DARK GAMBALLE - Romance panenky a kladiva

S Honzou aka Zmarchrobem nejen o novém „morovém“ albu, ale taky o pokrocích v nahrávání nebo tvorbě obalů, které připomínají středověk.

Ahoj Honzo. Není to tak dlouho, co jsi odpovídal na náš univerzální dotazník a v něm jsi krátce shrnul své dosavadní kroky na hudební scéně. Počítám, že ne každý si tehdejší článek pamatuje a odkazem na něj taky většinu k přečtení motivovat nebudeme, tak bych na úvod část zkopíroval… Takže trocha historie… 

S muzikou jsem aktivně začal v sedmnácti letech, kdy jsem chroptěl do mikrofonu u SKELETOR a pak u CRUELTY a SACRIFICE FOR NERTHUS (to mi bylo asi 25 let). Tyhle kapely měly jepičí život. Dva, tři roky a šlo to do kytek. Založil jsem si proto vlastní band URINARY BLADDER, kde už jsem se chopil kytary. Hráli jsme funerální doom na dva akordy a bylo to super. Také tak půl roku a bylo po všem. Po nějakém čase jsem založil tříčlenný band SIGNUM DIABOLICUM, který se rozrostl až na pět členů. Vydali jsme tehdy tři dema, která jsou ke zhlédnutí na YouTube. Před obecenstvem jsem vystupoval naposledy někdy před 10-12 lety. 
Loni v květnu jsme se v supermarketu náhodou potkali s bývalým bubeníkem Michalem Prokšem (dnes BIKKINYSHOP). Mezi řečí jsem se mu svěřil, že bych po asi desetileté pauze chtěl dělat zase muziku, ale tentokrát jinak. Dlouho předtím jsem si totiž pohrával s myšlenkou na domácí studio, kde bych mohl tvořit bez jakýchkoliv vlivů okolí. Michal mi tenkrát dal kontakt na Dana Viezana (DRAC), který mi dal spoustu dobrých rad a naučil mě se pohybovat v prostředí hudebního softwaru. A asi za týden už jsme u Dana mixovali první kousek „Odpustek“. Nejdřív jsem uvažoval o tom, zda nepokračovat s názvem SIGNUM DIABOLICUM a navázat tam, kde jsem před lety skončil. Pak jsem ale tuhle variantu zavrhl a nazval svůj projekt svou dlouholetou přezdívkou, kterou se prezentuji už od devadesátých let. 

Jak taková přezdívka vznikne? Zmarchrob zní dobře, metalově, resp. spíš doommetalově… Význam slova zmar asi není třeba vysvětlovat, chrob něco znamená?

Tuhle přezdívku jsem dostal tenkrát v devadesátém pátém od kluků ze SACRIFICE FOR NERTHUS. Jméno pochází z knihy Rady zkušeného ďábla od C. S. Lewise, kde strýc Zmarchrob (coby zkušený ďábel) radí ve své korespondenci svému žáku Tasemníkovi, jak uškodit člověku, jež se dostal na scestí a Tasemník má svého „pacienta“ svést do hlubin pekelných. Tato kniha se jen hemží bizarními jmény a několik jsme jich použili i v řadách SIGNUM DIABOLICUM. 

Pojďme se ještě krátce zastavit u předchozího alba „Black Metal Forever!“. Jak s odstupem času na debut nahlížíš? 

Je to zkrátka prvotinka. V tom smyslu, že jsem se po letech vrátil k muzice, ale s naprosto odlišným druhem komponování. Nahrávám všechny nástroje, vokály a samply do jednotlivých stop. Následuje mix, který na debutu zastal Dan z kapely DRAC. Na novince jsem se jej ujal sám a musím říct, že mi to zabralo snad víc času než samotné nahrávání. Učím se to a nesmírně mě to baví. Je super slyšet výsledný master, který máš sám na svědomí. Z tohoto pohledu je debut malinko nedotažený, jelikož mix probíhal externě a já neměl potřebné zkušenosti, abych si ho udělal sám. Nicméně pořád se bavíme o demosnímcích a u nich by se s poněkud nedokonalým zvukem mělo počítat. Nevznikaly v profesionálním prostředí, ale v čistě domácích podmínkách a jsou dílem jednoho člověka. „Black Metal Forever“ je následovníkem „Rutiny kremační” (posledního dema SIGNUM DIABOLICUM). Chtěl jsem natočit staroškolní blackmetalové demo, které by evokovalo devadesátá léta a podle odezvy se to víceméně povedlo. Bylo dokonce označeno škatulkou „staročeskoslovenský black metal“, hehe.

Pokrok mezi prvotinou a aktuální nahrávkou je znatelný. Myslím, že novince prospěla kratší stopáž, kvalitnější zvuk a samozřejmě lepší hudba, instrumentace i vokály. Co jsi dělal jinak než minule, na čem sis dal více záležet... – v čem spatřuješ největší posun?

Asi v rozklíčování některých záludností v prostředí softwaru, které mi otevřely dveře dalších možností. Při míchání jednotlivých nástrojů jsem jim mohl „vdechnout“ konkrétní výraz a zároveň se porochnit v celkovém soundu. Mohl jsem si dovolit nahrát více kytarových stop a pak si s jejich zvukem v mixu pohrát. Myslím, že díky tomu byla celková tvorba novinky taková uvolněnější a rozvážnější.

První počin byl hlavně o starodávném black metalu, druhý má záběr širší. Bylo tvým záměrem natočit pestřejší, ne tak sevřený materiál? Toho old school blacku není na albu tolik, objevují se i modernější (lepší slovo mě nenapadá, tak jej prosím neber jako nadávku – úsměv) postupy, zejména v případě kytarových partů, sem tam se muzika blíží i k doom metalu…

Na debutu jsem byl limitován jen tím, co nahraji a jak to nahraji. Tím, že už jsem novinku dále zpracovával a opečovával sám, je ve výsledku progresivní. Ta možnost do toho zasáhnout je zkrátka nenahraditelná. Napadají tě pak další vrstvy kytarových či vokálních stop a je jen na tobě, jak s tím naložíš. To je naprostá tvůrčí svoboda, což je pro mě to, po čem jsem vždycky toužil.

Proměnu lze zaregistrovat i u vokálů, není to jen o skřehotu, ale sáhl jsi i po čistých zpěvech, byť v jakémsi oparu zahalených…

Hehe, chorály jsem nazpíval i na debutu, ale nejsou tam příliš dominantní, spíše jen tak na podbarvení. Na „Yersinii pestis“ jsem šel dál a použil je i přímo v textech. Dokonce to bylo to první, co mi rezonovalo hlavou, než jsem začal skládat. Nápady přicházejí různými cestami a to se pak odráží v celkové náladě jednotlivých skladeb. Jednou jsou to chorály, na další skladbu je to kytarový part, nebo dokonce rytmika. Holt mám chorý mozek, hehe.

Slabinu pořád spatřuju v bicích – nevím, jak je programuješ, nebo děláš, ale myslím, že se to dá udělat lépe. Řada kapel dnes bicí nenahrává ve studiu, ale používá reálné samply, které edituje v počítači. Jak to děláš ty? 

Zrovna tak, jen s tím rozdílem, že nemám profi soft na bicí. Musím si vystačit s tím, co mám, a vymáčknout z toho maximum.  Nedávno jsem chatoval s Honzou Kapákem (Hellsound, MH...) na téma bicích partů na „Yersinii pestis“, kde je označil za pozoruhodné, v reálu těžce zahratelné, ale přitom undergroundově znějící. Co člověk, to jiné ucho. Například Míra Valenta (ex-MH) k bicím také výhrady neměl a vyjádřil se k nahrávce velmi pozitivně. Přirovnával ji k „The Mass“ od MH, s čímž jsem si dovolil nesouhlasit. 

Obě nahrávky vyšly primárně digitálně, ale udělal jsi i fyzické nosiče, a byť jde o pálená cédéčka, jsou pěkně zabalena. V jednoduchých digipackách sice nejsou texty (ty jsou na webu), ale zdobí je originální dřevoryty připomínající středověkou práci – minimálně o prvním obalu jsi to říkal, tak předpokládám, že i dvojka je z tvých rukou. Jak tyhle obrázky vymýšlíš a následně vyrábíš?

Obal by měl korespondovat s obsahem nosiče, tudíž tam nesměl chybět morový doktor, všudypřítomná smrt a zmar. Vycházím z dobových rytin, použiji vždy ale vlastní motiv, který si nejprve načrtnu na A4. Potom, když je náčrt hotový, přijdou ke slovu linery třech velikostí a hodiny práce. Ve finále výsledný produkt zanesu do grafického studia, kde v kompu sjednotí barevnost, upraví velikost a nastaví do tiskařského formátu. 

První album vyšlo v nákladu 100 kusů – jak šlo na odbyt? Šel jsi s dvojkou na vyšší náklad, třeba na základě prodejů předchozího dílka?  V dnešní době bez koncertů by se dalo čekat, že se lidi budou pídit po nosičích, časopisech, aspoň ta naše generace, která má ráda fyzické věci. 

Na odbyt šlo docela dobře, když přihlédneš k faktu, že je neprodávám, ale rozdávám. Zkrátka kdo si napíše o demáč, tak ho dostane. Dvojka se rozprášila i díky stávajícím fanouškům, kteří dali vědět svým kámošům a ti si o něj napsali. Jeden fanda mi dokonce na revanš poslal poštou pivní set čítající 12 plechovek, hehe.

Jak řešíš promo? Nebo lépe řečeno s jakou úspěšností? Předpokládám, že obešleš tuzemské webziny s prosbou o recenzi, ale co zahraničí? Padlo to někde na úrodnou půdu, nebo o začínající projekt jednoho muže není zájem? A objednal si někdo z ciziny CD?

U prvního dema jsem to příliš neřešil, jen jsem obeslal pár zinů a zbytek práce udělal Bandcamp s YouTube. S přibývajícím zájmem fans se také začaly ozývat i PR. V současné době jsem v rukou Black Metal Artists Promotion, kteří se mi postarali o tu digitální verzi dema. Fyzické CD jsem posílal nejdál do Bogoty, ale i do Colorada.

„Yersinia pestis“, jak zní název dvojky, je bakterie, která vyvolává morové epidemie. Albem se ostatně morové příběhy vinou. Co tě k sepsání textů na toto téma vedlo? Dá se mluvit o reakci na současnou situaci s šířením viru, který způsobuje onemocnění Covid-19? 

Ne, ještě před dokončením „BMF!“ jsem měl jasno v tom, že napíšu koncepční demonahrávku na téma „morová rána“ a už jsem měl rozkreslenou blechu morovou, jež zdobí digipack na zadní straně. 

Texty na „Yersinia pestis“ jsou pochmurné, chybí v nich nadsázka, kterou jsi na prvním albu občas používal. Přistupoval jsi tentokrát k psaní s větší vážností, nebo ti k tématu legrace přišla nepatřičná? 

Tohle téma jsem pojal téměř bez nadsázky, je jí tam poskrovnu, ale lze jí tam rovněž najít. Při psaní textů jsem se snažil víc opírat o fakta a držet se výpravně u historicky podložených informací.

Už máš v hlavě další téma, případně skládáš novou hudbu?

Rozhodně. Další nahrávka bude opět koncepční a už na ní pracuji.

RECENZE

Bandcamp
YouTube
https://zmarchrob.webnode.cz/ 


Zveřejněno: 14. 03. 2021
Přečteno:
439 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář