AMORPHIS – Borderland

Ač začínali víceméně na death metalu a dneska jsou jakousi post-deathmetalovou či progresivní kapelou (i když to podle mě není přesné), určité stejné hudební rysy jsou poznatelné jak na jejich prvních deskách z devadesátých let, tak i z novinky. Jsou to typicky poznatelné klávesové útržky, motivy nebo kytarové riffy či podobně stavěné akordy. Tak se opět dostávám ve svých recenzích k tomu, že i AMORPHIS patří do skupiny na první poslech rozpoznatelných kapel s naprosto originálním osobitým zněním.

Úvodní skladba „The Circle“ je monstrózním úvodem desky. Je to je skvělá hitovka tvořená náladovými melodickými částmi, které se přelijí ve šlapavou střednětempou skladbu. Stejně se tak střídá čistý zpěv s uhlazeným deathovým vokálem. Jedním z vrcholů alba je určitě klipovka „Dancing Shadow“, šlapavá a melodická záležitost podpořená výtečným zpěvem Tomiho Joutsena. Ten je v téhle skladbě melodický a čistý a jen ve zvratech je typický deathmetalový. To se ale neděje jen tady, ale i například v další klipovce „Bones“, ve čtvrté „Fog To Fog“ nebo páté „The Strange“. Zajímavě se prolínají rytmika s melodickými pasážemi, a to v podstatě všude. Těžko by se hledala nějaká paralela u konkurenčních skupin. Žádnou takovou si vůbec nedokážu vybavit. A to jsou obrovské plusové body.

„Bordeland“ je patnácté album, od poslední desky „Halo“ jsou to tři roky. Novinka má skvělé nápady, chytlavé melodie tvořené klávesovými party a metalovými kytarovými sóly, podpořené zpěvem a výtečnou rytmikou. Z kluků je cítit, že je skládání pořád baví a že chtějí posouvat jak jejich tvorbu, tak i produkci a zvuk, který je zajímavý a moderní. Každá z posledních desek je vždy o krok dále.
Druhá polovina alba začíná pomalu „ploužákem“ „Tempest“, kterou bych já osobně, být majitelem labelu, označil jako pilotní a udělal bych k ní klip s velkou výpravou. Chytlavé melodie, které se linou v podstatě celým albem, výjimkou je snad jen „Bones“, zaznamenáte i v „Light And Shadow“. Melodie pak kontrastují s deathovým vokálem, ale vzájemně se tyhle dvě protichůdné polohy nakonec perfektně nenásilně doplňují. To je také umění. Není tedy divu, že o většinu tvorby se dělí kytarista Esa Holopainen a klávesák Santeri Kallio.

Preciznost produkce a zvuku, která se prostě musela dostavit, je odrazem dlouholetého vývoje kapely,. AMORPHIS jsou na scéně od roku 1990, tedy nějakých 35 let, a ještě dlouhá léta být mohou. Nedokážu si v téhle chvíli představit, kam by kapela mohla posunout svou hudbu o další krok dále nebo výše. Celá deska je pro mě prostě dokonalá bez nějaké slabiny. Je hodně vyrovnaná, co se týče kvality skladeb, která je prostě vysoko – a jak už bylo řečeno, jediná, která trochu vybočuje, je „Bones“, ale netvrdím, že je špatná, je prostě jiná, ale také vynikající.

Kapelu jsem zažil živě v jejich domovských Helsinkách a byl to zážitek, a to už uběhly dvě dekády. Dokázal si představit, že by AMORPHIS na svém momentálně probíhajícím turné zahráli pouze a jen tuhle desku a byl by to dokonalý koncert, ale nakonec z ní zazněly jen dvě věci, koncert byl pojatý jako procházka celou existencí kapely. Škoda, že nedošlo na závěrečnou „Despair“, ta je skutečným vyvrcholením desky, stejně tak by býval mohl vrcholit i koncert… 

Seznam skladeb:

1. The Circle
2. Bones
3. Dancing Shadow
4. Fog To Fog
5. The Strange
6. Tempest
7. Light And Shadow
8. The Lantern
9. Bordeland
10. Despair

Čas: 49:39

Sestava:

• Tomi Joutsen – zpěv
• Esa Holopainen – kytary
• Tomi Koivusaari – kytary
• Olli-Pekka Laine – basa
• Santeri Kallio – klávesy
• Jan Rechberger – bicí a perkuse

http://amorphis.net
https://x.com/amorphis
Facebook
Instagram
Spotify