Nejbližší koncerty
  • 26. 09. 2020Selfexile, Narcoleptic, Ytivarg, Shampoon Killer, Incarna...
  • 26. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: ETERNAL EVIL - bl...
  • 26. 09. 2020Hrají: ZNOUZECTNOST ( Plzeň ), NAŠROT ( Havl. Brod ), ATO...
  • 26. 09. 2020Po vydařeném letním blackmetalovém večírku jsme se rozhod...
  • 27. 09. 2020Koncert skupin POWER 5, MY PUSE a THE PANT. Akce je v ned...
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
  • 17. 10. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: VIOLENTOR - infe...
Asmodeus

Rozhovor s teplickými NOT! o jejich nové nahrávce.

Uplynulo pár let a teplická parta hravých hardcoristů NOT! je zpátky s novým materiálem. Tentokrát se jedná o split LP, na kterém spojili síly s thrashery BOB. Záminka proto udělat rozhovor byla na stole. Do příjemného povídání jsem se pustil s kytaristou Ozim, kterého v jedné otázce doplnil zpěvák Páca.

Čtyři roky od poslední nahrávky „Není kam jít“ jsou pryč a vy přicházíte s novým materiálem. Tentokrát se jedná o splitko. Proč tenhle formát a ne sólo deska? A co téhle nahrávce předcházelo?

Ahoj Petře! Přesně tak. Čtyři roky po zmiňovaném CD, kdy vylézáme ven s novým materiálem, souhrnně nazvaným „3D“. Uznali jsme, že je zase třeba dát o sobě vědět a přesvědčit lidi o tom, že i když o nás není tolik slyšet (ne, že by teda někdy bylo), nezabalili jsme to a ani to nemáme rozhodně v plánu!
 
Teď k tvé otázce.

Pravda je taková, že jsme opět nic neplánovali. V kapele jsme se shodli, že nastal čas zavítat do studia a nahrát něco z kupících se zatím nenahraných skladeb. Shodou okolností tou dobou i BOB natáčeli svoje nové songy. Jelikož jsme všichni z Teplic, a často tak na sebe někde narazíme, nebylo už daleko k tomu, aby slovo dalo slovo a nápad vydat společné LP byl na světě. Pro obě kapely to je jen návrat k osvědčené spolupráci, protože s BOBÁKAMA máme už za sebou split CD a týdenní minitour po Itálii v roce 2012. BOB jsou nám žánrově do jisté míry blízcí. Taková „záruka kvality“. Ať už se jedná o společný koncert, nebo o společně vydanou desku. Nehledě na to, že jsme s NOT! už léta toužili vydat zase něco na vinylu, a ideálně na dvanáctipalci, a s ohledem na fakt, že neexistuje žádný mecenáš, kouzelný dědeček, nebo sebemenší label, který by nám s čímkoliv finančně pomohl, byla pro nás – normální finanční smrtelníky – tato varianta nejlepší cestou jak rozmělnit náklady na celou tuhle srandu mezi více lidí.

Tím pádem se dá říct, že kromě přátelství s BOB se jedná i o sňatek z rozumu… I když s BOB vycházíte evidentně dobře, nastala během spolupráce nějaká problematická část, kdy jste se na něčem nemohli shodnout atd.? Ono koordinovat splitko není žádný med. Každý má svou hlavu… A jak dlouho trvala realizace LP od doby, kdy jste si „plácli“, že do toho jdete společně?
 
Ano, i sňatek z rozumu to vlastně je. Není to ale hlavní důvod a jsem přesvědčen o tom, že jsme byli v NOT! tentokrát opravdu pevně rozhodnuti vydat novou desku na vinylu a s největší pravděpodobností bychom tak i učinili i sami – každý by holt dal o pár tisíc víc a teď bychom si spolu povídali o naší nové sólo desce (zatímco doma by si s námi asi nikdo nepovídal).
Zda „nastala během spolupráce nějaká problematická část“? Tohle je myslím hlavně otázka na BOB. Těm totiž problematická část nastala ve chvíli, kdy se rozhodli mít splitko právě s námi. Chudáci měli už nahráno, finální nahrávku v ruce, a museli čekat snad 10 měsíců, než to ty hovada z NOT! alespoň dotočí. Myslím, že skoro rok byli BOB nuceni čekat na naši hotovou stranu desky. Nahrávali jsme opět u Tanciho ve studiu klubu Knak v Teplicích (Knak Recording Studios). Člověk se opravdu cítí jako doma, mezi svými, což ve finále práci… prodlužuje. Kytarista BOB bydlí ve vedlejším domě ode mě a pokaždé, když mě tou dobou potkal, zaznělo od něj obligátní: „Už to máte nahraný?“ Popravdě o nic nešlo a ani jednu kapelu vůbec nic netlačilo. Když by teklo do bot, tak bychom s NOT! fungovali ve studiu jinak, v jiném studiu, podotýkám. Vše ohledně fotek, textů, grafiky, počtu desek, výrobce a všeho dalšího probíhalo v naprosté souhře a po vzájemném dialogu obou kapel. Máme tuny známých – jeden kreslí, druhý fotí, tamten je grafik, já zařídím tohle a ten zajistí tamto a je hotovo. Každý přiložil ruku k dílu.

Vydavatel. Zkoušeli jste někoho oslovit? Jak se vůbec díváš v dnešní době na vydavatelství? A jak vy jako samovydávající jednotka řešíte distribuci? Koncerty nejsou, tak je to asi těžší dostat mezi lidi. A trochu statistiky, jaký jste dělali náklad?

Abych byl upřímný, tentokrát jsme, pokud si vzpomínám, nikoho neotravovali, možná jeden e-mail, nechci kecat. Nedělám si iluze a vím, že by to dopadlo v nejlepším případě zase získáním pár drobných od někoho, komu bychom za to poslali úměrně desek. Na vydavatelství se dívám jednoduše. Ti lidé a labely, co začali z nadšení pro věc, zákonitě buď prozřeli, dostali hlad (po penězích), dostali hlad (neměli na jídlo), nebo to prostě vzdali. Ty tam jsou časy, kdy stačilo nadšení, a proto malá i velká vydavatelství, která žijí a chtějí žít, nezajímáme.  Pro punková je naše muzika moc tvrdá a pro metalová moc měkká, nebo divná… nebo nás neznají. Dát v devíti lidech dohromady finance na společný LP není nic nereálného, navíc když o tom člověk ví několik měsíců předem. A za ten klid to v tomhle případě stálo. Navíc když máš kolem sebe a v kapele lidi jako jsou například Tomáš Füllsack, který za „děkuju“ vždy nakreslí obal, který odráží perfektně obsah desky, fotograf Bohouš Brož, který vezme krámy a táhne se nás někam vyfotit, zpěvák Páca, který udělal z chodby ateliér a namaloval, jak by si představoval, že by ta společná fotka BOBxNOT! měla vypadat. Celá naše existence vždy byla o lidech, o lidech kteří nás mají rádi, zvou nás na svoje akce, chodí na nás, mluví o nás, zajímáme je. To je náš ‚label“. A těch lidí víc ubývá než přibývá. To je jednoduchá matematika. Dokud máš kolem sebe tyto lidi, pořád se dá za rozumnou cenu nabízet, jak doufám, na oko i na poslech pěkný nosič a je to tak fajn… Dáš si ho doma k ostatním do sbírky bez pocitu, že jsi vyhodil prachy oknem. Distribuci řešíme Bandcampem, e-mailem, nicméně většinou nejvíc toho prodáme na akcích. Náklad jsme dělali zaplatitelný a prodejný, 250 ks. Dodělat další se dá vždy.

Mluvil jsi o kupících se skladbách. Bylo těžké vybírat ty pravé na vaši stranu desky? A naopak některé nechat ležet „ladem“?

