HUMAN FAULT z Vyškova existují zhruba od roku 2011, se současnou zpěvačkou od roku 2012 a na kontě mají tři nahrávky: „No není tady krásně?“ (2014), „Poslední propadne peklu“ (2017) a „Zjevné předurčení“ (2020). Tolik suchá statistika, k níž je třeba doplnit, že první a druhé album vyšlo na CD u Cecka a novinka na LP pod Aback. Pro mě je aktuální deska prvním setkáním s HUMAN FAULT, což mě zpětně trochu mrzí, protože tvorba zaznamenaná ve studiu Davos mi přijde zajímavá jak po hudební, tak ideové stránce. Navíc stojí za mikrofonem žena a nosič je pěkně provedený – to jsou další trumfy, kterými kapela disponuje.
Muzika, která se z gramodesky line, nezapře svůj původ v osmdesátých letech, v melodičtější formě HC. Každého asi jako inspirační zdroj napadne KRITICKÁ SITUACE, mě třeba i TELEX nebo ŠANOV, to když muzika na chvilku zamíří spíše punkovým směrem – což se děje sporadicky. Od první skladby „Ofenzíva TET“ se hraje šťavnatá muzika, v níž kraluje Travexova kytara, zdatně sekunduje Ivetin řev, který sem tam doplní i řev/zpěv Trawexův, své si odehraje Madagaskarova baskytara, kterou nechal Otyn pěkně slyšitelnou. U bicích by občas nevadilo, kdyby se odchýlily od nasazené lajny; ne, že by Drak nedělal čest své přezdívce, jako drak to sype, ale kdyby to častěji zpestřil, znělo by to ještě lépe.
Mezi jedenácti songy těžko hledat medailisty i odpadlíky; mezi ty druhé neřadím ani jeden song, všechny mají solidní úroveň. Většina písniček pěkně valí, což platí na svižnou první věc, v níž Trawex kouzlí jednu pěknou melodii za druhou, i na druhé „Vánoce“, které jsou o poznání tvrdší, ale kytarové vyhrávky opět nechybí a jsou takovým poznávacím znamením kapely. U každé další skladby čekám, kdy se nějaká ta chytlavá melodie z rambajzu vynoří – a dočkám se prakticky pokaždé. První peckou aspirující na stupně vítězů je „Odzbrojit“, hitovka nejen díky parádní kytarové práci, ale i díky střídání ženského řevu a mužského skorozpěvu (!) – a Trawexovi jde civilní poloha k duhu. Hit jako bič! A nic na tom nemění skutečnost, že skladba je z roku 2014 a vyšla na prvním albu. Pro mě je to novinka, protože starší nahrávky jsem si poslechl až teď.
„Vykrádání“ archivu se opakuje ještě třikrát, skladby „Celý svět“, „Big Farma“ a „My Lai“ už se objevily na druhém CD, ale chápu jejich zařazení, vinyl je přece jenom vyšší liga a tak si ho kapela udělala částečně jako best of. Když se vrátím k první straně, tak „Celý svět“ je crustmetalová bruska, temnější než ostatní kousky, naopak „Big Farma“ je melodická věcička, ne nepodobná „Odzbrojit“, a mně se tahle poloha kapely líbí víc než ta ostřejší, která je taková standardní… Ta melodičtější má i díky zvuku kytary určitý punc originality.
Na straně B převládají nové skladby, dvě na začátku přímočarého ražení, „Vidět budoucnost“ naopak spíše ve středních tempech, v čemž pokračuje i titulní song, ve kterém se tak nějak vystřídají všechny polohy, ve kterých se kapela pohybuje – nechybí opět kytarové melodizování, nechybí volnější punkové pasáže, střídají se oba vokály a zhruba ve dvou třetinách se song překlopí do svižné jízdy, jakoby šlo o jinou píseň. Tahle pasáž má výborný tah na bránu a je pro mě třetím vyvoleným na stupně vítězů. Ale i „My Lai“ by to tam slušelo, bubeník tu pěkně řádí, skladba nenabízí oddych, valí se jako lavina a na koncertech při ní asi bude pěkné tóčo.
Texty lze rozdělit do několika kategorií, přičemž obecně jsou zaměřeny proti kapitalismu, konzumnímu způsobu života a válkám, v posledním případě hlavně proti vojenským operacím USA ve Vietnamu – to je případ úvodní „Ofenzívy TET“ inspirované stejnojmenným atakem severovietnamské armády proti silám jihu, který sice dopadl pro útočníky neslavně, ale pošramotil pověst Američanů doma i ve světě, podobně jako vyvraždění desítek civilistů ve vesnici My Lai. Třetím antimilitaristickým textem je ten k „Odbrojit“. Proti těmto textům samozřejmě ani slovo námitek, naopak, stejně tak nic proti antikonzumním slovům ve skladbách „Vánoce“ a „Vidět budoucnost“, nic proti kritice italské mafie, pomatence Jima Jonese (sekta Chrám lidu) nebo zubožení indiánských kmenů. Na druhou stranu zavání některé texty tmářstvím – chápu nelibost nad chováním farmaceutických koncernů, které se ženou za ziskem, ale řada lidí nemůže bez léků žít; chápu kritiku zneužívání výsledků výzkumu, ale opět to má rub a líc. Rub i líc má i zpracování textů – někdy je to slušná práce („Odzbrojit“ připomíná poezii první republiky), někdy poněkud toporné sestavování slov za účelem rýmu, ale chápu, že pro kapelu je důležitější sdělení než jeho forma, která je s uvedenou výjimkou prostě obyčejná.
V úvodu jsem naznačoval, že provedení nosiče je pěkné, takže konkrétně: vinyl je karmínový s černými cákanci, což je moje oblíbená kombinace, která vypadá na gramofonu parádně; přiložený list obsahuje texty v češtině i anglické překlady, docela šikovně rozmístěné tak, že pod českou větou je rovnou anglická; na druhé straně je typická punková koláž ze starších fotek a plakátů; přiložený je ještě pruh papíru s názvem kapely (jehož smysl mi uniká – ne názvu kapely, ale toho listu); přebal zdobí kresba lebky indiána (pěkné řemeslo); zadní strana obsahuje seznam skladeb a současnou fotku kapely. Všechno za mě OK, až na několik pravopisných chyb v textech („standart“, shoda přísudku s podmětem), na porušování typografických zásad (mezery) a na záměnu Jonestown/Jamestown.
Deska vyšla v poměrně velkém nákladu 525 kusů, k čemuž vydavatel dodává: „Žádná limitovaná edice, žádné vytváření falešných privilegií, rovnoprávnost všem v punku i mimo něj!“
Seznam skladeb:
- Strana A
- Ofenzíva TET
- Vánoce
- Odzbrojit
- Jonestown
- Celý svět
- Big Farma
- Strana B
- Mafia
- Nový věk
- Vidět budoucnost
- Manifest destiny
- My Lai
Čas: cca 30 min.
Sestava:
- Ivet – zpěv
- Trawex – kytara
- Drak – bicí
- Madagaskar – basa
