Ahoj kluci. Je to bez pár dní pět let, co jsme zde s tehdejším zpěvákem Insomnicem a Spacoshem rozebírali druhé album „Eschatology“. Má první otázka se povětšinou věnuje změnám, jež se od posledka v kapele udály, což je ve vašem případě výměna na postu vokalisty. Nevím, nakolik se chcete pouštět do rozboru odchodu Soníka, proto poprosím o ozřejmění příchodu frontmana Pavla Hrnčíře…
Pavel: S kluky jsem se znal delší dobu a jednou mi přišla nabídka na nazpívání singlu.
Poslechl jsem, nazpíval a řekl si, že s tím v životě nebudou souhlasit a opak byl pravdou. Odchod Insomnika jsme společně lehce probrali, abych věděl, jak to mají. A kluci řekli, buď v klidu, máme vyřešeno.
Standa: Na začátku jsem cítil, že by Insomnic mohl ELBE posunout dál – nejen po hudební stránce, ale i v tom, jak kapela celkově funguje. Doufal jsem, že se do toho naplno ponoří a že z něj časem vyroste frontman, který ELBE povede dál. To se nakonec nestalo, ale i tak jsem za to období moc vděčný. Stali se z nás blízcí přátelé a zažili jsme spoustu krásných momentů. A vlastně díky hudbě ELBE – konkrétně díky videoklipu „Jizvy“, kde jsme se potkali se Zuzkou, která v něm hrála jednu z hlavních rolí – se Insomnic a Zuzka do sebe zamilovali. Dnes spolu mají krásné miminko. No není to nádhera, kam až může hudba lidi dovést?
Když nám bylo všem jasné, že Insomnic na novém materiálu pracovat nebude, začali jsme hledat. Oslovili jsme několik potenciálních zpěváků, ale nic nebylo ideální. Až mi jednou u pivka Standa Pavlík (basa SSOGE) navrhl, ať zkusíme Hrnce (Pavel Hrnčíř, zpěv SSOGE) – že nám „sedne jak prdel na hrnec“.
Šli jsme do toho, ale opatrně. Požádali jsme ho, jestli by nechtěl nazpívat jeden singl jako host („Your Sorrow?“). Za nás naprostá pecka – ve studiu byla skvělá atmosféra, Hrnec je výborný bavič a strašně fajn člověk. Tak jsme mu tam hned mezi řečí navrhli, jestli nechce nazpívat rovnou celou desku. A bylo rozhodnuto.
Spacosh: A já jen doplním – v určité době po vydání „Eschatology“ měl Insomnic období, kdy se chtěl věnovat pouze přípravám alba pro svou domovskou kapelu SOMNUS AETERNUS a navíc mu do toho vstoupily ty osobní záležitosti, které uvedl Standa. Nakonec jsme se s ním ještě domluvili, že s námi odzpívá domluvené koncerty. Možná by se po vyřešení všech těch věcí spolupráce zase obnovila, ale takhle to trvalo asi rok a vlastně se pro ELBE nic nezměnilo, tak jsme to museli řešit. Dopadlo to tak, že je s námi Pavel a jsme za to vděčni. Funguje to výborně. Každopádně se Soníkem jsme nadále přáteli. Já osobně mu zavolám téměř pokaždé, co jedu na pár dnů do Brna a vyrazíme jeden večer na pivo. Vždycky se rádi vidíme.
Jestli se nepletu, první kousek, který jste dali v novém společenství dohromady, je píseň „Your Sorrow?“, která vyšla s „Party On Earth“ od DYING PASSION na společném sedmipalci. Dá se rok 2023 označit jako ten, kdy se začal rodit materiál pro aktuální album, přestože na něm zmíněná skladba chybí?
Pavel: Pro mě určitě. Po nazpívání „Your Sorrow?“ jsem si poslechl několik rozpracovaných věcí a řekl jsem si, že tohle mě bude mega bavit. Navíc důvěra kapely byla maximální, tudíž se mi začínalo tvořit mnohem lépe.
Standa: Skladby jsme měli už mnohem dříve připravené a čekali na Insomnica, který se nakonec dostal pouze k jednomu songu, který jsme ale nakonec nepoužili. Singl „Your Sorrow?“ měl Spacosh už delší čas v šuplíku a měli jsme pocit, že se na album nehodí. Tak jsme ho nechali pouze jako singl, takový přechod mezi alby. Když přišel Pavel, tak se skladby lehce přizpůsobovaly k zpěvu, upravily aranže a už se jen pilovalo k naši spokojenosti.
Spacosh: Mohlo to být někdy v začátku roku 2022, co jsem vykopl pár nových nástřelů, mezi tím byla i první verze skladby „Your Sorrow?“. Krátce poté Standa přišel taky s jednou skladbou – hudebně byla spíše k „Eschatology“, ale nakonec jsme od ní upustili. Ty mé nápady pak asi rok ležely, čekali jsme, co se s nimi bude dít po stránce zpěvu, ale nakonec to dopadlo odchodem Insomnica. Nastalo určité meziobdobí, kdy jsme řešili, jak dál a chtěli jsme vydat alespoň nějaký singl, ať se něco děje – nejhotovější skladbou byla právě zmíněná „Your Sorrow?“ – pak doznala ještě nějaké změny od Standy. Po tom, co s námi začal zpívat Pavel, jsme chytli nový vítr do plachet, začali finalizovat již zmíněné základy skladeb a přidávat nové. Až vznikl celý materiál na novou desku. Zmíněná „Your Sorrow?“ nám však nakonec nepasovala do celkového konceptu alba a tak jsme ji tam nezařadili.
A ještě jedna věc – na album jsme původně natočili osm věcí – ta osmá je česky zpívaná, ale po finálním mixu a masteringu jsme usoudili, že ji na album taky nedáme, protože se od ostatních docela vymyká. Vydáme ji zřejmě později digitálně jako samostatný singl. Je to zároveň zřejmě nejpísničkovější a nejhitovější skladba od ELBE. (úsměv)
Jak už jsme si u vás navykli, potřebujete k záznamům nového materiálu hned několik studií, nyní tedy dvě, a to Black Chamber a Svárov. Proč jste tentokráte upustili od služeb domácího prostředí Spacoshova studia?
Standa: Do Svárova jezdíme natáčet pouze bubny, mají tam na to perfektní vybavení a prostor. Navíc Lukáš Martinek (majitel studia) ví přesně, co dělá a jak dosáhnout toho, co hudba vyžaduje. Rád bych tam jednou natočil celou desku, ale to bychom museli prodat ještě hodně eLPíček. (smích)
V šumperském studiu Black Chamber jsme natáčeli vše ostatní. Je to studio mého kamaráda a bývalého kolegy z DYING PASSION Dušana Mikulce a je to v podstatě částečně součást naší zkušebny. Dušan nám celé studio na dva týdny pronajmul a my si tam se Spacoshem kuchtili ten náš postroček.
Spacosh: U nás je to vždy tak, že bubny nahráváme v profi studiu k tomuto účelu dobře vybaveném – tedy v našem oblíbeném studiu Svárov. Bubny prostě potřebují speciální akustiku a celkovou péči při nahrávání a tu nejlépe dostaneme ve studiu tohoto typu.
Zbytek už si dokážeme ošetřit svépomocí. Jak uvedl Standa, v Šumperku máme zkušebnu v prostorách nahrávacího studia, takže zbytek jsme už točili tam – zvukaře a producenty jsme si dělali sami – tedy já se Standou. Tentokrát jsme chtěli točit kytary na opravdové aparáty, což je u nás docela změna – „Sudety“ i „Eschatology“ mají kytary a basu nazvučené přes kytarové simulace (VST pluginy). Moje studio je v podstatě jen takový domácí mixing room, kde se dá točit zpěv, akustická kytara nebo elektrická kytara do simulací. Svoje „Spacosh studio“ jsem pak využil na mixáž alba – v bookletu to takhle vlastně ani není uvedené a ani to nevadí, prostě jsem udělal mix a kamarád Martin Schuster pak zase u sebe mastering alba.
Co album, to skladba v mateřském jazyce (uznávám, „Sudety“ a jejich „I vítr je tu jiný“ jsou trochu případ sám pro sebe). Každopádně minule „Jizvy“, teď „Sen“. Jedná se souhru nahodilých okolností, tedy víceméně náhodu, nebo záměrně dodržovanou tradici?
Standa: „Sudety“ pro nás byly úplně jasná věc. Chtěli jsme, aby to znělo opravdově, balady o zaniklých sudetských vesnicích na Jesenicku si prostě o češtinu samy řekly. Je to náš domov, naše krajina, a proto jsme do toho šli takhle. Anglickou verzi písně „Elbe“ s Justinem Lavashem jsme sice udělali, ale nechali jsme ji jen jako bonus na YouTube.
Na „Eschatology“ píseň „Jizvy“, to byla Insomnicova hodně osobní věc, a tam ta čeština seděla úplně přirozeně. Stejně tak u nové skladby „Sen“. Když si song vyžádá mateřský jazyk, necháme ho být, nijak tomu nebráníme. Ale nehodí se to všude, někdy by to bylo spíš na škodu. Takže to není žádná tradice ani plán, spíš taková náhoda. Vlastně mě ani nenapadlo, že by z toho někdo mohl dělat „téma“. (smích)
Pavel: Já pro ELBE začal psát primárně v angličtině. Stejně tak Petra (moje žena), která mi napsala tři texty pro novou desku. Ale třeba ve skladbě „Sen“ jsem slyšel český text hned od začátku. Nahráli jsme ještě jeden song, který byl v češtině. Nicméně po vzájemné dohodě jsme ho z desky vyškrtli. Koncepčně k albu to bylo asi trošku mimo. Teď leží v šuplíku a buď se přepracuje, nebo vydáme jako singl v hluché době.
Rád bych se zastavil u lyrické stránky „Peculiar“ a poprosil Pavla, zda by nám odvyprávěl sedm příběhů ukrytých v sedmičce písní:
Pavel: Nejprve musím říct, že nejsem úplně písničkář, který by psal příběh, kde si představíš konkrétní věc, člověka… vše je to spíše o pocitech. Je to tak pro mě přirozenější.
„Sen“: Představ si, že bys strašně rád změnil svůj život. Narodil jsi se, ale na špatném místě. Nebo ve špatnou dobu. Nebo s nějakým postižením. Prostě něco, co nemůžeš změnit. Co ale můžeš udělat, je snít…
„Never Again“: Slyšíš někdy hlasy?
Usínáš a najednou Tě vzbudí křik? Ne? Tak to jsi v té lepší skupině. Jsou tací, které hlasy budí nejen ze spaní, pronásledují je… A ozvou se bez varování… Někdy je pochopíš a zjistíš důvod, jindy to holt končí tragicky…
„Place To Die“: „Place to Die“ je v tomto celém songu vlastně závěr příběhu.
Představ si, že tento svět má nekonečně mnoho realit. A my přišli na to, jak mezi nimi cestovat. Dostaneš najednou nekonečně mnoho možností, jak vidět sebe sama.
Ale je to opravdu co chceš? Získáš tím, anebo zabloudíš a nenajdeš cestu zpět?
„You & Me And The End“: Každý máme jinou představu o tom, jak bychom strávili poslední den života.
Jaké máme priority.
Chtěl bys zůstat sám a přemítat o tom jaký byl, nebo obejmout někoho, koho jsi miloval?
„Before I Go“: Děda umíral na rakovinu plic a nebylo už cesty zpět. On s tím byl smířený, já úplně ne…
„Who Am I If Not Me“: Všichni máme nějakým způsobem svou temnou stránku.
Nechceš ji pustit ven. Jenže to vlastně nemůžeš ovládat, protože to máš geneticky dáno. Takže se čas od času změníš na toho Hyde a pak, když se vrátíš zpět, tak toho lituješ… Ale hned, co se ta lítost přežene, začne Hyde znovu klepat na dveře…
„Slow Down!“: Žijeme v době, kdy za minutu dostaneš terabajty informací. Takže prostě „Slow Down“. Vypni internet a vnímej svět kolem sebe. Věřte, že spoustě lidí by to pomohlo…
Díky! Album „Peculiar“ potěší sběratele hned dvojí fyzickou podobou. Jako CD vychází u Octopus Rising / Argonauta Records a coby vinyl u Epidemie. Otázka první, jaké okolnosti vás vehnaly do náruče italského labelu?
Spacosh: Naše první dvě alba vyšla na CD u Martina Čecha a jeho Epidemie Records. Je to výborný člověk, kamarád a velký srdcař co se týká vydávání, dělá to už od devadesátek a pamatuje leccos. Nicméně v případě třetího alba „Peculiar“ jsme chtěli přeci jen vyzkoušet i jiné varianty a zkusit oslovit i někoho v zahraničí. U Epidemie nakonec vyšlo jen LP. Začátkem roku už jsme měli album smíchané, a tak jsem vytipoval 10 zahraničních labelů, které jsem následně obeslal s žádostí o vydání. Nikdo se neozval, jen automatická odpověď z Relapse Records, že chtějí fyzické CD – tak jsem nechal vytisknout fotky, dopis, vypálil CD a poslal. Samozřejmě, že už se nikdo dál neozval. (smích) Ale po měsíci najednou došla reálná odpověď právě od italského poměrně zavedeného labelu Argonauta Records, že se jim ukázky líbí a že by měli zájem to vydat. Měli jsme z toho velkou radost. Přesněji, mají svůj sublabel Octopus Rising, na kterém vydávají více metalovější, post- / doomové kapely a zároveň nové spolupráce s řekněme méně zavedenými kapelami tohoto ražení. Vždy je tam ale u toho i ten zastřešující název Argonauta Records a vlastně jsem všechny ty věci řešil buď přímo se zakladatelem Gerem, nebo jeho kolegou Michelem. Takže jde o stejné lidi. Komunikace s nimi je od začátku úplně v pohodě a těšíme se na to, jak se to bude vyvíjet.
A otázka druhá, to, že se na vydání novinky podílí Martin Čech, není pro zasvěcené nijak velkým překvapením, co překvapující je, že se jedná zrovna o vinyl. Dalo hodně práce Martina přesvědčit?
Standa: Chtěli jsme, aby „Peculiar“ vyšlo i na vinylu. Argonauta Records plánovali zatím jen CD, takže jsme si se Spacoshem řekli, že do vinylu zainvestujeme a vydáme si ho sami. O celé věci jsem pak mluvil i s Martinem Čechem a ten přišel s nápadem, že by chtěl vinyl vydat u Epidemie Records. Nakonec to krásně zapadlo – pro něj je to jubilejní 100. titul a zároveň taková malá oslava naší pětadvacetileté spolupráce, která začala už s deskou „Secretly“ od DYING PASSION.
Než se samotné nosiče rozletěly do světa, mohli jsme si čekání krátit pomocí třech videoklipů. Konkrétně se jedná o „Sen“, „Never Again“ a „Place To Die“. Pojďme jednotlivá dílka trochu zevrubněji probrat, kdy bych se rád dozvěděl, kdo je jejich autorem, kdo realizátorem a jak vás samotná práce bavila?
Spacosh: Jako první jsme vypustili singl „Sen“ – to bylo ještě v prosinci minulého roku, když jsme ještě netušili, že nám album vyjde u Argonauta Records. Singl vyšel ve formě animovaného lyrics videa, které dělal náš kytarista Standa.
Na „Never Again“ jsme však již chtěli plnokrevný videoklip. Doposud jsme si všechny naše klipy dělali sami – resp. staral se o to Standa s naším kamarádem Tomem Nechanickým. Tentokrát jsme však tuto práci chtěli přenechat někomu nezaujatému, abychom se mohli konečně soustředit pouze na samotné natáčeni z pozice kapely a technickou stránkou se nezaobírat.
Domluvili jsme se tedy s Frodysem (POSTCARDS FROM ARKHAM), řekli mu svou představu, na základě které on navrhl scénář. Točili jsme v odsvěceném kostele v Šumperku, pak taky v ulicích tohoto města. Frodys pak následně sestříhal videoklip, který ve finále přeci jen produkčně dodělal Standa.
U „Place To Die“ jsme zase použili perfektně natočené záběry z našeho koncertu v Divadle pod Lampou v Plzni. V podstatě se jedná o jeden jediný náběr na kameru. Natáčel Luboš Samek (hraje na bubny např. u PAN LYNX) a Staník se zase postaral o střih.
Standa: O střih v „Place To Die“ jsem se starat nemusel – celé to bylo natočené na jeden záběr, který perfektně fungoval, a jakýkoliv zásah by byl spíš na škodu. Jen jsem doladil barvy, trochu přidal blikajících světel, aby to postupně gradovalo, a tím to pro mě skončilo.
Pavel: Já jen doplním, že jsem překvapený, jak jednoduše lze klipy natáčet. (smích)
Na dohled je turné, kdy vyrážíte na osm zastávek po naší krásné rodné hroudě, co o připravovaném koncertování můžete prozradit?
Standa: Na koncertech chceme odehrát celé album a k tomu i několik starších skladeb. Velkou ctí pro nás je, že první část turné s námi pojede kapela DROM. Sleduji je už delší dobu a když hráli na Bugrfestu, po jejich setu jsem se dal do řeči s basákem Vráblem. Při troše šumperského kvítí samozřejmě padla řeč i na společné koncertování – a letos v listopadu se to konečně podaří. Mám z toho velkou radost, že s námi pojedou aspoň tu první půlku turné.
Spacosh: Můžeme už teď prozradit, že nám to odřekli FDK a momentálně hledáme vhodnou náhradu. To turné je každopádně něco, na co se všichni moc těšíme, a věříme, že všechno dopadne skvěle – aby si to užili jak posluchači, tak my sami.
Standa: FDK s námi měli odehrát právě tu druhou část turné, ale z osobních důvodů museli koncerty zrušit, což nám samozřejmě trochu zamotalo plány. Naštěstí se nám ozvali kluci z NMBF (NOVEMBER MIGHT BE FINE) s tím, jestli nechceme dát pár společných koncertů – takže hledání náhrady nakonec netrvalo dlouho. NMBF z Polska dělají parádní instrumentální muziku plnou napětí, emocí a neskutečné energie. Jejich sety jsou výletem od jemných, snových ploch až po masivní zvukové vlny, které vás zavalí.
Pavel: Neplánujeme nic extra bombastického. Chceme si to jen užít, dobře to zahrát a přenést náladu z desky mezi lidi v klubu. A budeme rádi, když jich dorazí dost a bude je to bavit (úsměv)
V informacích k albu se dozvídám, že autorem jeho vzhledné fasády je Petr „Phob“ Štefek, jehož jedinečný výtvarný styl skvěle doplňuje náladu a tématiku desky. Proč jste si zvolili právě jeho, jakým způsobem spolupráce fungovala a co přesně výsledná grafika zobrazuje?
Standa: S Petrem bych mohl taky slavit minimálně dvacet let spolupráce. Peťa je nesmírně šikovný grafik a má skvělý cit pro propojení hudby s vizuálem. Vždy mu pošlu nějaké téma a pár demoverzí a on to většinou trefí hned napoprvé. Jsem mu opravdu vděčný za čas a energii, kterou do toho dokáže vložit.
Grafika je podle mě pro kapelu hodně důležitá – sami bychom něco takového v takovém profesionálním měřítku nezvládli. Co přesně obal alba „Peculiar“ znamená, bych ale nechal otevřené. Rád dávám prostor posluchačům, aby si v něm našli vlastní význam. A kdo si přečte Pavlovy výpovědi k jednotlivým skladbám, především k „Slow Down“, ten asi tuší, kam to celé směřuje.
Co ELBE a výhled do budoucnosti? Vím, těžko něco zaručit, ale je velká pravděpodobnost, že příští album nahraje totožná sestava? Předběžné plány pro nástupce „Peculiar“ už se rodí?
Spacosh: Tak já pevně doufám, že sestava už se měnit nebude. (smích) Co se týká případné další desky. Někdy v lednu jsem vykopnul prvotní verze tří nových skladeb. Ta první se pak za přispění Staníka dodělala a ty zbylé dvě mi zatím leží na disku a čekají, až pro ně přijde vhodný čas. Standa pak přišel taky s jednou novou skladbou. Náš záměr tehdy byl posunout to zase trochu víc do temnějších a tvrdších vod. Dokonce jeden můj nápad jsem vymyslel na sedmistrunnou kytaru, což nás pak dokopalo koupit si kytarové krabičky na digitální podlaďování během koncertu. Pravda od té doby jsme na žádná nová dema nešáhli (byť krabičky už nám leží v pedalboardech), bylo třeba řešit vydání „Peculiar“ a další věci kolem toho.
Ale pokud nám tato rámcová představa o náladě a směru nového alba vydrží, tak máme už docela pěkné základy.
Pavel: Já doufám, že mě kluci nevyhodí. (smích) A pokud ne, tak velmi rád s ELBE nazpívám další desku. Jak říká Spacosh, deska by mohla být tvrdší a temnější. Uvidíme. Mně se líbí, že tady můžu proplouvat a tvořit si vše dle toho, jak tu náladu písničky cítím. Ale jestli bude tvrdší a temnější, nepotvrdím. Ty tři songy, které v šuplíku máme, ale temnější jsou, to ne že ne. (úsměv)