Pamatuješ, jak jsi se mě před čtyřmi roky ptal na to, proč na našem CD není informace o sestavě? A já řekl, že jsme na to prostě zapomněli. Tentokrát Kurt a Machoz zapomněli nahrát jednu věc, co na desce být měla, když nahrávali bicí. Tato věc na LP tudíž není a myslím, že se tak stala jediným ležákem, co snad pamatuju. My vlastně nic nevybíráme, jen kupíme a pokračujeme neustále dál. A tak některá věc na této desce je stará jako naše hraní na OEF a jiná zase skoro nová. Mezitím už ale makáme na dalších. Playlist se obměňuje a občas do něj dáme něco, co jsme dlouho nehráli. Funguje to tak, už co pamatuju. Takže když nezapomeneme, nahráváme vlastně všechny skladby, co se kdy objeví na playlistu. Ladem nic nenecháme. Když dáváme dohromady skladbu, uděláme ji tak, abychom si za ní stáli a když cítíme, že to pořád není ono, vykašleme se na ni.

Nový materiál se drží v rovině toho minulého. To jest pestrobarevný mix hardcoru, grindu a dalších vlivů. V tom, co hrajete, se cítíte evidentně komfortně. Směr, jakým se prezentujete, udává kytarová sekce, to jest ty s Kurtem? A když zmiňujeme kytaru, o jednu jste v mezičase přišli…

Ano, materiál stále děláme všichni a proto je, jak říkáš, pestrobarevný. Vlastně ne. Je pestrobarevnější, ne? Nečekal bych nikdy, že budeme končit třeba skladbu přiznávkami v rytmu písmen „N“,“O“ a “T“ a symbolu „!“ z Morseovy abecedy, že použijeme na nahrávku klavír… No a příště vymyslíme zase určitě další hovadiny. Vloni jsem vzal manželku na jedno odpoledne na OEF, chytli jsme krom jiných i japonský noise FINAL EXIT. Námrd. Říkám klukům, jak se jí – učitelce klavíru – strašně líbili, tak jsme taky jednu noisovku udělali, bude určitě na další desce.
Jinak ve zmíněném mezičase, o kterém mluvíš, jsme v prvé řadě přišli o naši zkušebnu v klubu Božák. Mít možnost jít hrát kdykoliv člověk chce, aniž by se někoho dovoloval, otravoval či dokonce někoho rušil, to bylo terno, které jsme brali po nějakých třinácti letech tam jako samozřejmost. Neměli jsme kam jít. Sehnali jsme nakonec nové místo, ale museli jsme si zkušebnu v podstatě doslova postavit (ve sklepě hospody v areálu Hvjezda, dalším místě koncertů v Teplicích – hned vedle Božáku). To holt chvíli trvalo a my nebyli schopni bez zkoušek vystupovat. Postupem času bylo akcí jako šafránu, na druhou stranu valná většina byla kvalitou rozhodně nadprůměr. Srpik se tehdy rozhodl, že nás opustí a vloží svoji energii do jiných projektů. Nebyl spokojený s počtem koncertů a i celkově ho to už úplně nenaplňovalo, což na něm i bylo znát a my jeho rozhodnutí respektujeme. S Kurtem jsme upravili pár aranží ze tří na dvě kytary a mezi námi a Srpikem se absolutně nic nezměnilo. Jen nás už ten blázen holt neobohacuje na zkouškách svou unikátní existencí. (úsměv)

Jako je hravá vaše hudba, podobně na mě působí i texty. Tahle práce jde za zpěvákem? A co vlastně od textů čekáte? Jakou roli u vás hrají?

Texty dělá výlučně zpěvák Páca a jak jsem už tisíckrát poznamenal, je to ten nejplodnější „literát“, jakého jsem kdy v kapele zažil. Bez problému by uživil pět kapel za rok a ještě by mu zbylo na básnickou sbírku. Navíc to dělá s nezaměnitelným stylem. V těch někdy na první pohled banálních rýmovačkách a textech je vždy něco hlubšího. Nebo mě jen umí dostat do stavů, kdy si tohle myslím. Ty doby, kdy hlavně Bali nebo někdo další donesl vlastní text, jsou pryč. Není to třeba. Páca si jede ohledně zpěvu svoje, občas něco poradíme sami od sebe nebo se on zeptá. Za ta léta už tohle funguje přirozeně. Debatujeme. Vždy najdeme přinejhorším kompromis, jak v hudbě, tak ve zpěvu. Každý má názor a všichni jsou vyslyšeni. Jo, už se stalo, že proběhla cenzura nebo pokus o ni, když se zdálo něco přes čáru. Napíchnutý papežové, prdelí napřed, na špičatým kůlu apod. (úsměv)  Dříve bylo mě a Baliho u mikrofonů více slyšet. Faktem je, že jsme na této desce naše vokály zredukovali. Chtěli jsme, aby působily Pácovy texty více jako celek, jako jeho vlastní vyprávění. Páca nazval tenhle materiál „3D“ (drogy, deprese, démoni) a předám mu na chvíli i slovo.

Páca: Začal bych asi tím, jakou pro nás hrají roli – pro mě v tomhle případě zcela stěžejní, neboť je to taková moje otevřená osobní a naléhavá zpověď (tentokrát bez nadsázky) toho, co jsem v daném období prožíval, kdy psaní textů a zkoušky byly pro mě de facto „terapií“, kdy jsem chtěl zabít vlastního vnitřního démona, kterého jsem nakonec nezabil, ale dokázal jsem ho zkrotit a naučil se s ním žít… Za to velký dík zbytku kapely, že mě prostě nechali, abych to zlo ze sebe mohl vypustit. Jedinou výjimkou je skladba „Hoří, má panenko, Notre-Dame“ (v ní jsou věci, co mě serou a nejdou jen tak prostě změnit). Jinak texty jsou pro mě vždy zásadní, je to většinou momentální rozpoložení stavu mojí mysli.
A co od toho asi tak můžeme čekat? Hele, těžko říct. Až do teďka jsem o tom vlastně nepřemýšlel. Buď je možnost, že to bude lidi srát a zavrhnou to, a nebo se v tom třeba někdo najde a pomůže mu to se nějak změnit, nebo ho to před něčím varuje, nebo od něčeho odradí. Ale mně je to vlastně nějak tak šuma fuk. Primární je to, jak to cítím a prožívám já a jak to vnímá zbytek kapely. Asi to nebude úplně pro všechny, ale my to děláme hlavně kvůli sobě.

„Uznali jsme, že je zase třeba dát o sobě vědět a přesvědčit lidi o tom, že i když o nás není tolik slyšet (ne, že by teda někdy bylo), nezabalili jsme to a ani to nemáme rozhodně v plánu!“ Na téma utajení NOT! jsme se bavili už v našem minulém rozhovoru. Podle tvého komentáře se mi zdá, že ačkoliv se nikam netlačíte, větší povědomí o vás byste snesli. Zkrátka. Od vašeho minulého CD se u kapely zas tak v tomhle směru nezměnilo? A pomohlo třeba k zviditelnění NOT! vystoupení na OEF, nebo to nemělo absolutně žádný vliv?

Vystoupení na OEF nám na krátkou dobu pomohlo, jenže místo toho, abychom se toho chytli, nastaly ony problémy se zkušebnou. Ale jinak si za to můžeme sami, že jsme ty šedé myšky. Několikrát se mně i klukům stalo, že při zmínce o NOT! jsou lidé strašně překvapení, že pořád hrajeme. Ten náš „mediální“ obraz je slabý, ale v podstatě odráží úsilí, které do toho vkládáme a dozajista i žánr, ve kterém se pohybujeme. Navíc stejně jako já skončila nebo omezila svou činnost v republice spousta dalších lidí, co bookovali akce. Logicky tím mizí kontakty a třeba i výměnné akce, a to bez náhrady. Nástupci nejsou, nebo je absolutně tahle zákoutí scény nezajímají a i kdyby, neznají nás. Je to začarovaný kruh. Chystáme se teď zřídit profil na Spotify, na Facebooku standardně fungujeme. Lidé nás najdou na Bandzone, Bandcampu. Není asi v našich možnostech momentálně pro to dělat víc a v dobách, kdy jsem to dělal, bylo sice o pár akcí víc, jenže si pak člověk ve třetině případů řekne, jestli má zapotřebí odjet od rodiny někam do prdele, vrátit se za svítání, dohadovat se s někým o cesťák. Takže nemá smysl honit akce na počet a pak se plácat po ramenou, jak jsme známí. A abych byl upřímný, myslím, že nikdo z kapely rozhodně nepociťuje nedostatek koncertního vyžití. Já měl vždycky už při příchodu do NOT! i další kapely. Nakonec se teď paradoxně mojí nejvíc vystupující kapelou stalo uskupení SCHMUTZIGE MÄDCHEN, kde zpívá Kurtova a na klavír hraje moje manželka a já tam hraju na cajon! Ještě řvu v HC bandě SMÖTLI CRÜE, teď jsme vypustili naší prvotinu. Kurt má kapely ČISTÍRNA POKAŽDÉ JINAK (veselejší eklektická podivnost s dechy) a F. S. (neveselá eklektická podivnost bez dechů), basák Bali se svojí ženou hraje v poměrně známých HC punkových ASO-NAGA. Páca teď spolupracoval s kapelou COWER, navíc máme já a on rapový improvizační duo BUBUFET, se kterým určitě uděláme díru do scény, haha. No a bubeník Machoz se už na to nemohl koukat, tak dal dohromady super rychlý punk ze samých starých veteránů – PRINCIP. To, že se náhodou někdy někomu termíny kříží a odmítneme kvůli tomu koncert, se stává opravdu pramálo, a když už – neděláme z toho vědu. Je to úplně stejné, jako když Pácovi nedali v práci volno, tak jsme hrát do Hamburku zkrátka nejeli. To je život. Máme sdílený kalendář, kam všichni píšeme to svoje, a tak hned vidíme, zda ten daný termín můžeme. Jak říkám, konflikt termínů je ojedinělý a často i řešitelný dvojákem, to už se častěji někam nevydáme kvůli práci a dětem (naposledy se v tomhle čekalo na mě, a tedy od března máme všichni v kapele minimálně jedno – a kdyby tě to zajímalo, těch malejch ďáblů máme dohromady 7). Hele, nechci, aby to vyznělo, že nechceme, nebo nemůžeme tolik hrát. Nebráníme se tomu, už jsme jen staří tomu obětovat více, než za to stojí. Vždycky se u nás dalo spolehnout na to, že NOT! jsou pro nás důležitá část života a nikdo z nás na kapelu nehází bobek. Koncerty a lidi na nich milujeme pořád stejně. Za pár let třeba budeme nejstarší kapelou bez velkých změn v sestavě, a stejně to budeš pořád jen Ty, kdo chce se mnou dělat rozhovor. Ti lidé, kteří se zajímají o scénu, o nás vědí, přeci jen hrajeme už skoro čtvrt století. Až vymřou, tak je to v prdeli. Už se nikdy nikdo nedozví, kdo NOT! byli, protože na vygooglení to je pro kapelu pěkně na hovno jméno.

To stejné jde i říct o vašich parťácích BOB. To je taky název za všechny prachy… Co teď ale s tím, že jo. Na druhou stranu, když si o vás někdo chce něco zjistit, tak to jde. Tím se dostávám k zájmu o dění. Ty a kluci z kapely jste aktivní, je mi jasné, že z Teplic vyrážet jako fanoušek na akce není zrovna med, ale... Jak se díváš na takové ty stesky - „na nás nikdo nechodí, desky nikdo nekupuje“, přitom zjistíš, že ten stejný člověk si pustí desku max. tak na YouTube a na jiném koncertě než vlastním několik let nebyl?

No úplně stejně, jako když ti brečí promotér, že mu na akce nechodí lidí a sám za celý rok na cizí akci nejde. Zmiňovaný „zájem o dění“ (teď mluvím o tom hudebním) je svým způsobem vlastnost.  Buď miluješ hudbu a chodíš na koncerty kvůli ní. Nebo chodíš na akce balit ženský, ožrat se, zfetovat nebo porvat a hudba je ti u prdele (jasně, povede se, že i když jdeš poctivě za hudbou, můžeš se vrátit domů sjetej, na plech, s monoklem a cizí babou). Nebo patříš k většině, o hudební dění nemáš zájem a jediný, čemu jsi vystaven, je rádoby hudební výplach mozku z médií. Mám zkreslený vidění. Jsem z muzikantský rodiny a jako kapela máme to štěstí být z Teplic, protože tady to muzikou žilo a žije, ať si každý říká, co chce. Nemusíš vytáhnout paty z města a budeš hudby plnej. A když poznáš hudbu z různých stran, přijde ti přirozený kupovat desky, chodit na akce. Mám v Teplicích výhodu v tom, že jsme obrovská banda hudebních magorů. Učitelů hudby, muzikantů  samouků, konzervatoristů, zvukařů, fanoušků, sběratelů, organizátorů, kapel. Navíc napříč žánry a věkem. Stačí, když se zajdeme se ženou podívat na pár našich známých a dostaneme se tak na funky, jazz, punk, rap, crust, HC a Severočeskou filharmonii. Nedokážu žít bez hudby a jsem obklopen lidmi, co to mají dost podobně.

Z konce tvé odpovědi to vypadá, že je to v Teplicích téměř idylické, ale psal jsi třeba o uzavřeném klubu Božák. Jak to u vás vůbec funguje, je tam kde hrát, je zájem o hudbu, když se bavíme o UG akcích? Zdálky to nevypadá, že by to v Teplicích nějak extra frčelo...

Božák po delší pauze zase jede. Nová majitelka musela začít od píky. Nicméně akcí je tam víc a víc. Stejně tak nedaleká Hvjezda, pod níž máme nyní zkušebnu. Teplický klub Knak je legenda. Nebo od května do září může kdokoliv přijít každou neděli do Zámeckého parku na venkovní akci „Malá Paříž“. Zadarmo. Kapely od jazzu po punk, z celého světa. Vlastně počkej, jsem zase u toho. „Zkreslený vidění“. Co je pro tebe underground? Pokud budeme řešit underground HC, punk, crust, apod., pak ti řeknu to stejné. Na Božáku, Hvjezdě, v Knaku je, na takové město, akcí relativně dost. I když samozřejmě, bylo už tu tomuto žánru lépe (návštěvností i četností). Tohle je holý fakt, který je bohužel vidět ve všech městech. Pro mě je ale underground i funky kapela mojí ženy, protože si vydělávají hudbou stejné prd jako my. Já tedy říkám, že je v Teplicích nezávislých UG akcí dost. A člověk tu má možnost vidět spoustu kvalitních a nezávislých kapel a umělců. A řešit žánry? Jak jinak udržet UG scénu, než- li tím, že člověk vyndá hlavu ze „žánrového tunelu“, smaže rozdíly, škatulky a začne brát a respektovat UG jako celek. Hudba je celek a všechny škatulky stojí beztak na stejném základu.

Díky za pěknou sondu do vašeho města a i za tvůj čas věnovaný tomuto povídání. Na závěr bych se tě ještě rád zeptal, jak vidíš NOT! v budoucnu, jaký vývoj kapely by se ti líbil? A jestli dobře počítám, budete mít příští rok 25 let činnosti, budete k tomuto výročí něco podnikat?

Ano, příští rok zhruba v říjnu budeme slavit 25. narozeniny. Jak konkrétně, to zatím nevíme, ale určitě si zase vymyslíme nějakou sranda akci. Na patnáctiny jsme si půjčili z divadla část kulis z vánoční hry „Půjdem spolu do Betléma“. Byl to super pohled, vidět Pácu skákat u kolébky s Ježíškem v jeslích, pod Betlémskou hvězdou. A nejspíš opět také na tuto akci oprášíme pár starých a hodně starých skladeb. V budoucnu vidím, že se nám konečně podaří dokopat se k natočení „klipu“ a mé jediné přání je, ať hrajeme dál, ať máme dál super vztahy a ať nás to pořád baví.
Díky tobě, Petře!

Facebook NOT!
Bandcamp NOT!

RECENZE – split LP s BOB
RECENZE – „Není kam jít“

ROZHOVOR s NOT! 2017

 


Zveřejněno: 31. 05. 2020
Přečteno:
576 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

01. 06. 2020 16:00 napsal/a Anahematar
Příjemný rozhovor...
Rozhovor se četl jedním dechem, Ozim je velmi výřečný, ale nepůsobí to vůbec nudně. Výborný byl pohled do teplické UG hudební scény, což mě velmi mile překvapilo. Díky za příjemný rozhovor.