Punkovým přístupem načichlý black metal je právě to, co ordinují pražští zakuklenci SEKEROMLAT. Stále ještě relativně čerstvá parta vydala nedávno svou první nahrávku, která vyšla na kazetě. Pětiskladbová porce zparchantělého hudebního temna se tak stala hlavním důvodem, proč vzniknul tento rozhovor. Na otázky odpovídala celá kapela, která zůstává tak nějak napůl tajemná i svými jmény. Hlavní slovo si vzal kytarista H, kterému sekundovala baskytaristka K. Své postřehy přidal i zpěvák P. a bubeník A.
Hned na začátku vám musím pogratulovat k názvu kapely. SEKEROMLAT je parádní jméno. Samotné slovo sekeromlat skutečně existuje, ale na mě spíš působí jako zajímavá složenina slov, což není u nás až tak obvyklá věc. V podstatě si teď vzpomínám jen na název desky od MÖRKHIMMEL „Zloskřivec“, nebo kapelu HROBOKOP. Je evidentní, že k názvu jste přistupovali zodpovědně a s vtipem, můžete vzpomenout na to, jak jste dávali jméno kapely dohromady a byly i nějaké další varianty?
H: Díky. SEKEROMLAT nebyl zamýšlen jako složenina slov. Velkou inspirací před založením SEKEROMLATU byly primitivní zlé black punky, jako je např. BONE AWL z Kalifornie. Jejich název označuje primitivní kostěný nástroj. Později jsme chtěli s kapelou něco podobně přímého, úderného – zkrátka jako zbraň. Sáhli jsme tedy po jedné z nejstarších zbraní. Jakmile název zazněl, nebylo třeba dlouze si lámat hlavu.
Vtipné, že zmiňuješ MÖRKHIMMEL, při vědecké diskusi v NO!SE Baru v Bohuslavicích Slávek přednesl pádné stanovisko, že sekeromlat byl užívaný hlavně v zemědělství (čemuž nasvědčují i četné nálezy sekeromlatů z neolitu) a ne jako zbraň. K tomu bych dodal, že podle archeologů se sekeromlat v různých obdobích pravěku využíval jednak jako pracovní nástroj, rovněž i jako sečná a úderná zbraň v boji. V neolitu byl spíše tupým, masivním nástrojem, který používali hlavně zemědělci, zatímco v eneolitu se z něj díky vývoji stala zbraň. (úsměv)
Nedávno jste zveřejnili svojí první nahrávku, která vyšla jako kazeta. Osobně mi nepřijde vůbec špatné, že se nová kapela prezentuje nejdřív demem, nebo nějakou krátkometrážní nahrávkou a pomalu stoupá dál. Jak jste na tohle nahlíželi, je to tak, že nechcete nic uspěchat, nebo jsou v tom jen zádrhely typu: na velkou desku a případně vinyl prostě nejsou nápady, prachy a třeba i potřebná kupní síla?
H: Odpověď na tvoji otázku je poměrně prozaická – byla to naše první studiová zkušenost. Nechtěli jsme se zbytečně zaseknout ve zdlouhavém nahrávacím procesu a proto jsme zvolili krátkou, údernou stopáž. Svoji roli sehrála i selekce materiálu – pokud máme nějakého tracku plné zuby, vyřadíme ho ze setlistu a děláme, že se nikdy nestal, hehe. Takhle jsme poslali do věčných lovišť asi tři věci. Ze zbylého materiálu jsme nahráli zhruba polovinu. Nicméně, příští nahrávka bude delší, neřkuli dlouhohrající.
K: Z velký části hrálo roli určitě nadšení, měli jsme radost z posledních songů a chtěli s tím vyjít co nejdřív ven i proto, aby se nám otevřely dveře s možností zahrát si na vícero akcích. Na vinyl jednoduše nebyly prachy, kazeta je taky dobrej kult.
Pojďme k hudbě. Ač se může vše zdát na oko přísné, nejsem doteď schopný rozklíčovat, jestli si děláte z lidí srandu, nebo je vše myšleno vážně. Neočekávám, že mi tady odkryjete karty a spíš se obávám, že dostanu nějak vtipně naloženo, ale zeptat jsem se musel. Jde mi o to, jestli ta hudba, kterou se prezentujete, je myšlena vážně. Osobně z vás cítím jakousi poťouchlost…
H: Osobně přímo nesnáším sranda-kapely. Serou mě legrační kostýmy, barevná loga, pseudovtipné texty o pornosraní a jiné ptákoviny. Black metal musíš brát i hrát vážně. Jinak neděláš black metal.
Na druhou stranu, modly se nejlépe bortí pod zvukem upřímného výsměchu. Tenhle kynismus je tak způsobem, jak neustále revidovat stávající myšlenkové a kreativní koncepty. Díky této „poťouchlosti” se můžeme úspěšně vyvarovávat klišé a dogmatismu, kterých je extrémní hudební scéna plná. A zároveň nám umožňuje využívat ta, která se nám zrovna pro naši tvorbu hodí. Tma nemůže existovat bez světla.
Humor má v tvorbě SEKEROMLATU svoji nezastupitelnou roli. Jako takový je ale pouze nástrojem pro větší tvořivou i ideologickou svobodu, nikoliv účelem kapely samotné.
K: Tak nejvážněji jak si jenom dovedeš představit! Za mě osobně – pokud cítíš poťouchlost, z mé strany jde spíš o čistej amaterismus a snahu učit se a hrát na basu jak nejlíp dovedu. Z nikoho si srandu určitě neděláme.
A: Jo, je to poťouchlost. Ztotožňuju se s tím, co píše Honza.
Hrajete docela zparchantělej black metal, kde se člověk při poslechu propadá v čase. Čeho jste se snažili docílit? Zvukově to směřujete někam k pozdním osmdesátkám... Do jisté míry je z vás cítit punkovej přístup ve smyslu, že se nesnažíte o nějakou technickou dokonalost…
H: Pozdní osmdesátky beru jako velký kompliment, díky! A vlastně asi máš pravdu, jak tak nad tím přemýšlím, zvuk třeba takových raných BATHORY nebo dřevorubectví SARCOFAGO nám není úplně cizí. Velmi často jsou nám také předhazováni MAYHEM okolo EP „Deathcrush“. Což mě přivádí k druhé části tvé otázky: „Deathcrush“ je pro SEKEROMLAT velkou inspirací právě v onom spojení punku a black metalu – Maniac se vždy pohyboval na pomezí těchhle scén (a podle všeho tím tehdy i inspiroval zbytek MAYHEM), o čemž třeba svědčí i jeho tehdejší zin Damage, Inc., kde vedle sebe najdeš punkové i metalové kapely. Řekl bych, že tím dost předběhl dobu. Do antologie k 30. výročí od prvního vydání navíc přidal číslo nové, kde vedle sebe najdeš třeba rozhovory s FRAMTID a TEITANBLOOD – taková kombinace se jen tak nevidí.
Co se týče otázky technické dokonalosti, tak výraz > technika. Nikdy jinak.
A: Hrajeme, co nás baví. Záměr byl, aby SEKEROMLAT byl špinavej, surovej a údernej. Což se podle mě povedlo. S tím je spojené i to, že to není zrovna případ technicky dokonalé desky.
P: Podle mého není potřeba do black metalu vnášet moderní sračky, jako je technická dokonalost.
Když jsme se ptal kamaráda – Johana, který vás viděl naživo, jaké to bylo, tak říkal, že zpěvák tam lítal pod pódiem jako blázen, ale zbytek byl plně statický. Každý jak umí a jak to cítí, ale přemýšleli jste nad tím, jak na potenciálního posluchače působíte? Nebo se to dá shrnout do jednoduchého „za nás mluví hudba“.
H: Živá vystoupení jsou zkušenost, se kterou se stále vyrovnáváme, heh. Od prvotní choreografie „Borová fošna” se postupně propracováváme k sofistikovanějším, jako je např „Jedle ve větru” případně „Osamělá vrba”.
K: Jsou koncerty, kdy jsem za prkno a pak koncerty, kdy mě atmosféra a celkový naladění uvolní. Velkou měrou přispívá taky soustředěnost a „podmínky“, ve kterých hrajem. Když vidím špatně na struny, protože mám kuklu a v klubu je to bída se světlem, těžko se soustředit a ještě dělat tóčo. Ale snažím se na tom pracovat.
Cením si, že zpíváte česky. Za kým jdou texty a jakou mají u vás roli, je to nutné „zlo“, nebo vás baví s nimi pracovat?
H: O texty se stará náš zpěvák P*ča. Myslím, že mu to jde skvěle. Až nás to překvapilo, jaký se v něm ukrývá literát, hehehe. Čeština má v black metalu krásnou a dlouhou hranici – v mládí jsem miloval Štormovy texty, MANIAC BUTCHER nebo třeba ulítlé textové kreace páně Morbivoda. Od začátku bylo jasné, že texty budou v češtině.
A: Texty u nás dělá Píča. Je to jeho úloha a my mu do toho nekecáme.
Kromě baskytaristky Káji nemám o vás žádné info a tak netuším, v jakých kapelách jste působili před SEKEROMLATEM, případně v jakých dalších partách ještě hrajete. Můžete se trochu představit?
H: Já hraju na kytaru. Moje jediná hudební zkušenost před SEKEROMLATEM byly pubertální pokojíčkové one-man black metal projekty, o kterých nikdy (čertudík) neuslyšíte.
A: Hraju na bicí. Moje první kapela byla KARABINA. Šlo o crust punk, ale netrvalo to dlouho. V současnosti působím za bicíma ještě v ROTTING BEETROOT.
P: Já se teprve učím zpívat, SEKEROMLAT je moje první kapela a moje jediná předchozí zkušenost se řvaním je z okýnka bagru na stavbě.
Nahrávali jste ve Dödsmord Studiu, které patří k novějším pojmům. Můžete říct, kdo za studiem stojí a jaká panovala z vaší strany s tímto studiem spokojenost? Ještě pro pořádek je potřeba dodat, že výsledný master dělal HellKapák, to se seběhlo jak?
H: Dödsmord studio je DIY projekt Anderse Axellsona – fajn Švéda a audio inženýra žijícího v Praze. Nahrávání proběhlo na první seanci poměrně uspokojivě. Jediný zásek byl na vokálech a hlavně mixu. U druhého jmenovaného se celý proces poněkud protáhl, což bylo do velké míry způsobeno naší neschopností se ve studiu fyzicky sejít a domíchat to.
Víc uší víc slyší. Proto jsme chtěli master dát někomu dalšímu, kdo přinese na nahrávku dodatečnou přidanou hodnotu. Myslím, že Honzovi se to povedlo skvěle. Celý master zvládl asi za dva dny. Neměli jsme k němu další připomínky, jen ho s otevřenou hubou poslouchali furt dokola.
K: Dödsmord studio má pod sebou kamarád Anders, znát ho můžeš třeba z již zaniklých BLACK ASPIRIN, kde hrál na kytaru. Měli jsme, mimo jiné, problém spokojit se s finálním zvukem, proto Johny oslovil Kapáka a vznikl tak master dle našich představ.
Poměrně dost koncertujete. Je to aktivita z vaší strany, nebo je SEKEROMLAT takovým tahákem, že vás organizátoři kontaktují sami?
H: Máš pravdu, bylo toho teď trochu víc. Poměrně nejvíc koncertů chodí přes Arnošta, který si za léta leštění hospodských lavic vlastními kalhotami nasbíral slušnou síť kontaktů. Hlavním důvodem, proč jsme od začátku natolik hráli, je, že nikdo nemohl uvěřit tomu, že budeme schopni složit nějakou hudbu, natož odehrát koncert. Museli se zkrátka přesvědčit na vlastní oči, haha. Pro mě osobně jsou koncerty v první řadě velká škola a způsob, jak se hudebně zlepšovat.
K: Z větší části je to určitě tím, že jsme oslovováni, než že bychom se aktivně „podbízeli“, haha. Je skvělý vidět, že zájem o nás je, i když nejsme tolik vyhraný a pořád se někam posouváme. Toho si moc vážím. Vznikají díky tomu samozřejmě nový přátelský vazby a snažíme se, pokud nějakou akci pořádáme my, kapely na oplátku pozvat do Prahy.
A: První rok jsme si dost koncertů dělali sami jako nová kapela. Zvali jsme kamarády z různých kapel, kteří nás na oplátku pozvali zpátky. Teď je situace už trochu jiná a ozývají se nám i sami organizátoři.
Jaký koncert z hlediska kapely považujete za nejvydařenější a jakou koncertní metu máte před sebou?
H: Nejvydařenější jednoznačně Farářova Sluj v Mladé Boleslavi – ortodoxní prostor s ortodoxním publikem. Skutečný nesvatostánek, kde jsme se cítili jako doma. Nejsrdcovější pak byl koncert u Bubu, kde jsme hráli pro rodinu. (úsměv) Koncertní meta je umět to rozbít na prvočástice, na čemž stále pracujeme.
K: Hodně spokojeni jsme byli s červnovým koncertem, kdy jsme hráli kamarádce Bubu na narozeninách v jejím super podniku ve Vysočanech. Sice bez ozvučení a tak trochu na hulváta a v očekávání, kdy se zjeví benga a bude po srandě. Ale atmosféra byla skvělá, včetně zvuku, který se tam podařilo vytvořit.
Nejatmosféričtější místo pro mě ale byla určitě Farářova sluj u Mladé Boleslavi. V listopadu tam jedeme znovu a nemůžu se dočkat. Doporučuju každýmu tohle místo navštívit!
A: Heh, to, co máme před sebou, se uvidí, kam nás kdo pozve a metal odvane. Za mě nejvydařenější koncert byl v Mladý Boleslavi ve Farářově sluji, kde jsme hráli pro super publikum ve skvělým klubu, kterej má neskutečnou atmosféru a kde mimochodem v listopadu hrajem znova.
P: Jak bylo řečeno, Farářova sluj! A rozhodně narozeninovej koncert u Bubu, kde jsem dostal od Vojty (BAHRATAL, LEZOK, SNĚŤ) kosu jako nástroj pro boj s tradiční rodinou.
Hrajete z největší části black metal. Jaké kapely, nebo desky, byly pro styl, kterým se prezentujete, nejinspirativnějším?
H: Nemůžeme říct, že bychom si přímo řekli, „budeme hrát jako tohle a tohle”. Hudební nápady jsou v mém případě amalgamem hromady obskurní satanistické hudby, ale i elektroniky, rapu atd. Co se otisklo v SEKEROMLATU? Řekl bych, že to byly určitě novější blackové kapely s punkovým feelem, jako je DARVAZA (zde je inspirací i promyšlený vizuální koncept), MISTHYRMING, KRINGA nebo třeba SORTILEGIA a 13TH MOON. Všechny zmíněné kapely nehrají na efekt, neplýtvají nadbytečně hudebními výrazovými prostředky, ale jed a zlo z nich jen kape.
Nicméně pokud čtenáře zajímá přímo black punk, kromě již zmíněných BONE AWL můžu třeba doporučit Nattefrostovy sólovky (s kvltovními samply blití a sraní), staré OKKULTOKRATI, RASPBERRY BULBS, FUKPIG, DEVIL MASTER, NUIT NOIRE, OCCVLTA nebo ORDER OF THE FUTURE.
K: Nepovažuju se za hudebního analfabeta, nicméně black metal je pro mne z velké části zatím neprobádaným územím, tedy nejinspirativnější je určitě Johny a jeho nápady, které do zkušebny nosí, haha. Každopádně když už jsme u toho, DARKTHRONE ani NACHTMYSTIUM mi cizí nejsou a rozhodně musím zmínit AGALLOCH – je to oproti předchozím zmíněným čajíček, ale já je miluju! Od první do poslední desky!
Vždy se pobavím, když čtu vaše statusy na Facebooku. Kdo je vymýšlí a komu z vás ten Bůh leží tak v žaludku?
H: Boha je třeba svázat režným drátem a nelítostně jej bít v do masa odhalenou tvář, dokud se neodprosí za všechny své zločiny spáchané na lidském druhu.
A: Statusy a posty dělá Honza a Bůh nám leží v žaludku všem a právě proto proti němu hrajem. Proti Bohu a tradiční rodině.
P: Nesnáším Boha, nesnáším náboženství, všechny ty lidi kolem toho. Církev je jedno velké svinstvo.
K: Když si pročítáš samotný rozhovor, kdo tak za tím vším asi může stát? Haha. Jasně, že Honza. Jeho slovní obraty a formulky nemají chybu.
Díky za váš čas a odpovědi!
My děkujeme za nápadité otázky!
No fucking around. Just Satan.
https://www.facebook.com/sekeromlat666
https://sekeromlat.bandcamp.com/releases
