Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ASMODEUS - "Pobřeží královny Marie"

CD 2019, Slovak Metal Army / modern death metal / Česko

Mám v živé paměti okamžik, kdy vyšlo předchozí album ELYSIUM „Nine ways to leave“ – psal se rok 2009 a CD šlo do světa coby příloha Pařátu. O pět let později proběhla v kapele změna na nejviditelnějším místě – na Žižkově vraždícím palcátu XL se loučil dlouholetý pěvec Sorrowdy, jehož post zaujal Bejv (ex-DESPISE), a v mezičase se vyměnili i bubeníci a ubyla jedna kytara. A aby těch změn nebylo málo, kapela zamířila do extrémnějších vod. Někdejší (hlavně) thrash zdrsněl a nabral deathmetalový kurs, kapela pak kurs studio The Barn, kde se o záznam i finalizaci zvuku postaral Dan Friml, který odvedl výbornou službu.

Toliko základní fakta předcházející vydání nového alba „The Path of No Return“. Návaznost na název minulé desky je zřejmá, ostatní aspekty ale vycházejí z jiných inspiračních zdrojů. Kapela na Bandcampu uvádí, že jde o „death metal in the style of old WHITECHAPEL“, což je pro mě informace úplně k ničemu, protože pořádně neznám ani old WHITECHAPEL, ani young WHITECHAPEL. Ale třeba to někomu jako vodítko poslouží.

Pro mě je srovnávání s podobně zaměřenými kapelami složitost sama, protože moderní natlakovaný death metal s lehkými core elementy, jak bych trochu povrchně novou tvorbu ELYSIUM po prvním poslechu popsal, nevyhledávám. Tím pádem nemám v tomto ranku přehled, ani nadhled, prostě tahle scéna jde mimo mě, aniž bych ji nějak kategorizoval. Na druhou stranu ke mně podobně znějící nahrávka občas zabrousí, většinou když dorazí na recenzi. Pak si takovou desku několikrát se zájmem poslechnu, abych usoudil, že (většinou) je to dobrá práce, nicméně určená pro jiný okruh posluchačů. Podobně na mě působila v podstatě nablýskaná produkce ELYSIUM, samá brutalita, zatěžkanost, hustota, moderna… a naopak žádná prašivina. Tak jsem si dal od alba oddych a repete po čtrnácti dnech. A ejhle, prašivina se sice neobjevila ani napodruhé, ale že by mě album nebavilo, to říci nemůžu. Prostě jsem si v něm našel záležitosti, které se mi líbí a které stojí za to hledat. 

V první řadě jsou to, nebojím se napsat, svojsky pojaté kytarové vyhrávky. Možná to tak vnímám kvůli neznalosti žánrových souputníků, ale prakticky všechny pasáže, v nichž kytara vyjede nahoru a opustí zahuštěnou masu, mi přijdou promyšlené a funkční. Muselo dát hodně práce vymyslet všechny přechody tak, aby nedráždily posluchačovy smysly. Můžu ukázat na prakticky všechny skladby, v nichž ony kvílivé melodizující prvky osvěžují poslech, často navíc s originálním zvukem kytary, což nevím, jestli je práce kytaristy, nebo zvukaře. Poměrně často se objevují různé rytmické zapeklitosti – kapela evidentně nesází na přímočarou muziku, ale snaží se pořád něčím překvapovat, nějak to zamotávat, hodně třeba v třetí „Madness Buried Deep Inside“. 

Deska zpočátku působí potemnělým dojmem, jakoby z ní čišela všechna tíha světa, ale ono to není jen o té tíze. I světlejší motivy se objeví, pozitivní nálada místy sálá z „The Black Snow“, v níž nechybí ani různé šepoty, minimalistické pasáže, kytarové kudrlinky a vůbec tahle skladba působí pozitivnějším dojmem. To následující „The Way of Expectations“ vše zadupe do země, ale taky se v ní výrazněji prezentuje hostující vokalista Matěj Kopecký (SOUL DECODER, LIQUID SPACE 9); on už pravda pěl ve dvojce, ale tam nebyl tak výrazný – tady se s Bejvem střídají a prolínání hlubokého Bejvova growlu s Matějovým frenetickým řevem je dalším plusem nahrávky, pokračuje totiž i ve všech následujících skladbách. 

Nakonec jsem si nechal obal, o který se postarala Dahlien. Z její dílny pravidelně vycházejí kvalitní práce a ta pro ELYSIUM není výjimkou. Obrázek dívenky, kolem níž poletují holubičky, ale nad i pod níž se objevují symboly smrti, možná na první pohled nepůsobí ryze deathmetalově, ale kromě toho, že je opravdu hezký, určitě vzbudí zvědavost, co že by se to mohlo uvnitř skrývat, navíc když není na titulce název kapely ani alba. A kresba samozřejmě koreluje s textovou stránkou; příběh dívky z koncentračního tábora… to je ta cesta, ze které není návratu. Více o ní v chystaném rozhovoru.

Albu objektivně nelze nic vytýkat ani zazlívat, všechno je vypiplané, spousta detailů vypluje na povrch až s několikátým poslechem, materiál na „The Path of No Return“ je prostě kvalitní a je jen otázkou, nakolik se komu trefí do vkusu. Já se s ním i přes uvedená pozitiva místy peru, jakmile vše potemní a zhrubne a „zgroovovatí“, čekám na záblesk světla… Komu naopak ony zemitosti imponují, nechť si k mému bodovému hodnocení nějaký bodík přidá.

Seznam skladeb:

  1. Meeting With Angel
  2. The Death Without Hope
  3. Madness Buried Deep Inside
  4. The Black Snow
  5. The Way of Expectations
  6. Dreaming About the End
  7. Blindness of the World
  8. The Infinite Reality of Everyday Life
  9. Behind the Wires

Čas: 36:02

Sestava:

  • Jarda Bejv Petřík – vocals
  • Dušan Miňovský – guitars 
  • David Adis Adamec – bass 
  • Peter Heteš – drums 

http://www.elysium.cz/
Facebook
Bandcamp


Zveřejněno: 30. 09. 2019
Přečteno:
4373 x
Hodnocení autora:
7 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář