Nejbližší koncerty
  • 23. 03. 2024Jarní akce Necro metal Pilgrims přiveze do ostravského kl...
  • 23. 03. 202423.3.2024-Plzeň-klub Parlament. FUNERAL PILE Blackened ...
  • 23. 03. 2024Alternativní metal v Ponorce. Mayon (Opava) chystají des...
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
HEIDEN – Andzjel

Zde je krátký rozhovor s italskou hardcore kapelou MY OWN VOICE, za kterou odpovídal zpěvák Marco.

Kdy byla vaše kapela založena a co bylo prvotním impulsem pro její vznik? Proč zrovna tenhle název, co znamená? No prostě ta klasická historie, nahrávky a tak…

Kapela začala v roce 2001, kdy jsme byli teenageři, jejichž jediným zájmem byl hardcore punk, skateboarding a problémy. Byl to velmi zvláštní okamžik v Miláně, mládež stále těží z tvrdé scény 90. let, která byla velmi silná, punkové hnutí bylo živé a zdravé a plné děcek, takže nám připadalo přirozené založit kapelu a začít hrát koncerty ve squatech, kde jsme trávili dny.
Název MY OWN VOICE jsme si vybrali proto, že pro nás hardcore vždy byl vyjadřovat se, mluvit, dávat hlas našim myšlenkám, našemu hněvu a naší energii a snům. Během let jsme několikrát změnili sestavu a opravdu jsme začali po roce 2006, kdy jsme začali cestovat víceméně po celé Evropě a sdílet pódium s některými z našich oblíbených DIY kapel a hlavních kapel. V roce 2017 jsme měli možnost cestovat po jihovýchodní Asii s koncerty v Malajsii, na Borneu a v Indonésii, byla to velmi zvláštní zkušenost.
Naše diskografie obsahuje eponymní EP z roku 2001, „The Dinner Of The Ashes“ z roku 2003, „De Ira“ z roku 2006, „Perpetual State Of Revolution“ z roku 2010, „Songs For The Mutiny“ z roku 2013, „Sailing On“ z roku 2015, „Shipwrecked“ z roku 2017 a nejnovější „Exile Underground", které vyšlo v roce 2020. Všechny z nich jsou plné délky, s výjimkou „Songs For The Mutiny“, což je EP a „Shipwrecked“, což je kazeta, která byla vydána zejména pro turné po jihovýchodní Asii.

Představ jednotlivé členy – věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj atd.?

Já jsem Marco, zpěvák, Marchidda pro své přátele a několik mých nepřátel; je mi 35 a jsem zakladatelem kapely. Měl jsem několik krátkých vedlejších projektů, ale mým posláním byli vždy MY OWN VOICE.
Tristan je kytarista, má 34 let a už 20 let se snaží naučit hrát na kytaru, nyní má rádiový jack, takže jeho skoky se dramaticky zlepšily.
Tommimu je 26 let, je úžasným bubeníkem od dětství a je nejnovějším chlápkem v kapele, začal s námi hrát kolem března těsně před krizí covid, takže jsme stále zvědaví, jestli s tím nemá něco společného.
Emme je jediný člověk, který si našel čas na přímou odpověď na tuto otázku, takže to nechám na něm: „Ahoj lidi, jsem Emme, mám 34 let a začal jsem hrát v MY OWN VOICE před 10 lety. Hraju na basu od svých 16 let, což je opravdu ostuda, kvůli tomu, jak hraju. V tuto chvíli nehraju nikde jinde, ale hrával jsem na kytaru v MISERIA, fast core kapele, a zpíval jsem v OFU, old-schooll hardcore projektu, který se mi opravdu líbil. Když ten druhý zemřel, založili jsme se stejným bubeníkem LA COSA (já opět na kytaru), ve kterém jsme hráli tak trochu post-hardcore věci. Skončili jsme se před dvěma lety a nyní jsem pouze věrným služebníkem MY OWN VOICE.“

Aktuálně máte venku nové album „Exile Underground“. Za jakých podmínek jste jej pořídili, jak jste s ním spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt?

Nahráli jsme „Exile Underground“ v Mobsound Studiu v Miláně; Alessandro Caneva, majitel a zvukař, je naším dlouholetým dobrým přítelem, nahráváme s ním naše materiály už od roku 2010 a opravdu jsme dospěli k bodu, že máme pocit, že je téměř pátým členem kapely, pokud jde o nahrávání. Jsme velmi spokojeni s výsledkem, protože máme pocit, že se jedná o pravděpodobně nejosobnější album, které jsme doposud udělali, a to spojením všech našich vlivů od punk rocku přes thrash metal až po beatdown hc v hodně volném způsobu. Vydali jsme asi 500 cédéček a čekáme na pár kazet. Zatím byl prodej v pořádku, i při několika koncertech, které jsme udělali s tímhle covidem – v tomto smyslu pomohl internet a naši přátelé nás hodně podpořili, což je mnohem důležitější než samotný prodej. Finanční náklady vždy převyšují výnosy, ale k čertu s tím, jsme hardcore kids a narodili jsme se pro prohru, takže je všechno v pohodě!

Texty – proč jste rozhodli zpívat italsky a anglicky, kdo je autorem slov, jaká témata volíte? Zpíváte o negativních tématech, ale taky o těch pozitivních…

Já píšu všechny texty a vždy mi víc vyhovovala angličtina, protože jsem většinou poslouchal americký a severoevropský hardcore. A taky je angličtina jazyk pro komunikaci se zbytkem světa, ať se ti to líbí nebo ne. Některé songy jsem napsal v italštině jako poctu naší vlastní hardcore scéně a tradici; obvykle moje italské texty jsou ty, které vycházejí ze srdce a instinktu, hovoří o intimnějších tématech a mých vlastních zkušenostech a pocitech v určitých obdobích života – můžete jim třeba říkat „emo“ texty. (úsměv)
Většina ostatních textů jsou nabádáním k zapnutí mysli a oživení ducha, poukazující na
sračky, které jsou v dnešním světě vážně špatné – rasismus a hranice, masová spotřeba, rozšířený nihilismus, abych jmenoval aspoň některé. Texty nechtějí být katastrofické, ale snaží se zachovat pozitivní pohled na věci. Pevně věřím, že nejlepším způsobem, jak zabránit tomu, aby se to zhoršovalo a bylo autoritativnější v mnoha smyslech, je neustálý nesouhlas a boj, boj za něco, co je v podstatě aktem lásky.

Kdo je autorem loga, obalu atd. – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?

Tristan, kytarista, dělá veškerá umělecká díla v komiksovém stylu, stejně jako některé alternativní obaly „Exile Underground“ a většinu starých obalů a log. Musí to udělat, protože my ostatní neumíme kreslit. Před pár lety nám všem dokonce vytetoval kresbou naší staré tour dodávky, aby nám neustále připomínala rozdíl mezi našimi schopnostmi. (úsměv)
Front cover pro „Exile Underground“ stvořila naše kamarádka a tatérka jménem Dim Sum, úžasně tetuje, takže byste se měli podívat na její práci. Jsme ze staré školy, takže pro nás je grafická část alba velmi důležitá, aby přispěla k celému konceptu, který chceme tímto albem vyjádřit. Například naše album „Sailing On“ z roku 2015 bylo o svobodě a vytrvalosti pokračovat i přes potíže, proto jsme zvolili komiksový design zaměřený na piráty a bouřlivé oceány. Obal „Exile Underground“ je inspirován myšlenkou osamělého boje a hrdosti, které kontrastují s prázdnotou.

Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace? Tipoval bych staré italské kapely a NYHC…

Všichni máme různé vlivy a tyto věci se mísí do různých písní. Emme byl ovlivněn hlavně italskými kapelami z 90. let a počátku století, jako SOTTOPRESSIONE, ARTURO, SKRUIGNERS, PHP, KAFKA, DOWNRIGHT. Pokud jde o zahraniční kapely, tak by jmenoval NOFX, MUNICIPAL WASTE, WOLFBRIGADE. A samozřejmě NIRVANA, první láska. Tristan má metalcorovou minulost, ale je to hlavně punk rocker. Tommi poslouchá spoustu thrashcore a thrash metalu. Pokud jde o mě, mé hlavní skladatelské vlivy pocházejí od SICK OF IT ALL, RAISED FIST, IN MY EYES, COMEBACK KID, ale RANCID jsou navždy v mém srdci.

Na albu máte i několik hostů, můžeš prozradit, o koho jde a proč zrovna oni?

Máme to štěstí, že máme nějaké dobré přátele, kteří jsou také úžasní punkoví hudebníci. Chtěli jsme mít na tomto albu mnoho hostů jako způsob vyjádření „rodinné“ dimenze, kterou pro nás hardcore znamená. Hosty jsou Guido z hardcore kapely FIRST BRAWL z Modeny, je to náš bratr a společně jsme sdíleli mnoho turné a bláznivých historek. Dome je zpěvák beatdownové kapely FACE YOUR ENEMY z Caserty, je úžasný MC a má velmi osobní styl zpěvu, při kterém se mísí anglický a jihotaliánský dialekt. Black je zpěvákem grind-black metalové skupiny REJEKTS, mladá puška se spoustou talentu, která dodala písni, kterou nazpíval, temnější nádech. Pak je tu Cippa, legenda, která zpívá v PUNKREAS, což je historická punkrocková kapela, která začala v roce 1990 – všichni jsme na ní vyrostli a poslouchali jsme je a bylo mi nesmírným potěšením (a osobním životním cílem), že s náma nazpíval skladbu.

A jak je na tom vůbec aktuálně italská hardcore scéna? Které zajímavé kapely bychom si měli poslechnout?

Není to snadná otázka, protože za posledních deset let se mnoho skvělých kapel rozpadlo a zrodilo se mnoho dalších. Některé, které představují moderní interpretaci italského old school hardcore soundu, jsou v tomto pořadí:
- ZONA D’OMBRA, opravdu dobří místní kamarádi, se svým posledním albem se obrátili k melodičtějším melodiím v duchu některých starých kapel z posledních 90. let a počátku století.
- KONTATTO, pravděpodobně nepotřebují žádný úvod, hrají 360° crust, velmi osobním způsobem zní jako skandinávský d-beat, zatímco přebírají z dědictví našich mistrů z osmdesátých let, jako jsou WRETCHED a DECLINO.
- EVERSIONE jsou velmi vyváženým mixem mezi rychlou oldschool vlnou a melodičtějšími hardcore věcmi; skvělé skladby, skvělé texty, pěkné kytarové riffy, takže se po nich poohlédněte!
Podobně hrající jako my opravdu doporučuju FIRST BRAWL z Modeny, italskou odpověď na TERROR. Jestli vás baví styl staré školy z Bostonu, měli byste si poslechnout na 217 z Pescary, jednoduché, rychlé a přímé. Nenechte si ujít INGANNO, melodický old school z jihoitalské školy z Tarenta v její nejlepší podobě, chystají se vydat nové album.

Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější? Co koncerty v zahraničí? Letos jste hráli v ČR na Festa De La Pohoda, jak jste si to tam užili?

Vždy jsme se hodně soustředili na turné, vždycky jsme hladoví po zkušenostech a získávání nových přátel a pořádném večírku, takže máme tendenci být docela často na cestách. Myslím, že za ty roky jsme odehráli minimálně 500 koncertů, ale mohlo by to být mnohem víc, skoro všude v Evropě a několik v jihovýchodní Asii.
Je těžké říct, které z nich byly nejlepší, protože být s přáteli z celého světa, sdílet s nimi zábavu a rychlou hudbu jsou přesně ty věci, které máme nejraději. Ale tady je pár, které byly opravdu bomba: narozeniny Kopi v Berlíně v roce 2016, všechny Mobfesty v Miláně (to bylo něco jako naše každoroční setkání hardcore scén), narozeniny Telos squatu, náš první koncert v České republice ve Strakonicích, koncert na ostrově Borneo s partou divokých punks, kteří nepřestali moshovat ani na vteřinu, Barcelona v roce 2010 a koncert v okupované bývalé Zoo v Turíně v roce 2017.
Festa de la Pohoda byla úžasná, všichni byli velmi vřelí a vstřícní, organizace dokonalá a kapely a atmosféra byly špičkové. Byl to náš druhý koncert po karanténě, takže jsme byli obzvláště šťastní, že jsme tam byli, a navíc máme bratra Zebroida v České republice, kterého vždycky rádi vidíme! Obecně je vždy překvapivé, jak dobře u vás v České republice pořádáte koncerty.

Co vaše plány do budoucna…

Přežijte tu zasranou pandemii a vyrazte na zasranou cestu na milion koncertů! Mezitím se budeme snažit dělat ve městě nějaké trable.
Díky za prostor, brácho!

RECENZE

Facebook
Bandcamp

 


Zveřejněno: 11. 12. 2020
Přečteno:
1304 x
Autor: Bury | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář