Postmetalová vlna už se rozlila po celé Evropě. Logicky dorazila i do Belgie, kde na ni nasedli i SONS OF A WANTED MAN, kteří debutovali před pěti roky dvouskladbovou nahrávkou „Ascension / 3rd Sun“, po níž následovaly další dva kratší počiny a letos debut „Kenoma“ u sousedů, agilních Les Acteurs De l’Ombre Productions. Ti vypravili do světa jak CD, tak LP a nám jako obvykle zaslali fyzickou kopii na stříbrném kolečku včetně hezky zpracovaného obalu, který ctí post ducha na 100 %. Nevím, kam pořád umělci ztvárňující žánrové nálady chodí na nápady, ale mně se estetika černobílých perokreseb většinou líbí a líbí se mi i práce tatéra a ilustrátora Simona Chognota (Cold Mind Art), který mimochodem pracuje třeba pro SVART CROWN a za návštěvu určitě stojí jeho webová stránka, kde je k vidění spousta zajímavých obrázků a tetování. Součástí digipacku SONS OF A WANTED MAN je i vložený plakátek s další kresbou, texty a fotkou kapely.
U nahrávek z hájemství post black metalu & shoegaze (blackgaze) většinou dlouho trvá, než se rozjedou – Belgičané na to ale šli opačně, od první sekundy to odpálili v rychlém tempu, kterým míří spíše k black než post metalu, včetně vokálu, jenž zní jako průsečík skřehotu a ryku. Bicí jsou spíše postové, a netrvá to dlouho, zvolní i muzika a začne brnkat na atmosférickou notu – a postupně nabírá pochmurný ráz, přičemž kytary jsou příkladně ošetřené nějakými efekty. Pánové to střídají v naznačených intencích, zrychlí, zvolní, dávkují nenápadné vyhrávky a samozřejmě nemůže chybět minimalistická pasáž s „rozvrzanou“ kytarou jako „důkaz“ rebelie. Tím nechci snahu kapely o pestrost posílat do kopru, ale na druhou stranu to tak dělá kdekdo. Jenže jak udržet při životě jedenáctiminutovou skladbu, že jo… a nakonec proč ne, mně titulní skladba, k níž kapela pořídila videoklip, přijde vyvážená. „Serpentine“ se odvíjí v podobném duchu, jen opačně – pomalejší začátek, ostřejší pokračování, samozřejmě i na melodie dojde. Jsou logicky zasněné, ale opravdová zasněnost přichází s „Canine Devotion“, v níž pěje Isa Holliday, jinak baskytaristka sludge kapely HEARSERIDER. Isa na sebe poutá pozornost prakticky trvale, protože nezavře ústa a navíc střídá zamlžené polohy s frenetickým řevem – logicky do pomalejší muziky vkládá civilní a do energičtější, místy black´n´rollové, naostřený hlas.
I když se SONS OF A WANTED MAN pohybují ve stylových intencích a někteří jedinci už můžou být těchhle „poštovních“ záležitostí přežraní, mně se Belgičané celkem trefili do nálady. Každá ze sedmi skladeb se odvíjí jinak, po ženským elementem zpestřené písni následuje více do blacku hozená „Under A Lightless Sky“, ale ani v té neschází uvolněnější momenty, které trochu připomenou nějaké etnické motivy, takové, které používají nehloupé kapely. Melodie, které nechybí v žádné položce, nejsou vtíravé, to chválím, a pokud bych měl k něčemu chladnější vztah, tak paradoxně k blackovým výletům, které mi přijdou obyčejné a někdy i trochu násilně zakomponované. Síla kapely je ve středních a pomalejších tempech, nějaký ten vichr z hor a bzukot lesních včel jako zpestření OK, ale o originalitě asi řeč být nemůže, stejně tak o nějaké pestrosti bicích v oněch marších – přitom když se to tak nevalí, jsou bicí mnohem zajímavější.
Ještě se krátce vrátím k vokálu. Jan Buekers není jen oním skřehotalem a křiklounem, v „Absent“ ukazuje i umírněnější tvář – nikoliv ve smyslu čistého, ale srozumitelnějšího hlubokého hlasu, který by se neztratil v doom metalu. S tím sice kapela nepracuje, ale ještě do jednoho zákoutí se vydává – do ambientně rockové zóny zvané „Pleroma“, což je vydechnutí po předchozích dlouhých skladbách, které vyžadovaly posluchačovu pozornost… kytarové vybrnkávání a trocha syntetických zvuků poslouží jako příjemný dojezd, navíc trvá rozumné tři minuty.
Seznam skladeb:
- Kenoma
- Serpentine
- Canine Devotion
- Under A Lightless Sky
- Absent
- Amor Fati
- Pleroma
Čas: 47:17
Sestava:
- Kevin Steegmans – drums
- Josse Theunkens – bass
- Didier Boost – guitars
- Pieter Jans – guitars
- Jan Buekers – vocals
Host:
- Isa Holliday – vocals (3)
