Ač se o CULT OF FIRE neustále mluví a píše, komplet „Moksha“ / „Nirvana“ je teprve třetím dlouhohrajícím počinem, který se skládá ze dvou na sobě nezávislých nahrávek, jež vyšly digitálně každá extra a společně na 2CD i dvou gramodeskách. Obal k vinylům je opět velkoryse vypravený, samozřejmě gatefold, k němu dvě přílohy, ke každému materiálu jinak pojatá. „Moksha“ (význam slova si jistě každý dokáže najít…) je doprovozena osmistránkovým sešitem formátu 30 x 30 cm, ve kterém jsou obrázky související s hinduismem (u některých, stejně jako u titulky, se neubráním úsměvu, je to takové hodně barevné, z pohledu Evropana kýčovité, inu Indie), k „Nirvaně“ patří leporelo o deseti stranách, na nichž je vyobrazeno pět sedících Buddhů (každý stejně dvakrát) a kolem nich jsou nejspíš i texty k pěti stejně pojmenovaným a jen čísly označeným skladbám, leč přečíst nedokážu ani písmeno. Devilishovi je ale vcelku rozumět a leccos lze při poslechu pochytit.
„Moksha“ je věnována Babovi Kinaramovi, svatému muži a reformátorovi… „Nirvana“ pak buddhistickým praktikám k jejímu dosažení, nebo něčemu podobnému, čemu nerozumím a ani rozumět nechci. Nic proti buddhismu, hinduismu, ale jde to mimo mě, stejně tak texty, které v případě „Nirvany“ působí jako agitace typu „ve zdravém těle zdravý duch“, „buď fit“ apod. Při poslechu všeho to ale až tak neruší, vyleze to jen, když se člověk soustředí na zpěv, což je asi i chyba, poslouchat by se mělo komplexní dílo.
I když s tím poslechem komplexního díla to taky není tak snadné. Respektive když začnu u prvního vinylu „Moksha“, tak tam mi to jednodušší přijde, protože mě album jako celek baví, kromě intra, které je pojato etnicky a tribálně, což by mi až tak nepřekáželo, kdyby to nebylo zbytečně natahované. Třicet sekund by mi stačilo, dvě minuty jsou protivné. Poté se ale rozjíždí přesně ta muzika, pro kterou si fanoušci CULT OF FIRE tak oblíbili, mě nevyjímaje. Ostrý start v duchu tradičního nasypaného blacku se pozvolna překlápí v black metal epický a melodický, tempo polevuje, ale díky atmosférickým pasážím a zapojení kláves je to přitažlivější než ona palba na začátku. CULT OF FIRE opět dokazují, že umí pracovat s náladami, že zapojení perkusí i chorálů je ku prospěchu věci – „Zrození výjimečného“ je podařený opus.
Zpočátku jsem měl problém si skladby zapamatovat, ale s rostoucím počtem poslechů se to trochu daří, i když v nich chybí nějaké snadněji zapamatovatelné pasáže, třeba refrény. Songy prostě plynou, poslouchají se příjemně, ale výrazných záchytných bodů se nedostává; což neberu jako minus, jen konstatuji. Když píšu, že se to poslouchá příjemně, musím se zmínit o zvuku, který byl na předchozích nahrávkách všelijaký. Tentokrát je to úplně jiný svět, CULŤÁCI si asi vzali žehrání na minulé počiny týkající se soundu k srdci, vyrazili do Propasti a nahrávku nechali zmástrovat v Rudolfinu, což sice nemusí znamenat nic, pokud by se kapela rozhodla pro další prasárnu, ale ona se rozhodla svou tvorbu pročistit a ke zvuku už myslím nebude mít nikdo rozumný výhrady – ti, kteří baží po humusu, mají možnost hledat jinde.
„Město mrtvých“ začíná lehce exotickou melodií, do které (nejspíš) Vlad slovensky recituje, načež ho srozumitelným řevem střídá Devilish, song plyne pomalu, ale opět v něm vládne ona originální atmosféra, kterou vytváří hlavně kytara a šikovně podporují bicí, které se sice nikam neženou, ale co rána, to trefa. Intermezzo (perkuse, klávesy, nějaká cingrlata) bych zase zkrátil, ale náladu písně neruší. „(ne)Čistý“ je rychlejší věc a zase se dá říci, že jde o přitažlivou, i když v podstatě jednoduchou muziku, která má kořeny v blackmetalovém pravěku, což platí i o „Har Har Mahadev“, což je opět rychlejší song, ale variabilní, se spoustou zpestřujících prvků, s další mezihrou odkazující k Asii. V duchu předchozích skladeb pokračuje i „Mokša“, která korunuje dobrý dojem z první poloviny kompletu.
„Nirvana“ je co do atraktivity za „Mokshou“ o něco pozadu. O intru si myslím ještě horší věci než o tom na „Mokshe“, tři minuty ambientní nudy nepobírám. Navazující muzika je na tom lépe, ale přitažlivosti prvního kotouče nedosahuje. Respektive místy ano, místy mi to přijde takové zbytečně natahované a opakující se plahočení, což platí hned o „Buddhovi 1“, ve kterém zaujme hlavně recitace nějakých manter (nebo co to je), ale hudebně je poměrně monotónní. „Buddha 2“ je na tom o něco lépe, je to chytlavá přehledná kompozice lehce se otírající o heavy metal, ale pořád mající blíž k černému řemeslu. Některé okamžiky jsou top, ale jde jen o takové střípky, které se objeví a zase zmizí, škoda, že se neobjevují častěji… ale ona se objevuje další meditativní utahaná pasáž, naštěstí krátká, po níž následuje hodně old school úsek, hlavně bicí tu jedou starodávnou lajnu. „Buddha 3“ a zase pomalý rozjezd, po němž ale chytá skladba dech a opět v ní zaujmou různé drobnůstky a ku prospěchu věci je i střídání tempa a navíc píseň hezky graduje, z mého pohledu nejlepší položka druhé desky. Správným směrem má nakročeno i „Buddha 4“, ale kromě avantgardních orchestrací se toho v něm tolik neděje – sice je to většinou rychlé, bicí tepají, kytary předpisově bzučí, zpěvák srozumitelně řve (a obecně mu nelze upřít charisma), ale že by se v hudbě něco extra dělo… a když připočtu nejslabší textařovu chvilku… a další zamlžený dojezd – přijde mi to trochu málo. Chytlavá melodie uvozuje poslední věc, dlouho bezeslovnou, opět s nataženou pasáží, po níž se zlo v dobro obrací, zaujme hlavně barevná rytmika, kytarové kudrlinky a jako obvykle vokál.
Cesta do nitra nového materiálu CULT OF FIRE nebyla snadná, zvyšující se počet poslechů pomohl, ale že bych nad vším jásal jako v minulosti, to říci nemůžu. Jasným pozitivem je zvuk, takový mít „Triumvirát“ nebo „मृत्यु का तापसी अनुध्यान“, to by byla paráda. Na renomé CULT OF FIRE „Moksha“ ani „Nirvana“ asi velké škody nenadělají, ale přece jen jsem čekal trochu víc.
„Moksha“ 8/10
„Nirvana“ 6,5/10
Seznam skladeb:
- Moksha
- Zrození výjimečného
- Město mrtvých
- (ne)Čistý
- Har Har Mahadev
- Mokša
- Nirvana
- Buddha 1
- Buddha 2
- Buddha 3
- Buddha 4
- Buddha 5
Čas: cca 34 min. + cca 34 min.
Sestava:
- Devilish – vocals
- Vladimír Pavelka – guitars, bass, additional vocals
- Tom Coroner – drums
Hosté:
- Jiří Tománek – keyboards
- Tokhi – percussions
- Čestmír Čížek – additional keyboards
www.cultoffire.cz
Facebook
Bandcamp
