LVMEN je jedna z těch mála tuzemských kapel, které je potřeba vidět jednou za rok naživo. V předešlých letech jsme se párkrát potkali a z těch setkání mi naskakujou vzpomínky na to, že se jednalo o relativně větší akce (Akropolis, Brutal Assault, Lucerna Music Bar, menší v plzeňské Lampě) a tak zažít LVMEN opět v intimnějším prostředí bylo jasnou volbou.
Přidanou hodnotou tohohle večera byl fakt, že letos to LVMEN, co se týká koncertů, striktně odstřihli – a jestli se nepletu, právě koncert v Táboře a den nato v rámci trutnovského festivalu byly jediné dvě akce, na kterých je byla možnost letos slyšet a vidět. O tom, že tento večer bude speciální i v jiném bodě, rozhodl život sám. Kytarista David pár dní před akcí musel svoji účast zrušit, s čím si zbytek sestavy dokázal skvěle poradit. Záskok, téměř místní, slyší také na jméno David a je známý hlavně z KALLE nebo NOD NOD. A klobouk dolů před ním, jak to celé v šibeničním čase zvládl.
Jelikož nejsem z Tábora, a když jsem tam byl na akci, tak v jiném prostoru, bylo pro mě místo zvané Cesta prvním seznámením. O tomhle klubu/místě jsem už slyšel, ale popravdě si ho představoval trochu jinak. Nemá cenu blíže popisovat prostředí, spíš jen naťuknu, že kdo byl někdy na Cibulce nebo Klinice, tak si dokáže prostor jistě představit. Docela jsem kvitoval, že díky dobrému počasí se akce přesunula z vnitřních prostorů na dvůr, z čeho by i Vojtěch s Prymulou měli radost. Navíc musel být konec do deseti večer, což vzhledem k tomu, že Tábor nemám za rohem, bylo jenom dobře.
Předskokani LUSKY zahráli zcela nepřekvapivě energické vystoupení. Nic jiného jsem od téhle dvojky svižných rockerů nečekal. Bicí/zpěv a kytara. Oboje za ta léta hraní pěkně vysoustruženo, zároveň tomu nechybí nasranost a neučesanost, což vlastně platí i pro hára muzikantů. Prostě rokec se šlapavými bicími, který nemůže urazit. Pravda, životnost podobné hudby na pódiu je omezena maximálně tak do půl hodiny, ale i v tomto směru se ukázalo, že duu nechybí soudnost. A nescházel jim ani vtip, to když bubeník věnoval song „tomu mechu támhle na tý střeše“. A že ho tam bylo.
LVMEN jako v posledních letech přehrávají aktuální album „Mitgefangen Mitgehangen“, na které došlo i tentokrát. Od Krobotova přednesu „Od jednotlivců musí vzejít světlo celému světu. Světlo vaše.“, až po vygradovaný závěr v podobě recyklované „I“ s jedním z nejúdernějších riffů v bohaté historii téhle kapely. Kromě náhrady kus za kus / jméno za jméno na postu kytaristy se LVMEN opět vrátili k modelu s jednou bicí soupravou, za kterou doslova tančil Mělník, kterého sledovat z bezprostřední blízkosti byla pastva pro oči. Kam zmizel druhý bubeník Regál, mi není známo.
Na menším pódiu se tak kapela poskládala úplně v pohodě, ale i tak byl „jeřábník“ Husar schovanej ve tmě a navíc za svejma hlukovejma nástrojema, které k těm všem strunám přidávají tak důležité koření. Střídmé nasvícení scény podtrhovalo projekci, kterou při posledních tónech uzavírají obrázky kosící smrtky, což stále dokáže navodit pocit mrazení... když si člověk vybaví všechny ty nepříjemnosti, které LVMEN v jejich historii potkaly.
LVMEN opět potvrdili svou výjimečnost, kterou jejich hudba dodává. V kombinaci s venkovním semknutým prostorem, dobrým počasím a pěknou návštěvou (cca 200 hlav) lze koncert opět považovat za vydařený.
