Johan:
Duben: V České republice je rekordní sucho, situaci zhoršují nadprůměrné teploty a velké množství slunečního svitu. Letošní rok prý bude nejteplejší a nejsušší za tisíc let (nebo tak nějak…), říkají prorokové, načež vláda slibuje, že bude sucho řešit.
Červen/červenec: Příroda se vládního „slibu“ hodně lekla. Prší zhruba ob den (nebo tři dny v kuse), máme za sebou různé stupně povodňové aktivity, červen byl nejchladnější za posledních pět let.
Pátek 10. 7. 2020: Nejteplejší den letošního roku, teploty překračují 30 °C, hrozí bouřky, má se ochladit.
Sobota 11. 7. 2020
8:00: +12 °C, teplota se propadla o 20 °C, lije jako z konve. V Písku se chystá první ročník venkovního metalového festu pod patronací Thrash Nightmare, pro old school metaly nadšené party, která má na svědomí spoustu nezapomenutelných koncertů a festivalů.
12:00: + 13 °C, prší… Balíme cestovní tašky a do nich náhradní oblečení a boty, pršet by snad od 15 hod. nemělo, ale žádné vedro asi nebude, něco jako léto v Norsku…
15.00: Vyrážíme ze Strakonic trochu veseleji, je po dešti, pořád sice chladno, ale s tím se dá něco dělat.
15:40: Jsme na místě, areálek znám z cyklistických výletů, k Sulanovi jsme jezdívali na pivo a něco k snědku. Tehdy jsem ale neregistroval pódium; buď tam nebylo, nebo jsem si jej stranou výletní restaurace nevšiml. Malá stage nevadí, trochu horší je to z hledištěm, které je opakem amfiteátrů – směrem od pódia je z kopce, takže kromě plácku v těsné blízkosti (který pojme cca padesát východoněmeckých soudruhů) je z větší vzdálenosti hůře vidět.
Cca 16 hod.: Začíná první kapela, FAÜST (ex-COLDBLOODED FISH, ex-CBF). Tahle parta má vzácný dar – vymýšlet názvy, které se vyplatí. (úsměv) Ve finále mi přijde nejlepší ten první, zkratky v dnešní době nechápu a pojmenovat se jako dalších deset metalových kapel a odlišit se zprofanovanou přehláskou… bez komentáře. Raději k hudbě – kapela evidentně neustále roste, od rozpačitých začátků dotahuje party typu KAAR, MURDER INC. apod., a v Písku to opět dokázala. Pestrý thrash metal s občasnými odskoky třeba k MOTÖRHEAD byl na rozjezd ideální, později jsem si říkal, že FAÜST mohli hrát jako třetí…
cca 17 hod.: VENATOR. Pro písecké ex-thrashery (nyní hejvymetalisty – smích) aktuálně cosi mezi zlatým teletem pro sinajské a Slunečním vozem z Trundholmu pro Germány. Z nahrávky mně VENATOR přišli strašně staří, pravěký heavy metal, snad z roku 1980. Tehdy ale mladíci v kapele ještě nebyli na světě, takže asi vybrakovali sbírky rodičů a když našli rané desky JUDAS PRIEST, objevili svou cestu. Ta se tou mojí aktuální nekříží, jdeme si každý jinudy, nicméně poprask, jaký jejich vystoupení způsobilo u odžískované německo-rakouské ekipy, se jen tak nevidí. Šiky neuvěřitelně vymóděných metlošů, kteří jako kdyby vypadli z roku 1982… plísňové džíny, legíny, trenky, na nohou „koně“ jak v Texasu… ale atmosféru udělali naši sousedé podpoření místňáky parádní.
Cca 18 hod.: Duo PREDICTION si v Písku zahrálo na festu Thrash Nightmare v roce 2018, tentokrát jsem ale na pódiu registroval osoby tři. Kromě bubeníka a kytaristy totiž za mikrofonem vlál další vlasatec, který ale vydržel jen chvilku, pak se vše vrátilo do očekávaných kolejí – pravěku. Poprvé mě PREDICTION přišli jako zajímavé zpestření, tentokrát jako kapela, která měla hrát první. Set navíc provázely technické problémy a mě to tentokrát nebavilo.
Cca 19.15 hod.: Ještě, že se na pódiu objevili LAHAR a přišlo vysvobození. (úsměv) Po uvolnění korona-zákazů třetí setkání s jihočeskou mlátičkou, pěkně po čtyřech týdnech, tentokrát ale přece jen trochu jinak. Pravda, v minulosti jsme LAHAR ve čtyřech viděli, ale teď to vypadá, že to bude na delší dobu. Kozel se rozhodl věnovat pouze KAOSQUAD a Korek, Žrout, Skalík a Růža zatím druhou kytaru nehledají – a i s jednou to byla parádní jízda. Set byl podobný jako na květnové, resp. červnové štaci, zazněly všechny songy z novinky „Hra stínů“, většina z „Až přijde čas“ a další šlágry, lidi pod pódiem dělali tradiční bordel a Žakyn si samozřejmě z pódia skočil. (úsměv)
Cca 20.20 hod.: Podobně jako LAHAR jsem si užil RADIATION. Nebo možná ještě víc. Zatímco LAHAR vidím každou chvíli, RADIATION už dlouho ne a myslím, že jim to tentokrát v Písku (kde už hráli minimálně dvakrát) sedlo nejlépe. Našel jsem si místo akorát daleko od pódia, kde byl dobrý zvuk a nehrozila újma od křepčících fanoušků, a s chutí vyslechl celý set smrtícího thrashe. Samozřejmě opět old school se vším všudy, intenzivní, agresivní, zahraný se zápalem. Vrchol akce.
Cca 21.25 hod.: MAJSTER KAT si taky v Písku několikrát zahráli, naposledy loni v lednu, kdy to v klubu Pí byla parádní oslava Žakynových narozenin. Tentokrát to nesedlo. Zvukařovi. Obešel jsem plac dokola kolem a všude byl zvuk mizerný. Místy jsem se chytal nějakých melodií, ale celkově mě zvuk otrávil… Začala se dostavovat únava, ochladilo se a ač se ještě narychlo domluvilo bonusové vystoupení německé kapely TORPËDO, která na akci vyrazila v roli fanoušků, zvolili jsme v závěru setu slovenské party cestu k domovu.
Jindra:
V pitoreskním řekou Otavou lemovaném přírodním amfiteátru U Sulana na periférii Písku se v sobotu 11. 7. konal pohodový Iron River Fest v zastoupení po dvou kapelách ze Slovenska, Rakouska a tuzemska. I když předpověď počasí v polovině týdne vypadala dost beznadějně, v pátek svitla naděje, že svitne a Aladinovy matematické modely predikovaly ustávání deště, což výjimečně téměř na hodinu klaplo. Za kulturou jsme vyrazili ve čtyřech lidech. Vůz, troufám si říct panský vůz, poskytl Coornelus, sedadlo smrti okupoval Johan a vzadu jako dvě hodná děcka jsme se uvelebili já s Davidem. Po ohledání správného místa k zaparkování z hlediska logistiky co nejblíže k místu konání a zároveň s jistotou, že nejsme napadnutelní kvůli porušení dopravních předpisů, jsme dorazili k Sulanovi cca půl hodiny před začátkem a zaujali strategicky výhodnou pozici na terase restaurace s panoramatickým výhledem na takřka celý areál.
Jako první na mini pódium, které je zvyklé spíše na komornější žánry typu folk a country, nastoupili odhodláni vyprášit ztrouchnivělé pavouky pražští thrasheři FAÜST, kteří od roku 2019, poté, co je opustil kytarista Adam, hrají ve třech. Pokud vám název nic neříká, jedná se o bývalý projekt CHLADNOKREVNÝCH RYBIČEK, CBF, který skončil v hysterickém období Covidu. Kluci přehráli naprostou většinu materiálu z alba „Malvarma“ z roku 2018. Asi nejlepší kusy bych vypíchnul „Goodbye Pogo“ a „Great Dreamer“ zběsilostí blízké SADUS, rytmikou podobné SLAYER. Jejich thrashová vánice definitivně odklidila veškeré vzpomínky na předešlý déšť a slotu.
Po pražské úderce naladili první z rakouských druhů ve zbrani, linečtí VENATOR. Ti s sebou přivezli velice početný dav věrných fans, kteří byli na první pohled identifikovatelní svou vizáží sahající hluboko do let 80., džísky držící pohromadě díky hustotě nášivek, kotlety, trvalá, legíny (úděsný), porno herecký kníry, kozajdy na nohou, různé korálky a amulety na krku, chyběly pouze nafukovací kytary, které se prodávaly za bolševika v prodejnách s hračkami, jedním slovem panoptikum. V některých případech bylo ještě hůř. VENATOR jsou poměrně úspěšní v obrodě tradičního heavy metalu. Do davu napumpovali zadek nakopávající hevík bez velkých komplikací, jednoduché chytlavé riffy, zapamatovatelné refrény, jež fanoušci zpívali společně se zpěvákem Johannesem. Diskografie VENATOR je zatím velice střídmá, prakticky obsahuje pouze cca 20minutové EP „Paradiser“ sklízející solidní kritiku, viz Peťanova recenze.
Nadšení přeshraničních fans neutuchalo ani při vystoupení PREDICTION z horno-rakouského Eferdingu. Asi při 3. skladbě nastal technický problém a když již podruhé klečící zpěvák, kytarista, postavou obr David Leppen nasraně prásknul o zem kytarovým jackem, prskající profláklé „Scheiße“, vše naznačovalo, že bude brzy po všem. Dvojice muzikantů předvedla black/thrash standardního formátu, sympatický výkon v podobě sypacích Fabianových bicích podpořený řezavými riffy a intonačně do blacku zabarvený zpěv. Oživení vnesl v polovině setu příchod zpěváka, jehož jméno jsem nepochytil. David se oprostil od zpěvu a mohl se plně soustředit na svých šest strun. Ke slyšení byl komplet sedmipalec „No Tombs for the Holy“ a několik fláků z alba „Hell Strikes Back“.
Jelikož VENATOR pobyli na pódiu o něco déle, než měli, k tomu technické problémy PREDICTION, domácí LAHAR začali s mírným časovým deficitem. Novinkou u LAHAR je to, že kytarista Kozel opustil z vlastní vůle skupinu s tím, že se chce věnovat jeho druhé akvizici KAOSQUAD. Momentálně jsou tedy ve čtyřech a časem se uvidí, jestli budou vypisovat casting na druhého kytaristu. V každém případě LAHAR nezůstali dlužni pranic své reputaci, tajfun se prohnal amfíkem a pobral vše, co by mu byť nepatrně bránilo v cestě. Zaznělo to, co momentálně u LAHAR frčí a má koule, tzn. poslední EP „Hra Stínů“ s vynikajícím „Pérákem“ a „Už mě to nebaví“, dále starší věci „Krev“, něco málo přírodních živlů „Oheň“, „Mráz“, „Déšť“, „Dva Hroby“ ze staršího alba „Umění Strachu“.
Úroveň vysoko nastavené laťky určitě nemínilo snižovat bratislavské kvarteto RADIATION, které, jak sami muzikanti uvádí, se v Písku cítí jako doma. Letos se na jih Čech znovu vrátí, jelikož byli nominování na říjnový Thrash Nightmare, čehož si nesmírně váží. V minulosti měli chalani možnost v bratislavském klubu Randál sdílet pódium s pivními metalisty TANKARD, se kterými se dá ztotožnit i jejich tvorba. Na píseckém vystoupení zřejmě uneseni atmosférou, nebo s přemíry snahy, však místy některé z ultra rychlých sól nestíhalo rytmické složce a zavánělo lehkou falší. Na druhou stranu je namístě vyseknout poklonu bubeníkovi Jančimu, který hnal nekompromisně grupu zběsile vpřed. V celkovém kontextu metal hrubý jako čtyřicítka šmirgl papír.
Právo posledního hodokvasu dostali slovenští MAJSTER KAT. Protřelá kapela, která se začala věnovat heavy metalu v době, kdy tento žánr začal vyklízet pozice (a měl již ruku na klice) jiným metalovým mutacím, a snad právě proto, že fungují téměř dvě dekády, je u nich z čeho vybírat. Propracované aranže, frenetické riffy, nenápadné latentní sóla eskalující v thrashový úprk. V okamžiku lapání po dechu ještě jedna metalová zákruta s nepatrně odlišným riffováním, přesto výživné a nenudící. Pán MAJSTER KAT vyrukoval s flákotami z třináct let starého CD „Svätá Zvrhlosť“ a z dema z roku 2004. Z posledního vykutáleného alba „Memento“ zaznělo kupodivu pouze „Zlo v nás“. Za mě nejplodnější kapela večera po stránce invence a muzikantské vyzrálosti. Slovenský heavy/thrash metal zastoupený na píseckém mejdánku prokázal svou kvalitu a určitě v ničem nezaostává v porovnání s minimálně evropskou špičkou. Závěrečné Slymákovo (zpěvák) provolání „ďakujem a majtě sa pekně“ jsme vzali doslova a do písmene, David s Coornelusem v nastavení telefonu odklikli ikonku svítilny a jako bludišťáci jsme vyrazili k autu.
Docela úsměvný mi přišel po celé odpoledne pohled na muzikanty napáskované na pódiu hustě lemovaném psím vínem připomínajícím oslavy sklizně vinné révy, či jiné folklorní besídky.
Hlavní důvod organizace festu, kterou si vzala za své parta píseckým nadšenců Thrash Nigthmare Promotion, bylo poskytnout metaluchtivému obecenstvu jakousi náplast za zrušení naprosté většiny akcí. I když na druhou stranu více jak šestihodinový maratón vkusného rambajzu je solidní zátěž, se kterou se ale rádi při nejbližší příležitosti znovu popasujeme.
Kubina:
Pět měsíců. Neuvěřitelně dlouhá doba, kterou jsem strávil bez jediného koncertu. Hlad byl obrovský, ale zároveň se u mě za dobu v ústraní rozvinula jistá pohodlnost a lenost. Proto mnou organizovaný školní výlet z Plzně byl nakonec i s ubytováním v hotelu v centru města Písek. Děcka Víťa a Fanda jistě ocenila měkkou postel a masážní sprchu. Procházka na festival byla kouzelná. Domy lemující Otavu, připomínající snad trochu Amsterdam, vystřídala cyklostezka vedoucí do jiného světa, do zelené divočiny. Někde tam se nachází Hospůdka U Sulana, kde kluci z Thrash Nightmare Crew pořádali svojí premiérovou open-air akci...
První, co mi v místě konání praštilo přes čumák? Grilované makrely. Vystoupení otevírající kapely bylo díky tomu symbolické. Její minulost je s rybami úzce spjata, ale na COLDBLOODED FISH si při dnešním hudebním výrazu vzpomene už málokdo. FAÜST má totiž uzavřenou smlouvu s ďáblem. Bez nadsázky strčil umem do kapsy následující dvě skupiny. Vyvážený setík se sice stále točí kolem desky „Malvarna“, ale obsahoval i písně z připravovaného sedmipalce. Thrash metal okořeněný vlivy MIDNIGHT či CELTIC FROST je přesně to pravé ořechové pro naší malinkatou scénu.
VENATOR mohou za to, že jsme mohli obdivovat módu osmdesátých let, protože za hevíčkářema dorazila početná skupina zahraničních fanoušků. Elasťáky, kovbojské boty, vytažené ponožky, kraťoučké žluté východoněmecké sportovní kraťasy atd. se opravdu dnes na koncertech moc často nevidí, hlavně ne na kníratém chlapovi, hehe. U samotné hudební produkce jsem měl pocit, že Rakušané nehrají pro mě. Já to s heavy metalem mám těžké. Jakmile není hitový, tak nemá mojí pozornost. Zpěvák zpíval o oktávu výš, muzikantsky vše precizní, ale na zadek mě to neposadilo. Moc starodávné, obyčejné a opakující se. Tuctové, dalo by se říci. Nicméně zpětná vazba od publika byla hodně kladná, takže proti gustu...
Zlometal v podání PREDICTION byl nejen pravěký, ale nejspíše i nejprimitivnější hudbou celé soboty. Od dvojky muzikantů se tak nějak vědělo co čekat. Obzvlášť, když je člověk mohl předloni slyšet na Thrash Nightmare. HELLHAMMER s neúplným zvukem. Absence basové kytary byla v otevřeném prostoru znatelná.
Valící se láva z Písku přišla s jednou novinkou. LAHAR opustil Kozel. Vtipné bylo, že to, vyjma nějaké vyhrávky nebo sóla, nebylo skoro vůbec poznat. V kotli kdosi zahlásil: „Korek má snad 24 prstů.“ Nadupaná hudba opět fungovala jako už několikrát v minulosti. Prim hrálo stále aktuální EP „Hra stínů“, z kterého zazněly všechny songy, včetně hitovky „Pérák“. Kotelnící tradičně blbnuli celý setík.
Suverénně největší řezanici předvedli RADIATION ze Slovenska. Ještě aby ne, když jejich thrash metal koketuje s holandskými deathmetalovými velikány a brazilskou SEPULTUROU z období „Morbid Vision“. Metal nejhrubšího zrna výborně připravil ornou půdu pro poslední kapelu.
Přiznávám, že na poslední plánovanou skupinu jsem se nechal strhnout atmosférou. MAJSTER KAT posílil na druhé kytaře Adam (HYPNOTIC, CBF), proto byla možnost zařadit do setu skladby z progresivnější desky „Memento“, kde nechybí rocková melodická lehkost, kterou střídal svištící thrash z debutu „Svätá zvrhlosť“. Každý zářez se do kůže vpaloval jako cejch, při řvaní hesel přicházím o hlas, haha. Před pódiem vládlo nadšení a přátelství.
Zromantizovanou představu o metalovém festivalu neumocňovali pouze zmasakrovaní hroziči sedící kolem táboráku a jídlo vytažené přímo z řeky. Akci poctili návštěvou členové bandy TORPËDO. Slovo dalo slovo a najednou hrála na vypůjčené nástroje další banda heavy metal.
Myslím, že Iron River Fest si pro svoje kouzlo musel získat všechny návštěvníky. Já si připadal jako turista. Výborné odreagování.
Berry:
Pokaranténní festival spontánně připravený jako částečná reakce na letošní vynucené nekonání velkých letních open air akcí a částečně jako příležitostné uskutečnění pořadatelského snu o venkovní události dostal místu konání příznačný název Iron River Fest a vzhledem k výše uvedeným okolnostem a omezené kapacitě byl záhy vyprodán.
Ráz akce, nálada, atmosféra a nakonec i počasí, které se vrátilo do středoevropského standardu léta, splňovalo festivalový ideál. Výběr kapel byl kompilátem starých známých jmen a svou logikou pochopitelně zafungoval. Setkání v tomto rázu bylo činné na všech frontách – heavymetalista v trenýrkách, legínách, džísce i vestě lemované nášivkami se svými hrdiny byl po pár měsících zase spokojen.
Dvě věci ale nešly úplně jako hlazení kočky po srsti. Místo u Otavy bylo sice super, ale podoba miniaturního pódia a podobně koncipované řešení zázemí pro kapely na mě působilo jako jaksi provizorní řešení, ne úplně stylově odpovídající přísně kovovému žánru; a za druhé – kolektiv Thrash Nightmare byl primárně zplozen pro indoor akce, které dovádí k dokonalosti, čili do budoucna vyslovuji naději, že těmi venkovními nebude tříštit svou nezměrnou sílu.
Jednou větou? Jako jednorázové vyhození z kopyta super, ale od podzimu s Thrash Nightmare zpět do sálů, které v Písku znamenají Metal!
Fotky: Jindra
