Info články
    Nejbližší koncerty
    • 30. 10. 2020Flowers for Whores - hardcore Praha Decultivate - hardco...
    • 14. 11. 202020 YEARS IN THE BLOOD - oslava 20. let na scéně sk. Mater...
    • 21. 11. 2020ELEKTRICK MANN poprvé ve Svitavách předvedou svoji alko r...
    • 21. 11. 2020Open - 18:00 Start - 19:00 Vlez - 300/350 19.00-19.3...
    • 27. 11. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: LAID TO WASTE - s...
    TELEPATIE

    V tomto minirozhovoru se představuje grindová kapela ČLOVĚK V PLÍSNI.

    Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?

    Skupina vznikla na začátku roku 2015, když kluci z Exorcizphobie pořádali v Trutnově večírek a na poslední chvíli odpadla jedna z kapel. Všichni jsme se už navzájem znali z místního klubu, z koncertů a z hospod, takže jsme si po pár pivech řekli: “Jak těžký asi může bejt založit kapelu?“ A zhruba za tejden jsme – tehdy ještě se Skořím jako kytaristou – nacvičili všelijaký sranda písně (Zvratky tvojí matky v lahvi od Poděbradky) a covery popovejch šlágrů (Doom holubí, Holky ze Sokolky). Pojmenovali jsme se Silent Pie & The Plezírs, což byla ohromně vtipná slovní hříčka zahrnující naše přezdívky a jména a přišlo nám to tehdy samozřejmě jako skvělej nápad. Časem se z toho ale stala vážnější věc, a protože jsme demokratická kapela, tak došlo na hlasování o novým názvu. Vybírali jsme asi z patnácti návrhů a jak už to v demokracii chodí, vyhrálo to po debilním jméně další debilní jméno.

    Číča:  Na to se nás lidi hodně ptají – a já pokaždý cítím potřebu uvádět to na pravou míru. Je to samozřejmě parafráze na jméno známý organizace, jejíž činnosti si ale velmi vážíme a neklademe si za cíl ji nějak snižovat. Já v tom vidim spíš takovej nihilismus a znechucení nad tím, že lidi jsou zmrdi, slovní hříčka je příjemnej bonus a známka toho, že to neberem smrtelně vážně.

    Představte jednotlivé členy – věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?

    Žéňa: Hnacím motorem je náš bubeník Munky (33), dřív kytarista v momentálně neaktivních progresive/hardcore kapelách Egofear nebo Not Fragile, nyní kytarista spřízněných Blitzkrieg Boyz a náš oblíbený barman. Na bicí se začal učit pořádně teprve s náma a myslím, že dělá slušný pokroky. Šedou eminencí v pozadí a tvůrcem většiny našich riffů je náš basmistr a obětavý řidič Stráňa (33), dříve basák lokální zábavové kapely, o kterémžto temném období svého života se však nechce zmiňovat. Kytaru a většinu manažerských povinností obstarává Číča (26, rovněž původně Egofear).
    Vokální sekce zahrnuje Žéňu (26), kytaristu-folkaře, nedostudovanýho novináře a (zatím) neúspěšného básníka a literáta, kterej k tomu přišel jako slepej k houslím, když se po kalbě s kocovinou vzbudil ve zkušebně a kluci mu vrazili do ruky mikrofon. A pak Koláče (33). Ten z nás byl jako jediný muzikantstvím nepolíben, zato zapáleně navštěvoval všechny koncerty v okolí a poslouchal všechnu hudební špínu, co mu přišla pod ruce. Doteď právě on projevuje pro věc největší entusiasmus, vnucuje nás babičkám v zelenině na potkání a na koncertech se z nás nejvíc pohybuje. Což občas vyústí v modřiny publika.
    Stráňa: Riffy přinášíme zhruba půl na půl já a Munky – a pak,  když ve studiu zjistíme, že nám místy neladí  kytary s basou, tak se ukáže, že tomu dal ještě finální úpravu Číča…
    Číča: … což teda nepramení z mojí bezbřehý kreativity, nýbrž ze zapomnětlivosti.

    Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena? 

    Žéňa: Nahrávku jsme pořídili vyrobit v limitované edici 100 ks, stejně jako tu předešlou ve studiu Pulton ve Velkém Poříčí. V obou případech si nemůžeme stěžovat na špatnou spolupráci, přístup nebo prostředí, teď už jsme navíc my i pan zvukař byli bohatší o zkušenosti a věděli líp, čeho chceme docílit. Pár kusů jsme na prvním letošním koncertě prodali, větší úspěch a odezvu zatím sklízíme na sítích. Cédéčko je víceméně celý DIY a je k mání za přátelských 100 Kč.
    Číča: Nejčastější odezva zní: „Strčte si to do prdele, já chci vinyl!“ Což my chceme samozřejmě taky a časem se nám to snad i povede.

    Texty – proč jste rozhodli zpívat česky/anglicky, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?

    Žéňa: Za hlavního textaře sám sebe považuje Žéňa. Texty jsou jako u většiny kapel vesměs o tom, co nás štve na lidský rase: chamtivost, pohodlnost, konformita, rasismus, touha ovládat, dále pak totalita, války, ničení planety a masové vraždění – čerpáme porůznu z literatury, z historie i ze současnejch zpráv a námětů je pořád víc než dost. Na épéčku je ještě část starších songů v angličtině – v ní to jde tak nějak snáz naroubovat na hudbu. Nový věci ale vznikaj už jen česky – byla by škoda nevyužít, že máme v kapele básníka. Samozřejmě se na textech různou měrou podílejí i ostatní. Načež je hlavní textař kritizuje a škrtá jim v tom.
    Stráňa: Texty tvoří zhruba půl na půl vokální umělci Žéňa a Koláč a občas se k nim připojí někdo další.
    Žéňa: Půl napůl teda ne. Minimálně 60 na 40. Jinak jdu psát texty Ewě Farny. Většinou tam, kde Koláčovi stačí dvacet slov na song, narvu já patnáct na řádek. A pak se na zkoušce divím, že to nemůžu udejchat.

    Kdo je autorem loga, obalu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete? 

    Žéňa: Autorem loga, bookletů jakož i některých plakátů je náš zpěvák Koláč, všestranně talentovaný umělec, který už na základní škole pohoršoval učitelky kresbičkami potratů a vyhřezlých orgánů v sešitech. A mít nápaditej, neortodoxní vizuál je samozřejmě hodně důležitý, sebevětší nářez těžko prodáš, když bude cédéčko hnusný jak obraz od Faltýnka. Když už do něčeho investujem ten čas a energii, musí se nám výsledná placka líbit i esteticky, byť je to záměrně hodně béčková estetika.

    Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?

    Žéňa: Rotten Sound, Skitsystem, Dropdead, Nasum, Goolagoon (kteří mají na EP i cover), z českých kapel pak Carl Gut, Risposta, Jirka Korn nebo Bert & Friends – ale posloucháme vesměs všechno, pokud to není Marek Ztracený. A pokud se tam nehajluje. Nejhorší kombinace je pak hajlující Marek Ztracený.
    Posílali jste nahrávku na firmy, případně na které, jaká byla/nebyla odezva? 
    Žéňa: Cože, nahrávka se dá poslat na firmu?

    Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?

    Žéňa: Koncertů máme za sebou odhadem něco přes šedesát, ale většinu z toho jsme odehráli až v posledních dvou letech. Nejvíc hrdí jsme pochopitelně na Obscene Extreme, kde jsme hráli v deset dopoledne lidem k ranní kávě a croissantu, ctí nám bylo hrát v Crossu a líbilo se nám i v libereckým Azylu nebo v Orlový ve Futrech. Užíváme si ale všechny koncerty. Letos se těšíme na nový trutnovský festival Artu kus (fuck off Brno On!).
    Číča: Jsem moc rád, že dostanem na Artu kusu další šanci zahrát si v rámci areálu na Bojišti – to místo je skvělý a má neopakovatelnou atmosféru, kterou jsem si ve svý nervozitě a střízlivosti na OEF vůbec neužil. Jinak musím zmínit z poslední doby ještě Gustův Zlo fest, to byla i přes veškerou snahu pana starosty skvělá akce.

    Máte ambice ukázat se v zahraničí? 

    Žéňa: V zahraničí už jsme se ukázali, konkrétně v Polsku a na jednom squatu v německém Lipsku. Na velké turné zatím nedošlo, ale rozhodně se tomu nebráníme, naopak poctivě sbíráme kontakty u zahraničních kapel, se kterými máme možnost hrát, a věříme, že jednou se nám podaří naplánovat plísní tour po Evropě.

    Plány do budoucna… 

    Žéňa: Momentálně nás na jaře čeká krátká koncertní pauza způsobená Číčovým čerstvým otcovstvím, čehož využijeme, abychom ve zkušebně dopilovali zase nějaký nový věci, a následně budeme koncertovat do samého zemdlení. Rádi bychom časem udělali ten slavnej vinyl, třeba i jako splitko s někým podobně laděným. A pak to turné, ať už na západ nebo na východ, nám je hezky všude. Čím dál na východ, tím víc piva si tam za naše úspory koupíme. Ale nesmí to bejt až moc na východ.

    RECENZE

    Bandcamp
    Facebook


    Zveřejněno: 12. 05. 2020
    Přečteno:
    616 x
    Autor: Coornelus | Další články autora ...

    Fotogalerie


    Komentáře

    Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář