukou booklet a konečně si přečtu, o čem to všechno je.
Dominik: Problémy společnosti a pohled na věci kolem nás (zní to jako thrashové klišé, ovšem snažili jsme se to brát trochu jinak) (úsměv), taky určitě pocity, nebo jak se člověk v dané chvíli cítí. Přijde mi, že pár textů až překvapivě sedí na to co se teď děje.
Čí práce na nás kouká z obalu alba?
Dominik: Album nakreslil náš kamarád Vojta Krupka, je to frajer a velký talent, práce, co kreslí jsou neskutečné. Grafiku kolem pak má na starosti taky náš kamoš Lukáš Prskavec, který je v tomto ohledu taky výborný. Dělal už několik alb na české scéně.
Když byste měli debut přiblížit neznalému, jaká byste volili slova?
Franta: Tak snažili jsme se přiblížit k osmdesátkovému thrashi, i zvukem. Myslím, že je to hodně ovlivněno starými alby hlavně METALLIKY, SEPULTURY a MEGADETH.
Matěj: Nerad bych to někomu nutil nebo nějak hodnotil… Často slyšíme, že je to thrash jak z osmdesátek, takže to tak asi opravdu je a my jsme na to samozřejmě velice hrdí!
Určitě jste se setkali s označením naděje, čerstvá krev nebo omladina. Jaké máte zkušenosti se zkušenějšími, staršími kolegy? Pociťujete pohledy spatra, nebo se spíš snaží pomoci a podpoří?
Dominik: Tohle označení nás hodně těší, a ještě víc, když to přijde od zkušenějších pardálů. Každopádně jsme se setkali s pár kapelama, které se na nás dívaly spatra a občas se chovaly opravdu jak kreténi. Ale jsou tu i kapely, které nám hodně pomohly, chválí nás nebo nám stále pomáhájí a jsme za ně opravdu vděční, určitě se hodí zmínit EXORCIZPHOBII, HYPNOS nebo i MALIGNANT TUMOUR a třeba naše „vrstevníky“ FAUST.
Karel: Ve valné většině cítíme podporu, ale najdou se i tací, co nás neberou
Matěj: Ono je to asi jak kdekoliv jinde. Ten, kdo je kokot, tak bude kokot, ať už je starý nebo mladý. Ale v tom českém undergroundovém rybníčku je kokotů naprosté minimum, spíš jsou to tu všechno super lidi, kteří se snaží pomoct, poradit.
Pokud vás požádám, abyste nám sdělili zatím největší zážitek ve spojitosti s REFORE, co by vás napadlo?
Karel: Jednoznačně turné po Česku s FREAKINGS.
Matěj: Turné s FREAKINGS a hraní na Czech Death Festu, na obrovském podiu, na kterém jsme v životě nestáli a ani nevěděli, co si dát do odposlechů… a pak střih, o den později hraní v Žilině, v nějakém baráku, který vypadal, že brzo spadne a celý byl velký jak to zmiňované podium na CDF… největší zážitek mám z toho, že obě dvě ty akce byly úplně super, byť byla každá naprosto jiná. Ale těch zážitků je hodně, ač to zní jako strašné klišé, tak každé hraní si s sebou nese nějaký zážitek, ať už pozitivní nebo negativní.
Poodhalte tajemství nástrojového vybavení a zda máte v tomto směru plány či sny, za co je v budoucnosti vyměníte?
Franta: Já hraju na Jacksonu RR v základu, určitě plánuju měnit kobylkový snímač, jinak jsem s kytarou spokojený. Aparát IRT60 s boxem Line6 osazený V30tkama hraje taky suprově, takže asi úplně nevyhledávám nic nového.
Karel: Já hraju na nejlevnější aparát od Behringera, který sem kupoval, když sem začínal hrát. Plánuju ho vyměnit za aparát Markbass. Baskytaru mám čtyřstrunnou Yamahu, se kterou jsem nadmíru spokojený. Zvažuju však nákup pětistrunné baskytary.
Dominik: Bubny mám Mapex Armory v bílé barvě. Plechy používám od Paiste, se kterýma su hodně spokojený, ovšem začínám trochu zabrušovat k Zildjian. Dvojšlapku používám Axis, totální srdcovka, a po přechodu na pevný převod už si nedokážu představit hrát na něco jiného.
Matěj: Momentálně jsem celkem spokojený, přes pár více či méně podařených cajků jsem se dostal na vybavení, co mám teď, což je hlava Peavey 6505+, boxy Mesa Roadking / Line6 V30 a nějaké nezbytnosti v pedalboardu. S kytarama to mám trochu horší, protože k nim mám vždycky nějakou citovou vazbu a je mi líto se jich zbavovat. Nejvíc teď hrávám na Explorera / Les Paula od Epiphonu, obě osazené aktivníma EMG. Na koncerty bráváme taky Jacksona, což byla moje první pořádná kytara, kterého využívá Fera, protože má jedovaté prsty a furt mu praskají struny. Sen jsem měl o originálním Flyingu od Gibsonu, takže jsem si ho sehnal a momentálně sním o originálním Exploreru od Gibsonu… a bojím se, že to tak může pokračovat donekonečna.
Když by jste vládli mocí přesunout REFORE do jiné země a časového úseku, kam by to bylo? Nebo je současnost a rodná hrouda tím pravým ořechovým?
Dominik: Rodná hrouda muzice, co hrajem, moc nepřeje, takže dostat se dál nebo nějak prorazit je hodně těžké. Ovšem najde sa dost srdcařů a fanoušků, kteří podpoří, a to je super. Každopádně podle vlivů na naši kapelu by to bylo asi Německo nebo Amerika v osmdesátkách. (úsměv)
Měli jste od začátku jasno, že thrash je tím jediným stylem, jenž chcete šířit po světě, nebo tam probíhaly i koketérie s jiným žánrem?
Franta: No ze začátku jsme trochu experimentovali, ale vlastní tvorba se vždy nejvíc tlačila k tomu thrashi (ne násilím). Rozhodně se ale nebudeme odkloňovat, když nepočítám nějaké balady.
Vžívám se do role inspektora a vyrážím do vašich domovů na kontrolu hudebních sbírek, objevím alba v drtivé většině metalová, nebo budu překvapený šíří záběru?
Franta: Určitě bys našel i jiné žánry, hlavně třeba rockové klasiky jako LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE nebo PINK FLOYD, jinak třeba i hodně kapel z české thrashové scény.
Karel: U mě doma jsou k nalezení sbírky různých žánrů od death metalu, grindu až po country a blues.
Dominik: Většina bude určitě metalová, ale bude tam i hodně punkových záležitostí nebo taky klasiky jako FLOYDI, ZEPPELINI atd.
Matěj: Je to převážně metal, sem tam proložený muzikou, která tu byla před tím, než byl metal metalem.
Dokázali byste zmínit, jednoho jediného člověka, díky jemuž jste stali hudebníky a děláme spolu rozhovor?
Franta: Můj táta, kvůli muzice, kterou jsem díky němu poznal. Taky jsem od něj dostal první kytaru.
Karel: Roman Tkadlec, který mi půjčil baskytaru, když jsem začínal hrát. Byl to také můj hudební vzor a skvělý člověk.
Dominik: Já asi kvůli Fíšovi, byl to první člověk, u kterého jsem viděl hrát metal na kytaru a dostalo mňa to. K bubnom jsem pak začal tíhnůt, když jsem viděl Grohla v NIRVANĚ a Ulricha na živáku z 89‘.
Matěj: To by byl veliký výčet mých hudebních hrdinů… ale asi by to bylo duo Hetfield & Ulrich, to byl naprostý začátek všeho a z jejich pera byl i první song, který jsem na půjčenou kytaru, kdysi dávno na letním táboře, dokázal zahrát.
Současnost nás ve větší či menší míře nutí trávit volný čas v teple svých domovů. Jakého ideálního zabijáka času byste doporučili (kniha, film, seriál, videohra…)?
Franta: Já teď většinu času doma bastlím kytarové efekty, což dělám zároveň i jako maturitní práci. Jinak třeba seriál Lucifer.
Karel: Většinu času se snažím trávit v přírodě, takže v tomto odvětví nemám moc co poradit. Když už na to přijde, rád si pustím seriál La casa de papel.
Dominik: Já začal celkem hodně sbírat vinyly, takže deska a pivko je teď asi jistota. (úsměv)
Matěj: Kombinace podnikání a pořízení si dítěte je nepřekonatelný zabiják volného času, doporučuju!
Co v nejbližším časovém úseku plánujete (dá-li se něco plánovat)?
Karel: Plánujeme letní festival a hned jak to bude možné, co nejvíce koncertovat.
Matěj: Plánovali jsme koncerty na podporu nového alba, ale jelikož se momentálně nic moc plánovat nedá, zůstává to zatím jenom v našich hlavách. Momentálně se celkem upínáme k termínu 21. 8. 2021, ve kterém bychom chtěli zrealizovat první ročník Refore Festu… tak doufáme v to, že to klapne a konečně se uvidíme i jinde než na sociálních sítích.
Moc díky za rozhovor a ať se daří!
Též děkujeme a hodně zdaru!
