Nejbližší koncerty
  • 22. 09. 2020Osud žen bez domova nám není lhostejný. Proto jsme uspořá...
  • 26. 09. 2020Selfexile, Narcoleptic, Ytivarg, Shampoon Killer, Incarna...
  • 26. 09. 2020Farářova sluj / Orthodox club Vystoupí: ETERNAL EVIL - bl...
  • 26. 09. 2020Hrají: ZNOUZECTNOST ( Plzeň ), NAŠROT ( Havl. Brod ), ATO...
  • 26. 09. 2020Po vydařeném letním blackmetalovém večírku jsme se rozhod...
  • 27. 09. 2020Koncert skupin POWER 5, MY PUSE a THE PANT. Akce je v ned...
  • 03. 10. 2020Hrají: XIII. STOLETÍ ( Jihlava ), STOKER ( Brno ), KELWIN...
  • 09. 10. 2020Hrají: VISION DAYS ( Brněnec ), ZPUTNIK ( Praha ), DRIÁK ...
TELEPATIE

19.-20. 7. 2019, Volyně – areál koupaliště

ETEF. Jeden z nejpohodovějších festivalů u nás. Přesně takhle mám zakořeněný volyňský festival, který volně navazuje na legendární Open Hell. Pořadatelé Honza Kapák a Rámus znovu připravili dvoudenní maraton, který nabízel zajímavá jména z tuzemské i světové metalové scény. ETEF se profiluje především na black a death metal, nicméně každoročně lze v line-upu najít thrash, doom nebo grind. I na pátém ročníku to nebylo jiné, přestože oba headlineři vyznávali černočerný kov. (Peťan)

Do Volyně jsem letos vyrazil pouze na sobotu a okamžitě po příjezdu na mě dýchla přátelská letní atmosféra. Pozdravil jsem kamarády, kterých zde bylo dost a dost, koupil pivo Zrzavý Bobr za lidovku a přesunul se k bazénu. Z každodenního koupání v Otavě mi sice voda přišla extrémně teplá, ale i tak je volyňská prvorepubliková plovárna luxusem, kterým žádný jiný festival nedisponuje. Vždyť kde jinde můžete sledovat kapely z bazénu?! (Peťan)

Druhý den festivalu lákal hlavně na AETERNUS a ENTHRONED, kapely, které už toho mají hodně za sebou a které v našich končinách nehrají každý půlrok. Ale než na ně došlo, představila se osmička kapel (a jedna po nich). První to krátce před 14. hodinou rozbalili DARK ANGELS. Kapela letos slaví patnáct let existence vydáním retrospektivní knihy (brzy se jí podíváme na zoubek…) a je evidentně v nejlepší formě v historii. Aby ne, když se v sestavě sešly takové persony. Na rozjezd byli DARK ANGELS ideální volbou, snad jen intro bylo příliš dlouhé… ale zase poskytlo dost času polehávajícím metalistům k přesunu pod pódium. A produkovaná hudba pak dobře posloužila k navození atmosféry pro sobotní matiné. Spíše pomalejší kompozice se nesou na pomezí doom, gothic či melodického dark metalu, ale  kapela umí i pořádně zrychlit, občas možná až příliš krkolomně. Mně jsou milejší ony táhlé posmutnělé motivy, do kterých Radek procítěně pěje čistým klenutým hlasem – a že na ně došlo především (výborná „The Calling“ čněla jako maják), jsem určitě kvitoval, stejně jako příjemné kytarové melodie a vkusné zapojení kláves. A snad netřeba dodávat, jak vše jistila rytmika David-Honza, hrající spolu kolem roku 2000 v AVENGERU… (Johan)

Otevřeně přiznávám, že moje letošní návštěva byla spíše o lidech a zábavě než o kapelách. Tím ale neříkám, že mě nic v sobotním programu nezajímalo. Od Berryho stánku s deskami jsem mrknul na část setu budějovických DARK ANGELS. Tuto partu registruji od chvíle, kdy do jejích řad nastoupil Honza Kapák, ale nikdy mě jejich produkce neoslovila. Tentokrát to bylo lepší a v závěru, kdy jsem se přesunul blíže k pódiu, jsem ocenil instrumentální projev kapely. S vokálem však budu mít problém asi pořád. A to mám rád i epické heavy kapely… (Peťan)

No nic, s nástupem srbských MURDER bylo vše zapomenuto. Tuto partu jsem už pár let naživo neviděl, ale nic se od té doby naštěstí nezměnilo. Pořád to byl ten stejný prašivý black/thrash metal, který vychází z klasických kapel 80. let. Temný thrash metal řezal i v ostrém slunci a já si pokyvoval hlavou do rytmu chytlavých riffů, kytarových vyhrávek i pasáží ve středních tempech. Frontman kapely Glad za celou show nesundal z hlavy černou kápi, za což v tom šíleném vedru zaslouží obdiv. (úsměv) Pokud se nepletu, zazněly všechny songy z jediného, pět let starého, EP „King of Tyranny“ plus něco navíc. Členové THE STONE, KOZELJNIK a dalšího milionu kapel byli v kooperaci s Honzou Kapákem jednou z nejlepších kapel sobotního dne. Žrádlo pro fans VENOM, WITCHBURNER, CRUEL FORCE a dalších klasik žánru. (Peťan)

Když už si Honza pošteloval bicí s první kapelou, následovala další banda, jíž kryl záda. MURDER by asi pasovali do pozdějších hodin, ale takhle to mělo logiku. Směs black a thrash metalu podávali Kozeljnik a spol. v různých tempech, nejen v těch svižných, ale i pomalejších, podobně variabilní byl i vokál, chvílemi dokonce v civilních polohách. Opět si zaslouží vyzdvihnout práce zvukaře – stejně jako první parta měli i Srbové s Čechem excelentní sound. (Johan)

Den plný inter pokračoval. Stejně jako obě předchozí bandy i DESIRE FOR SORROW na začátku pouštěli introdukci, ale co čert nechtěl, zahaprovala jim technika… Krátký zádrhel ale jihočeskou partu nerozhodil a kvartet s klávesistou v počítači se pustil do svého melodického black metalu. Kapela to dělá dobře, je sehraná, má zmáknutou pódiovou prezentaci, umí se obléct i nallíčit, muziku dělá stravitelnější než v začátcích (kdy jsem se v ní nevyznal), jedinou diskutabilní otázkou je, zda různých intemezz není na živou prezentaci až moc. Ale celkově další velmi dobré vystoupení. (Johan)

BOUND TO PREVAIL to rozjeli v brutálně deathmetalovém tempu a proti svým krajanům MARTYRIUM byli výrazně přesvědčivější. K dobrému vyznění pomohla i optimální dávka technických fines, zejména v podání stejného kytaristy, který se podílel na martyriu MARTYRIA. (úsměv) Zpěvák tahal slova nejspíš ze žaludku a neopomněl uvádět skladby stylem „this one is called urrrgggrrr grrrhrrr“. Žánr, který tihle Malťané produkují, mě v podstatě míjí, ale koncert mi přišel OK. (Johan)

DESIRE FOR SORROW a BOUND TO PREVAIL jsem proplaval v bazénu a prokecal u piva. Australské thrashery HIDDEN INTENT jsem si však ujít nenechal. Tuto trojici jsem viděl před pár lety v Praze a tehdy působili ve společnosti LICH KING a TOXIC WALTZ jako chudý příbuzný. Jenže mezitím kluci hudebně povyrostli, absolvovali několik tour po celém světě a v rámci jednoho takového si dali dostavení ve Volyni. Jejich thrash metal sází na klasické vzorce, které před dávnými lety vymysleli americké „Bay Area“ kapely v čele s METALLICOU, EXODUS či TESTAMENT. Přesně v tomto duchu se nesla i produkce HIDDEN INTENT. Chvíli zběsile a agresivně, pak zase melodicky. Celkově na mě kapela působila sebevědomě a vyzrále. Když k tomu přidáte i skvělou komunikaci s čertužel spíše blackovým publikem, zůstane vám jen jeden výrazný nedostatek. Druhá kytara. Zejména při sólech byla její absence tristní a celý výkon kapely to sráželo. Dvě kytary do „amerického“ thrashe prostě patří jako prdel na hrnec. Tím se vlastně vracím k onomu pražskému koncertu, ze kterého jsem měl podobně smíšené pocity… (Peťan)

HIDDEN INTENT z Austrálie byla jízda se vším všudy. Thrash metal jak z americké učebnice, blbnutí na pódiu i pod ním – pod ním nejen v podání křepčících fanoušků, ale i rozverného kytaristy, který využil vymožeností bezdrátové kytary a vydal se i na plac mezi fanoušky. Těch pravda nebylo na tento typ thrashe příliš, ale přesto rozjeli malý cirlcle pit. (Johan)

I další kapela zamířila do Volyně zpoza oceánu. Zatímco Australané to vzali přes ten Indický, Brazilci NERVOCHAOS museli překonat Atlantik. A neučinili tak poprvé, v Česku se objevují poměrně hojně a vždycky to berou s jihoamerickým temperamentem. Jejich aktuální album „Ablaze“ přináší pestrou směsku death a špinavého thrash metalu a stejně pestře vyznělo i vystoupení osmahlých chlapíků. Ti se na pódiu nezastavili a sypali do lidí jednu svižnou pecku za druhou. Chvíli zemitěji, chvíli ostřeji, žádné velké vymýšlení, rovnou do středu terče. Podobně hrajících kapel jsou samozřejmě desítky, ale živě je to dobrá zábava. (Johan)

Silný večerní blok otevřel black metal odpadních vod STÍNY PLAMENŮ. Kdo byl překvapený, že našinci dostali tak pěkný hrací čas, rychle pochopil proč. Kapela disponuje patřičným charisma a hlavně silným materiálem – a je v podstatě úplně jedno, jaké skladby se hrají. Všechny jsou chytlavé, všechny fičí v rychlých tempech, ale zároveň se jimi proplétají chytlavé melodie (slyšte „Lesk mrtvých požárů“ třeba...). Morbivodovy texty jsou plné originálních příběhů, kapela na pódiu „nějak“ vypadá (nejen co se obutí týká – úsměv) a když k tomu sedne zvuk, je vystaráno. Není divu, že STÍNY měly pod pódiem mnohem hustější zástupy fanoušků než kapely hrající později. Ke konci bylo povoleno se zasmát u „Flexibilní stoky“, ostatně parodický zpěv k tomu sváděl hodně... (Johan)

Brazilské NERVOCHAOS jsem již párkrát viděl a vždy se jednalo o fajn death metal. Tentokrát jsem se v areálu rozjímal natolik, až jsem stihl jen poslední skladbu. Bylo to stejné jako vždy. To následující STÍNY PLAMENŮ nepatří mezi kapely, které bych doma poslouchal, ale když se sejde chuť a nálada, vždy je rád vidím naživo. A bavili mě dost. Poctivá blackmetalová práce a parta kolem Morbivoda znovu ukázala, že své „kanalizační“ řemeslo skvěle ovládá. Výborně zahrané. S parádním nasazením i atmosférou. (Peťan)

Italští thrasheři ULTRA-VIOLENCE mě pár let zpátky hodně zklamali na pražské Sedmičce, takže jsem nic neočekával. Jenže reparát se povedl. Čtveřici zřejmě větší pódia sedí lépe a ve Volyni do nás napumpovala energický thrash metal, který byl podobně jako u HIDDEN INTENT poznamenaný americkou školou. Velkým rozdílem však byly moderní a melodické prvky, které ULTRA-VIOLENCE svým fans úspěšně podsouvají. Nemám to příliš v lásce, jenže tady to naživo celkem fungovalo. A když k tomu přidáte štěkavý vokál frontmana i dobrou show, působili ULTRA-VIOLENCE velice svěže a profesionálně. Možná bylo místy té nastrojenosti až příliš a chyběl trochu divočejší projev, ale to je asi záměr kapely. Ať tak či onak, v případě ULTRA-VIOLENCE šlo o nejživější show na letošním ETEF. (Peťan)

AETERNUS na mě celkově působili sympatickým dojmem. Do areálu dorazili už v pátek večer, na nic si nehráli a okamžitě se vyrazili bavit mezi fanoušky – sledovali hrající kapely, popíjeli pivo. To jim vydrželo i v sobotu, nicméně na pódiu se proměnili v profesionální soubor, který od prvního do posledního tónu předvedl naprosto strhující představení. Hudba norských veteránů není o extrémní rychlosti a zlu na všechny způsoby, ale neuvěřitelně valí – buldozer je proti Aresově družině hračka pro děti. AETERNUS dokázali prostřednictvím jednoduchých prostředků vytvořit majestátní atmosféru, která by se dala krájet. Nejlepší koncert festivalu, zahraný s naprostým přehledem. Takhle to dělají ty opravdu velké kapely, složené z muzikantů, kteří toho mají za sebou tolik, že by si mohli hrát na hvězdy, ale oni si dávají koncerty na malých festivalech a nehrají si na nic. (Johan)

AETERNUS sice na scéně působí už přes 25 let, stále mi ale přijde, že nejsou řazeni k žánrové elitě. Zpočátku vydávali desky jak na běžícím páse, v poslední době se ale intenzita nových nahrávek snížila. Loňské album "Heathen" zní dobře, poslouchá se příjemně, je to něco mezi black, death metalem a black'n'rollem, ale žádná extrémní bomba to není. Naživo to ale Norům funguje parádně. Opatřeni křišťálovým zvukem předvedli parádní koncert, hráli jak z posledního počinu, tak z klasičtějších alb, bavili jak sebe, tak poměrně početné publikum. A přeci jen člověka, který se podílel na některých zásadních albech GORGOROTH a zahrál si i živě s IMMORTAL, nevidíte tak často. Měl jsem v line-upu jiné favority, ale AETERNUS nakonec předvedli skutečně jednu z nejpříjemnějších show na festivalu. (Opat)

Od ENTHRONED jsem čekal podobně silný zážitek jako od AETERNUS, ale ten se nekonal. Ne že by kapela hrála špatně nebo bez elánu, v tomto směru bylo všechno v pořádku a nasazení příkladné, ale viníkem „nejásotu“ byl zvukař. Zatímco kapely zvučené festivalovým zvukařem (a rádcem Honzou Kapákem) zněly famózně, Belgičané si přivezli svého člověka a ten to zpackal. Kytary protivně řezaly, bicí zněly papundeklově, takže všechny ty parádní věci, které se ve skladbách vyskytují, nevyzněly tak, jak měly. Škoda, protože muzika ENTHRONED je plná silných momentů, neotřelých motivů, změn tempa, atmosférických pasáží i extrémních maršů. To všechno sice zaznělo, ale ta pachuť tam zůstala. (Johan)

Belgičané ENTHRONED pro mě byli ohromným tahákem, jejich nová deska "Cold Black Suns" mě naprosto odzbrojila. Trochu mě zarazilo, když jsem viděl záznam z nedávného vystoupení na Ukrajině, že tam z novinky odehráli pouze řezačku "Hosanna Satana". Ve Volyni to ale bylo jiné, na začátek došlo na "Vapula Omega", nechyběly ani "The Silent Redemption" a "Smoking Mirror". Kromě toho se vytasili například s "Of Feathers and Flames", "Of Shrines and Sovereigns" nebo "Nonus Sacramentvm - Obsidium", takže za mě setlist nadupaný. Horší to bylo v první půlce setu se zvukem, kytary hodně splývaly a hlavně silně zefektovaný Nornagestův vokál nadělal víc škody než užitku. Ve druhé polovině už zvuk snesl přísnější měřítko a ENTHRONED mě začali konečně pořádně bavit. Asi jsem čekal víc, neměl jsem z toho takovou husinu, jako když si pustím poslední desku, ale bylo to dobré. "Hosanna Satana" na závěr je totální masakr! A bubeník Menthor znovu potvrdil, že je to prostě blázen. Nornagest se v průběhu setu také rozloučil s jedním z kytaristů, pro kterého byl ETEF posledním koncertem. (Opat)

Závěr festivalu patřil norským AETERNUS a belgickým ENTHRONED. Nejsem fanoušek žádné z těchto kapel, a přestože jsem si obě před akcí pustil, výraznou stopu ve mně nezanechaly. AETERNUS a jejich black metal působil trochu odlehčeně a s melodickými vyhrávkami, což jsem jen kvitoval. ENTHRONED zase svůj černý kov lehce okořenili death metalem. Obojí bylo kvalitně odehrané, žel pro mě v pozdní hodině již rozmazané (úsměv). Navíc nejsem cílovka… (Peťan)

DEPTHS ABOVE to měli na závěr těžké. Hrát kolem jedné hodiny ranní pro pár desítek pozůstalých není nic snadného a možná by bylo lepší, kdyby festival skončil po koncertu hlavních hvězd. Na druhou stranu jsem si DEPTHS ABOVE rád poslechl, protože jejich debutové album považuji za osobitou záležitost nemající v Česku předobraz. Jejich black metal je chladný jak severská zima, ale žádný uragán, spíše pochmurná postupně budovaná chladná atmosféra, plná zmaru a beznaděje.  Mezinárodní sestava se prezentovala kvalitním výkonem, který žel nebyl náležitě oceněn. (Johan)

DEPTHS ABOVE, ač mě jejich debut baví a těší mě, že v Česku (ač lídr Vama Marga původně Italem jest, pokud se nemýlím) vzniklo zase jednou něco svojského, jsem sledoval spíše z povzdálí. Nutno ale říct, že jim to hrálo velmi dobře a v kombinaci s chladnými světly působila jejich black/doomová záležitost správně potemněle. Na druhou stranu hodina už byla skutečně pokročilá a tak doufám, že si DEPTHS ABOVE brzy vychutnám v nižším stádiu únavy. A nejlépe v klubu. (Opat)

Letošní ETEF se povedl po všech směrech. Skvělá organizace, kvalitní zvuk, dobré ceny, fajn lidi a počasí na objednávku. Pořadatelům se znovu podařilo uspořádat akci, která propojila tuzemský i světový metalový underground. Zajistili exkluzivní koncerty zahraničních kapel, které v Česku dlouhé roky nebo dokonce vůbec nehrály. To vše bez sponzorů a s fanouškovským přístupem. Proto je velká škoda, že nedorazil takový počet lidí, aby se akce zaplatila. Možná to bylo termínovou kolizí se Symbolicem, možná tolik netáhl line-up a možná jsou prostě lidé přesyceni. Příští rok by se mi pro ETEF líbil termín na konci června, tedy v době, kdy je jistota, že se nebude krýt s jiným festivalem a zároveň budou lidé na začátku festivalové sezony hladoví a movití. Díky a držím palce! (Peťan)

Fotky: Ginger, Jindra, Skalík

Skalíkova galerie

KubaAjzova videa:
DARK ANGELS 1
DARK ANGELS 2
MURDER 1
MURDER 2
DESIRE FOR SORROW 1
DESIRE FOR SORROW 2
BOUND TO PREVAIL 1
BOUND TO PREVAIL 2
HIDDEN INTENT 1
HIDDEN INTENT 2
NERVOCHAOS 1
NERVOCHAOS 2
STÍNY PLAMENŮ 1
STÍNY PLAMENŮ 2
ULTRA-VIOLENCE
AETERNUS 1
AETERNUS 2
ENTHRONED 1
ENTHRONED 2

Berryho videa:
HIDDEN INTENT
STÍNY PLAMENŮ
ULTRA-VIOLENCE
AETERNUS
ENTHRONED
 

Pátek
Sobota

 


Zveřejněno: 26. 07. 2019
Přečteno:
2965 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář