MY OWN VOICE z italského Milána jsem poprvé zaregistroval až na Festa De La Pohoda 2020, kde předvedli energickou show. Po jejich vystoupení mě Zebra (ex-MURUORA) seznámil s jejich zpěvákem Marcem, od kterého jsem dostal čerstvě vydané CD na recenzi, na jehož vydání se podílelo rovnou několik subjektů.
Tahle čtveřice se dala dohromady začátkem milénia a „Exile Underground“ je jejich už sedmým albem. Po krátkém antifašistickém intru „I Want My Scalps“ se roztáčí svižný hardcore kolotoč, který je agresivní, nasraný, přesto zároveň melodický a plný sborových refrénů. Ty nejvíc vyniknou v těch italsky zpívaných skladbách, hlavně pak v parádní hymně „Falsi Liberi“, ve které hostuje zpěvák PUNKREAS. Umět taliánsky, tak si zařvu s nima, to je fakt pecka.
Ale u titulní věci už to jde anglicky, i když ta je více přímočará, trochu do SICK OF IT ALL stylu. Ten odkaz NYHC je cítit třeba i v „One Family“. Přesně tenhle typ hardcore šmrncnutý punkem mě fakt baví. Ale je v něm cítit daleko víc, třeba odkaz starých italských kapel, který se MY OWN VOICE snaží udržet naživu.
Všech dvanáct skladeb, ve kterých se zpívá proti náckům, o drancování světa, o pozérech ve scéně, ale i o lásce k hardcore komunitě, je řádně agresivních a přímočarých. Prostě šlapou tak, že si ani neuvědomíte, že ta půlhodina je pryč. Myslím, že nepřeháním, když tvrdím, že to je skvělé album.
Seznam skladeb:
- I Want My Scalps
- Southern
- Falsi Liberi
- Declare War
- Exile Underground
- Macaco Cookies
- Beat The Borders
- Waiting
- One Family
- Nothing But Real
- Dalle Fiamme
- Better Off Today
Čas: 31:06
Sestava:
- Marco – zpěv
- Tristan – kytara
- Emme – basa
- Simo – bicí
